MĚSÍC S PILATES - RECENZE, SHRNUTÍ

Listopad byl lidovým hlasováním vyhlášen za MĚSÍC S PILATES. Takže dojmy, výsledky, důsledky a následky? Tady to máte!

Když jsem přemýšlela, jestli zase nedat nějaký "měsíc s", byla jsem v trochu obtížnější situaci. Jako vždycky mě zrazovalo zdraví, to už je u mě klasika. Měla jsem zrovna stopku na náročnější aktivity, než se posbírají všechny výsledky všemožných testů. Tak jsem navrhla do hlasovačky na Facebooku jako jednu z variant i měsíc s pilatesem. A ten taky vyhrál!

Fajn, cvičit se tedy mělo relativně mírně, bez skákání, pobíhání a šíleností. 

Jsem trenér a s pilatesem jsem pár let taky strávila. Nebylo to tedy pro mě něco úplně neznámého, co bych musela složitě nastudovávat a hledat si kurzy. Pokud začínáte, tak je - jako ostatně u téměř každého cvičení - určitě vhodné si ten kurz najít a naučit se to pořádně! Já aspoň tušila, co dělám, tak jsem mohla zalovit ve své sbírce a najít různé knížky, které se mi tu nashromáždily. A v nich si povybírat programy.

CO JSEM CVIČILA
Vybírala jsem si různé programy, aby to bylo pestré. S výjimkou jediné sestavy zaměřené na rehabilitaci kyčle jsem žádný program neopakovala.
Sestavy to byly obvykle krátké, na ranní protažení. Zabraly většinou 15 minut, plus minus autobus. Však byly přímo k té čtvrthodince často určeny!

Našly se tam sestavy základních cviků na celé tělo. Pak jsem si odcvičila sestavy zaměřené přímo na určité části těla. Různě poskládané. Na boky, stehna, bříško, střed těla, záda, paže a ramena, prostě co vás napadne. Sestavy na procvičení horní poloviny těla, spodní poloviny. Sestavy čistě na zemi, ale taky sestavy vestoje. A k tomu sestavy rehabilitační na zlepšení držení zad, na problémy se zády. A ona sestava na procvičení kyčlí.

Celkem jsem za měsíc absolvovala 14 tréninků. Nebylo to tedy cvičení denní, i když se podařil i týden, kdy od pondělí do pátku každé ráno karimatka vládla. Poslední týden a kousek mi pokazila rýmička a kašlíček. (O tom, jak cvičit při nemoci a kdy to jde a kdy už je to nemoudré, jsem psala v článku Mor a oubytě, a protože jsem kardiak, dám tu pauzu i tam, kde by třeba nutně být u jinak zdravého člověka nemusela.)



VÝSLEDKY A DOJMY
Udělalo mi to dobře?
To rozhodně!
Když začnou podzimní plískanice a vstáváte do tmy a nechce se vám, občas může být problém donutit se k náročnějšímu rannímu tréninku. Ale protažení na čtvrt hodiny? Pohoda, to se zvládne! A ten pocit do celého dne se rozhodně vyplatí! Něco jste pro sebe udělali, rozhýbali si záda (a v době, kdy máte další trénink omezený, se to zatraceně hodí), protáhli se.

A co hubnutí?
Hele, jen z pilatesu nezhubneme, to je snad jasný :-)
Jo, dlouhodobějším cvičením se tělo určitě zpevní a narovná. Už jen když se postavíte rovně a vtáhnete břicho, budete působit štíhleji. No zkuste to! Vytáhnout nahoru, ramena dozadu a dolů, břicho vtáhnout, zadek nevystrkovat... Lepší, že jo?
Ale není to cvičební program na to, abyste zázrakem za měsíc zhubli a byli šlank. O tom jsem psala už tady v článku o hubnutí s pilatesem.

A co ta kyčel?
Ještě bolí, to chce víc času. Ale celý měsíc jsem zakončila dnes opakováním této rehabilitační sestavy. A budu se k ní vracet jednou týdně.

