ZVLÁŠTNÍ JARO 2020

Jaro roku 2020 vstoupí do dějin jako to DIVNÉ.

Jako doba, kdy jsme seděli doma, brouzdali po internetu, jedli, jedli "divně" a postupně taky objevovali, že se dá chodit ven do přírody a na procházky. Jaro, kdy jsme se možná zastavili, možná něco přehodnotili, možná propadli víc stresu  a určitě žili jinak.

Pro mě to bude jaro, kdy se mi zpomalila a zklikatila cesta za jedním cílem a kdy jsem začala vyhlížet jiné možnosti ve více oblastech. A dost možná nejsem v tomhle sama.

Blíží se mi padesátka. Slíbila jsem sama sobě, že zkusím do toho "velkého dne" vylézt na pódium fitness soutěže. Začala jsem na tom pracovat. A přitom jsem pořád žila dál jako dosud. Řešila pořád dokola stejné věci. Nechávala se pořád dokola semlít věcmi a lidmi, nad kterými nemám žádnou kontrolu - nebo si to namlouvám. Tu kontrolu totiž máme vždycky. Náš život je doopravdy v našich rukou, ne v rukou našeho šéfa, životních partnerů, ani dětí nebo rodičů. Je na nás, co těm druhým dovolíme a kam až je necháme zajít. Je na nás, jaké chování od nich budeme snášet. Je na nás, kde všude budeme držet pusu a krok a kde už si dupneme nebo se zvedneme a půjdeme o dům dál.

Původně jsem dneska plánovala psát o tom, jak jsem v koronténě jedla a cvičila a co jsem dělala, aby mi nehráblo. Ale nechám to dneska takhle. Ono totiž k tomu "zdravému životnímu stylu" patří také to, že musíme být psychicky v pohodě a dělat věci, které nám neškodí. A když víme, že si škodíme, měli bychom s tím něco udělat. Stejně jako ve chvíli, kdy nám škodí dortíky a sedění na gauči, s tím něco uděláme. A jako něco uděláme se způsobem, jakým jíme a cvičíme, když chceme do padesáti vylézt před lidi na pódium.

Ujasněme si, co v životě chceme. Ve VŠECH oblastech. Ujasněme si, co nám v životě škodí a brání dosáhnout toho, co chceme. Ujasněme si, že třeba na to svoje vlastní pomyslné pódium nedojdeme, pokud budeme vytrvale odbíhat k řešení všech dalších problémů, které se nám v životě objevují, protože jsme v pasti pracovní, osobní, své pohodlnosti nebo své mlsnosti. Teprve když si přiznáme, co nám neprospívá a nepřispívá k dosažení našeho snu a cíle, můžeme s tím něco dělat.

Jaro roku 2020 bylo divné. Ale nedovolme sami sobě prožít "divně" celý život.

JEDNA ZA VŠECHNY...

Jedna za všechny a všechny za jednu. Tento víkend to byly všechny za jednu - všechny za jednou, abych byla přesnější. 

Aneb ženské přátelství v praxi.

O víkendu jsme vdávaly kamarádku. Partička ženských z různých koutů země, které se kdysi potkaly díky sociálním sítím a které k sobě našly cestu, jako by se znaly 40 let. A to některé ani nejsou na světě tak dlouho!

Nebudu sem dávat naši společnou fotku, protože nemám od děvčat svolení. Ale bylo nás pět.

Jak jsme se potkaly?
Před lety jedna z nás založila na FB skupinu. Další se postupně přidávaly. Až před nějakými třemi lety jsme se tam sešly už všechny - a s námi ještě pár dalších.

Probíraly jsme tradiční holčičí témata. Jak chceme zhubnout, co jsme dneska jedly, kdy začneme cvičit (nebo kdy se naopak zklidníme). Takových skupinek najdete mraky!

Postupně jsme si začaly psát i víc. Proč jsme snědly ten koláček - protože nás v práci namíchli, protože jsme se blbě vyspaly, protože nás muž vytočil doběla. Proč jsme zase nespaly - protože z práce odcházíme a s mužem se rozvádíme. Proč jsme začaly běhat - protože jsme dostaly jeden blbej nápad :-)

Ano, řeč je tady o mých Vorvaňkách. O malé, pětičlenné skupince bab, se kterými se můžeme občas vidět i jen jednou za rok, a přesto o sobě víme všechno. O skupince, která mě donutila v 47 letech absolvovat dlouhého spartana. (Vorvaňky v běhu) O skupince, která se ponouká chodit na běžecké závody, kam přitáhne i mě, ač já zásadně neběhám! (Já zásadně neběhám a Jak jsem kupovala boty). O skupince, která nejde pro dobrý skutek daleko (Avon pochod).

