PORTUGALSKÉ OKÉNKO

Chcete mít hezký zadek? Jeďte do Porta!

Porto je prima město. Historické, se spoustou zahrad, s Atlantikem "za rohem". Strávíte tam určitě příjemných pár dnů.

Já se tam vydala na konferenci obezitologů, kde jsem byla jako zástupce mezinárodní Rady pacientů, kterou jsem před pár lety spoluzakládala. A udělala jsem si trochu času, abych vedle práce stihla konečně poznat i nějaké město.

První dojmy? Tady se mi líbí! Jakmile jsem překonala prvotní šok z hotelového pokoje, který architekt pojal velkoryse moderně, takže koupelnu a záchod oddělovaly jen skleněné příčky a umyvadlo stálo pomalu uprostřed pokoje, takže jste na všechno krásně viděli, jakmile jste se v posteli otočili na bok, zamířila jsem na pracovní večeři u Atlantiku. Co si víc přát?

Vzduch není v Portu tak slaný jako třeba u Jadranu a Atlantik je studený i v létě, ale já se musela v minulém životě narodit u moře! Prostě a jednoduše mi dělá dobře už jen tím, že jsem u něj. A když k tomu navíc dostanete báječnou doradu pečenou v soli a bavíte se u toho se světovým odborníkem z Kanady...



Když jsem druhý den ráno vyrazila do místa, kde se konal kongres, už jsem se kochala městem. Šla jsem totiž po nábřeží řeky Douro, která ústí právě do Atlantiku, a pokukovala cestou po kopcích nad sebou. Jo, kopce! Omlouvám se dodatečně Jablonci nad Nisou, že jsem o něm kdysi tvrdila, že má asi tak jednu rovnou ulici. V Portu je rovné snad jedině to nábřeží! Všechno ostatní jsou kopečky nahoru dolů, nebo případně rovnou schody! Dokonce tu na kopec jezdí i lanovky. Zkrátka ideální podmínky na to, abyste si řádně propracovali svaly na nohou a hýždě. Nad chůzi do kopce nebo do schodů totiž není!

Ale jakmile máte chvilinku času a vydáte se do starobylých uliček, je to krása. Domky jsou nejen malované, ale často vykládané malovanými dlaždičkami. Domečky většinou docela úzké, hodně se tu šetří prostorem! Městem projíždí starobylá tramvaj, kterou zpočátku máte za výletní atrakci (stejně jako tu lanovku). A pak si zajdete na kafe, a dostanete neskutečně sladké zákusky k tomu. Portugalci evidentně cukr milují. No, nějak se ta zelenina, ovoce a ryby vyvážit asi musí :-) Ale o kuchyni si budeme povídat zase někdy příště. Přivezla jsem si totiž malou kuchařku, tak se bude zkoušet.

Je tu samozřejmě i moderní část, s širokým hlavním bulvárem a obchodní třídou a moderními budovami. Ale upřímně, to pravé kouzlo v Portu najdete ve starých čtvrtích, na kočičích hlavách, v úzkých strmých uličkách a určitě pravých portugalských hospůdkách. Jasně, mají tu i mekáč, ale upřímně, malá hospůdka, kde budou sedět místní a kde vám kuchařka/majitelka/číšnice přinese, co právě navařila, je vždycky lepší.

Máte jet do Porta, i když vás nečeká konference? Určitě. Ale vezměte si dobré boty a připravte se, že hýžďové a stehenní a lýtkové svaly dostanou krásný trénink!

ODBORNÉ OKÉNKO: DEPRESE A NADVÁHA

První článek nové rubriky ODBORNÉ OKÉNKO, která každý týden přinese jednu zajímavost týkající se obezity, nadváhy, léčby a novinek v oboru.

Dnes začínáme spojením nadváhy, potažmo obezity a deprese.

Australský institut SAHMRI navrhl nový program, v němž se pokusí o léčbu obezity a deprese zároveň. Spojení mezi těmito dvěma onemocněními je známé, ale zatím se nikdo nepokusil přistoupit k němu komplexně a pokusit se léčit obojí zároveň.

Podle Journal of Health Psychology a také EASO jsou lidé s nadváhou a obezitou dvakrát až čtyřikrát častěji ohroženi rozvinutím deprese. A lidé s diagnózou deprese jsou naopak dvakrát víc ohroženi nadváhou a obezitou ve srovnání se zdravými spoluobčany.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že na celém světě trpí depresí 300 milionů osob. A počet lidí s obezitou se od roku 1980 celosvětově zdvojnásobil.

