PROČ JE OVOCE A OVOCNÝ DŽUS ROZDÍL

Dietářská "pravda": ovoce obsahuje cukr = ovoce škodí!

Tohle je hlásá léta letoucí a každý dietář přece VÍ, že ovoce se "smí" nanejvýš dopoledne a nanejvýš v jednom, maximálně dvou malých kouscích. Ale je to opravdu tak? Odkud se tohle vůbec vzalo?

FAKTA O OVOCI Ovoce obsahuje fruktózu. To je FAKT.
Fruktóza je cukr. To je FAKT.
Fruktóza je jednoduchý cukr. To je FAKT.
Jednoduché cukry se v těle využívají rychle. To je FAKT.
Jednoduché cukry zvyšují hladinu inzulinu. To je FAKT. Anebo není?

Nejsem chemik ani inženýr, tak vás nezahrnu vzorečky ani rozborem chemických reakcí. Ale pokusím se použít jisté připodobnění. 

FRUKTÓZA A VLÁKNINA Fruktóza v celém ovoci a cukr z ovocných výrobků je rozdíl, rozdíl, rozdíl 
Ovoce, v přirozené podobě, nerozmixované (smoothie je ještě přijatelnější, ale už taky reaguje trošku jinak než prostě kus jablka) - ano! Tyčinky, přesnídávky, džusy atd. atp. - ne. 

Proč? Protože vláknina 

Díky té vláknině v celém kusu ovoce se - když to hodně zjednodušíme pro lepší pochopení - ten cukr začne uvolňovat až v pozdější části trávicího traktu a pomaleji. Jako by byl ukrytý v nějakých plástvích nebo pouzdrech, které tvoří právě ta vláknina. Dokážete si to představit? 

Musí se napřed jako by rozpustit ten obal, pak se teprve postupně (a právě proto taky pomaleji) uvolní to, co je uvnitř. 

Když je ovoce už zpracované, rozmělněné, rozmixované, přetvořené do tyčinky (a pro toto vysvětlení je nám teď jedno, jestli složením je v pohodě), ten cukr už je uvolněný a "vyvalí" se hned někde relativně vysoko v trávicím traktu (je to kousek u začátku tenkého střeva, mimochodem), okamžitě si to šupem namíří do jater k dalšímu zpracování ve velkém přívalu, a bavíme se o tom výkyvu inzulinu, rychlém cukru a tak dál a podobně. 

PŘIDANÁ VLÁKNINA A ne, když se třeba do toho džusu nebo tyčinky nějaká vláknina zase přidá, zas až tolik to nepomůže, protože ona už v tu chvíli neobaluje ty molekuly toho jednoduchého cukru, který by se teprve z nich musel "prodrat" ven. 

Takže se nebojte ovoce, když ho rozkoušete, ideálně se slupkou (pokud je jedlá, samozřejmě). Dejte si ho klidně i k odpolední svačině nebo jako rychlou energii po tréninku. 

Jistě, kilo hroznového vína po večeři vám moc dobrou službu neudělá, to už je přece jen dávka energie docela velká. Ale 2-3 kousky ovoce za den, pokud nejste diabetik, který si musí velmi přísně hlídat příjem všech typů cukru, fakt nikomu neuškodí. 

Proč? Protože vláknina! 

A komu to nestačí, může si ještě přečíst blog o tom, z čeho tloustneme.

MENOPAUZA A HUBNUTÍ

Je nutné v přechodu přibrat? A je to normální? Co můžeme dělat, abychom tomu zabránily nebo to aspoň udržely v nějakých snesitelných mezích?

V neplánovaném miniseriálu pro ženy mladé už delší dobu dojde samozřejmě i na praktický návodníček a poradníček.

Co je vůbec menopauza? 
Označujeme tak celé to - někdy dost dlouhé - období, kdy se objevují první výkyvy menstruace, pak menstruace ustane a ještě několik dalších let třeba přicházejí návaly a další průvodní jevy.
Ale menopauza je čistě jen ta poslední menstruace, po které už další nepřijde. Ovšem pro náš účel nebudeme slovíčkařit a použijme výraz "menopauza" tak, jak se užívá obvykle, tedy pro celé toto období.

Běžné průvodní jevy, kvůli kterým nemusíte plašit:
Je jich spousta a u každé ženy je to trošku jinak.
Tradičně se uvádějí návaly (ty můžou přicházet i pár let předtím, v období takzvané perimenopauzy).
Ale taky výkyvy nálad.
Nespavost.
Buzení.
Pokles energie (a to i dost výrazný).
Zhoršení stavu pleti a vlasů - kdo třeba užíval hormonální antikoncepci, která svými vedlejšími účinky pomáhala vylepšovat stav pleti, zaznamená zhoršení. Ale může k tomu dojít i u žen, které neužívaly nic. Prostě se nám už zase mění hormony, mrchy jedny!
Zrychlené řídnutí kostí - proto vás doktor často pošle na vyšetření jejich hustoty, zvlášť pokud máte v rodině osteoporózu, nesportujete, špatně jíte...
A pak je tu ještě jeden průvodní jev, který se nám nelíbí a který bývá poměrně častý: přibírání na váze. A právě to nás dneska zajímá nejvíc.

