VOLNÉ VÁHY V ŽENSKÝCH RUKOU

Venku je prakticky léto, i když nás ve škole učili roční doby jinak. Do plavek pomalu lezeme už teď. Tak je nejvyšší čas si přiznat, že letos to asi s tím laděním formy úplně neklapne :-) Nebo ještě ano?

Fitko už se zase plní. Teď  jsou na řadě "letňáčci". Vynořují se ti, kdo ještě chtějí chytit formu do plavek a honem honem zhubnout a vyformovat! Plno bylo dokonce i v neděli.
Dlouhý víkend, do toho hokej, tak jsem si říkala, že to vezmu hned po otvíračce, kdy by se mohlo sedět u hokeje, a že se podívám až na druhou půlku. Mno, tenhle nápad mělo nějak hodně lidí! :-)
Včera už to bylo znatelně mírnější. Byla jsem v práci (s asi 10 % národa, ale holt nám začíná veletrh, takže organizace, dodělávky, papírování, dohánění restů, vyřizování věcí, které do příštího týdne nepočkají - zkrátka zase jednou jsem byla velmi užitečná mašinka a workoholka), a tak jsem se tam dostala až vpodvečer. Jeden sál, ten s volnými vahami, jsem měla nakonec sama pro sebe!

Čím to je, že tam bývá volno? Jasně, docela často tam trénuju s chlapama, kteří tahají těžké váhy. Ale obvykle se v pohodě vejdu a často si tam dám trénink i sama. Cvičím tam radši než na strojích. Proč?

Cvičení s volnou vahou:
* vás donutí držet pevný střed těla, pokud si nechcete ublížit
* nutí dodržet správnou techniku, pokud si nechcete ublížit
* zapojí víc svalů, nejen těch přímo procvičovaných, protože to zkrátka a dobře musíte ustát a udržet.
Na druhou stranu:
* žádá si lepší techniku
* žádá si občas dopomoc (benčpres, zvlášť při vyšších vahách by fakt měl mít jištění - ať už v podobě strojové, nebo spolucvičence - ale vím, že tohle se většinou holek, zvlášť déle mladých holek, které se zarytě bojí těžkých činek, netýká)
* přináší častěji "cheating" - dotáhnete pohyb něčím jiným, což vám stroj nedovolí.

Stroje jsou rozhodně fajn v tom, že vás udrží ve správné pozici (teda, pokud si na ně vůbec správně sednete! - a nevěřili byste, co všechno bývá občas k vidění). Snadněji si nastavíte tu správnou váhu. Lépe procvičíte svaly, pokud už jste mladí delší dobu a tuhle vás píchá, tuhle bolí. Lépe se ohlídá technika třeba při cvičení svalů na nohou.
Na druhou stranu, ty volné váhy jsou prostě klasika. A s velkou činkou (i kdyby jen s prázdnou osou, pokud se bojíte kotoučů) odjedete hodně dobrý trénink celého těla!

Jenže jsme u toho: pokud se bojíte kotoučů.
Ženy obecně se těžkých vah bojí. Děsí se, že z nich okamžitě bude Rambo. Vždyť jim přece svaly rostou tak snadno!
Jak na to přišly? Při prvním, druhém, třetím tréninku se jim svaly nalily vodou, zvětšil se trošičku objem, a tak usoudily, že jim prostě rostou svaly před očima.
Překvapení!
Není to tak. Než naroste sval, je to sakra dlouhá a tvrdá dřina! A než naroste sval ženské, je to dřina ještě mnohem větší. Popovídáme si o tom zase někdy příště.
Zatím stačí tohle:
Dámy, NEBOJTE SE VAH. Nebude z vás Rambo. Budete pevnější, tvarovanější a taky líp fungovat.
Takže až se příště necháte přemluvit, že máte jít do fitka, nebojte se vlézt (ze začátku s někým, kdo vám ukáže, jak to dělat správně) do té místnůstky, kde je stojan s činkami a velká činka a kotouče. Někdy si ukážeme, jak a co tam cvičit. Dneska se zatím začněte smiřovat s tím, že ta velká činka patří do ruky i ženským! :-)

A výzva: zvládnete do konce května si fitko najít a vyzkoušet si tam trénink? Pokud jste tam nikdy nebyly, tak prosím s trenérem. Nejsou to vyhozené peníze, věřte mi!
Dejte vědět, jaké to bylo.

