PŘEDSEVZETÍ, PLÁNY, CÍLE - A JAK NA NĚ

Přelom roku. Magické datum, kouzelná číslice roku příštího. A tenhle rok už to fakt ale dám! Prostě je tu zase doba předsevzetí, plánů a cílů... a taky snů.

Jak si tedy rok 2020 naplánovat tak, abychom si příští rok nepřepsali svoje předsevzetí jenom s novou číslicí?

Vezmu to na příkladu hubnutí a zlepšení zdraví, protože o tom celý tenhle blog je, ale hlavní zásady použijete i ve všech dalších oblastech života. Ony jsou totiž vždycky stejné.
Tak pojďme snít a plánovat!

Určete si jeden hlavní cíl.
Jednu věc, která je pro vás opravdu důležitá.

A řekněte (a napište) si, PROČ je pro vás důležitá.
Co vám přinese? 
Co vám vezme?
Proč to chcete? Naprosto konkrétně.

A jdeme do toho příkladu - klasicky budeme hubnout:
Zhubnu X kilo.
Co mi to přinese? Lepší, hezčí a zdravější tělo. Hezčí oblečení. Menší zátěž na klouby. Nebudu se zadýchávat. Můžu si koupit dvojdílné plavky. Budu se líbit. Doběhnu autobus nebo svoje dítě na koloběžce...
Co mi to vezme? Mlsání večer u televize. Posedávání o víkendu. Čas, který věnuju cvičení. Čas, který věnuju přípravě jídla. 
Proč to chci? Bolí mě v zádech/v kyčlích/v kolenou a kila dolů mě odlehčí, takže se bolest zmírní. Mám štíhlého muže a chci vedle něj vypadat dobře. Chci ty a ty šaty, které se dají koupit jen do velikosti XY. Chci nafotit sexy fotky. Chci ukázat Máně/svojí matce/svému muži/kolegyni z druhého patra, že to jde, aby už neměl/a poznámky na můj zadek.


Cíl máme. ale JAK konkrétně zjistíme, že jsme ho splnili?

Určete si hodnotu, podle které poznáte, že jste cíl splnili.
Ke dni X. Y. budu mít na váze Z kilo a v pase A centimetrů.
Jednoduché, že?


Máme cíl, máme datum splnění, máme měřitelnou hodnotu, podle které poznáme, že jsme cíle dosáhli. Ale JAK se k němu dostaneme?

Teď by to chtělo kalendář, tužku a papír. Případně kalkulačku, u cílů, kde musíme počítat - což při tom našem hubnutí musíme.
Velký cíl, našich Z kilo ke dni X. Y., si rozdělíme na menší cíle. Po měsíci. Po týdnu. Je to teorie, protože třeba zrovna to naše hubnutí úplně rovnoměrně nefunguje a nebudeme ztrácet přesně vypočítané množství tuku, i když budeme dodržovat všechno co máme. Ale je to výchozí hodnota, podle které můžeme zjistit, jestli jdeme správným směrem.
Zkrátka a dobře si to rozpočítáme na jednotlivá krátká období. 
K 31. 12. budu mít, řekněme, 60 kilo.
K letním prázdninám, tedy 30. 6., chci být na půlce, tak na 70 kilech.
To znamená, že mám 6 měsíců na 10 kilo. Zvládnutelné? Při snaze a zodpovědnosti ano. Dělá to něco přes 1,5 kila na měsíc. A můžu to rozpočítat i na týdny, řekněme tedy 26 týdnů, na každý necelých 0,4 kg. To už tak strašidelně nezní, že?

A teď přijde to nejlepší.
JAK tohle rozplánování splníme?
U hubnutí si potřebujeme zjistit, kolik jíme teď, kolik jíst máme a kolik máme jíst, abychom hubli. Takže vzhůru na nějakou stránku, která tohle umí spočítat. A do kuchyně, kde si vysledujeme, kolik toho jíme teď a kolik toho jíst budeme nově. (Tohle by vydalo na román, tak vás odkážu na starší blogy ze série CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT, tam to všechno najdete.)
Nastavím si hodnoty v nějakých kalorických sledovačích podle svého výběru.

Máme rozpočítáno, změřeno, nastaveno, a co teď?
Maličkost.
Dělat, co nás k cíli dovede.
Konkrétně.
CO UDĚLÁME, abychom splnili, co máme tak hezky naplánované?
Doporučuju tak 3 kroky na den - a klidně je berte jako jeden z úkolů dne. Tím krokem je nákup, příprava jídla dopředu, naplánovaný trénink (třeba i svižná procházka s kamarádkou, anebo hodina na nějaké lekci, kterou máte v kalendáři jasně danou).
Ve středu a v neděli nakoupím. V úterý a čtvrtek a neděli uvařím do krabiček. V pondělí a ve středu chodíme tančit. V sobotu půjdeme na výlet. Tohle budu dělat každý týden ve stejnou dobu.

A dál je to na vás. Splňte si svoje 3 denní úkony, kroky, a k cíli dojdete. Musíte vědět, kam chcete jít a proč tam chcete jít. A musíte vědět, kudy tam vedete cesta. Ale ujít ji už musíte sami.
A P.S.: Až v tom cíli budete, mějte tam připravenou nějakou hezkou odměnu!

KRÁSNÝ ROK 2020!

OBEZITA JAKO RIZIKO

Je obezita jenom kosmetický problém? Nebo ohrožuje zdraví?

Už pěkných pár let pracuju s lidmi, kteří chtějí žít zdravěji a vypadat určitým způsobem. Působila jsem šest let v mezinárodní organizaci, která zastupuje pacienty s obezitou. Byla jsem i v jejím nejužším mezinárodním vedení. Ale celé ty roky jsem si uvědomovala, že cílem nemá být jenom to, aby lidé nebyli obézní (jazykem evropských organizací "aby nežili s obezitou"), ale aby byli především zdraví. 

Zdraví bylo to původní, co mě vůbec k této práci přivedlo. Výživu jsem studovala kvůli tomu, abych věděla, jak funguje lidské trávení a jaký vliv mají potraviny na celkové fungování lidského těla. Ne proto, abych dokázala klientovi sepsat jídelníček do plavek a nic víc. Přestože o to je samozřejmě zájem větší :-)

Sama mám určité zdravotní problémy, se kterými musím pracovat. No dobře, nemusím. Ale pak dopadnu jako takoví ti lidé, co sedí doma, fňukají a hledají důvody, proč nemůžou tohle a ono a proč je všecko na draka. Kdo z nás někoho takového nepotkal?
A sama také celé roky tvrdím, že prevence je základ a že je vždycky lepší určitým stavům předcházet, pokud to jen jde, než je následně napravovat. Prostě dělejme věci tak, abychom svůj život nezhoršovali sami sobě - a neztěžovali ho svému okolí. 

Proto vítám, když o prevenci mluví i druzí. A když upozorňují na věci, které se považují přinejmenším za hodné pozornosti. A proto mě taky zaskočila reakce zástupců jisté pacientské organizace na sociálních sítích, kteří se ohradili proti kampani britské společnosti Cancer Research UK. Ta byla oceněna za to, že řekla určité věci nahlas. Řekla například, že obezita je rizikovým faktorem vzniku rakoviny.

V případě rakoviny řada studií tvrdí, že obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů vypuknutí této nemoci. U několika typů rakoviny se už o této rizikovosti obezity vlastně ani nepochybuje a nezpochybňuje se. Poslední výzkumy, zveřejněné na evropském obezitologickém kongresu ve Vídni v roce 2018, uvádějí, že obezita má souvztažnost s 12 druhy tohoto onemocnění.

A přece některým lidem vadí, že se to říká nahlas. Podle jejich názoru to dehonestuje osoby žijící s obezitou. Jako by je to degradovalo. Ale to přece není pravda. Obezita zvyšuje riziko zdravotních problémů. Od těch zdánlivě nedůležitých po hodně závažné. Není to tak, že lidé žijící s obezitou těmi problémy určitě trpěli, i kdyby byla jejich hmotnost v rámci toho, co se považuje za normu. Jistě, mohli by. Ale takto je riziko propuknutí nebo vývoje určitých obtíží větší. A většina studií to potvrzuje.

Každý třetí člověk u nás je v přímém ohrožení rakovinou, jak říkají statistiky. Nechceme vědět, co můžeme udělat pro sebe my sami, A nechceme to dělat, abychom riziko aspoň umenšili? Já ano.

Odcházím na sobotní trénink a vám přeju hezký víkend.

ROHLÍKOVKA - CO MÁM S TĚMI ROHLÍKY?

Slibovala jsem změny a pomaličku už nazrál jejich čas. Měním to a ono, a najednou z éteru mizí jméno, které tu kolovalo několik let. A objevují se rohlíky! Jak to? Co to je? A proč?

Před týdnem jsem začala ladit i navenek to, co vám nabízím. A první na řadu přišlo jméno.
Proč?
Vždyť tu léta byla Afrais!

Ale odkud se vlastně vzala?
Afrais byla původně nick na jednom fóru. Pak jsem začala být nejen na tom fóru aktivní, ale začala jsem ho veřejně zastupovat. Zvykli jste si na to jméno. Po otevření účtů na sociálních sítích šlo to jméno samozřejmě se mnou, abyste mě našli.

Jenomže pak jsem působení v Čechách utlumila a fungovala jsem v podstatě jen na mezinárodní scéně. A tady psala článečky, posty a sem tam přidala jídelníčky - ty svoje, na klienty už v tu chvíli čas nebyl.
A lidé, kteří mě sledovali, se proměňovali. Přicházeli noví, kteří ten starý nick neznali.