Je nutné v přechodu přibrat?
Není. Ale je to časté.
Jsou ženy, kterým se daří i hubnout, protože už je netrápí každoměsíční návaly chutí a jiné "radosti". Ale upřímně, je jich menšina. Ony totiž ty hormony fakt sehrají svoji roli. Nebudeme se pouštět do rozborů, proč to tak je (to je na jiný, delší a odbornější článek - třeba v budoucnu přibude, ale dnes e tím nezatěžujme). Ukážeme si místo toho, co můžeme dělat, abychom to minimalizovaly.

Základem - a teď vás rozhodně nijak nepřekvapím - je dobře a dostatečně jíst, hýbat se a odpočívat. Jo, zase jsme u toho. Typická rada, která nic neřekne :-)

Takže prakticky:

1) Vyspat se 7-8 hodin denně. Spoustu žen ale opravdu trápí nespavost. Co pak? Zůstaňte v posteli a aspoň odpočívejte. Pokud špatně usínáte, zkuste "digitální klid" před spaním - žádné telefony, počítače, nic, co vydává modré světlo. Čtěte si, povídejte s partnerem, milujte se ;-) Když žijete sama, uvařte si meduňkový nebo heřmánkový čaj, pusťte si příjemnou hudbu, povolená je třeba i televize, když to nebude zrovna drasťák nebo zprávy (což je poslední dobou ještě větší thriller). A pokud je to hodně vážné a neusnete a neusnete, na krátkou dobu si pomozte nějakým bylinkovým přípravkem nebo se poraďte s doktorem. Někdy je to fakt lepší řešení.
2) Jezte pravé potraviny. Ne polotovary, uměliny, chemii. Prostě základní potraviny. Vařte z nich. Na svačinu si dejte jablko a třeba jogurt, a ne ochucený ovocný jogurt. Na snídani ovesnou kaši vařenou z vloček a mléka (s ovocem, oříšky, medem...), a ne hotovou instantní - no dobře, na výletě pomůže, ale neměla by být základ. Když budete pracovat s pravými potravinami, budete i jíst zdravěji a lépe: maso, přílohy, které uvaříte, zelenina a ovoce, které nějak zpracujete sami, základní mléčné výrobky (ano, ty už jsou samozřejmě zpracované - ale vybírejte ty základní, neochucené, neodtučňované, prostě připravené co nejmenším počtem úkonů).
3) Jídelníček si hlídejte. Pohlídejte si, abyste měly u každého jídla bílkovinu (ideálně). Abyste měly dost zeleniny a ovoce. Klidně si jídlo foťte. Nemusíte ho nikde ukazovat, stačí, že ho uvidíte sama. Talíře se začnou vybarvovat tak nějak automaticky, to mi věřte.
4) Hýbejte se. Snažte se každý den trochu hýbat. Zase jsme u toho základního: chodit, chodit, chodit. Jak jen to jde. Ideálně venku. Chodit po schodech. Tančete, jestli vás to baví. Choďte na nějaké hodiny. Cvičte doma. Cvičte ve fitku (ke cvičení toho dost a dost najdete v dalších článcích, jen zadejte do vyhledávače nahoře na stránce slovíčko "cvičit" nebo výraz "začínáme cvičit".
5) Dělejte si radost. Zkuste si každý večer uvědomit, co se vám ten den povedlo nebo co vám udělalo radost. (viz také článek Zaleťte si na měsíc) A nezapomínejte taky na to, že jste dobrá!

A prakticky?
Zkuste celý následující měsíc:
* připravit si jídelníček předem a nakoupit podle něj
* uvařit si do práce oběd a připravit svačiny
* každý den se jít na 30 minut projít (klidně i 2 x 15 minut) - o polední pauze, po práci
* každý den se trochu protáhnout, pokud nejste zvyklá cvičit - jednoduchý strečinkový program na YouTube třeba?
* jít do postele každý den tak, abyste v ní do budíku strávila 8 hodin
* každý večer si někam zapsat, co vás ten den potěšilo
* každý večer si někam zapsat, co se vám ten den povedlo a v čem jste dobrá
* sníst 2 kusy ovoce a 3 hrsti zeleniny za den
* vypít 2 litry neslazených tekutin za den
* vypnout počítače (všechny!) a chytré telefony nejméně hodinu předtím, než půjdete do postele

Jak to zvládáte vy? Máte nějaký tip či trik, který pomáhá?

UMÍTE SE PRODAT?

Posledních pár dní řeším jednu otázku, která možná tak trochu souvisí i s tím, jestli jsme mladší už delší dobu (tady máte vysvětlení). Jsem z generace, která se neumí pořádně prodat. Anebo je to možná jenom můj problém? Umíme se prodávat?

Prodat se.
Prakticky celý pracovní život dělám v oborech, kde prodávám. Sama sebe (no dobře, to zní divně, ale hned porozumíte), někoho jiného, něco někomu.