BOJUJU, BOJUJU, BOJUJU ANEB #DOFORMY PRO TY, CO JSOU MLADÉ UŽ DLOUHO

Bojuju, bojuju, bojuju! :-D Po dalším týdnu stále žádná změna. Ale nevadí, jedeme dál. 

Troška vysvětlení na úvod.
Letos v lednu jsem "podlehla" a v rámci svého #projekt2018 se přihlásila i do #doformysmuscleandfitness. Kdo tenhle projekt neznáte, tak je to úspěšná a už letitá akce, ze které si vzala příklad, inspiraci (nebo ji prostě vykradla) spousta dalších podobných soutěží. Máte 3 měsíce na to, abyste změnili svoje tělo - v prvé řadě vizuálně, ale s tím souvisí i změna jeho fungování a chování. Prostě takové zrychlené hubnutí a změna k lepšímu, jaké bodují v nejrůznějších reality show.


Dobře, už začínám pochybovat, že pošlu závěrečné fotky :-D , ale to neznamená, že to vzdávám a končím. 

Hlavní cíl není zhubnout (no dobře, chtěla jsem a chci), ale hlavně a především FUNGOVAT. 

A taky ukazovat cestu normálním ženským v kritickém věku, co se dá dělat (a třeba taky co tak úplně reálné není, pokud k tomu mají 10-12hodinovou pracovní dobu a zpomalený metabolismus - ony většinou léty diet, já léty nemoci). 
Už jsem psala, že moje tělo se bohužel chová, jako bych byla letitá anorektička. Velmi výrazně snížený příjem potravy (nedobrovolný) na několik, no vlastně docela dost!, let způsobil, že mám o dost zpomalený metabolismus (podle odborných testů). Takže je holt dřina ho přesvědčit, aby se choval tak, jak podle fyzikálních zákonů má. Občas mám až pocit, že sice fyzika funguje, ale víceméně mi zaručí, že díky hlídání a jídelníčku a pohybu nemám ještě o čtvrt metráku víc!

Ale zpět k tomu kritickému věku. Ona to není jenom výmluva, že s přechodem se tělo začne chovat jinak. To je prostě měřitelný a změřený fakt. Netvrdím, že v přechodu nebo po přechodu se nedá zhubnout. Dá! Existuje spousta příkladů a určitě kolem sebe nějakou takovou ženu najdete. Taky jsem je mezi klientkami měla a úspěšné byly!
Ale ano, může to být trochu problém v tom prvním období, zejména po násilném přechodu, kdy je tělo opravdu rozbouřené. Vzpomeňte si, holky, na pubertu. A vzpomeňte si, vy, které jste matky, na období po porodu. No a tady si k tomu přidejte, že klesne hladina spousty hormonů, jiné zase vylítnou nahoru, někoho trápí návaly (a pak cvičte!), někoho zase šíleně nepřekonatelná únava, někdo blbě spí (a pak je unavený taky), někdo se vypořádává s fyzickými následky třeba operace, někoho posedne klidně i mírná deprese (kdy se vám taky moc toho dělat pro sebe nechce), někdo je v jednom kolotoči, ze kterého neumí vystoupit, stará se o vlastní rodinu, o stárnoucí rodiče, chodí do práce a prostě toho všeho má plné zuby... 

S dobrou péčí o sebe se to dá překlenout samozřejmě všechno líp, ale to neznamená, že s námi tělo občas tak trochu nespolupracuje. A že je třeba tohle období taky nějak překlenout, než tělo zase naplno spolupracovat začne. 

I to je důvod, proč tady na blogu vznikají tyhle články a proč ukazuju svůj jídelníček a cvičebníček a taky svoje stesky :-) Ve spoustě věcí se můžou najít holky mladé i starší. A taky ty v tomto konkrétním věku. Stačí zalistovat tady na blogu všelijakými články, od těch se štítkem "začínáme" po třeba ty "jak cvičit", "jak jíst" nebo "začínáme hubnout" (to najdete dole pod článkem těmi malými barevnými písmenky a můžete si to zadat taky jako heslo do vyhledávacího okýnka, když otevřete celou tuhle stránku). 