No a pak jsem se vdala. Jo, po dlouhých letech jsme letos v létě podepsali oficiální papíry a já oficiálně přijala nebo přesněji přidala i nové jméno.

A teď to začíná být zábavné.

Já jsem totiž Rohlíková!

Jo, člověk, který se zabývá výživou a trenérstvím, člověk, který působil na mezinárodní obezitologické scéně, člověk, který psal o prevenci obezity články v několika jazycích, má jméno, které pro většinu lidí symbolizuje něco naprosto nedietního! Tak proč toho nevyužít?

Kdo mě sledujete už delší dobu, víte, že nejsem zrovna zastánce extrémů. Nehlásám, že je třeba ze stravy vyloučit celé složky a že se už nikdy nesmíte na čokoládu ani podívat, když chcete být fit a zdraví.
Kdo sleduje moje jídelníčky, najde tam něco sladkého, sem tam skleničku alkoholu i normální pečivo. To dokonce mnohem častěji než "papundekl".
Ano, zrovna před chvílí jsem ke snídani dojedla proteinové lívance, k nim jogurt, mandarinku a lžíci javorového sirupu. A ano, až to dopíšu, půjdu na silový trénink do fitka a po něm si dám protein. Ale to neznamená, že si večer nedopřeju skleničku bílého nebo kousek hořké mátové čokolády, kterou tady mám. Nebo že k večeři v týdnu nebude nějaká pomazánka (s bílkovinou typu sardinky, vejce, tvaroh, sýr...) na normálním chlebu (ne, všechny ty "večerní" chleby fakt nejím - dlouhý seznam složek, sója a další důvody mě od toho odrazují).


Proč tedy Rohlíkovka?

• protože vařím a jídelníčky, které u mě vidíte, sestavuju z naprosto běžných, dostupných, základních surovin
• protože pečivo má podle mého názoru mít pár nejzákladnějších surovin, nikoli soupis látek dlouhý jako Lovosice
• protože si nemíním zbytečně zakazovat něco, o čem se zrovna teď říká, že je to děsně nezdravé, a příští rok to bude jinak - a nechci takové extrémy nutit ani vám
• protože ve stravě je třeba dodržovat umírněnost, abychom takto vydrželi jíst do konce života - a extrémy udržitelné nejsou
• a konečně protože jsem přece Rohlíková :-) 

Se mnou se vaří ze základních surovin, rychle, jednoduše. Se mnou se cvičí, co vás baví. Když chcete natrénovat na maraton - klidně, a dobře u toho jezte a odpočívejte. Když si chcete jen dvakrát v týdnu zacvičit krátce pilates - klidně, ale každý den choďte. Když chcete nebo zrovna potřebujete pracovat 12 hodin denně - klidně, taky mívám nebo jsem mívala taková období, ale pak si dopřejte relax a dopřejte si u toho pohyb, ať jenom nesedíte, a dobré jídlo, ať máte energii. Prostě vyváženost. A k té občas křupavý čerstvý rohlík klidně patřit může ;-) 

MĚSÍC S PILATES - RECENZE, SHRNUTÍ

Listopad byl lidovým hlasováním vyhlášen za MĚSÍC S PILATES. Takže dojmy, výsledky, důsledky a následky? Tady to máte!

Když jsem přemýšlela, jestli zase nedat nějaký "měsíc s", byla jsem v trochu obtížnější situaci. Jako vždycky mě zrazovalo zdraví, to už je u mě klasika. Měla jsem zrovna stopku na náročnější aktivity, než se posbírají všechny výsledky všemožných testů. Tak jsem navrhla do hlasovačky na Facebooku jako jednu z variant i měsíc s pilatesem. A ten taky vyhrál!

Fajn, cvičit se tedy mělo relativně mírně, bez skákání, pobíhání a šíleností. 

Jsem trenér a s pilatesem jsem pár let taky strávila. Nebylo to tedy pro mě něco úplně neznámého, co bych musela složitě nastudovávat a hledat si kurzy. Pokud začínáte, tak je - jako ostatně u téměř každého cvičení - určitě vhodné si ten kurz najít a naučit se to pořádně! Já aspoň tušila, co dělám, tak jsem mohla zalovit ve své sbírce a najít různé knížky, které se mi tu nashromáždily. A v nich si povybírat programy.

CO JSEM CVIČILA
Vybírala jsem si různé programy, aby to bylo pestré. S výjimkou jediné sestavy zaměřené na rehabilitaci kyčle jsem žádný program neopakovala.
Sestavy to byly obvykle krátké, na ranní protažení. Zabraly většinou 15 minut, plus minus autobus. Však byly přímo k té čtvrthodince často určeny!

Našly se tam sestavy základních cviků na celé tělo. Pak jsem si odcvičila sestavy zaměřené přímo na určité části těla. Různě poskládané. Na boky, stehna, bříško, střed těla, záda, paže a ramena, prostě co vás napadne. Sestavy na procvičení horní poloviny těla, spodní poloviny. Sestavy čistě na zemi, ale taky sestavy vestoje. A k tomu sestavy rehabilitační na zlepšení držení zad, na problémy se zády. A ona sestava na procvičení kyčlí.

Celkem jsem za měsíc absolvovala 14 tréninků. Nebylo to tedy cvičení denní, i když se podařil i týden, kdy od pondělí do pátku každé ráno karimatka vládla. Poslední týden a kousek mi pokazila rýmička a kašlíček. (O tom, jak cvičit při nemoci a kdy to jde a kdy už je to nemoudré, jsem psala v článku Mor a oubytě, a protože jsem kardiak, dám tu pauzu i tam, kde by třeba nutně být u jinak zdravého člověka nemusela.)



VÝSLEDKY A DOJMY
Udělalo mi to dobře?
To rozhodně!
Když začnou podzimní plískanice a vstáváte do tmy a nechce se vám, občas může být problém donutit se k náročnějšímu rannímu tréninku. Ale protažení na čtvrt hodiny? Pohoda, to se zvládne! A ten pocit do celého dne se rozhodně vyplatí! Něco jste pro sebe udělali, rozhýbali si záda (a v době, kdy máte další trénink omezený, se to zatraceně hodí), protáhli se.

A co hubnutí?
Hele, jen z pilatesu nezhubneme, to je snad jasný :-)
Jo, dlouhodobějším cvičením se tělo určitě zpevní a narovná. Už jen když se postavíte rovně a vtáhnete břicho, budete působit štíhleji. No zkuste to! Vytáhnout nahoru, ramena dozadu a dolů, břicho vtáhnout, zadek nevystrkovat... Lepší, že jo?
Ale není to cvičební program na to, abyste zázrakem za měsíc zhubli a byli šlank. O tom jsem psala už tady v článku o hubnutí s pilatesem.

A co ta kyčel?
Ještě bolí, to chce víc času. Ale celý měsíc jsem zakončila dnes opakováním této rehabilitační sestavy. A budu se k ní vracet jednou týdně.

Co dál s pilatesem?
Vracet se budu i k pilatesu jako takovému. Nejen kvůli kyčli.
Proč?
Je to jedno z nejlepších cvičení na zpevnění středu těla. A bez toho se neobejdu, když tančím, zvedám činky, běhám, celý den sedím v práci a tak dál a dál a dál.
Poslední dny jsem si ladila plán na další měsíc (až měsíce), a pilates se v něm ocitl taky. Dvakrát třikrát týdně na ranní krátkou rozcvičku. Nebo to cílené rehabilitační cvičení. Jo jo, to ta moje kyčel :-)

Jestli váháte a přemýšlíte: zkusit, nezkusit - jděte do toho. Najděte si kurz. Najděte si cvičení na YouTube. Vyzkoušejte to na otevřených hodinách - často se třeba přes vánoční svátky nabízejí právě takové hodiny na vyzkoušení. Když vás bolí záda, tuhle loupe, tady píchá, může být pilates nápomocný. A když nic jiného, může vás naučit stát hezky rovně a nevystrkovat břicho a zadek, což je fajn vždycky.
Pokud hledáte něco na rychlé hubnutí a máte pocit, že se musíte každým cvičením zničit..., no takhle, i lekce pilatesu se dá velmi snadno udělat tak, aby vás zničila. Ale jestli se neobejdete bez něčeho hodně rychlého a potřebujete litry potu, abyste měli pocit, že jste něco dělali, nechte si ten pilates jen jako doplněk. Ovšem může vám fakt pomoct.

Zkrátka měsíc s pilates se osvědčil. Doporučuju.

Podle čeho jsem cvičila?
Pilates pro rehabilitaci, Eva Blahušová
Malá škola pilates, ze série DK, vydala Esence
15 minut pilates denně, vydal Ikar
Pilates for Weightloss, Lynne Robinson

Každá je fajn svým určitým způsobem, špatná není ani jedna. Každá nabízí sestavy různých délek a různých zaměření. Tu zelenou seženete snadno (snad, je novější), ta žlutá už bude jen někde. Jedna je jenom anglicky a starší, tu asi nenajdete, bohužel. A knihy paní Blahušové se občas někde objeví nebo se dají sehnat přes její aktivity.

HUBNUTÍ S PILATESEM

V anketě jste mě vyslali do měsíce s pilatesem, tak je tady po týdnu první článek na toto téma. Dá se pilatesem hubnout?