Co dál s pilatesem?
Vracet se budu i k pilatesu jako takovému. Nejen kvůli kyčli.
Proč?
Je to jedno z nejlepších cvičení na zpevnění středu těla. A bez toho se neobejdu, když tančím, zvedám činky, běhám, celý den sedím v práci a tak dál a dál a dál.
Poslední dny jsem si ladila plán na další měsíc (až měsíce), a pilates se v něm ocitl taky. Dvakrát třikrát týdně na ranní krátkou rozcvičku. Nebo to cílené rehabilitační cvičení. Jo jo, to ta moje kyčel :-)

Jestli váháte a přemýšlíte: zkusit, nezkusit - jděte do toho. Najděte si kurz. Najděte si cvičení na YouTube. Vyzkoušejte to na otevřených hodinách - často se třeba přes vánoční svátky nabízejí právě takové hodiny na vyzkoušení. Když vás bolí záda, tuhle loupe, tady píchá, může být pilates nápomocný. A když nic jiného, může vás naučit stát hezky rovně a nevystrkovat břicho a zadek, což je fajn vždycky.
Pokud hledáte něco na rychlé hubnutí a máte pocit, že se musíte každým cvičením zničit..., no takhle, i lekce pilatesu se dá velmi snadno udělat tak, aby vás zničila. Ale jestli se neobejdete bez něčeho hodně rychlého a potřebujete litry potu, abyste měli pocit, že jste něco dělali, nechte si ten pilates jen jako doplněk. Ovšem může vám fakt pomoct.

Zkrátka měsíc s pilates se osvědčil. Doporučuju.

Podle čeho jsem cvičila?
Pilates pro rehabilitaci, Eva Blahušová
Malá škola pilates, ze série DK, vydala Esence
15 minut pilates denně, vydal Ikar
Pilates for Weightloss, Lynne Robinson

Každá je fajn svým určitým způsobem, špatná není ani jedna. Každá nabízí sestavy různých délek a různých zaměření. Tu zelenou seženete snadno (snad, je novější), ta žlutá už bude jen někde. Jedna je jenom anglicky a starší, tu asi nenajdete, bohužel. A knihy paní Blahušové se občas někde objeví nebo se dají sehnat přes její aktivity.

MĚSÍC S JILLIAN

Na červen jste si odhlasovali, že strávím měsíc s Jillian a jejím programem. Jak to vypadalo?

Měsíc s Jillian, to může vypadat jakkoli. Spousta holek, nejen déle mladých, začínala tak, že si odcvičila její 30 Days Shred. A buď si pošramotila kolena a kotníky, nebo se nadchla a u cvičení zůstala.
Já se hýbu celý život, takže to byla trošku jiná situace. A 30 Days Shred jsem si kdysi taky dala jako celý program, ale tentokrát jsem na něj náladu vážně neměla. Takže co jsem cvičila?

Volba padla na SHAPE UP FRONT/BACK ze série The Biggest Winner.


Program je to na doma. Na půl hodinu. Jak je u Jillian obvyklé.

Co potřebujete?
- podložku
- činky nejméně dvou hmotností
- dobré boty
- DVD :-) (nebo Amazon Prime stažený program)
- step - ale dá se velmi dobře odcvičit i bez něho (proto ta podložka)
Složení programu:
- Shape Up Front: cvičení přední části těla a tricepsů
- Shape Up Back: cvičení zadní části těla a bicepsů
- Cardio Kickbox: klasické kardio cvičení
- posilovací části jsou prokládané vždy kardio cviky, jede se v duchu "metabolického tréninku" (střídání zapojení horní a dolní části těla a kardia)
Trvání programu:
- 25 - 30 minut (dle dílu)
- ideálně měsíc v rozložení: Front-Back-Kickbox na střídačku
Úroveň náročnosti:
- zvládnutelné i pro méně pokročilé cvičence, ale nedoporučuju pro úplné začátečníky kvůli zvládnutí správné techniky, Jill tady zařadila místy i kombinované cviky a při špatné technice, kterou člověk nemá zažitou, by mohlo hrozit zbytečně zranění
Výsledky:
- u začínajících cvičenců relativně dobré, procvičí se celé tělo (střídavě přední a zadní část), s přídavkem kardia
Doporučená zátěž:
- může být i vyšší, protože se cvičení střídá a necvičíte každý den totéž - záleží na trénovanosti a cílech
Step není potřeba, dá se odcvičit i bez něj. Jen při rozcvičce je třeba poupravit poskoky.

Jako přídavek jsem chodila běhat. No běhat, šourat :-)


Jídelníček
- ten jsem nedržela přísně a přesně. K tomuto programu ani předepsaný není. Takže základem byla kniha Ovládněte svůj metabolismus a její poučky.