Kdysi jsem začínala jako reklamní copywriter. Pracovala jsem s dost velkými klienty, ale v nakonec jsem v mládí usoudila, že jenom u tohohle zůstat nechci.
Přešla jsem k časopisům. Několika málo z nich prošla, vyzkoušela si práci pro rozhlas, dělala nějaké PR, až jsem odešla na volnou nohu a léta se živila tímhle vším dohromady a knížkami k tomu.

Do toho jsem tančila, učila, cvičila. A taky se postupně učila vařit a jíst jinak, protože mě tělo a jeho nemoci nutily.

Celou tu dobu jsem prodávala něčí výrobky, něčí služby nebo SVOJE SLUŽBY.

Dnes dělám - kromě osobního poradenství, které je momentálně trošku utlumené kvůli hlavní práci - nákupčího nových titulů a PR manažerku. Takže zase prodávám. Prodávám autory, prodávám knihy.

A NEUMÍM PRODAT SAMA SEBE.

Neumím dobře prodat, co všechno dělám a že to hlavně dělám dobře. Neumím prodat, co všechno umím, a že toho (a skromnost teď stranou) není zase tak málo.

Jako by moje generace nebo možná ženy nebo možná já sama měly zakódované, že se to nesluší a že někdo jiný musí ocenit, co děláme a umíme.

TAK BUDÍČEK!

Neocení.

Možná jste to zažili sami, možná se tím trápíte, možná na to doplácíte, možná vám to vlastně ani nedošlo. Ale je to běžné. Neumíme se prodávat. Neumíme říct, co umíme. Neumíme říct, co děláme. Jistě, najdou se výjimky, které naopak nahlas vykřikují o každé samozřejmé maličkosti, jak ji s překážkami zvládly. Ale většina z nás to prostě neumí.

Tak se vraťme zase k ženám, co jsou mladší už delší dobu - ale nejen k nim.
Bavily jsme se včera o tom, jak je třeba bojovat, i když jsme mladé už dlouho (to je ten odkaz na začátku blogu). Ale my bychom měli a hlavně měly bojovat i za to, aby nás někdo docenil - a abychom uměli a hlavně uměly říct, že je si cenit co. Protože pak si ceníme i víc sami/y sebe. A když si sebe ceníme, chováme se k sobě prostě líp - tak to prostě je a basta (taky argument, ne?).

Když si sebe ceníme, líp se o sebe staráme.

• Líp a kvalitněji jíme.
• Víc si dovolíme odpočívat.
• Víc si děláme radost.
• Víc myslíme na to, co chceme my, nejen všichni okolo.
• Spíš si na sebe uděláme čas.
• Uděláme si čas na cvičení.
• Nedojídáme zbytky, protože nejsme popelnice, ale zasloužíme si to, co dáváme druhým.
• Zajdeme si na masáž/kosmetiku/ke kadeřnici/na pedikúru, protože to není rozmar, ale péče o nás samé.
• A koupíme si ty nové sportovní boty, abychom chodily cvičit v něčem pořádném!

Takže tady jsem.
Jsem PR manažer, který pořádá akce, moderuje, píše články, dělá rozhovory, dává rozhovory v rádiu i televizi, dává dohromady tipy na nové knihy, píše tiskové zprávy, vybírá novinářům ty správné knihy pro jejich cílovou skupinu.
Jsem manažer nákupu zahraničních titulů a vybírám ty největší knižní pecky pro český trh - a podařilo se mi jich najít už dost a dost! A pak ty pecky kupuju a vedu jednání o peníze a smlouvám o dobré podmínky.
Jsem překladatelka, která má na kontě přes 100 titulů!
Jsem redaktorka, která upravila text desítek a desítek knih.
Jsem spisovatelka a časopisecká autorka.
Jsem lektor tanečních sportů. Umím tančit flamenco, salsu. Tančila jsem modernu, zvládám port de bras, učím se techniku latinsko-amerických tanců.
Jsem osobní a fitness trenér se zaměřením na ženy s nadváhou a obezitou.
Jsem výživový poradce.
Mám výcvik v kognitivně-behaviorálních technikách zvládání obezity.
Jsem členkou mezinárodní Patient Council EASO, Evropské asociace pro studium obezity.
Jo a taky umím šít, plést, vyšívat, háčkovat a vařit! 😃

Tak už bych to taky mohla začít říkat nahlas, ne?

BOJUJU, BOJUJU, BOJUJU ANEB #DOFORMY PRO TY, CO JSOU MLADÉ UŽ DLOUHO

Bojuju, bojuju, bojuju! :-D Po dalším týdnu stále žádná změna. Ale nevadí, jedeme dál. 

Troška vysvětlení na úvod.
Letos v lednu jsem "podlehla" a v rámci svého #projekt2018 se přihlásila i do #doformysmuscleandfitness. Kdo tenhle projekt neznáte, tak je to úspěšná a už letitá akce, ze které si vzala příklad, inspiraci (nebo ji prostě vykradla) spousta dalších podobných soutěží. Máte 3 měsíce na to, abyste změnili svoje tělo - v prvé řadě vizuálně, ale s tím souvisí i změna jeho fungování a chování. Prostě takové zrychlené hubnutí a změna k lepšímu, jaké bodují v nejrůznějších reality show.