Vyhlásila jsem anketu, co cvičit tento měsíc, a s převahou vyhrál pilates. Což je jako na zavolanou. Už mám zase trochu omezené působení, takže to teď chtělo něco méně náročného. No dobře, méně náročného na dýchání a tepovku. No dobře, méně náročného na udýchání a tepovku.

Za svůj déle mladý život jsem se s pilatesem setkala a setkávali jsme se docela dost a pravidelně pár let. Mám odcvičeno svoje. Uvažovala jsem o trenérské licenci, jen na ni ještě nedošlo. Takže trošku vím, co dělám. Proč to říkám? Protože tento měsíc cvičím doma, podle knih. Pokud pilates zas až tak zažitý nemáte, je fajn jít spíš někam na kurz a nechat se vést a opravovat. Jakmile do toho trochu proniknete, dá se cvičit i doma třeba podle videí.

Tento měsíc tedy cvičím pilates. A protože cvičím podle knížek a videí, co mám doma (nebo na internetu), došlo i na tu s názvem PILATES FOR WEIGHTLOSS, tedy Pilates na hubnutí. Česky nevyšla, mimochodem.
A to vyvolalo otázku: DÁ SE PILATESEM ZHUBNOUT?

Dá?

Jen cvičením ne. To bohužel. Když budeme jíst a chovat se jako doposud, nezhubneme tím, že si občas (a klidně i pravidelně) zacvičíme pilates.
Proč? Je to cvičení málo vydatné (přestože pilates umí být i pěkně náročný!). Ale pořád platí základní fyzikální zákony. Hubnout budeme, až bude výdej menší než příjem. A na to cvičením pilatesu většinou spálíme málo kalorií.
(A než se začneme dohadovat, jenom o té fyzice to není, jak už se ví - nebo přesněji, není to jenom o jednoduchých rovnicích, protože občas je třeba započítat ještě další věci a tabulky a rovnice nezachytí třeba to, že někdo jí málo dlouhodobě, nebo že při extrémně nízkém příjmu se tělo začne chovat trošku jinak. Ale tohle je všecko už navíc a už jsme o tom párkrát mluvili a ještě mluvit určitě budeme.)

K čemu tedy pomůže?
Pravidelné cvičení pilatesu určitě pomůže k tomu, že tělo bude nejen lépe fungovat, ale taky LÍP VYPADAT. Zpevní se. Jako by se opticky protáhlo (i když ve skutečnosti se svaly fakt jenom tak natáhnout neumí a už vůbec u toho neumí protáhnout kosti). Břicho se vtáhne - jednak proto, že se naučíme ho držet pevné a nevyvalovat. A jednak proto, že se zpevní svaly v něm, včetně těch hlubších. Narovnáme se v zádech - a to taky přispěje k dojmu, že jsme vyšší a štíhlejší.

Co tedy tahle knížka slibuje?
Kombinaci cvičení pilatesu, krátké programy zaměřené speciálně na určité partie (ty procvičuju tento týden, protože to v rámci měsíce střídám). A doporučení, jak vše kombinovat s aerobním cvičením. Přinejmenším tedy se svižnou chůzí.
Když se k tomu přidá i úprava jídelníčku, je tu šance hubnout.

Zhubneme jenom pilatesem?
Ne.
Ale narovnáme se. Zpevníme.
A když začneme cvičit pravidelně, u většiny lidí to vyvolá chuť i líp jíst. A jít se občas aspoň rychleji projít.
A pak hubnout můžeme.

Takže pilatesu zdar! A další hlášení budou následovat.

KUDY DÁL?

Několik let vás zahrnuju jídelníčky, tipy na cvičení, střípky z obezitologie, články a povídáním. A najednou to nějak nejde. Když jsem odcházela z vedení evropské asociace, plánovala jsem, že zase oživím svoje působení v naší zemi. A že se začnu sama připravovat na svůj velký cíl. Ale najednou není co psát a postovat. Hledám novou cestu, pro sebe i pro vás.

Většina z nás se umí velmi dobře pohybovat v naučených mantinelech. Víme, co se od nás čeká, co máme dělat, jaké to má nést výsledky. Všechno se dá krásně změřit, zhodnotit.
Ale pak do toho najednou vstoupí "zatracenej lidskej faktor".

Víte, že jsem mladá už dlouho. A že si vymýšlím jednu exotickou potíž za druhou. A když se to sejde, plácám se v tom. Stejně jako se plácá kdokoli jiný.
Teorie je zmáklá, jen se občas nechce hlavě. A když se chce i hlavě, řekne tělo, že si vymyslí zas něco nového.




A tak jsem se jednoho dne probudila a zjistila, že stárnu, že mi dočasné omezení zátěže na tepovku 130 bouchnutí za minutu poněkud ztěžuje některé typy tréninku a že se k tomu tréninku nějak ani nemůžu dokopat, protože jsem v jednom kuse šíleně unavená.

Co teď?

Je třeba ty mantinely nějak rozevřít a stočit je jiným směrem. Přemýšlím, jaký to bude. Ne, toho svého snu se vzdávat nechci. Jen k němu musím jít klikatější cestou.
A mezitím na ní objevit, čím může být zajímavá pro vás.

O čem byste chtěli číst?
Co by vás zajímalo? 

• Menopauza a životní styl?
• Jídlo a cvičení při zdravotním omezení?
• Klasické obecné hubnutí a zdravý životní styl jako dosud?
• Měsíc vždycky s nějakým cvičebním/jídelním programem podle nějaké osobnosti (a její knihy)?
• Moje osobní cesta (takže zpátky ty moje jídelníčky a cvičebníčky)?

Dejte vědět, co by zajímalo právě vás!

KOLIK VLÁKNINY POTŘEBUJE DÍTĚ?

kOLIK VLÁKNINY POTŘEBUJE DÍTĚ? A JE DOBŘE DÁVAT MU CELOZRNNÉ PEČIVO? VÁŽNĚ JE BÍLÝ ROHLÍK TAKOVÉ ZLO?

Dnešní debata plná pohoršování nad BÍLÝM pečivem pro děti ukázala, že občas světu vládnou tak trochu dezinformace.

To, co je vhodné pro většinu (ne pro každého) dospělých, neznamená, že je vhodné pro všechny. Dietářka jí jinak než sportovec, a dospělý člověk jí jinak než dítě. Musí jíst jinak.

Jednak dítě ve vývinu nemůže omezovat příliš kalorickou hodnotu stravy, pokud se bavíme o stravě vyvážené a racionální. A jo, do té kvalitní šunka s vysokým obsahem masa, nízkým obsahem soli a všech možných přídatných látek klidně patří.

Ale hlavní chybička mnoha zastánců echt zdravého stravování nastane u vlákniny. V domnění, že víc vlákniny je vždycky dobře a že bílé pečivo je hrozba, chtějí svým dětem dopřát to "zdravé". Jenomže dětský zažívací systém si s tím neumí poradit. Dítě má zažívací problémy a především si může zadělávat na potíže za pár let (poškozená sliznice není na první pohled hned vidět).

Kolik vlákniny tedy má dítě mít?

Existuje jednoduchá formulka, která se snadno zapamatuje:

VĚK DÍTĚTE + 5

Takže dítě staré 2 roky má mít za den ve stravě 7 gramů vlákniny. V 5 letech je to 10 gramů. V 10 letech se dostane na 15 gramů vlákniny za den. V 15 letech je na 20 gramech (ano, ani v 15 ještě není dospělé a nemá úplně dospělý ani zažívací systém). A doopravdy až v plnoletosti, dospělosti, prostě někdy od 20 let může jíst vlákniny tolik, kolik se doporučuje pro dospělého člověka. (To celé, pokud samozřejmě nemá zdravotní omezení, která si vynucují příjem nižší.)

Takže to, že děti jedí bílý rohlík, vážně není špatně! Špatně by naopak bylo, kdyby dostávaly od malička ten celozrnný. (A taky ty rádobytmavé, nabarvené, s 20 složkami, ale to je zase jiná kapitola.)

Až na vás budou jiné matky "útočit", jak může mít vaše dítě v ruce BÍLÝ rohlík, asi jim to nevysvětlíte - ale budete vědět, že mu tím rohlíkem fakt nijak neubližujete. Právě naopak :-)

KOLIK PROJÍME?

Nechala jsem se vyprovokovat k týdennímu pokusu, kdy jsem na halíře počítala, kolik projím. Co z toho vyšlo? Čtěte dál!

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY POKUSU
Počítala se PLNÁ cena potravin a surovin z jednoho portálu, kde nakupuju jídlo. Beze slev, akcí a podobně.
Nezapočítávala se cena energie, vody z kohoutku, mého času a práce, dokonce ani opotřebení prkének a nožů a hrnců a talířů :-) (Věřte nebo ne, i takové dotazy v průběhu zveřejňování pokusu zazněly.)

JÍDELNÍČEK
Jídelníček jsem nijak speciálně neupravovala, aby byl extra drahý, nebo naopak extra levný. Dá se to. Dá se navařit superlevně. Dá se navařit superdraze. A proto propočítání jediného dne obvykle vůbec o ničem nevypovídá.
Náš pokus trval 6 dní v kuse, za sebou.

ENERGETICKÝ PŘÍJEM
Můj příjem je nastaven na aktivní, sportující osobu, která jde za určitým sportovním cílem. Většina populace mívá o něco nižší dávku bílkovin a určitě je nepotřebuje doplňovat ještě proteinem navíc (po 30,- Kč).
Já jela na cca 2000 kcal/den, s dávkou 145 g bílkoviny.
Příjem všech základních složek jsem udržela všechny dny v zadaném rozsahu.