• přirozené základní potraviny (co roste nebo má matku - zní to trošku blbě, ale sedí to :-) )
• 4-5 jídel denně (spíš ty 4, které používá ve svých plánech i Jillian, dopoledne obvykle po snídani jenom kafe a oběd dřív)
• všechny základní složky potravy u všech jídel, včetně večeře (jo, takže k salátu byl klidně i kousek chleba)
• recepty z knihy nebo z programu k Ripped In 30

Jak se vařilo?

Občas trošku náročně. Jillianini tvůrci receptů mají rádi spoustu, jako fakt spoooouuuuustu, surovin k jednomu receptu. Takže jsem si něco vybrala - a pak jsem zjistila, že půlku věcí nemám! Občas jsem holt upravovala, občas se prostě a jednoduše držela základních zásad z Ovládněte svůj metabolismus. 

Když se sešly suroviny, je to vaření relativně jednoduché a rychlé. Základem je mexická kuchyně, trochu indická a někdy je to takový mix už v jediném receptu.

Hlavní výtka: množství surovin a ochucovadel, často exotičtějších.

V případě přesného dodržení jídelníčku (ať z Ripped In 30, nebo z knihy) je příjem hodně nízký a je třeba to upravit. Navíc na sebe jídla nenavazují, takže nepoužijete základ na dvě různá jídla za sebou, což stěžuje přípravu předem - a taky je pak finančně náročnější.

Ale jinak jídla chutnala a byla použitelná i pro necvičící členy domácnosti.

Výsledné dojmy:

Cvičení je pestré.

Jídelníček sám o sobě náročný na nákupy - příliš surovin. Jídla se "nevyvíjejí jedno od druhého" (upeču kuře a použiju do několika receptů za sebou v různých podobách - to tady není) - tím roste časová a finanční náročnost.

Jako inspirace - určitě ANO.
Jako cvičení program - ANO.
Jako základní nastavení jídelníčku - určitě ANO.
Jako celkový program při dodržení přesného rozpisu jídelníčku (ať už z Rippedn In 30, Body Revolution, nebo knihy, kde je jenom týdenní rozpis) - za mě NE.

PĚKNĚ JEDNO PO DRUHÉM - SINGLETASKING - RECENZE!

Zakádáte si na tom, že zvládáte deset věcí najednou? 

A děláte je všechny fakt dobře?

Jak nebýt uhoněná vlastním pocitem, že toho musíme zvládat víc než člověk? Čtěte dál.

Jsem workoholka.
Workoholka, která multitaskuje.
Ale léčím se!

Roky jsem vyhlášená tím, že mě i Twitter občas povožuje za robota. Dělám toho spoustu a baví mě to tak.
Ale mladá jsem už delší dobu a někdy je těch deset věcí najednou už přece jen trochu únavných.

Mám prakticky dvě práce. A tu hlavní, která platí účty, jsem navíc rozdělila taky na dvě části, které se navzájem doplňují. Proto není nic divného, že se někdy snažím poskládat to všechno dohromady tak, že připomínám chobotnici v záchvatu šílenství.

Ale je fakt, že tohle zdravé není. A v určité chvíli si asi každý, kdo takhle žije, řekne, že by to chtělo být trochu klidnější. Navíc to, co jste zvládali ve dvaceti, je před padesátkou trošku náročnější, co si budeme povídat. Najednou se přistihneme, že nám trvá mnohem déle dotahovat věci do konce, nebo s nimi vůbec pořádně začít! A když k tomu chceme ještě taky pečovat trochu o sebe, hubnout, být zdravější a fit, tak najednou čas dojde docela a výsledky utíkají před očima!

Dělat jedno po druhém!
Před časem se mi dostala do ruky knížka o tom, jak dělat všechno postupně.
Jo, musím se to učit. Není mi to přirozené. Jako ženská, blíženec a workoholka k tomu (a věřte, že horší kombinaci asi fakt nenajdete), se PYŠNÍM tím, že jsem ta zmiňovaná chobotnice. Ale musím přiznat, že mě to zmáhá a že je na čase změnit trochu strategii.
Takže jsem si na tuhle knížku vzpomněla a pořádně ji pročetla.

Jmenuje se SINGLETASKING, napsala ji Devora Zacková a vyšlo to před časem v Ikaru.
A celé je to povídání (docela krátké a svižné) o tom, jak

DĚLAT JENOM JEDNU VĚC A PAK TEPRVE DRUHOU. 

Podle odborníků tak nakonec uděláme víc. Líp se soustředíme. Máme lepší výsledky. On totiž mozek ve skutečnosti opravdu nezvládá dělat víc věcí najednou.