Dobře, už začínám pochybovat, že pošlu závěrečné fotky :-D , ale to neznamená, že to vzdávám a končím. 

Hlavní cíl není zhubnout (no dobře, chtěla jsem a chci), ale hlavně a především FUNGOVAT. 

A taky ukazovat cestu normálním ženským v kritickém věku, co se dá dělat (a třeba taky co tak úplně reálné není, pokud k tomu mají 10-12hodinovou pracovní dobu a zpomalený metabolismus - ony většinou léty diet, já léty nemoci). 
Už jsem psala, že moje tělo se bohužel chová, jako bych byla letitá anorektička. Velmi výrazně snížený příjem potravy (nedobrovolný) na několik, no vlastně docela dost!, let způsobil, že mám o dost zpomalený metabolismus (podle odborných testů). Takže je holt dřina ho přesvědčit, aby se choval tak, jak podle fyzikálních zákonů má. Občas mám až pocit, že sice fyzika funguje, ale víceméně mi zaručí, že díky hlídání a jídelníčku a pohybu nemám ještě o čtvrt metráku víc!

Ale zpět k tomu kritickému věku. Ona to není jenom výmluva, že s přechodem se tělo začne chovat jinak. To je prostě měřitelný a změřený fakt. Netvrdím, že v přechodu nebo po přechodu se nedá zhubnout. Dá! Existuje spousta příkladů a určitě kolem sebe nějakou takovou ženu najdete. Taky jsem je mezi klientkami měla a úspěšné byly!
Ale ano, může to být trochu problém v tom prvním období, zejména po násilném přechodu, kdy je tělo opravdu rozbouřené. Vzpomeňte si, holky, na pubertu. A vzpomeňte si, vy, které jste matky, na období po porodu. No a tady si k tomu přidejte, že klesne hladina spousty hormonů, jiné zase vylítnou nahoru, někoho trápí návaly (a pak cvičte!), někoho zase šíleně nepřekonatelná únava, někdo blbě spí (a pak je unavený taky), někdo se vypořádává s fyzickými následky třeba operace, někoho posedne klidně i mírná deprese (kdy se vám taky moc toho dělat pro sebe nechce), někdo je v jednom kolotoči, ze kterého neumí vystoupit, stará se o vlastní rodinu, o stárnoucí rodiče, chodí do práce a prostě toho všeho má plné zuby... 

S dobrou péčí o sebe se to dá překlenout samozřejmě všechno líp, ale to neznamená, že s námi tělo občas tak trochu nespolupracuje. A že je třeba tohle období taky nějak překlenout, než tělo zase naplno spolupracovat začne. 

I to je důvod, proč tady na blogu vznikají tyhle články a proč ukazuju svůj jídelníček a cvičebníček a taky svoje stesky :-) Ve spoustě věcí se můžou najít holky mladé i starší. A taky ty v tomto konkrétním věku. Stačí zalistovat tady na blogu všelijakými články, od těch se štítkem "začínáme" po třeba ty "jak cvičit", "jak jíst" nebo "začínáme hubnout" (to najdete dole pod článkem těmi malými barevnými písmenky a můžete si to zadat taky jako heslo do vyhledávacího okýnka, když otevřete celou tuhle stránku). 

Ty fitness fotky (a zpátky fitness formu z mládí - ech, mládí!, do 39 jsem takhle vypadala → a byla takhle fit a v hodně velkém fyzickém zápřahu!) jsem sama sobě slíbila. Asi nebudou letos na jaře (no jo, nebudou URČITĚ letos na jaře ;-) ), ale jednou budou. Ten základ v těle rozhodně uložený je. Jen se musí zlomit odpor těla něco pustit a je třeba mu vysvětlit, že zas může spolupracovat, jak by tabulkově a podle fyzikálních zákonů mělo. 


A vy pak ty fotky uvidíte, to slibuju. I kdybych teď závěrečné snímky nakonec přece jen neposlala, moje #doformysmuscleandfitness ani #doformysafrais nekončí. Ani zdaleka! I kdyby to bylo #doformydo50! 

PROJEKT 2018: 21 DAY FIX - RECENZE

21 Day Fix? Jako by 21 dní mohlo něco napravit! Co je to teda za program?

Na Autumn Calabrese a její 21 Day Fix (a 21 Day Fix Extreme) jsem narazila na Bodybeach on Demand. Je to nejen cvičební program - a nutno říct, že slušně propracovaný -, ale taky systém jídla. Systém udržitelný, zvládnutelný a blbuvzdorný. A teď přišel čas ho aplikovat.

JAK SE CVIČÍ?

Denně ráno. Půl hodina.

Střídá se kardio, posilování v tempu s lehkými váhami, cosi, co se až blíží k HIIT, posilko horní části těla, posilko dolní části těla, ale třeba taky pilates nebo jóga. Procvičí se za týden všechno a různými druhy pohybu, což je hodně fajn.

Já k tomu ještě teď přidávám - v rámci časových možností a taky podle energie (no jo no, hodně náročná práce a náročné hormonální změny) - večerní lehčí posilko nebo tanec. Salsu a latinu.