PENÍZE
Celkově mě jídlo vyšlo na 1125,- Kč za 6 dní. Komplet se vším všudy, žádné pití navíc, žádné cigarety, žádný další mls. V průměru tedy na 187,50 Kč na den.

Dražší bylo sníst "studené hlavní jídlo" - salát se šunkou, mozzarellou, hotový tuňákovo-fazolový salát - než uvařit teplé jídlo. I tak mě ovšem pořád ten salát vyšel levněji než v restauraci (minimálně na polovinu, spíš ještě méně, pokud žijete ve větším městě - a o čerstvosti surovin nebudeme vůbec mluvit). Obecně, pokud si jídlo do práce nepřipravím do krabičky, vyjde mě oběd od 120,- korun výš. Když bych neměla ani svačinu, není problém se za den dostat na 200,-, a teprve k tomu přibude snídaně a večeře. Je jedno, že to zaplatím stravenkami, pořád je to částka, na kterou mě to jídlo přišlo! (a technicky, na její přibližnou polovinu ve skutečných penězích, které se mi za stravenku strhly).

A poznámka: rodina nesní násobně tolik. Malé dítě toho zkonzumuje méně, naopak puberťák potřebuje víc "plnidla", takže se to nedá jednoduše vynásobit.

KDE SE DÁ UŠETŘIT
Musí to být tak vysoká částka? Ne.
Ušetříte nákupy v různých obchodech. Snad v každém se dnes objevují různé akce a slevy. A většina z nás má možnost nakupovat na více místech, pokud chce.
Ušetříte nákupem levnějších surovin. Měla jsem tento týden například jemné vločky Emco, ty ovšem jsou o dost dražší než obyčejné vločky beze jména. Jsem zvyklá na dobré kafe, ale kdo není "kávový snob", koupí si obyčejnou značku, která vyjde levněji. Měla jsem drůbeží prsa, celé kuře (i bez akce) vyjde zase levněji než už porcované maso. Tuňák se dá koupit i levnější. Stejně tak sýry. Nebo se dají nahradit za levnější variantu. U vajec jsem počítala v podstatě nejvyšší současnou cenu za kus. Tvarohy také existují i těch "obchodních značek", které vyjdou levněji. Jogurt se dá koupit obyčejný, ve velkém balení. No, myslím, že je to jasné.
Já brala v potaz tento jeden portál a plnou cenu, právě aby to nebylo zkreslené.

CO SI ODNÉST?
Většinou nevíme, kolik přesně za den projíme. Odhadujeme - a někdy se na konci měsíce divíme, kde ty peníze jsou. Spousta lidí zapomíná započítávat i věci navíc: vodu v plastu, alkohol, kafe s kamarádkou, sušenku, zmrzlinu na ulici. Cigarety. Nezapočítáme oběd v práci, který se nám strhává třeba rovnou. Nebo stravenku. Za kterou se najíme. Nebo za ni nakoupíme.

Někdy máme pocit, že musíme nakupovat to nejlevnější bez ohledu na kvalitu (a teď se nebudu bavit o lidech, kteří opravdu musejí obracet každou korunu, protože jsou skutečně v nouzi). Ale potom si neuvědomíme, kolik toho nakoupíme a kde se dojíme tu sušenkou, tu umělým koláčem, tu dobereme energii slazeným pitím, které jsme taky koupili a nějak nezapočítali. A nepočítáme potom ani s cenou léků, sníženým příjmem při nemocenské atd. Nepočítáme dost často se zelenými "žabinci" a pilulkami na to či ono, které si pořizujeme s pocitem, kolik toho děláme pro svoje zdraví. (Já za celý týden mimochodem užívala jenom lék na předpis, za který nedoplácím, protože ho životně potřebuju.)
Dá se jíst zdravě a přitom ne draze. K tomu slouží ty tipy o odstavec výš. Dá se jíst draze a špatně. A dá se jíst levně a špatně. Je to o prioritách, o naší ochotě uvařit si, jídlo připravit předem, započítat do něj opravdu všechny náklady. (A zase, nemluvím teď o lidech, kteří opravdu nemají na vybranou - ale ruku na srdce, to většina fakt není.)

Projím hodně? Ano. Tenhle jídelníček není sestavený s cíleným šetřením. Nákupy nejsou sháněné na různých místech v akcích (zase, je to o prioritách - pro mě byl teď důležitější čas a jednoduchost doručení. Stejně jako je pro mě teď prioritou vyšší dávka kvalitních bílkovin a dodání ještě bílkovinných náhrad po tréninku, protože mám určitý cíl, který je prioritou.). Ale když pomineme extrémy a extrémně drahé potraviny, tak je to v podstatě na horní hranici toho, co je u běžného nastavení možné.

Pokud si troufnete podívat se do vlastní peněženky, zkuste si to pár dní za sebou, ten jeden opravdu nestačí. A zapište doopravdy všechno, včetně pití navíc, cigaret, čehokoli, co jste snědli, vypili nebo inhalovali. Včetně hodnoty té případné stravenky. Budu zvědavá, co vás překvapí!

NEJDE, NEBO NECHCE SE MI?

Internetem proběhla zprávička o jisté mladé dívce, která se za dva roky naučila v podstatě sama hrát na housle tak, že obstojně zvládla i Chopina. Jistě, na koncertní kariéru to není a nebude, ale taky to nebylo žádné skřípání deroucí uši. Kdo někdy přišel do styku s hudbou aktivně, umí si asi představit, že naučit se zrovna na housle nepatří k nejjednodušším úkonům, na které můžete natrefit. Takový triangl se zvládá určitě snáz.

Poučení? Když se chce, tak to jde. Krásné klišé, já vím. Ale ono to pořád platí. Když něco opravdu chceme, věnujeme se tomu. Soustředíme se na to. Máme určitou vidinu. A uděláme, co udělat musíme, abychom tu vidinu naplnili. A je úplně jedno, jestli se bavíme o hubnutí, udržení a zlepšení svého zdravotního stavu, zformování těla, pokoření osobních sportovních rekordů nebo absolvování maratonu, naučení se na kytaru, ba dokonce i učení se tančit - dobrá, někomu to jde lépe a někomu hůř, ale s dostatkem odhodlání, práce! a času to fakt aspoň na nějakou obstojnější úroveň jde (jen někomu to bude určitě trvat déle než čtyři měsíce).
Život nám bude vždycky házet klacky pod nohy, když ho necháme. Vždycky budou důvody, proč něco nejde. Vždycky nám bude bránit to a ono, vždycky bude něco důležitějšího než my a náš plán. Tak to prostě je. Učíme se dávat na první místo taky sebe, dělat si na sebe čas, uvědomit si, co chceme MY, a věnovat pozornost, sílu, čas a energii tomu, za čím jdeme. Tak na to nezapomínejme. Na housle se asi za rok hrát nenaučíme, ale kus práce odvést určitě můžeme. A nemusí to být jenom v hubnutí. Tak co? Chcete?

ZUMBA MAFIE

Léto, letní školy, a tak po letech zase jednou i zumba. Byla jsem zvědavá, jak se změnila. A co zůstalo stejné. První postřehy?

Když před léty vlétla do tělocvičen zumba, přitáhla mraky holek všeho věku a postav. Najednou mohly tančit, aniž by musely absolvovat taneční školu. Kroky byly relativně jednoduché. Často vycházely ze starého dobrého aerobiku - a ten si spousta z nich dobře pamatovala. Prostě značka ideál.
Na lekcích hrála La Bamba, hitovky devadesátých let, Dr. Alban, jedna rytmická perla za druhou. Ženské (buďme upřímné, na tyhle hodiny chodily vždycky víc holky) odcházely z hodin propocené, zarudlé, zadýchané a naprosto spokojené a s dobrou náladou.

Pak se začalo ozývat, že ono to na hubnutí není zas tak ideální. A složitě se rozebíralo, při jaké tepovce se spalují cukry a kdy tuky. A když se pálí víc tuků, tak se přece hubne, ne? (No, ne tak úplně, ono jde o to, že se primárně, ve větším procentu, pálí energie z tuku, ale celkový výdej může být menší. Při velkém výdeji při vyšší tepovce jde víc energie z cukrů, ale protože té energie spálíme hodně, odejde s ní i větší množství energie z tuku, než při tom menším pálení při nižší tepovce. Ale do toho se dneska zamotávat nebudeme.)

Roky ubíhaly a do českých tělocvičen (a diskoték) se prodíraly víc a víc karibské rytmy. Hodiny salsy a přidružených tanců dneska nabízí kdekdo. V různé úrovni, to si řekněme upřímně. Ty písničky znějí ve velkém i z všelijakých rádií, a tak je každý zná. (A každý, kdo opravdu tančí salsu vážněji, nemůže Despacito ani slyšet, ale to odbíhám.)