Ty fitness fotky (a zpátky fitness formu z mládí - ech, mládí!, do 39 jsem takhle vypadala → a byla takhle fit a v hodně velkém fyzickém zápřahu!) jsem sama sobě slíbila. Asi nebudou letos na jaře (no jo, nebudou URČITĚ letos na jaře ;-) ), ale jednou budou. Ten základ v těle rozhodně uložený je. Jen se musí zlomit odpor těla něco pustit a je třeba mu vysvětlit, že zas může spolupracovat, jak by tabulkově a podle fyzikálních zákonů mělo. 


A vy pak ty fotky uvidíte, to slibuju. I kdybych teď závěrečné snímky nakonec přece jen neposlala, moje #doformysmuscleandfitness ani #doformysafrais nekončí. Ani zdaleka! I kdyby to bylo #doformydo50! 

ZNOVU NA STARTU

Zítra si odcházím lehnout do špitálu, nechám do sebe řezat a vystavovat se trýznění všelikému, abych se za pár dnů, týden, dva týdny, postavila znovu na start. Ano, mám za sebou rok a především poslední půlrok výraznějších zdravotních problémů. Poslední týdny už byly hodně náročné. Pohyb se postupně redukoval na odučené hodiny. Jídlo se zhoršovalo. Prostě jsem se stala klasickou obětí toho, co učím klienty řešit. 

Málo jsem se hýbala, jedla jsem čím dál hůř, neodpočívala (protože jsem hnala práci před sebou s vidinou pauzy). O vyváženosti jídelníčku se už poslední dobou snad ani nedalo mluvit. A to jsem profík! O zvládání stresu bychom se taky mohli docela slušně přít - a to lidi učím, jak si organizovat čas, plánovat a všechno skloubit. O tréninkovém plánu jsem už mohla leda tak snít - a to lidi cvičím. A nejenže jsem se takhle zanedbávala, ale navíc jsem se stala sama ažistou (kdo neví, zabruste do mých starších blogů) a nějak začala odkládat jídelníček i cvičení a omlouvala si to tím, že teď už mi fakt moc pohyb nejde a že jídlo musím postupně upravovat, takže se naladí zase AŽ po, že to chce cukr "na nervy"..., ať se přihlásí, kdo tohle nezná!

Až se vrátím z nemocnice, budu ještě chvíli poněkud neschopná a nechám se ráda pro změnu výjimečně obskakovat. Ale pak se z ažisty proměním v užistu a začnu se zase hezky srovnávat do pomyslné latě. Budu stát na startu, skoro jako klient, který začíná. Projdu si tím, čím procházejí mnozí z vás, především na samém začátku.

Budu začínat od prvních kroků a dlouho u těch kroků zůstanu, než budu moct přidat. Stejně jako absolutní cvičební začátečník. Budu se muset soustředit na jídlo, abych se dobře hojila a byla brzy fit. Stejně jako člověk, který objevuje sledování jídla a začne s odvažováním a zapisováním a plánováním. Budu i kvůli rekonvalesenci nucena ubrat ze svého pracovního nasazení a zapracovat víc na zvládání stresu a učení se odpočinku. Jako člověk, který do téhle chvíle na sebe nemyslel a odpočívat neumí, protože ještě nepoznal, že je to důležité. Zkrátka budu na startu, jako bych čerstvě přišla a objevovala nový svět a nový způsob života.

Beru to jako zajímavý experiment a takovou sledovací studii. Projdu si znovu tím, čím si procházejí klienti. Budu nejen prožívat rok zdravě, ale doslova se znovu učit žít zdravě obecně. Se vším, co to obnáší. Vše budu dokumentovat pro zmíněný experiment - a jako ukázku toho, čím člověk, který najede na můj systém, prochází.

Vy budete u toho, jestli budete chtít, a časem snad z toho vzejde i něco ucelenějšího. Třeba e-book?

DO FORMY NADVAKRÁT

Ha! Stávám se experimentem!