JAK SE JÍ?

Celý program je postavený na systému odměrek, šálků nebo v doprovodném merchandisingu barevných krabiček. Ty krabičky mají určité velikosti: 1 šálek (ten odměrkový americký, odpovídá cca 220 ml), 3/4 šálku, 1/2 šálku, 1/4 šálku, polévková lžíce, malá lžička. 
Takové odměrky sežene kdekoli, já používám už hodně dlouho tyhle tescomácké. Jo, lžíce a lžičky k tomu mám taky, ale stačí normální lžíce z příboru :-)

Vypočítala jsem si rozsah příjmu pro svoji osobu (podle váhy a aktivity, ale ta je vlastně daná tím, že se k jídlu i cvičí, tak se s ní tak nějak počítá automaticky). A pak už stačí jen najít, kolik čeho jíst.

Co mám v odměrkách?

4 šálky zeleniny

3 šálky ovoce

4 x 3/4 šálku proteinu

3 x 1/2 šálku přílohových sacharidů

1/3 šálku tučných potravin (tučné sýry, avokádo, ořechy...)

2 PL doplňky jako zálivky a podobně

2 PL ořechová másla, semínka, olej a podobně

Když zadám denní jídelníček do Kalorických tabulek, vychází z toho dost rozumná čísla i poměry.

bílkoviny 100 g

sacharidy 180 g

tuky 45-50 g

Plus minus. Chtěla jsem vám sem vytáhnout přehled, ale nějak jsem po poslední inovaci nepřišla na to, jak vytáhnu pár konkrétních zapsaných dní vedle sebe. 

Nižší příjem, než by na moji váhu měl být podle některých jiných tabulek a nastavení. Ale - a to je to podstatné ale. Já JSEM zpomalená. Pálím skutečně míň, než říkají tabulky. Podle odborných testů (to je nejdůležitější, jo, dělali mi před časem jedny z nejspolehlivějších testů na základě laktátu, VOMax a podobných vychytávek), tepovky i garminu. To snížení je u mě kolem čtvrtiny, spálím asi 2/3 až maximálně 3/4 toho, co bych podle tabulek měla - jak v klidu, tak při pohybu. Můžou za to ty roky nemoci, prakticky se moje tělo chová jako tělo bývalé anorektičky (několik let jsem v sobě neudržela moc jídla, jíst jsem mohla jenom pár věcí a v malém množství, takže i když to nebylo psychické a záměrné, jako anorektička jsem do jisté míry jedla - mimochodem, dneska se to projevuje i na zubech, kolem těch 35 se začaly bortit, kazit - to jen taková poznámka pro holky, které mají pocit, že nejíst je vlastně děsně fajn). Navíc s klidovkou kolem 40 tepů za minutu (jo, umím i 35-36) to nevylítne do maximálek ani při echt poctivém pohybu - respektive ony ty nižší hodnoty jsou moje maximálky. Nemůžou za to léky, ty, co mám, tepovku nesnižují. Já to mám nízko odjakživa, navíc jsem se prakticky celý dospělý život dost hýbala. Takže maratonec, co lapá po dechu, když vyjde do třetího patra! :-D :-D :-D 

Mám za sebou první týden. Jasně že jsem nevydržela být vzorná! Já to prostě neumím, i když bych nakrásně chtěla!
Ale nemůžu to svádět na to, že jsme v práci bez kuchyňky (a taky v podstatě bez nádobí). Když se chtělo, tak se krabičkovalo a jedlo z krabičky dost poctivě ⇩

V plánu jsou 2 x 3 týdny. Takže klasický 21 Day Fix a pak hned navazující 21 Day Fix Extreme. Tak uvidíme, jak se budu cítit po těch 6 týdnech!


P. S.: A kde k programu přijdete?
Zkuste to třeba na Amazonu nebo přes Beachbody. (Ne, odkazů na stahování se na mých stránkách opravdu nikdy nedočkáte, já jsem "z oboru" 😇)

PROJEKT 2018: 6 TÝDNŮ DO FOCENÍ

Za 6 týdnů finiš první části projektu 2018. Co mě tedy ještě čeká?

Dneska jsem si dvě a půl hodiny hrála s nastavením jídelníčku a cvičebního plánu. Mám 6 týdnů, tělo zatím nereaguje nijak zázračně, takže je čas přitvrdit. Jo, já vím, určité "masochistické sklony" by tam asi byly ;-)

Pochopitelně bych to nebyla já, kdybych si to rovnou od začátku nekomplikovala. Tak teď například nemáme v práci kuchyňku. Ale snad mě pustí do jiných pater. Zatím nám ještě funguje aspoň jedna lednička, za okny je taky zima dost a dost, takže výmluvu, proč nekrabičkovat, prostě NEMÁM.

Skončila mi pravidelná latina v týdnu. Uvažovala jsem, jak to udělám s hodinami. Zatím neučím sama, ale chodila jsem k pár známým občas na nějakou lekci. Ale šest týdnů je šest týdnů. Ledňáčkové ve fitku opadli. Já to železo pořád ještě na svůj vkus dost flákám. Rozhodnutí bylo tedy jasné. Jdou se zvedat kila!