Jak tedy vypadá zumba roku 2019?
* Ty prvky starého dobrého aerobiku jsou tam pořád. 
Takže holky déle mladé, nebojte se, neztratíte se, ani když přijdete poprvé. Jo, budete trošku povlávat za ostatními, protože na zumbě se kroky prostě nevysvětlují, ale sleduje se lektor (a sousedka). Ale pár kroků umět budete hned. A hlavně nezapomeňte, že ty holky, o kterých máte pocit, že jsou to hvězdy, které chytají pohyby jako zázrakem během zlomku vteřiny, tančí tuhle samou skladbu v téhle samé podobě třeba celý rok na pravidelné lekci, jo? Zatímco vy to chytáte během jediné hodiny. A chytnete!
* Hraje se tam hodně salsa a další karibské rytmy. Ale kromě nejzákladnějších salsových kroků se tam pořád dělají ty prvky starého dobrého aerobiku, takže viz bod výše a klídek. A to Despacito už zas tak často naštěstí nezaznívá.
To hlavní naposled:
* Pořád tam funguje zumba mafie!
Pamatujete ty holky, co zabraly první řadu rovnou ručníkem, sotva přišly? Ty tam jsou pořád! Jo, i ty jejich ručníky. Nemáte šanci se přes ně protlačit, ale ono je to občas lepší. Ony se totiž mezi nimi pořád ještě najdou i takové, které při jednom každém tónu kroutí celým tělem jak při tanci svatého Víta v domnění, že je to sexy - protože o nějaké gradaci v životě neslyšely. Jo, někdy je to hodně zábavné sledovat. Ale snažte se nesmát moc, ať neztratíte kroky :-)

Takže vrátit se na zumbu i v roce 2019?
Jasně že jo!
Zatančíte si relativně nenáročné kroky, jen se nesmíte nechat odradit tím, že to třeba ta první řada tak zázračně chytá na první dobrou. Zapotíte se, zadýcháte - a procvičíte si srdce (jestli jste se ovšem hodně dlouho nehýbaly nebo to srdce nemáte úplně v top stavu, stavte se předtím u doktora změřit tlak přinejmenším, a na hodině to nepřehánějte a nesnažte se uhnat úplně všechno co ostatní, když se vám dělají mžitky před očima). Spálíte nepatrně tuku (hele, ono to zas takové obří množství na jediné hodině není, takže ten koláček po zumbě jste si tak docela nezasloužily). O něco víc spálíte energie celkově. Ale hlavně se pobavíte, uvolníte a budete se chvíli věnovat jenom samy sobě.
A tip: v té druhé nebo třetí řadě za mafií směrem ke středu uvidíte na lektora trochu líp ;-)

TO NENÍ NIC PRO ŽENY!

Tohle je na ženu moc! To není sport pro ženy! Tohle by ženská dělat neměla! Ve tvém věku už bys tohle cvičit neměla!

Co je moc? Co by teda žena měla dělat? A jak by měla vypadat?

Během tohoto víkendu jsem narazila - už poněkolikáté - na článek, jak by žena měla šetřit svou energii a nevysilovat se sportem. A pokud ano, jak by měla tak nanejvýš tančit jako víla ve svitu měsíce a nenosit nic těžšího než šáteček. Což se jaksi neslučuje s dnešním životem, že?
A pak přišel post jedné holky na Facebooku. Chtěla zhubnout. Pak se rozhodla postavit se na pódium v kategorii bikin. Za rok ušla hodně velkou cestu. Ale reakce facebookového "okolí" se nese v duchu, jak už je to moc, jak to bylo lepší, když byla jenom hubená. (Ne, bikiny pořád ještě nejsou svalnaté nějak výrazně.)
Znamená to, že žena = tvor měkký, netvarovaný, ale zásadně se nevyskytující v blízkosti činky? Nebo běžeckých bot?

Každému se líbí něco jiného. Ostatně, dodnes existuje několik kategorií ženské kulturistiky, kde s těmi hraničními nesouhlasím ani já. A ostatně, proto taky před lety začaly vznikat všechny ty fitness kategorie, když se i ženská kulturistika začala ubírat extrémním směrem a Cory Everson nahradila Lenda Murray a pak ženy ještě výrazně svalnatější (za pomoci přídavků jistých chemických látek).

Ale víte, co mě baví?
Ženy, které vykřikují, jak už je něco moc a jak by žena neměla mít ani náznak něčeho jako sval, protože je to odporné a je to babochlap. Ono totiž potom vidí tu samou holku v šatech a vzdychají, jak by chtěly mít taky tak klenuté pozadí nebo útlý pas (který vypadá užší právě díky tomu, že holka má lehce zakulacená ramena).
Ještě víc se musím usmívat, když jakékoli silové cvičení u žen odsoudí dáma, která naposledy cvičila na základní škole z donucení.

Ne, neobhajuju ženskou extrémní kulturistiku. Jak říkám, ta se mi taky nelíbí. Není přirozená, není ani zdravá.
Ale dámy, z činek vám fakt nenarostou svaly jako Arnoldovi. To byste musely k tomu zobat :-)
A mimochodem, ten kulatý zadek, co vypadá tak super v džínách, můžete získat buď jako Kardashianka (což docela dost stojí a prý i dost bolí), nebo tím, že budete cvičit silově. Aerobička ho bude mít hubený, ale nikdy kulatý, kapišto?

Jo a že se to pro ženu obecně, natožpak ženu jistého věku nehodí, cvičit silově? Že se mám už do hrobu spokojit jen s procházkami, tai-či a pilates?
Pilates si zacvičím ráda, je skvělý, na procházce jsem dneska taky byla. Ale na rozdíl od doporučení autorů takových článků budu pořád radši, když budu mít pevné nohy, abych zvládla odtancovat pár hodin, pevné paže, abych dotáhla nákup a šoupla pohovku na stranu, a ty tvary k tomu bych teda s dovolením brala taky!

A ještě jedna poznámka na závěr k těm tančícím vílám.
Já tančím více let, než jste možná některé z vás na světě.  Ale pokud chci tancovat aspoň to, co mi ještě tělo dovolí, potřebuju to tělo mít v určité kondici. Zpevněné. Dokud jsem se víc věnovala flamenku, potřebovala jsem silné nejen nohy, ale taky ruce (kdo se mnou zažil jediný "klidnější" trénink zaměřený víc na paže, tak chápe). Dokud jsem tančila moderní styly, muselo fungovat komplet celé tělo. A dneska u těch "mírných" karibských stylů musím držet pohromadě, jinak nebudu stíhat ani pohyb nohou, natožpak zbytku těla. A potřebuju, aby mi držela pohromadě záda (svaly středu těla, zádové svaly, břišní svaly, gluteály). Aby mi držely nohy (nebudu to vyjmenovávat všechno), aby mi držela ramena, pokud mám mít ruce v určité pozici dvě hodiny... Holt ona i ta víla, natožpak holka déle mladá a statná, potřebuje mít ty svaly pevné, i když má jenom plout po paloučku. Takže za mě díky, ale já si u železa zůstanu, protože to funkční a taky pěkné pevné tělo bych si ráda uchovala i po padesátce :-)

TÝDEN V KOSTCE

Dlouho jsem přemýšlela, o čem bude blog tohoto týdne. Všichni řeší vedro, sucho, letní pohyb, nerežim přes prázdniny... Tak víte co? Pojďme se zase jednou podívat na běžný pracovní týden, bez ohledu na vedro a prázdniny.

Týden běžné práce, bez výkyvů na jednu i druhou stranu, kdy nejsou výmluvy, proč nedodržovat určitý "režim" - klidně tomu tak říkejme. Asi málokdo žijeme úplně bez režimu, zejména pokud chodíme do práce a žijeme v domácnosti s dalšími lidmi, že jo?
Neměla jsem důvod se vymlouvat na šílená vedra, na šílené pracovní tempo, šílené pracovní hodiny ani nic jiného. Navíc mi začaly letní školy - takže večerní tréninkové plány byly jasně dané.

Co jsem jedla?
Neměla jsem připravené krabičky dopředu na celý týden. Po víkendu jsem jela na zbytky a ve středu už mi nic připraveného nezbývalo - ani v lednici, ani v mrazáku. Chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že půjdu někam na oběd (původně jsem měla mít oběd s kamarádkou, ale musely jsme to odvolat) a koupím si pak ještě svačinu před večerním tréninkem. Víme všichni, jak to končívá - ta pekárna dole v metru má moc dobré koláče :-)

Ale nakonec jsem se ráno ve středu nakopla a během 10 minut si ty krabičky udělala. K obědu narychlo salát s cizrnou, odpoledne jogurt s müsli a ovocem, a dalo se. A večeře už taky dopadla docela slušně.

Co jsem tedy během toho týdne dala na talíř?
- tuňák, losos, kuře, krůta, šunka sušená vepřová i šunka krůtí
- vejce v několika podobách, včetně jednoho schovaného v ovesné kaši po ránu - na chuti to nepoznáte, na množství bílkovin ano
- cottage, žervé, čedar, eidam, balkánský sýr i feta, mléko
- cizrna, fazole - obojí vakuované, předvařené, proč si totiž neusnadnit život - výživové hodnoty v pohodě a ušetřený čas i energie
- okurka, rajčata, saláty různého typu, mrkev, hrášek, kukuřice, brokolice, květák (v různých poměrech ve zmrazených směsích - další ulehčení života), špenát, cuketa, meloun, plus samozřejmě cibule, česnek při vaření
- jahody, nektarinky, jablka, hroznové víno, borůvky
- kakao, strouhaná čokoláda, sem tam i trošku třtinového cukru (pořád je to jenom cukr), skořice na latté, javorový sirup
- chléb, houska (ano, docela obyčejná, solená, sypaná houska z bílé pšeničné mouky - a žiju!), rýže, kuskus, pár nachos, batáta, těstoviny, ovesné vločky, špaldová kaše, jáhlová kaše, müsli
- olej řepkový, olivový, máslo, ořechy

Co jsem cvičila?
Celistvý program jsem dokončila (viz tady zhodnocení měsíce s Jillian), a tak jedu v novém systému. Začaly letní taneční školy, jak jsem řekla. Pondělí, úterý, středa byly tedy večery ve znamení tance. A zbytek dle nálady a času.