 

 

Ano, slyším vás, jak se teď smějete. Zasloužilé matky i manažerky. Jo, slyším, vidím a chápu vás! 

Zkouším to.
Nebudu lhát, jde to ztuha.
Ale snažím se.

Pro začátek, pokouším se v rámci půlhodiny soustředit vždycky jen na jeden úkol, nebo jeden typ úkolů. A protože bych asi nevydržela najednou dělat celý den pořád jenom jedno a to samé, pak ty úkoly prostřídám. Ale tu další půlhodinu zase věnuju jenom té jedné věci. A když něco dělám, nedělám u toho nic jiného.

Teda takhle, u žehlení si fakt něco pustit můžete, při cestování si číst taky smíte - to jsou činnosti, které děláme tak automaticky, že u nich nepotřebujeme přemýšlet, proto se může pozornost soustředit na to čtení, poslouchání nebo sledování televize (a upřímně, na Bergmana se asi při žehlení nikdo nedíváme, že jo).

Víte, co je pro mě zatím nejtěžší?
Nepracovat u oběda! No, začala jsem zase občas chodit na jídlo ven. Když si přinesu do práce krabičku, jím u stolu, a už se neubráním tomu, že tu kouknu na mail, tu do kalendáře...
Ale snažím se!

P.S.: Čte se to fakt dobře, slupnete to docela rychle, pobavíte se u toho a ten červíček, jestli teda jako vážně nemáte dělat jenom jednu věc, ve vás zahlodá. A ne, u čtení jsem neměla puštěnou televizi, rádio ani CD ani jsem si nepovídala s mužem, netelefonovala, neposílala esemesky, netweetovala, nepostovala na FB, na Instagramu, a tenhle blog jsem taky sepsala až po dočtení!

ZÁZRAČNÉ RÁNO 2, CO JSEM ZA TEN MĚSÍC ZAŽILA

Je to tady! Měsíc za námi a #zázračnéráno... taky za námi? Ne tak docela! Jak to? Čtěte dál.

V blogu Zázračné ráno http://alexandraafraisfraisova.blogspot.cz/2017/05/zazracne-rano.html jsem přišla s knížkou Hala Elroda a vymyslela jsem si měsíční program. Co se dělo?

Začalo to zcela prozaicky: Jak mám najít ráno čas, abych dělala něco navíc?
No, snadno! Nemusím to dělat celou hodinu. Ještě pořád nemám ranní tréninky, dokud doktoři nepovolí. Ale jak jsem psala: 

* #zázračnéráno není o brzkém vstávání. Jeho základem je začít den takovým způsobem, abychom nebyli obětí vláčenou okolnostmi, ale převzali svůj život do vlastních rukou. A to by měl být cíl každého z nás.


Takže první úkol byl jasný: odbourat pocit, že se nevyspím a budu vstávat v umrtvující hodinu, kdy jsem nesvéprávná. Stačilo se přeladit. Nemusím vstávat brzy, musím vstávat určitým způsobem. I bez ranního tréninku si na 10 minut zacvičit rehabilitační cviky. Řekněme si to upřímně, ty potřebuje každý. Natožpak když se celý život hýbete a teď několik týdnů nemůžete. To máte pocit, že se rozpadnete! 
V klidu se nasnídat a u toho si vzít zápisník a připravit si denní program a zapsat třeba další myšlenky:

* Jedním z prvků #zázračnéráno je i zapisování. Myšlenek, denního plánu, jídelníčku, nebo třeba soupisu toho, zač jsme vděční. Každý si to upraví, jak mu to vyhovuje. Já si vedle denních úkolů zaznamenávám i svá plus dne. A tréninkové deníky znám asi tak 30 let! (Jo, jsem mladá už dlouho ;-) ) Utřídit si myšlenky nebo program, připomenout si, co se povedlo nebo co je v našem životě v pořádku, to je osvědčený způsob, jak si zklidnit mysl. Vyberte si, co vám vyhovuje, a nebojte se to zkusit. "Můj milý deníčku..." má spoustu podob. 

K čemu je takové zapisování dobré? Třeba k ujasnění toho, co ten den budete dělat. Když o něčem v životě sníte a chcete to, měli byste to ze snu převést do cíle a ten rozplánovat tak, abyste ho dosáhli. Sny se občas plní jakoby zázrakem, ale většina těch velkých snů potřebuje, abychom jim šli naproti. Docela obyčejně si k nim našli cestu a udělali na ní všechny kroky. (Něco o plánování najdete i tady: http://alexandraafraisfraisova.blogspot.cz/2016/11/jak-si-to-vsechno-rozplanovat.html). 