Bude to brutál? Bude! Budete to moct sledovat? Jistě, jako vždy. Na mé facebookové stránce a na Instagramu.

A jedeme dál!

ZBYTEČNÁ ZELENINA?

O víkendu se v jedné FB skupině zase jednou rozhořela debata o tom, jestli je vůbec zapotřebí jíst zeleninu. Vlastně jenom zaplní žaludek. Nic nám nedává, žádné vitaminy už v ní nejsou tak co.

CHUDÁ ZELENINA?
Mno. Ano, jistě, že dnes mají snad VŠECHNY plodiny méně výživných látek, než mívávaly. O tom se nikdo nepře. Využívání půdy na maximum přináší svou daň. Půda je chudší, neobsahuje tolik minerálů co dřív, a tak ani plodiny, které vydává, si toho z ní nemůžou vzít tolik, kolik si brávaly v minulosti. To ostatně krásně dokázala i studie, která se v této souvislosti cituje asi nejvíc: dr. Donalda Davise z Texaské univerzity, která byla zveřejněna už v roce 2004 v žurnálu Journal of American College of Nutrition, ale ke stejným zjištěním došla například i studie Kushi Institutu a mnohé další. Pěstujeme hodně, pěstujeme rychle, často urychlujeme, geneticky upravujeme, a tím pádem dneska plodiny nestačí ani často nemůžou získat to, co v sobě mívaly z "nevyždímané" půdy při pomalém pěstování před padesáti lety.

Ale znamená to snad, že je přestaneme jíst vůbec, protože "to vlastně stejně už ani nemá cenu"? E?

Asi by si občas měl někdo zopakovat nejzákladnější poučky o fyziologii, trávení a ještě pár dalších maličkostech. Nebudu tady dělat přednášku, to dělávám jinde :-) Ale neodpustím si vybídnout ke zdravému rozumu.

NEMOCNOST
Anebo taky jinak. Česká republika je na nejpřednějších místech v mnoha civilizačních onemocněních, kromě jiného taky v rakovině tlustého střeva a konečníku. Ne, když budeme chroupat listí a mrkev, neznamená to, že se najednou všichni zázračně uzdraví a nebude hrozit žádná rakovina, žádná srdeční onemocnění, žádná cukrovka... Ale když budeme chroupat dostatek různého listí, mrkve, ovoce a všelijakých dalších plodin (s těmi tak "katastroficky nízkými" hladinami výživných látek, že jo), přece jen uděláme krok směrem k lepší šanci na přežití. Jak ukázal už dávný výzkum Armstronga a Dolla, existuje určitá souvislost mezi výskytem kolorektálního karcinomu (tedy rakoviny tlustého střeva a konečníku) a nadměrným příjmem masa a tuku a zároveň nízkým příjmem rostlinné stravy.

VITAMINY, MINERÁLY, VLÁKNINA
Nejde jen o ty výživné látky (a jejich množství). Upřímně, je jich tam méně, než bývalo dříve. Ale to neznamená, že do sebe máme cpát odteď už jenom umělé vitaminy a minerály a zapomenout na to, co je ve stravě. Při vyváženém jídelníčku, který obsahuje "živých" plodin dostatek, se to pořád ještě docela slušně nasbírá. A tělo si s tím, mimochodem, umí poradit trošku líp než s látkami, které dostane z pilulek.

Další důležitou složkou je taky vláknina. Jasně, ve stravě jsou i bohatší zdroje vlákniny než ten list salátu (například celozrnné výrobky vám jí dodají fakt mnohem víc - proto se taky dietářky tak často diví, že mají málo vlákniny, když přece jedí ty saláty a vynechaly pečivo!). Ale pořád je tam té vlákniny dost a dost. A právě ta pomáhá v boji proti výše zmíněným nemocem. Snižuje hladinu cholesterolu. Pomáhá kontrolovat hladinu cukru v krvi. Jo, zrychluje průchod potravy trávicím traktem (takže netrpíme zácpou), čímž pomáhá částečně chránit před tou zmíněnou rakovinou tlustého střeva.


PSYCHOLOGICKÝ ÚČINEK
U dietářek má zelenina ještě další prospěšný účinek. Snad každý má v hlavě zafixováno, že zelenina = hubnutí. A ono to do značné míry tak i funguje, protože zelenina má nízkou energetickou hodnotu i ve velkém množství - sníte velký salát, zaplníte si žaludek, ale přijali jste jen poměrně málo energie. A víme, že nižší příjem + vyšší výdej = hubnutí (pokud to není dovedeno to nadměrného deficitu, ale to je zase na jiný článek).
U mnoha žen, ale i mužů proto dávka zeleniny splní i tento účel. Když se snaží hubnout a jedí dostatek zeleniny, žaludek se zaplní, takže na energetičtější potraviny v něm zůstane docela obyčejně míň místa.