- zumba
- salsa, bachata
- karibik
- běh
- chůze
- metabolický trénink (jo, zase s Jillian)
- pilates
- kolo (včera cestou k vodě a zpátky, ono to dá skoro půlhodinu jedním směrem)

Chyběla mi tam silovka, ještě jsem na ni nějak neměla náladu. Ale už se zase zařadí pěkně zpátky.
Jeden den bylo neplánované volno. Takhle, já už nějak volno neplánuju dopředu, ale dávám mu volný průběh, když si tělo řekne. Přece jen už s tímhle tělem žiju hodně dlouho a občas ho i poslechnu (i když ne ve všem, bohužel). Řeklo si ve čtvrtek, že je unavené. Tak čtvrteční naplánovaný trénink nebyl. A místo toho jedu po zbytek dní.

Ono s těmi protancovanými večery občas bývám unavená, když jsou to tři dny za sebou a třeba i na víc než hodinu v kuse. Ale taková už ta léta mívám.

Příjem?
S tím souvisí i jedna věc - výše příjmu.
Čtvrteční (a částečně i páteční) únava to řekla jasně: asi není dobrý snižovat energii do diety. Denní výdej se mi pohybuje od 2600 do 3000 kcal. Jíst nějakých 1500, nebo i 1700 kcal pak není dlouhodobě udržitelné. (Dietářky si ty poslední dvě věty přečtou ještě jednou :-) ) Takže příjem navýšen na 2095 kcal - dala jsem Kalorickým tabulkám volnou ruku. Už po dvou dnech je to znát. Dneska ráno se snad i mně běželo dobře! (Ne, pořád ještě nejsem běžec, ale už se tomu tolik nevzpírám - a jo, mé milé Vorvaňky mě navedly na další "báječný nápad", takže už zase trénuju na závody.)

Co váš týden? Krabičkujete dopředu? Plánujete? Jedete podle pevně daného režimu i přes prázdniny? Nebo se prostě jen snažíte zůstávat aktivní a jíst s rozumem?

Krásný týden!

MĚSÍC S JILLIAN

Na červen jste si odhlasovali, že strávím měsíc s Jillian a jejím programem. Jak to vypadalo?

Měsíc s Jillian, to může vypadat jakkoli. Spousta holek, nejen déle mladých, začínala tak, že si odcvičila její 30 Days Shred. A buď si pošramotila kolena a kotníky, nebo se nadchla a u cvičení zůstala.
Já se hýbu celý život, takže to byla trošku jiná situace. A 30 Days Shred jsem si kdysi taky dala jako celý program, ale tentokrát jsem na něj náladu vážně neměla. Takže co jsem cvičila?

Volba padla na SHAPE UP FRONT/BACK ze série The Biggest Winner.


Program je to na doma. Na půl hodinu. Jak je u Jillian obvyklé.

Co potřebujete?
- podložku
- činky nejméně dvou hmotností
- dobré boty
- DVD :-) (nebo Amazon Prime stažený program)
- step - ale dá se velmi dobře odcvičit i bez něho (proto ta podložka)
Složení programu:
- Shape Up Front: cvičení přední části těla a tricepsů
- Shape Up Back: cvičení zadní části těla a bicepsů
- Cardio Kickbox: klasické kardio cvičení
- posilovací části jsou prokládané vždy kardio cviky, jede se v duchu "metabolického tréninku" (střídání zapojení horní a dolní části těla a kardia)
Trvání programu:
- 25 - 30 minut (dle dílu)
- ideálně měsíc v rozložení: Front-Back-Kickbox na střídačku
Úroveň náročnosti:
- zvládnutelné i pro méně pokročilé cvičence, ale nedoporučuju pro úplné začátečníky kvůli zvládnutí správné techniky, Jill tady zařadila místy i kombinované cviky a při špatné technice, kterou člověk nemá zažitou, by mohlo hrozit zbytečně zranění
Výsledky:
- u začínajících cvičenců relativně dobré, procvičí se celé tělo (střídavě přední a zadní část), s přídavkem kardia
Doporučená zátěž:
- může být i vyšší, protože se cvičení střídá a necvičíte každý den totéž - záleží na trénovanosti a cílech
Step není potřeba, dá se odcvičit i bez něj. Jen při rozcvičce je třeba poupravit poskoky.

Jako přídavek jsem chodila běhat. No běhat, šourat :-)


Jídelníček
- ten jsem nedržela přísně a přesně. K tomuto programu ani předepsaný není. Takže základem byla kniha Ovládněte svůj metabolismus a její poučky.

• přirozené základní potraviny (co roste nebo má matku - zní to trošku blbě, ale sedí to :-) )
• 4-5 jídel denně (spíš ty 4, které používá ve svých plánech i Jillian, dopoledne obvykle po snídani jenom kafe a oběd dřív)
• všechny základní složky potravy u všech jídel, včetně večeře (jo, takže k salátu byl klidně i kousek chleba)
• recepty z knihy nebo z programu k Ripped In 30

Jak se vařilo?

Občas trošku náročně. Jillianini tvůrci receptů mají rádi spoustu, jako fakt spoooouuuuustu, surovin k jednomu receptu. Takže jsem si něco vybrala - a pak jsem zjistila, že půlku věcí nemám! Občas jsem holt upravovala, občas se prostě a jednoduše držela základních zásad z Ovládněte svůj metabolismus. 

Když se sešly suroviny, je to vaření relativně jednoduché a rychlé. Základem je mexická kuchyně, trochu indická a někdy je to takový mix už v jediném receptu.

Hlavní výtka: množství surovin a ochucovadel, často exotičtějších.

V případě přesného dodržení jídelníčku (ať z Ripped In 30, nebo z knihy) je příjem hodně nízký a je třeba to upravit. Navíc na sebe jídla nenavazují, takže nepoužijete základ na dvě různá jídla za sebou, což stěžuje přípravu předem - a taky je pak finančně náročnější.

Ale jinak jídla chutnala a byla použitelná i pro necvičící členy domácnosti.

Výsledné dojmy:

Cvičení je pestré.

Jídelníček sám o sobě náročný na nákupy - příliš surovin. Jídla se "nevyvíjejí jedno od druhého" (upeču kuře a použiju do několika receptů za sebou v různých podobách - to tady není) - tím roste časová a finanční náročnost.

Jako inspirace - určitě ANO.
Jako cvičení program - ANO.
Jako základní nastavení jídelníčku - určitě ANO.
Jako celkový program při dodržení přesného rozpisu jídelníčku (ať už z Rippedn In 30, Body Revolution, nebo knihy, kde je jenom týdenní rozpis) - za mě NE.

PIJEME DOST?

Ještě jednou se dneska vrátím k pitnému režimu, protože ono je to zase aktuální. Evropu zasáhlo vedro. Velké vedro. Které hrozí i překonáváním rekordních teplot. A všude na internetu se objevují varování, jak dělat nebo nedělat to a ono. Kromě jiného se taky opakuje, že bychom měli dostatečně pít.

Tohle je jeden z pramenů evianu.
Ale stačí, když si natočíte vodu z kohoutku u vás doma. 

Ale jak máme vlastně zjistit, jestli pijeme dost?

Přesně tohle téma rozebírá i letošní konference Hydration for Health, která se právě koná - tradičně - ve francouzském Evianu. Protože ono to trápí odborníky z různých oborů.

Existuje cosi jako osmolalita, hladiny vasopresinu a další ukazatele. Jenomže tohle jsou věci, které se dají měřit jen v laboratoři. A jak se zdá, zase tolik výpovědní nejsou, dokud se nebavíme o velmi závažném stavu dehydratace (a to už jaksi je člověk v péči lékařů, často dost rychle). U lidí, kteří jsou zvyklí pít dost, i u těch, kteří pijí dlouhodobě naopak málo (říká se jim "low-drinkers"), se ona osmolalita nemění v průběhu dne a s ohledem na příjem tekutin zas tolik (přesněji, u těch, co pijí dost, se většinou proměňuje trochu víc). A navíc, obvykle nemáme hned vedle kuchyně špičkově vybavenou laboratoř na to, abychom svoji osmolalitu zkoumali, i kdybychom na hodinách chemie dávali sebelepší pozor :-)

Jak tedy poznáme, že jsme vypili málo? (Záměrně neříkám, že jsme dehydrovaní, aby to nesvádělo k tomu, že dehydratace je už závažný stav.)

Motá se vám hlava?
Bolí vás hlava?
Máte žízeň?
Jste unavení?
Přestává vám to pořádně myslet?
Nepamatujete si, kdy jste si byli naposledy odskočit?
Tak se potřebujete napít!

Ano, je to takhle prosté.

Teď ve vedrech se většina lidí nejspíš bude docela dost potit. Už to samo by nás mělo navést k tomu, že se snažíme víc pít. Je to nepříjemné, jasně, hlavně v dopravních prostředcích (nějaký smajlík s protáčejícími panenkami očí by tu nebyl?).
Ale je tu ještě jeden, docela obyčejný, jednoduchý a snadno sledovatelný ukazatel. To, jak často chodíte na záchod.

Podle nefrologů a dalších odborníků je ta denní hranice na 5 návštěvách toalety. Cokoli pod se považuje za známku nedostatečného doplňování tekutin. (Zase, bavíme se o jinak víceméně zdravých lidech.)
Dalším velmi dobrým ukazatelem je obyčejná barva moči. Protože čím koncentrovanější = tmavší moč, tím víc tekutin si tělo žádá doplnit.