Každá z nás jsme si v životě prožila svoje. Občas se může zdát, že těch pádů bylo i víc než vzletů, ale postupně se učíme každý další pád brát tak, jako že se odrážíme k něčemu ještě lepšímu. A ono to tak je.

Každá z nás jsme si prožily nějakou větší či menší krizi. Pracovní, osobní, často i zdravotní. Ale zvedneme se z toho, protože máme jedna druhou.

Jedna z nás je právě na vrcholu. Vzala si muže, kterého miluje a který miluje ji. My tam byly s ní. Jsme její "vypůjčená rodina", její Vorvaňky. A jsme tady na všechno to dobré, co se nám děje. A taky na to, aby v okamžiku krize ty ostatní podaly pomyslný nebo i skutečný kapesník, flašku vína a přihlášku na další běžecký závod. Anebo docela jiný ;-) Ale o tom zase někdy příště.

Poučení? Ano, jedno z toho plyne. Nepodceňujte virtuální svět, můžete tam najít lidi, o které se můžete opřít i v tom světě skutečném. Milé Vorvaňky, mám vás ráda!

PĚKNĚ JEDNO PO DRUHÉM - SINGLETASKING - RECENZE!

Zakádáte si na tom, že zvládáte deset věcí najednou? 

A děláte je všechny fakt dobře?

Jak nebýt uhoněná vlastním pocitem, že toho musíme zvládat víc než člověk? Čtěte dál.

Jsem workoholka.
Workoholka, která multitaskuje.
Ale léčím se!

Roky jsem vyhlášená tím, že mě i Twitter občas povožuje za robota. Dělám toho spoustu a baví mě to tak.
Ale mladá jsem už delší dobu a někdy je těch deset věcí najednou už přece jen trochu únavných.

Mám prakticky dvě práce. A tu hlavní, která platí účty, jsem navíc rozdělila taky na dvě části, které se navzájem doplňují. Proto není nic divného, že se někdy snažím poskládat to všechno dohromady tak, že připomínám chobotnici v záchvatu šílenství.

Ale je fakt, že tohle zdravé není. A v určité chvíli si asi každý, kdo takhle žije, řekne, že by to chtělo být trochu klidnější. Navíc to, co jste zvládali ve dvaceti, je před padesátkou trošku náročnější, co si budeme povídat. Najednou se přistihneme, že nám trvá mnohem déle dotahovat věci do konce, nebo s nimi vůbec pořádně začít! A když k tomu chceme ještě taky pečovat trochu o sebe, hubnout, být zdravější a fit, tak najednou čas dojde docela a výsledky utíkají před očima!

Dělat jedno po druhém!
Před časem se mi dostala do ruky knížka o tom, jak dělat všechno postupně.
Jo, musím se to učit. Není mi to přirozené. Jako ženská, blíženec a workoholka k tomu (a věřte, že horší kombinaci asi fakt nenajdete), se PYŠNÍM tím, že jsem ta zmiňovaná chobotnice. Ale musím přiznat, že mě to zmáhá a že je na čase změnit trochu strategii.
Takže jsem si na tuhle knížku vzpomněla a pořádně ji pročetla.

Jmenuje se SINGLETASKING, napsala ji Devora Zacková a vyšlo to před časem v Ikaru.
A celé je to povídání (docela krátké a svižné) o tom, jak

DĚLAT JENOM JEDNU VĚC A PAK TEPRVE DRUHOU. 

Podle odborníků tak nakonec uděláme víc. Líp se soustředíme. Máme lepší výsledky. On totiž mozek ve skutečnosti opravdu nezvládá dělat víc věcí najednou.

 

 

Ano, slyším vás, jak se teď smějete. Zasloužilé matky i manažerky. Jo, slyším, vidím a chápu vás! 

Zkouším to.
Nebudu lhát, jde to ztuha.
Ale snažím se.

Pro začátek, pokouším se v rámci půlhodiny soustředit vždycky jen na jeden úkol, nebo jeden typ úkolů. A protože bych asi nevydržela najednou dělat celý den pořád jenom jedno a to samé, pak ty úkoly prostřídám. Ale tu další půlhodinu zase věnuju jenom té jedné věci. A když něco dělám, nedělám u toho nic jiného.