"Deprese a nadváha a obezita se často dostavují společně," říká psycholožka Taryn Lores z SAHMRI. "V depresi pacienti často sahají k přejídání, ke špatné volbě jídla a jídelních návyků a jsou méně aktivní fyzicky. A naopak lidé, kteří jsou mentálně zdraví, ale obézní, často propadají časem depresi.
Náš program si dal za úkol účastníky naučit, jak si klást realistické cíle a provádět postupné změny, které se stanou novými návyky, jež si klienti mohou uchovat do konce života. Tento dvojitý přístup je podle nás účinnější než snaha léčit obě nemoci odděleně, jako se to prozatím děje."

Léčebný program v SAHRMI zahrnuje každý týden po dobu 10 týdnů dvouhodinové skupinové sezení. Uplatní se při něm zásady kognitivně behaviorální terapie a mindfulness. Po těchto 10 týdnech budou klienti nadále sledováni v následných konzultacích.

Podle Julia Licinia, psychiatrického vedoucího programu SAHMRI a profesora psychiatrie na Flinders University, se při těžké depresi objevuje buď ztráta chuti k jídlu, nebo naopak výrazně zvýšený apetit. "Nabírání na hmotnosti může pak vyvolat pocity méněcennosti a ztráty kontroly, což vede do kruhu diet a pocitů zmaru. Vytvořili jsme proto program, který pracuje s psychologickými intervencemi, jež obsáhnou jak pocity týkající se jídla a hubnutí, tak pracují s terapií při depresivních stavech. Náš program zahrnuje různé výukové strategie, které se navzájem doplňují, a tím zvyšují šanci na úspěch léčby. A také pomáhají lépe udržet váhový úbytek."


V Česku se v různých kurzech také pracuje i s psychologickým aspektem nemoci zvané obezita. Zejména v případě nadváhy je přeučení se novým návykům rozhodně přínosné. A pokud jsou kila navíc spojená s depresivními stavy (anebo i naopak), je třeba naučit se chovat a myslet jinak. Pozor, nebavíme se samozřejmě o těžkých formách deprese, kdy je zapotřebí přidat i medikaci. 
Další novinky a zajímavosti z této oblasti tady určitě ještě potkáte!

VÝLET DO PORTA - A PRÁCE K TOMU

Tak jsem si minulý týden zaletěla k Atlantiku. Ale nebyla to žádná dovolená. Jela jsem tam pracovat. Konal se tam totiž pravidelný kongres EASO, kde zasedala také Rada pacientů, jíž jsem zakládající členkou.

Tentokrát jsem si ovšem dopřála pobyt na celou dobu kongresu, abych měla aspoň pár hodin čas poznat i město. A musím říct, že Porto je vážně příjemné. Určitě vám o něm napíšu v dalším blogu.
Ale zpět ke kongresu.

Musíte mít čas, když chcete do 4 dnů nacpat několik zajímavých přednášek, jedno dopoledne, kdy zasedání vede přímo Rada pacientů - tématem bylo mimochodem Stigma a účast byla víc než potěšující -, několik zasedání Rady, jednání svých pracovních skupin a ještě pracovní večeře a setkání s kolegy z Rady a také z nejrůznějších oborů od molekulární biologie po bariatrickou chirurgii. (A pak si ještě s molekulárním biologem protančíte večer.)

Když je řeč o pracovních skupinách, tak jsem místopředsedkyní skupiny nazvané Healthy body, healthy mind, kde pracujeme na šíření zdravého životního stylu - od zdravého jídla, přes pohyb, relax až třeba po to, jak to všechno zvládat. Zkrátka to, co se snažím dělat obecně i v Čechách.
Naším cílem je upozorňovat odborníky i vás všechny na to, že zdraví budeme, když budeme žít zdravě - žádné zázračné pilulky to za nás nevyřeší (ačkoli už se pracuje i na vývoji různých typů pilulek proti obezitě!). Je zvláštní, jak se zkušenosti mých kolegů liší. V některých zemích jdou víc cestou právě zdravého životního stylu. Jinde se spoléhají v prvé řadě na léčbu chirurgickou.

Mimochodem, když jsme u té chirurgie. V Čechách je bariatrie na vysoké úrovni. K léčbě se u nás dostanete, pokud splníte základní podmínky. Ani operace ovšem není zázrak, který za vás vyřeší všechno. Ale ano, jsou určitě případy, kdy je hodně potřebná a může doslova zachránit život, pokud už má pacient vedle obezity i další závažné nemoci. Ale i v případě operace musíte taky nějakou práci odvést sami. Musíte se naučit jíst jinak a vůbec žít trošku jinak. Pracovat na sobě. A tím se dostáváme zase zpátky k životnímu stylu. Jsou země, kde třeba s pacienty po operaci už téměř nepracují. Nenaučí je, co dělat dál. U nás to patří do "balíčku služeb". Ale pacient musí chtít nějakou práci odvést taky sám.