Správné hospodaření s tekutinami v těle je věda.
Ale základní poučky a prevence horších nebo budoucích problémů zase tak složité nejsou. Tak nad nimi složitě nebádejme a dodržujme to základní.

Přežijte vlnu veder ve zdraví.
A na zdraví!

POLITIKAŘENÍ, NEBO PLOTNA?

Už už už otevřu tu českou praxi. Už už už přidám v tréninku tak, abych vylezla v plavkách. Už už už budu mít čas na život a na sebe a na vás! Jen ještě založím tuhle organizaci a udělám to a ono!

Anebo to udělám už už už TEĎ!

Ten čas přišel.

Posledních několik let jsem reprezentovala Českou republiku v Radě pacientů při EASO. To je organizace, která se zabývá vším možným, co se týká obezity. Jsem zakládajícím členem této Rady a pomáhala jsem ji dovést do podoby nové organizace, která spatřila světlo světa letos na jaře, na obezitologickém kongresu ECO 2019 v Glasgow. Tam se představila ECPO, Evropská koalice osob žijících s obezitou.
Stala jsem se exekutivní ředitelkou komunikačních strategií a představovala světu tuhle novou organizaci a její cíle.

A mezitím jsem pořád slibovala, že si udělám konečně čas i na české klienty. A na sebe...
A trávila víkendy a večery na mailech, internetu, po konferenčních hovorech, na chatech, a dohadovala se, jak má nová organizace před světem vystupovat, což je pro zrod nového uskupení typické vždy a všude.

Co je obezita pro vás?
K Evropskému dni obezity jsem vás na Facebooku zapojila do debaty, jak vnímáte obezitu vy. Je to nemoc? A co potřebujete konkrétně?

I u nás už zaznívá, že obezita JE nemoc. A ona je. Má různé stupně závažnosti a míru projevů. Ale ovlivňuje celkovou fyzickou i psychickou pohodu a neodejde sama od sebe. Je třeba ji léčit.

Léčba u nás dostupná je, pokud se bavíme o těch těžších případech nemoci. Je na různé úrovni, jako to platí pro léčbu v podstatě všech nemocí a jako to platí pro všechny odborníky - najdete skvělé mistry svého oboru a najdete i ty, se kterými třeba vy sami zrovna moc spokojení nejste.

Spousta z vás ovšem také říká, že je třeba nejen spoléhat na léčbu zvenčí, tedy pomoc lékařů, operace žaludku a podobně. To jsou záležitosti, které mají být rozhodně dostupné u těžkých případů. To je bez debat.
Ale je tu ještě hodně (a věřte, že to procento neustále narůstá) lidí, kteří v nemoci zvané obezita nepostoupili tak daleko, že potřebují operaci a lékařský zásah. Přesto na sobě nosí nejen kilogramy navíc, ale především je ta nadměrná hmotnost začíná omezovat - způsobuje jim různé zdravotní problémy, působí na jejich psychiku, působí jim nepohodu. A s nimi je potřeba pracovat.

Co je obezita pro mě?
Já jsem zastánce prevence a úpravy životního stylu. Vždycky jsem byla a vždycky budu. Sama mám za sebou nějaké vleklejší i závažnější zdravotní problémy a dobře si uvědomuju, že u nich záleží i na tom, co a jak jím, jak se hýbu a jak žiju. Když o sebe budu pečovat ještě hůř, bude horší i můj zdravotní stav. A postava :-)

Jsem praktik. Ano, i já se chci ráno probudit štíhlá jako před 10 lety, s vymakanou postavou zralou na pódium, schopná odtančit zase 10 hodin za 2 dny. Ale díky vlastním letitým zkušenostem a taky vzdělávání v oboru sportu i výživy dobře vím, že zázrak je jedna věc, a poctivá vytrvalá práce je zase věc druhá.
Neslibovala jsem nikdy ty zázraky. Ano, umím nastavit jídelníček a cvičební plán na rychlozázrak kvůli jedné akci. Ale nedělám to. Pro sebe ani pro druhé.
Kvůli a taky díky svému zdravotnímu stavu jsem se vydala cestou udržitelnosti. Udržitelný dlouhodobý jídelníček, udržitelné cvičební nasazení. Není to rychlé, ale pro mě je důležitější mít tělo plně funkční než jen vypadat super v plavkách.

Na druhou stranu, podobný přístup vyznávám i při pohledu na práci s lidmi ohroženými obezitou. Když jim nabídneme zázrak a rychlopilulku, po které přes noc zhubnou, nic se nenaučí a vrátí se do výchozího stavu velmi rychle nanovo. Když se my, kdo máme kila navíc, ale nejsme ještě ve fázi těžké obezity, budeme soustředit na to, co jíme, kdy jíme, jak se hýbeme, jak odpočíváme, prostě jak žijeme, můžeme najít způsob života, který

• je udržitelný do konce života
• udrží tělo funkční
• udrží tělo v dobré podobě (všichni jsme přece marniví)
• zabrání tomu, abychom přešli do stadia té těžké obezity, která už potřebuje extrémnější zásahy a léčbu.

Je třeba, aby tu byly skupiny jako ECPO, které brání zájmy extrémních případů a bojovaly na politické úrovni. Snažily se o regulace, nastavení, nařízení, zásady. U nás tohle propracované je. Jistě, není všechno dokonalé a vždycky se dá dost zlepšit, ale to už je na jinou debatu.

Já jsem ovšem došla k rozhodnutí, že budu mnohem prospěšnější, když budu řešit zase znovu ty praktičtější záležitosti. Věřím totiž, je svoje zdraví máme - částečně - ve vlastních rukou. Nemůžeme očekávat, že se o nás někdo a něco postará a my si můžeme dělat, co chceme: jíst, co chceme, celý den prosedět, večer něco vypít, a přitom být fit, štíhlí a zdraví. 

Sama můžu celý den sedět v kanceláři (mám sedavé hlavní zaměstnání), večer se svalit na gauč k televizi a sníst, co mi přijde pod ruku. Anebo můžu ráno vyběhnout nebo si zacvičit, pak teda prosedět den v kanceláři, ale k jídlu si vytáhnout, co mám v připravených krabičkách vytvořených z prvotních surovin a potom jít tančit. A o víkendu třeba vyrobit ty krabičky. A pak to chtít i po klientech a ukazovat, že to jde. Já totiž nechci jen sledovat, jak lidé v té šedé zóně mezi fit štíhlostí a obezitou čekají, až z nich bude "pacient", který potřebuje náročnou léčbu. Já chci, aby se těmi pacienty vůbec nestávali a vraceli se k tomu fit - i kdyby třeba s pár kily navíc, ale zdraví, jak je to jen možné. 

Jsou stavy, kdy nestačí jenom změnit způsob, jakým žijeme, a kdy potřebujeme odbornou pomoc zvenčí. Ale upřímně, u mnoha lidí, které trápí kila navíc, se něco dělat dá. Někde stačí upravit jídlo, někde přidat pohyb, aby jejich tělo zase získalo víc funkčnosti. Někde je třeba pracovat s psychikou, protože ta hraje ohromnou roli (o které si povíme zas někdy příště víc). Někde je třeba poupravit denní nálož a zvládání času, protože od toho se odvine to ostatní. A přesně tohle jsou věci, které dělám, které ukazuju a které učím druhé. A na které sama občas zapomínám, hlavně když zakládám nové organizace...

Takže co dál? Co by! Napříště neřeším po večerech názvosloví, ale to, co máte vařit! Nepolitikařím, vracím se k plotně a vracím své působení víc do Čech. Jo, takže teď budu kecat všude do všeho 😀

ŠOURÁNÍ NEBO ŠNEČING?

Už jste si možná stačili všimnout, že jsem běhna. Teda, já jsem coura. Indiánská. No prostě, založila jsem a propaguju novou sportovní disciplínu: šouring. Co že to je?

Nejsem běžec. Nikdy jsem nebyla. A nebudu?
Neběhala jsem nikdy. Pamatujete, jak se ve škole běhávalo těch 1200 metrů? Nebo dokonce dvanáctiminutovky? Já jsem ta, co do DOŠLA mezi absolutně posledními.

Pak měly moje báječné kamarádky Vorvaňky jeden skvělý nápad, o něm jsem psala víc tady. No tak jsem teda začala.

Za ten rok jsem zvládla s přestávkami absolvovat C25K. Překonala jsem vrozený odpor k běhání. Vybíhám dobrovolně. Ne moc často, nebo spíš je to ve vlnách. Ale běhám. Šourám. Šinu se.

Letos jsem, jak se zdá, zlomila i svého muže. Ještě rekonvalescent, po opravě kolene a přilehlého okolí. Souhlasil, že bude běhat se mnou. Já na oplátku souhlasila, že po - ehm, ehm - hoooodně letech sednu na kolo.

Dnes ráno jsme vyběhli. Já ho varovala. Jsem ikona šouringu. Běhám, ale běhám opravdu velmi pomalu. Řídím se heslem "když nemůžeš, tak zpomal". A ono to funguje. Jinak to neudejchám. Jsem kardiak, mám hraniční astma, prostě mi to nedýchá. Zadýchám se, když jdu po schodech. Navzdory tomu, že v jednom kuse cvičím, tančím a tak podobně. Nikdo mi to nevěří, dokud toho není svědkem.

Stejně tak můj muž.

Byl varován, že poběžíme hodně pomalu, přesto ho překvapilo, že pomalost může mít i takový stupeň! Občas tedy popoběhl, aby se pro mě zase vrátil (čímž si hezky prodloužil trasu). Občas se v klidu vydýchal. A celkově to vypadalo, že tím rekonvalescentem jsem tam holt já.