Osud, příroda, vyšší moc, moje tělo či kdo vlastně tomu chtěl, abych v průběhu následujícího roku bojovala o kondici hned dvakrát.
Ne, nečekají mě žádné závody, leda bych zaútočila na nějakou veteránskou kategorii :-) Jen mě docela obyčejně dostali do spárů doktoři a čeká mě větší operace. Ale to neznamená, že se budu litovat, rezignovat, polehávat na gauči a říkat si, že nemá smysl něco dělat a že začnu AŽ. Až po rehabilitaci, až v dalším roce, až příští podzim, až se mi někdy bude chtít...

Zkrátka a dobře, budu se dostávat do formy dvakrát za sebou.
Napřed se vyladit tak, abych na operační sál odcházela co nejvíc fit. Usnadním si rekonvalescenci. A budu při rehabilitaci kondičně klesat z lepšího stavu, takže by ten propad nemusel být tak strašlivý.
No a podruhé mě to čeká, až se budu dávat zase dohromady.

Je to práce na celý rok. A vy můžete být u toho.
Třeba to někomu poslouží jako motivace. Nebo jako návod, jak začínat - protože začínat budu vlastně znovu na naprostém startu. Třeba se přesvědčíte, že jídlo nemusí být vždycky stoprocentně vyrovnané a dokonalé, aby se dalo dobře fungovat. Třeba uvidíte, že trénovat se dá i s časově velmi náročnou prací. A třeba taky poznáte, že každý z nás má propady a dny, kdy se mu nic nechce a kdy jediným možným jídlem je punčák z cukrárny :-)

Bude to zábavná jízda jako na horské dráze. Nudit se rozhodně nebudeme! A kdo se nebojí toho houpání, může se přidat!

PODÍVEJTE SE DO ZRCADLA

Že se do něj díváte pravidelně? A vidíte se doopravdy? 

Každý z nás má sám o sobě zkreslený obraz. Každý si neseme určitou zátěž, nebo naopak jsme svůj obraz přemalovali do růžových zářivých barev, které ovšem neodpovídají tak docela skutečnosti, protože nechceme přiznat, co je pod nimi. Teď ale ty barvy smažeme - ať už ty šedivé a v ošklivých malůvkách, tak ty blýskavé růžové.

Postavte se před velké zrcadlo a upřímně si sami sebe prohlédněte. Prohlédněte si každý kousek svého těla a zatím se nijak nesuďte! Jen se dívejte. Připomeňte si, co vám třeba říkají šrámy a jizvy, které na něm vidíte. Odnosily jste dítě? Podstoupili operaci? Lezli po skalách? Nehodnoťte, jen si připomeňte faktické události.

A teď se na to svoje tělo podívejte ještě jinak. Co na něm funguje? Co v něm funguje dobře? Co můžete vylepšit v jeho fungování sami? Čím mu sami svým chováním ubližujete? A zase nehodnoťte, jenom probírejte fakta - neříkejte si "neudržím se a přecpávám se", říkejte si "dávám svému tělu živiny v takovém a takovém množství a složení". 

Dotřetice se na své tělo zadívejte a uvažujte, čím mu můžete prospět, aby fungovalo ještě lépe. Slibte mu, čím se o něj v příštích týdnech začnete lépe starat. Jednou věcí za týden. Dopřejete mu víc přirozeného pohybu a chození? Přidáte mu další týden porci zeleniny navíc, aby mělo vitaminy, minerály a vlákninu? Uložíte ho od třetího týdne dřív do postele, aby si pořádně odpočinulo? Vnímejte své tělo jako schránku, kterou máte na starosti. 

Dopřejte si opět nerušenou delší chvíli na všechno toto přemýšlení. Svoje myšlenky si zapište. Nehodnoťte se, nekritizujte, snažte se vidět co nejobjektivněji. Nesuďte to, jak vypadáte. Přemýšlejte, co všechno vaše tělo dokáže a čím mu tu práci můžete usnadnit. Chcete přece, aby vám sloužilo co nejlépe a abyste se v něm cítili dobře. Tak se s ním dobře seznamte a starejte se o ně, jiné už nedostanete.

JEDNOU PROVŽDY, NEHOŘÍ, PÉŤO, NEHOŘÍ!

Některé otázky se opakují v různých fórech s železnou pravidelností a opakovat se budou, co budou tato fóra existovat. Tak si na ně dneska stručně, jasně posviťme.