Ale navíc, ta zelenina (a také ovoce, protože o něm tohle všechno platí taky) dodala tělu ještě něco! Nejenže zaplnila, přinesla i minerály a vitaminy (i když třeba míň než před sto lety), vodu, vlákninu. A tím prospěla zdraví těla, které ji snědlo! Jo a ještě na tom talíři vypadá určitě líp než jen kus masa s bramborem, nemyslíte? :-)

A teď mě omluvte, loučím se s vámi a jdu si oloupat mrkev a dýni na polívku.

PROJEKT 2018:4. HLÁŠENÍ

A je to tady! Kašlíček a rýmička dorazily do města! 

Když podvědomě nechcete vlastně zase tak moc dřít a něco měnit, vždycky se najde cesta, jak se tomu tělo postaví. Jo jo, ŘÍKÁM, a to už dlouho, jak chci být zase fit a ve formě, ale asi je to pohodlnější takhle, že? Moct se vymlouvat, proč jsem unavená (no protože hormony, že jo), proč ještě neutáhnu na benči tolik, co dřív (no protože jsem stárnoucí baba, že jo), proč si dám ten dortíček (no protože jsem furt ve stresu, že jo), proč když už krabičky, tak do nich jen rychlosaláty (no protože moc pracuju, že jo). Prostě proč se nic nemění? No protože mám spoustu jiné práce a stresu, že jo! A když už se dokopu k těm poctivým krabičkám, tak aspoň nemůžu ještě naplno zvládat trénink - protože mám nemocného muže s chřipkou a musím rychle domů, že jo, a protože jsem pak unavená z toho, jak jsem byla dlouho v práci a opečovávala, že jo, a protože pak si pořídím tu rýmičku a kašlíček aspoň já, že jo.

Teda, ne že bych se nesnažila. Jak píšu. Krabičky byly dost poctivě. Nevyvářela jsem jak Dobromila, ale dokopala jsem se k tomu, že jsem do nich aspoň přichystala rychlovky. Jídelníček - teď jsem si ho zapsala ze svého cvičebního deníku do Kalorických tabulek - nevypadá vůbec zle. Pohybuju se plus minus tam, kde bych měla podle nastavení. Jen přešvihávám tuky na úkor sacharidů - což je u mě dobře, protože na sachry já mám slabost.

A cvičila jsem taky. Pořád ještě ne tak, jak slibuju sama sobě a jak jsem bývala zvyklá, ale poctivě dost a dost.
Ráno jsem najela na Shauna a T25. Nadávám mu každé ráno! A nějaké fitko by se v týdnu taky našlo.

Výsledky? Další -0,5 cm v pase.
Na kila stojím a stojím.

Ale hlavně mám pocit, že se FLÁKÁÁÁÁÁÁM. Jo, já vím. Když mi klient zahlásí, že od začátku ledna do půlky února sundal v pase (nebo spíš teda sundala, když to bude baba, která je mladá už delší dobu a které vládnou hormony) 3,5 cm, budu ji chválit a chválit a chválit. Ale u sebe mám pořád pocit, že to nestačí. Že se nic neděje. Že se změny nekonají.

A pak se zase rozkašlu a vím, že dneska ten trénink fakt nedám...

JAK TO VŠECHNO ZVLÁDÁŠ? ANEB NĚCO MÁLO O MNĚ

Máte pocit, že má den nějak málo hodin? Nic nestíháte? Nejste sami!

Perpetuum mobile. Blázen. Workoholka. Užitečná mašinka. Nebo taky: Jak to všechno zvládáš? Obvyklá otázka, kterou slýchám docela často. Takže jak?

Mám časově (a psychicky a energeticky) hodně náročné zaměstnání, ve kterém spojuju dvě činnosti, které k sobě patří - ale obvykle bývají oddělené. Baví mě to, baví mě to hodně (jinak bych to nedělala), ale chce to ode mě energii, soustředění, odhodlání, výdrž, občas pevné nervy :-) a taky si to žádá, abych se o sebe nějak starala, jinak by ten nápor nebyl moc zvládnutelný.
A vedle toho mám svůj "vedlejšáček". Pracuju v Pacientské radě EASO, starám se o svoji stránku, svůj Instagram a taky o FB a Instagram našeho projektu URHealth4Life. To proto, že se věnuju jídelníčkům a koučování životního stylu - což by samo o sobě vydalo spoustě lidí na celodenní práci.

Takže jak to zvládám, propána?

Upřímně, klientů beru hodně málo. S hlavní prací skutečně nemůžu pracovat s individuálními klienty ve větším množství. Momentálně nemám ani klienty na individuální cvičení, protože potřebuju napřed vrátit do formy po tom loňském roce sebe. Přijde mi blbé někomu říkat, co má dělat, když evidentně napřed potřebuju udělat totéž já sama :-)

Ale jídelníčky chystám. Vařím. Jím. Stejně si musím uvařit. A měla bych si vařit líp. No a pak to holt vyfotím a poskládám a postuju. Jednou týdne si na chvíli sednu a navymýšlím, co by mělo být k jídlu (teď to teda ještě dodržet!). (Mimochodem, o tom skládání jídelníčku tu máte hodně úspěšný - děkuju! - blog Jak si poskládat jídlo.)  Dělávám to obvykle v neděli, kdy se odpoledne donutím navařit (ano, opakuju, ještě být důslednější!). Doplním zásoby a jdeme na to.