Ale vraťme se k tomu praktickému, co děláme ve skupině a co dělám i já tady. Vymyslela jsem si totiž jeden nový projekt. Asi víte, že mě poslední měsíce až rok trápily závažné zdravotní problémy. Mohli jste se o tom dočíst i ve starších blozích. Postupně jsem se vrátila do normálního provozu. Trošku se už rozhýbala. Jídelní omezení už taky žádná nemám. Takže je čas najet na druhé kolo toho předem hlášeného návratu do formy. Teď už jsem na "provozní teplotě" a můžeme začít konečně naplno pracovat.

Někteří z vás znáte mé jídelníčky a cvičebníčky, které můžete najít na Facebooku na stránce https://www.facebook.com/alexandraafraisfraisova/. A pozor! Od půlky příštího týdne tam bude další kolo! Jídelníčky se vracejí. A s nimi i něco navíc v rámci nového projektu.
O co půjde? To se tady dočtete už ve středu 31. května!
 Bude legrace, tak nakukujte :-)

ZÁZRAČNÉ RÁNO - RECENZE

Kdo by nechtěl zázrak hned po ránu? 

Napadlo mě přijít zase jednou s nějakým měsíčním programem. Pracuju samozřejmě i s knihami, jak mnozí vědí. Tak proč toho nevyužít? A protože se zatím nemůžu procvičit nějakým knižním cvičebním programem, rozhodla  jsem se začít pěkně od základů. 

ZÁZRAČNÉ RÁNO je fenomén, který neznamená jen to, že má člověk vstávat nechutně brzy :-) To vůbec ne! ZÁZRAČNÉ RÁNO učí, jak se o sebe starat, jak si ujasnit, co chceme, jak si uvědomit, co se nám daří a v čem nám osud/štěstí/život přeje. Když chceme být úspěšní a mít vlastní život pod kontrolou a nenechat se smýkat sem a tam, měli bychom vědět, kam chceme jít a co na té cestě máme dělat, ne? Jak říkám, základy.

Já jsem na tuhle knihu Hala Elroda narazila už před pár lety. Klientům nenabízím jenom striktně jídelníček nebo poradu, co kdy jíst a co kdy cvičit, ale snažím se o komplexní přístup. Mám výcvik ve využití kognitivně behaviorální terapie v léčbě obezity. To znamená, že své klienty učím měnit život po všech stránkách a jednotlivých krocích. A to zase znamená, že se v tomhle oboru taky neustále vzdělávám o působení psychiky, využití psychologických postupů a taky o věcech, jako je organizace času, zvládání stresu a tak podobně.

ZÁZRAČNÉ RÁNO je ve světě dost velký fenomén už několik let, proto mě zajímalo. Koupila jsem si knihu (elektronicky, v originále) a zhltla ji. A samozřejmě se zděsila. To mám jako vstávat o hodinu dřív???
Když jsem zase popadla dech a zklidnila se, zkusila jsem program použít tak, aby mi vyhovoval - a jednoduše ho zapojila do svého běžného rána. Stejně ráno cvičím (splněn jeden bod), meditaci moc nedám, zvládnu se soustředit na dech jen pár minutek (další bod), tak jen přidám to ostatní. Vydržela jsem nějakou dobu, než jsem se nechala přemoct přívalem práce, ranní nechutí vstávat a dalšími a dalšími výmluvami. Ale průběžně jsem se k programu vracela a některé jeho prvky začala dělat automaticky každý den, i když to třeba nebylo ráno (dobře, ta meditace to nebyla).

Nakonec jsem práva ke knize koupila pro nakladatelství a knihu jsme vydali k letošnímu roku i česky. Tak mě napadlo ji využít jako první titul v programu "měsíc s knihou" - no jo, zase jsem si něco vymyslela :-) 

Takže květen proběhne ve znamení The Miracle Morning® (www.MiracleMorning.com) a Hal Elrod a jeho knihy #zázračnéráno . Nebudu v denních postech na stránce https://www.facebook.com/alexandraafraisfraisova/ prozrazovat všechno, co v knížce najdete a v jakém pořadí. Ale naťuknu a přidám vlastní zkušenosti. A taky nějaké tipy pro vás, samozřejmě. 
Přidáte se?

P.S.: A taky prozradím, proč zázračné ráno nemusí být jenom po ránu!