Je lepek špatný pro všechny?
Ne. Jen pro celiaky. Jinak není nutno ho ze stravy striktně vynechávat. Jezte pestře, střídejte typy obilovin, a všechno bude v pohodě. Absolutním vynecháním na delší dobu můžete jen v krajním případě docílit toho, že po znovuzavedení lepku do stravy na něj začnete reagovat přecitlivěle. A ne, všechny publikace, které se na trhu vyskytují, nejsou vždycky vědecky podložené :-)

Mlíko je špatné?
Ne. Pokud netrpíte alergií na mléčnou bílkovinu nebo nesnášenlivostí mléčného cukru, žádné velké zlo to není. Dávejte přednost zakysaným mléčným výrobkům a tvrdým sýrům. Ale opravdu nemusíte mléko nahrazovat rostlinnými typy.

Cukr z ovoce škodí?
Ne. Pokud nejste těžký diabetik a nemusíte si přísně hlídat absolutně každý gram cukru, nemusíte se ovoce vůbec bát (a bát se nemusíte ani jako diabetik, pokud to tak vyhovuje vašemu tělu a váš lékař vám to schválí a vejde se vám to do počtů). Cukr z ovoce se neukládá rovnou jako cukr z koláčku. Doprovází ho vláknina a ta zařídí, že tělo ovoce a cukr z něj umí dobře zužitkovat.

Meloun je škodlivý při hubnutí?
Ne. Ano, je sladší. Ale je to hlavně voda. Nejíte ho celý rok po kilech. A neobsahuje toho cukru zase tolik (nějakých 7 g na 100 g plodu).

Je paleo skvělý způsob stravování pro každého?
Ne. Vylučuje určité makroživiny. A nic, co vylučuje jednu složku potravy, není dlouhodobě dobře. Tečka.

Je lowcarb na hubnutí nejlepší?
Ne. Ze stejného důvodu jako paleo. Ano, hubne se na něm. Ano, když zařadíte sacharidy zpátky, taky zpátky přiberete. A nejen to, co jste zhubli. I když vám ti, kdo zavádějí chvilku a na úroveň 120 g sacharidů na den, říkají, že to stačí jenom hlídat a že oni určitě nepřibrali a nikdy nepřiberou.

Potřebuju protein, když cvičím párkrát týdně?
Ne. Důvody jsme probírali v tomto blogu: http://alexandraafraisfraisova.blogspot.cz/2016/08/proteinove-koktejly-nutnost-nebo.html 

Budu obrovská, když budu cvičit s činkami?
Ne, rozhodně neplatí, že nemůžete ani chytit do ruky činku nad 1,5 kila, protože vám rostou svaly strašně rychle a byli byste jak Rambo. Než sval naroste, tak to docela dost dlouho trvá. Jestliže někdo získá z chytré váhy pocit, že za  měsíc nabral 2,5 kila čisté svalové hmoty, zapomíná na takovou drobnost: to není čistá hmota svalů, to je voda natažená do svalů. Přírůstek v řádu kil čisté svalové  hmoty je opravdu běh na dlouhou trať. U žen na hoooooooooodně dlouhou trať.

Nevadí cvičit Jill bez bot?
Vadí. Je to high impact cvičení. Poškozujete si klouby i páteř. A dřív nebo později se to projeví.

Co mám dělat, když mě při cvičení Jillian (nebo podobného programu) bolí kolena?
Cvičit technicky správně. V naprosté většině případů je na vině špatná technika. Pečlivě se dívejte a cvičte klidně pomaleji, ale dobře! A pozor na všechny ty měsíční výzvy s X množstvím dřepů každý den - pokud nejsou prováděné technicky dobře, spíš si ublížíte.

Kde seženu něco na klouby, aby to při cvičení nebolelo?
Trošku to souvisí s předchozími otázkami. Cvičte v botách, cvičte technicky správně, dbejte na správnou výživu, nepřetěžujte se nesmyslně, a nebudete muset ve 20, 25 letech řešit látky na klouby.

Můžu cvičit, když jsem nemocná?
Ne, ne, ne. Jednou provždy ne. Jakmile je to něco víc než rýma, tak ne. Jakmile je tam teplota, tak ne. Zeptejte se kteréhokoli doktora, proč ne. A nejlépe kardiologa!