* Ahoj, plniči svých cílů! 
Tradiční pozdrav Hala Elroda. Lidé, kteří si kladou cíle a jdou si za nimi, jsou v životě rozhodně úspěšnější než ti, kdo jen čekají, co se stane dál. Určitá volnost a svoboda v tom, co chceme dělat v příští hodině, je nutná, nejsme stroje. Ale v hlavních oblastech života bychom asi měli vědět, co chceme, kam jdeme a jak tam chceme dojít. Co myslíte?

Já plánovač jsem. Určitě jsem lepší plánovač, než provaděč :-) Jen mi občas chybí dostatek vytrvalosti, abych z té cesty nescházela. Ovšem pracuju na tom! A Zázračné ráno mi v tom určitě pomohlo už během jednoho měsíce.


* Ano, rána bych měla mnohem radši, kdyby začínala později :-) Dneska se mi hodně z vyhřátého klobouku nechtělo. Až jsem si říkala, že těch pověstných "ještě 5 minut" protáhnu a na #zázračnéráno se vykašlu, vždyť se to nezblázní. Ale dala jsem to, mám krátce odcvičeno, přečteno pár stránek, zapsáno do denního záznamníku/úkolovníku/deníku, zvládla jsem i pro mě nejnáročnější část práce s myšlenkami. A jsem ráda! Vynechávat je tak snadné. Ale kolik věcí se pro jednou nezbláznilo, abyste se k nim nikdy nevrátili?

Nemusela jsem přitom opravdu každý den strávit ráno hodinu cvičením, dýcháním, vizualizací, afirmací, soustředěním, čtením (třeba Zázračného rána) a zapisováním. Pro mě je třeba meditace, a to i v podobě zklidnění na vlastní dech, obtížná. Jsem áčkový typ osobnosti, nejsem kliďas. Ano, vím, že by mi to právě proto prospělo, ale zatím mi to způsobuje spíš stres - což je jaksi proti zamýšlenému účinku, že.  Ale vyhovuje mi vstupovat do dne s určitou pevnější kostrou. Ráno jedu na autopilota. A když mě ten autopilot nasměruje na tu správnou dráhu, je to přece fajn, ne? Může to být klidně i za 6 minut!

* Zázračné ráno teď jelo v "úsporném režimu". Ostatně i v knížce se dočtete, že se dá vše zvládnout i za 6 minut! Ano, pouhých 6! Po minutě na každý úkon. Je to nejzákladnější a v okamžicích krize, ale když zrovna máte týden knižního veletrhu a hned potom si na týden odjedete na konferenci, dá se to i tak. Čtení pár minut tady či onde, deník sem tam s myšlenkami, sem tam jen s akutními úkoly, a vizualizaci dost často zaberou představy, jak si sednete na břehu Atlantiku, budete poslouchat šumění vln (a přitom se nesoustředit na nic jiného, takže se blížíme tomu "sezení v tichu" nebo meditaci) a budete nadechovat mořský vzduch... Všechno jde, ne? A deníček, který slouží jako úkolovník a záznamník v jednom, máte při ruce. Mimochodem, kapitolu o zkráceném režimu najdete ke konci knihy.

A co bylo hlavním výsledkem měsíce s Halem Elrodem?

* Utřídit si každý den myšlenky, srovnat si, co chcete a nechcete, zamyslet se nad tím, kudy by se měl váš život ubírat... Tohle asi občas potřebujeme všichni. Někdy právě taková pravidelná a třeba i sebekratší zamyšlení pomůžou ujasnit si, že něco v životě už nechcete nebo něco chcete změnit. Já to udělala. Moje zázračná rána mě dovedla k rozhodnutí, které ve mně zrálo hodně dlouho. Uvědomila jsem si, co už opravdu nechci a nebudu snášet. A udělala za tím tlustou čáru. Ještě to teda úplně definitivní čára není a může to být ještě náročné, ale ulevilo se mi už teď. Tak jen držte palce, ať vše dotáhnu do konce co nejdřív a bez trablů. 
Jo, takže vlastně Hal Elrod mě přivedl k tomu, že jsem se zbavila jedné zátěže! To jde, ne? :-) 

To, kým jste, není totéž jako to, co děláte. Ale to, co děláte, určuje, jakým se stáváte.

- Hal Elrod

https://www.knizniklub.cz/knihy/210785-zazracne-rano.html