Budu někdy rychlejší?
Možná. Ale nelámu to přes koleno. Dneska jsem se nechala málem zmámit k rychlejšímu běhu, a nešlo to. Musela jsem jít na indiána, protože bych se utavila. Tak to prostě je.
Jsem šnek. Jsem šoura. Ale běhám. A chodím běhat. A drahý si holt dá občas hodně pomalý výběh, kde mu budu kecat do nášlapů :-)

Šnekům a šourám zdar!

JAK ČASTO CVIČIT?

Jak často máme cvičit? Jak často se hýbat? Co je už fyzická aktivita? Pojďme se na to dneska podívat.

"Pro mě je zbytečnost cvičit každý den, to bych byla rozlámaná." 

Jako by ve světě hubnoucích, a to často i holek déle mladých, existovaly jenom dva extrémy.
1. První skupina se pustila po hlavě do náročného tréninku, který se blíží vrcholovému sportu.
2. Druhá skupina nevezme do ruky činku těžší než půl kila, protože jim strašně rychle rostou svaly, a radši vlastně necvičí vůbec, protože se má přece odpočívat, nemají na to čas, všechno je bolí, mají tu a tu obtíž, kvůli které se nedá hýbat vůbec...

Samozřejmě dneska budu trošku přehánět na obě strany, ale ony se občas najdou opravdu i extrémy.

Jak často se máme hýbat?
Nejzákladnější doporučení Světové zdravotnické organizace říká, že pro zdraví je třeba být v aktivním cíleném pohybu

150 minut týdně.

To znamená třeba 5 x 30 minut cvičení. Nebo 3 x 50 minut cvičení ve fitku / hodiny s lektorem / vyjížďky na kole.
Pokud používáte chytré hodinky, počítají do toho chvíle, kdy se cíleně hýbete tak, že se vám zvýší tepová frekvence nad určitou u vás nastavenou úroveň.

A ještě bacha, jak se zdá, u lidí, kteří zhubli více kil a snaží se udržet novou hmotnost, že tahle lhůta ZDVOJNÁSOBUJE. Jo, nerada to říkám, ale vypadá to bohužel tak. To jen na okraj.

Co do cvičení patří?
Neznamená to, že musíme naklusat 3 x týdně do posilovny nebo někam na lekci, nebo běhat, až vypustíme duši. Ani nemusíme 5 x týdně nasadit do přehrávače nějaký cvičební program a děj se co děj si to odcvičit. I když i to je pochopitelně řešení.
Ale u netrénovaných lidí se do aktivního pohybu může snadno započítat i rychlejší procházka, pokud se při ní dostanou na danou tepovou úroveň (netrapme se čísly, prostě stačí, když se zadýcháte a trošku se vám rozbuší rychleji srdce, na to nepotřebujete složité přístroje ani žádné jiné vybavení - a když takto zadýchaní a trošku roztepaní jdete aspoň 20 minut v kuse, ideálně těch 30).

Takže procházka, párkrát to domácí cvičení s DVD, třeba jedna sportovní lekce v týdnu na hodinu a vyjížďka o víkendu na kole. A máte splněno. 

Když cvičíte hodně
Pokud máte velkou zátěž, obvykle snad víte, co děláte, a máte s větším objemem tréninku zkušenosti. Pokud to ovšem chcete zase "napálit", nezapomínejte na pár základních záležitostí.

• Trénink musí být pestrý a typ zátěže se musí střídat.
• Jednotlivé svaly si musejí odpočinout - netrénujeme dva dny za sebou stejnou svalovou partii (to ovšem neznamená, jak si občas myslí ti, kdo tolik zkušeností ještě nemají, že nemůžeme trénovat dva dny za sebou vůbec - můžeme, jen jinou část těla, a platí to především pro silový trénink, jak víme).
• Dobře jezte - na větší zátěž potřebujete dobře vyladěné živiny. Jinak tělo hladoví a přechází do úsporného režimu, protože je z té přemíry pohybu ve stresu (přemíra pohybu způsobuje stres obecně, proto je třeba na všechny ty věci fakt dbát).
• Dostatečně jezte - důvody viz výše.
• Dobře a dost spěte - pokud to jenom trochu jde (což u holek déle mladých může být občas v určitých obdobích problém).
• Nezanedbávejte regenerační techniky obecně - jo, i kosmetika, kadeřník, masáž a podobně k tomu patří.
• Když je ta zátěž fakt větší nebo jste bývalé sportovkyně s různými bolístkami nebo vás obecně trápí píchání a bolení tu a tamhle, investujte i do fyzioterapeuta. Vyplatí se to.

TAKŽE JE PRO VÁS ZBYTEČNÉ CVIČIT VÍC NEŽ TŘIKRÁT TÝDNĚ?
NE!
To není zbytečné pro nikoho. Cvičení, to znamená používání našeho vlastního těla. A to potřebuje zůstat aktivní a zapojené.
Nemusíte ho strhat náročným každodenním tréninkem ve fitku, po kterém následuje ve druhé fázi hodinový běh. Ale hýbejte se. Hýbejte se ideálně každý den. Prostřídejte to. Ale buďte aktivní.

V angličtině se říká use it or lose it, používejte to, nebo o to přijdete. Používejte svoje tělo, jiné totiž nedostanete.

KDY UŽ JE TO MOC? HUBENOST VS. TLOUŠŤKA

Tak jo, pojďme zase jednou debatovat. Kdy je člověk štíhlý? Kdy už je moc hubený? Kdy už je moc tlustý? Co to určuje? A žije se líp hubeňourům, nebo oplácanějším?

Vlevo po dlouhém léčení, 55 kilo - hodně pod hranicí. Vpravo po vyléčení (jakžtakž) a přibrání na 77 kilo, ovšem s dlouhou pauzou ve sportu, proto to vypadá jako mnohem víc.

Nebudeme se bavit o závažnější obezitě, zůstaneme v kategoriích kolem takzvaného normálu.
Co je norma? Řekněme, pro naše účely, že je to standardní BMI 20-25. Takže řeč je o stavech u BMI 15-20 na jedné straně a 25-30 na straně druhé.

Moje stabilní mladodospělá trénovaná hmotnost: 57-58 kg.
Vidíte, co udělají pouhopouhá 2 kila?

Prošla jsem si všemi těmito stadii.
Celý dospělý život jsem byla štíhlá, hubená, až vyhublá. Jednak jsem se hodně hýbala a jednak jsem v důsledku nemoci míň jedla. Ne dobrovolně, ale protože mě nutil můj stav. Ne, netrpěla jsem anorexií ani jinou poruchou příjmu potravy. Můj problém byl fyziologický.

Pak přišel úraz. Druhý. Po něm už bylo léčení dlouhé. A kila přibývala. Postupně se zase začaly objevovat zdravotní potíže, až to vyústilo v závažnější operaci a dlouhé léčení. A já se na pár posledních let ocitla ve skupině napravo od normálu, v takzvané nadváze. Kvůli přidruženým zdravotním problémům je to ovšem obdobné, jako bych byla "o kategorii výš", v obezitě.

Žije se mi líp jako hubeňource, nebo s kily navíc?
Řeči okolí a "dobré rady" posloucháte na obou stranách, to na úvod.
Mám vzdělání v oblasti výživy i sportu, takže přece jen asi trošku tuším, co mám dělat. Občas to nedělám, občas jo, ale to je na jinou debatu. Chci tím jen říct, že trošku vím, jak tělo funguje a proč tak funguje (a nefunguje).

Rozdíl? 1,5 kg!

Když jste hubení, je vám větší zima (dost často). Hůř na sebe sháníte oblečení. A při každém jídle se po vás lidi divně koukají.

Když jste větší, je vám větší horko (dost často - anebo za to můžou hormony). Hůř na sebe sháníte oblečení. A při každém jídle se po vás lidi divně koukají.

V obou případech okolí sleduje, co jíte, kdy jíte, jak často jíte. V obou případech máte problém sehnat něco na sebe. V obou případech máte často narušenou termoregulaci. A v obou případech mají druzí pocit, že vám musejí poradit.

Fyzika a tělo
Ano, základní fyzikální zákony pořád fungují. Když chceme přibrat, musíme víc energie přijmout, než vydáme. Když chceme zhubnout, musíme víc energie vydat, než přijmeme. To je jasné.

Míň jasné ale často je, že svou roli hrají taky živiny. A těch může mít málo tělo hubené i tělo objemnější, pokud je špatně krmené.
A svou roli hraje i to, že občas je třeba do toho základního vzorečku kalorie dovnitř vs. kalorie ven zadat trochu jiné hodnoty, než by uváděly tabulky.

Jak píšu, prošla jsem si oběma fázemi. Kdybych se řídila čistou fyzikou, na hubnutí by mi při mém průměrném denním výdeji měl stačit příjem kolem 2000 kcal na den. Nestačí. Proč?
Protože jsem prošla i tou fází hubenosti. A sníženým příjmem. Natolik dlouho, že dnes "mi to počítá pomaleji".

Srovná se to někdy?
Věřím, že ano. Musím ale být trpělivá, abych se na téhle houpačce dostala zase doprostřed. Do fáze mezi dvacítkou a pětadvacítkou. Ne, nemyslím roky :-) Ale ono tohle není o číslech. Víte, proč ne? Zkuste odhadnout moji váhu na všech těchhle fotkách v blogu. Nebo aspoň na těch černobílých. Pomůžu vám výškou: 171 cm.