Do kolika můžu jíst?
Do dvou hodin před spaním. Ne do pěti, ne do šesti večer, ne do tolika, do kolika sousedka. A při únavě, náročnějším cvičení nebo v době, kdy nehubnete, ale naopak třeba chcete nabírat hmotu, si můžete dát malou svačinku i hodinu před spaním.

Když mi vyšel takový a makový bazál, mám jíst tolik?
Ne, máte jíst víc. Víc, než si myslíte. Víc k bazálu v tomto článku:  http://alexandraafraisfraisova.blogspot.cz/2016/08/bazalni-metabolismus.html

MÁŇA ŘÍKALA...

Dnes se budeme bavit o pohybu, jídle, motivaci a programech, ale trochu jinak, než asi čekáte. Čím dál častěji se totiž setkávám s tím, že někdo přijde s "báječným nápadem", "příkazem", "naordinováním" toho či onoho, jedinečným plánem, doporučením... A většina z toho, jak se nakonec ukáže, spadá do kategorie MÁŇA ŘÍKALA. Internet je totiž skvělá věc, najdete tam cokoli. Bohužel tam najdete cokoli! Pak k tomu připočteme facebookové (ale i jiné) skupiny, kde je expert absolutně každý, všichni mají odpověď na všechno a všichni vědí, co je nejlepší. Všechny vlny poslední doby - začalo to už "mléko zahleňuje", pokračovalo přes "ovoce je jed", "odkyselte organismus", "detoxikujte" (to je moje oblíbené :-) ) a dneska jedeme ve stylu "lepek způsobuje naprosto všechny problémy, okamžitě ho vyřaďte!" - jsou do značné míry tolik populární i proto, že se šíří rychlostí blesku a v rozsáhlém pavouku světové sítě.
Je fajn, že najdete běžnou poradu na běžný problém, někdo může přispět vlastní motivací, vlastní zkušeností, připomínkou k tomu, co vidí s odstupem. Ale nemůžeme přece všechno, co se kde objeví, brát jako skutečnost a nezvratitelný fakt.
Když ke mně přijde klient, nejméně hodinu s ním strávím, chci vidět dosavadní jídelníček, probereme zdravotní záležitosti, probereme styl života, denní aktivitu, léky, které užívá, problémy se spánkem, trávením, pohybem, které ještě třeba nespadají do kategorie zdravotního problému s vlastní diagnózou - a když tam ta diagnóza je a nebyla ještě kompenzována léky, nemůžu s tím člověkem pracovat a MUSÍM ho poslat za lékařem a ten pak případně za nutričním terapeutem! Nesmím radit někomu, kdo má neléčené potíže ať už s počínajícím nesrovnaným diabetem, s počínající špatnou funkcí štítné žlázy, natožpak ještě dalšími a často závažnějšími obtížemi! Pokud se mnou chce klient i cvičit, musí mi podepsat dobrozdání, že je v pořádku. Ano, raději bych měla i potvrzení od jeho lékaře, ale to přinese málokdo.
A pak se obrátím na internetové diskuse, facebookové skupiny a podobná místa a vidím, jak rady lítají jedna přes druhou a ty lidi si je berou k srdci a chtějí víc a víc podrobností a co přesně mají dělat a kdy a jak..., aniž se vůbec zeptají, jestli ten, kdo radí, danou věc studoval a má o ní nějaké znalosti, které sahají za přečtení té či oné populární knížky, která navíc zdaleka nemusí být pokaždé zrovna vědecky správně. Ne, všechno, co vychází, opravdu nemusí být podložené, potvrzené a pravdivé. Překvapení!
Zkuste si prosím vás, než začnete dělat to či ono, zjistit, kdo vám tu věc vůbec radí. Zkuste používat zdravý rozum. Zkuste se přinejmenším obrátit na několik zdrojů. A především, pokud máte jakýkoli zdravotní problém, běžte to řešit s doktorem, ne na internetu! Některé věci se pak napravují opravdu zdlouhavě a někdy i špatně.
Ono totiž pořád platí to nejzákladnější. Ne vynechávat to či ono, ne se prolévat tím a tím zázrakem, jíst ta a ta jedinečná semena (i když mi způsobují zdravotní potíže nebo mi vůbec nechutnají), ne zkoušet ten a ten drastický program. Když chcete být zdraví (a hubnout zdravě a udržitelně), musíte prostě dobře jíst, jíst pestře, jíst vyrovnaně, základní potraviny. Musíte se rozumně hýbat, ani málo, ani moc (pokud nejste celoživotní sportovec, který může mít tu míru pohybu vyšší, ale musí ji kompenzovat správným složením a taky správným a dostatečným odpočinkem a regeneračními metodami). Musíte dostatečně spát. Musíte dostatečně pít, ani málo, ani moc. A musíte u toho všeho přemýšlet! Věřte, že za zpomalený metabolismus, narušení hormonální rovnováhy, narušení inzulinové rovnováhy, vyčerpání a vyhoření organismu, poškození žlučníku, nedejbože poškození střev a jater a tak dál a dál všechny ty neověřené rady a postupy fakt nestojí.