To cvičení? No, tento půlrok jedeme #Projekt2018. Takže svaly zpět, tuk pryč. Trénink individuálně sama se sebou. A taneční trénink. Zatím ještě zpátky neučím, i když nevylučuju, že se někde zase brzy domluvím. A individuální klienty do fitka si nechám podle zájmu až v druhé půlce roku.



Ale to ještě pořád neodpovídá na otázku, jak to do jednoho dne narvat, když i já mám jenom 24 hodin???


Odpověď? Plánování. Jo, plánuju jak divá. Jsem plánovač chronický. Miluju plány, kalendáře, rozpisy. Co nemám rozplánované, to neudělám. No jo, já vím, trošku posedlost :-) Ale oni fakt existují různé typy lidí s různým přístupem k práci a plánovači jsou holt jedním z těch typů. A já jsem dokonalá ukázka takového plánovače.
Už jsem psala, že mám léta svůj cvičební deník, který poslední dobou slouží i jako jídelní záznamník. V blogu na odkazu si můžete přečíst, co tam všechno zapisuju. Za to nemůžu, to jsem se naučila už kdysi dávno, když jsem se hýbala ještě mnohem víc :-)
Vedle toho jsem propadla bullet journalu a už jedu ve druhém. Pro mě je to lepší než kalendářový zápisník. Vždycky jsem pak bojovala s tím, že jsem potřebovala dva až tři - na každou věc nějaký jiný. A pak vytrvale přepisovala (a zapomínala). Teď si plánuju do jednoho sešitu - no, ona je to spíš kniha. A jak to vypadá? To jsem víc popsala v tomhle článku Jak najít svůj plán.

V praxi?
✓ Nekompromisně rozepíšu pracovní schůzky.
✓ Stejně nekompromisně zadané tréninky taneční.
✓ Pak jsou na řadě tréninky moje osobní ve fitku.
✓ Potom ty ranní, aby mě donutily vykopat se z postele na tu půlhodinku, kdy se ráno rozhýbávám (jinak mě celý den bolí celý člověk a kviknu si, i když se zvedám od počítače).
✓ To krabičkování a vaření si tam asi musím taky psát důsledněji, protože jinak se najde něco "důležitějšího".
No a pak už musím plánovat, plánovat, plánovat pracovní aktivity do jednotlivých úkolů a bloků. Musím? Musím. Jinak zapomenu něco udělat, neudělám to včas, nebo mi nezbude čas na to, abych v neděli předepsala nějaký blog (jo, píšu to v neděli dopoledne, takže ještě nevím, jak to dneska dopadne s těmi krabičkami), zadala posty na sociální sítě, načetla článek z oboru dietologie, obezitologie nebo fitness, na který odkážu, napsala článek pro mezinárodní newsletter nebo zapracovala na jídelníčku pro klienta.

Takže užitečná mašinka, workoholka, nebo blázen? Asi všechno dohromady.
Kvůli vlastnímu zdraví jsem vystudovala něco o výživě. Kvůli celoživotnímu hýbání jsem si dodělala trenérské licence (jak fitness, tak taneční). A kvůli lidem se snažím šířit osvětu a "učit" zdravý, vyrovnaný životní styl, který je udržitelný pro celý život, ne jen pro měsíc nějaké "diety". Učím to, co jsem se sama musela naučit a co si občas musím pořád připomínat.

Ale jak říká baron Ptáček: "Mě to baví."

PROJEKT 2018 3: HLÁŠENÍ

Flákám to, flákám. Klasický průběh lednáčka. Rok jsem zahájila hezky zapisováním, vážením, krabičkováním..., a teď už to nějak nechávala plynout. S tím, že "nestíhám". Kdo to neznáte?



Když je krabička připravená, je to pohoda. Vyvážené jídlo, je v něm to, co tam má být. Mám víc energie. Nehoní mě mlsná.
Když krabička není, jdu v lepším případě na oběd do místní vývařovny. V horším pro chlebíčky. On teda chlebíček není zas taková totální jedovatost, když je jednou za čas. Ale se salátem a často... No nic, nebudeme to rozebírat ;-)



KRABIČKUJ! KRABIČKU! KRABIČKUJ!


Dobrá zpráva posledního týdne: proběhl už zcela klasický, plnotučný, masakrózní starý dobrý trénink. Ještě nejsem na svých vahách, ale už to bylo bez šetření a bez ohledů. Což znamenalo tak NESKUTEČNOU svalovku, jakou už snad ani nepamatuju! Já nemohla chodit! Nemohla jsem vstát ráno z postele. Nemohla jsem si sednout na záchod. Nemohla se zvednout v práci ze židle! No masakr! (Konec vykřičníků.)

Takže skóre týdne?
Tradiční leg day, po kterém se dva dny nechodí. Latina. Vycházka. Metabolický trénink po ránu dvakrát. Chůze, chůze, chůze. A dneska vzhůru na salsu. A asi na procházku.

Skóre od začátku roku:

pas -3 cm

boky -2 cm

tuk -1,7 %.

A až začnu krabičkovat poctivě...