PRO NOVÁČKY

Je jedno, jestli je 1. ledna, měsíc do prázdnin, začátek prázdnin, 1. září nebo třeba těsně po Vánocích. S každou novou sezonou se vyrojí noví hubnoucí. A s jejich nástupem se samozřejmě řeší všude základní věci. Ano, na začátku potřebuje poradit snad každý, to je normální. A měl by hledat rady fundované, podložené, rozumné. A neměl by se držet úplně všeho, co mu kdy kdo napíše na internetovém fóru nebo FB skupině, protože nikdy nevíte, jestli ten absolutně neznámý člověk ví, o čem doopravdy mluví.
Ale to nechme stranou. Důležité je, zejména pro hubnoucí nováčky, aby nepodléhali vlně názorů, že stačí nejíst, stačí jíst půlku bazálu a na těle se to neprojeví, stačí brát ten a ten protein, ten a ten superdoplněk, zelený nebo třeba fialový, a všecko bude v pohodě. Nebude. Vaše tělo je stroj, jediný stroj, který máte. A musíte se o ně starat tak, aby vám vydržel na celý život, který nebude mít 30 let, ale doufejme třeba 90. Myslete na to, prosím, až vás napadne, že sníst 1000 kcal na den je až moc a že vlastně nevidíte důvod, proč jíst víc, když chcete hubnout. Myslete na to, když si při cvičení 30 minut 3 x týdně začnete shánět super hyper proteiny. Myslete na to, až budete při stejné fyzické aktivitě řešit, jestli si máte koupit tenhle nebo onen spalovač. Ano, krátkodobě svého dosáhnete. Budete na pohled třeba i hubení. Ale ono nakonec opravdu dlouhodobě nefunguje nic jiného, než jíst, jíst dostatečně, jíst pestře, jíst více či méně často, ale jíst a nehladovět. A k tomu se rozumně přiměřeně hýbat. A dost pít a dost spát. Howgh.

ZAČÍNÁME CVIČIT

Sérii blogů o pohybu začněme tím nejzákladnějším - jak vůbec začít. V létě se dost často totiž rozhýbe i ten, koho to jindy nenapadne. Anebo na poslední chvíli někdo zjistí, že jsou mu malé plavky, tak to chce dohnat :-)

Na co je ale třeba myslet, jestliže se bavíme o úplném začátku a absolutní netrénovanost? 

a) dojít si k doktorovi, zejména pokud je vám přes 40 (ale po letech kouření i dřív) a nechat si minimálně změřit tlak a udělat základní vyšetření
b) začít chodit, chodit, chodit
c) pak k tomu chození přidat třeba hole
d) vymyslet, co vás baví: tanec, chůze, kolo, plavání, nebo nemáte-li typický ženský "odpor" k jakémukoli posilovacímu cvičení, tak posilovna, jóga, pilates - ten je mimochodem skvělý, ale doporučuju určitě (stejně jako u jógy) začít s instruktorem, ať jsou cviky prováděné správně!, a to zkusit pro začátek jako zábavu s rodinou třeba, s kamarádkou a podobně
e) k tomu si rozmyslet, kdy máte na pohyb čas a je největší naděje, že ho neodsunete, a pak si tu dobu taky regulérně NAPLÁNOVAT jako váš čas, čas na cvičení nezbývá, ten si musíme udělat
f) pak začít hledat začátečnická cvičení, najdou se jich spousty, doporučuju začít těmi do půl hodiny a nebát se zastavit, když to nepůjde

A především, musíte si sami zvyknout na to, že se hýbete - i psychicky. Když si člověk dá za cíl, že z gauče začne rovnou cvičit hodinu a víc denně, odvaří se a ve většině případů to zase brzy vzdá. Když to bude postupně, je mnohem větší šance, že u toho vydržíte a pohyb se stane běžnou součástí života. Jo a když vám ty činky vadit nebudou, tak zainvestujte na začátku ve fitku do trenéra, to opravdu NEJSOU vyhozené peníze. Lidí, co cvičí technicky blbě, jsou tam zástupy. A ono se to projeví na zbytečném opotřebení, nedejbože i úrazech a poškození tkání.

Užijte si léto plné pohybu!

OTÁZKA TÝDNE: ZAČÍNÁTE NANOVO?

Vracíme se, končíme pokusy o hubnutí, začínáme je nanovo, začínáme s 1. lednem, 4. lednem, 1. únorem v pondělí, každé pondělí... A cíle se nějak nedobíráme. A pak jsme unavení z toho, že pořád jenom začínáme, ale nevidíme výsledek. Jeden bonmot říká, že nechcete-li pořád začínat nanovo, tak prostě nepřestávejte. A ono na tom něco bude, že?

 

 

Vím, že je těžké udržet si chuť a motivaci, když se nedaří. Ale občas to vzdáváme moc rychle. Všechno. Nejen hubnutí. Vzdáváme vztahy, vzdáváme učení se jazyku, vzdáváme, cvičení, vzdáváme kamarádství, vzdáváme snahu cokoli měnit. Žijeme ve zrychleném světě, kde chceme všechno hned teď. A když nevidíme okamžitý výsledek, máme pocit, že je všechno špatně a že to nefunguje.

Jenomže u hubnutí a nastolení zdravého životního stylu je to trochu jinak. Tam opravdu zkratky nefungují. Každá zkratka, která snad krátkodobě zafunguje (vynechání toho či onoho, prudké snížení příjmu, cvičení do padnutí), se velmi rychle vrátí do výchozího bodu a donutí nás couvat ještě dál. Jo, jo, myslím známé jojo.

Naším cílem přece není zhubnout za týden do šatů na ples. No dobře, někdo by zrovna tohle rád, tak si dá lehčí týden, ale musí počítat s tím, že v následném týdnu se všechno zase vrátí. Naším cílem je žít jinak. Stravovat se jinak, hýbat se jinak, chovat se jinak.

U blogu jedné z vás jsem před chvílí do komentáře psala, že můj cíl je jiný než před lety: nechci dosáhnout konkrétní kila, chci se dostat mezi nejvíc fit baby ve své věkové kategorii :-) Ale tam se nedostanu tím, že budu hubená a nebude ve mně nic fungovat. Tam se můžu dostat a hlavně tam vydržet, když budu jíst DLOUHODOBĚ určitým způsobem, hýbat se, odpočívat (no dobrá, na tom musím hoooodně zapracovat) a chovat se tak, abych to udržet dokázala. Když mi den nebo dva nevyjdou, nic se neděje! Pokračujeme dál! Jistě, taky jsem zrušila pár cyklů, byla otrávená a vzdávala to. Ale když se vzdáte, nikdy nikam nedojdete. Budete pořád přešlapovat na začátku, nebo spíš ještě couvat.

I kdybyste postupovali jen malými kroky, pořád budete o těch několik malých kroků před těmi, kdo ještě nevstali z gauče.

 

A tak je tu otázka:

Vzdáváte to, když nedaří? Rušíte cyklus a začínáte od pondělí, od prvního, od prázdnin, po narozeninách nanovo? Máte problém vrátit se do "správných kolejí", když uklouznete a sejdete z cesty? Co uděláte, abyste v tu chvíli všechno nevzdali a jeli dál zase druhý den? Čím se můžete motivovat? Co vás udrží na cestě? Co si můžete říct, co můžete udělat, abyste to v takové chvíli nevzdávali?