Teda takhle, u žehlení si fakt něco pustit můžete, při cestování si číst taky smíte - to jsou činnosti, které děláme tak automaticky, že u nich nepotřebujeme přemýšlet, proto se může pozornost soustředit na to čtení, poslouchání nebo sledování televize (a upřímně, na Bergmana se asi při žehlení nikdo nedíváme, že jo).

Víte, co je pro mě zatím nejtěžší?
Nepracovat u oběda! No, začala jsem zase občas chodit na jídlo ven. Když si přinesu do práce krabičku, jím u stolu, a už se neubráním tomu, že tu kouknu na mail, tu do kalendáře...
Ale snažím se!

P.S.: Čte se to fakt dobře, slupnete to docela rychle, pobavíte se u toho a ten červíček, jestli teda jako vážně nemáte dělat jenom jednu věc, ve vás zahlodá. A ne, u čtení jsem neměla puštěnou televizi, rádio ani CD ani jsem si nepovídala s mužem, netelefonovala, neposílala esemesky, netweetovala, nepostovala na FB, na Instagramu, a tenhle blog jsem taky sepsala až po dočtení!

CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT 10: JAK SI UDRŽET MOTIVACI

Desátý týden, desátý díl. A původní nadšení a motivace 

jsou kdovíkde! Co s tím?

Do nového programu se každý vrhá s nadšením. Jo, teď to konečně dokážu! Teď to půjde. Tentokrát vydržím! A za pár týdnů...
Pokud reagujete dobře a není to váš 128. pokus hubnout, zaznamenali jste na začátku úbytek hmotnosti. U "prvniček" to mohl být docela sešup. Vyčistil se jídelníček. Začalo se pít. Začalo se hýbat. A tělo nádherně reagovalo.

Ale co když jste to zkoušela už mockrát předtím? Snažíte se, snažíte, ale výsledky pořádné nevidíte. Čekala jste další rychlodietu a rychlozázrak, a ona ta kila dolů neletí!

CO KDYŽ OBČAS POLEVÍM? VŽDYŤ TO NENÍ ZA TREST!
Pořád přece říkám, že to není dieta, ale životospráva do konce života. Tak přece nebudeme pořád jenom dávat pozor a nic si už nikdy nedopřejeme.
Jak to teda je?

Ano, nikdo nevydrží být totální asketa celý život. (No dobře, absolutní většina lidí to nevydrží.) Ale upřímně - co vás dostalo do stavu, že jste se rozhodla se sebou něco dělat? Způsob, jakým jste jedla, žila, hýbala nebo spíš nehýbala, nepečovala o sebe. Chcete se k tomu vážně vrátit?
Vybočení jsou normální, bez zmrzliny mi něco chybí a ten koláček občas holt taky do mě zahučí. Nebo víno. Nebo prosecco :-) Ale když se z toho stane běžná součást týdne, projeví se to. Pokud nejsem důsledná, váha se nejen nehne, ale taky poleze nahoru. A tělo je už na první pohled "rozměklé" a třeba unavenější a bez energie při tréninku.
Takže pokud chci fungovat co nejlíp, musím se omezovat a dodávat tělu tu správnou energii z dobrého jídla. Jasně, sama tady mám mezery, jaksi mě pořád nic "nenutí". I když chci být vysekanější a vypadat o dost líp. Ale to je právě ono! Chci vypadat líp! A neomezím tyhle lákadla. Výsledek? Vypadám stejně! U holek déle mladých to jde často pomaleji, svoji roli sehrávají divoké hormony, a tak zadarmo tu postavu (ani výkonnost) mít nebudeme.

Jak tu motivaci vrátit?
Připomenout si, CO chci a PROČ to chci. Tedy vrátit se k prvním dílům našeho seriálu. Je nejvyšší čas se znovu podívat na to, co chceme. Jo, vytáhněte zase ten svůj notes nebo soubor v počítači a podívejte se na důvody, které jste si na začátku sepsaly (sepsaly jste si je, že jo?).

Jak se nastavit?
A teď se podívejte na to, co doopravdy děláte. Klidně si zase (pokud to neděláte pravidelně) týden odměřujte a odvažujte jídlo a zapisujte do svých tabulek, abyste si zkontrolovala, že máte všeho tak akorát. (Pokud vlastně ani nevíte, kolik čeho má být, a nechcete se spoléhat jen na to, co vám která aplikace nastaví, přečtěte si aspoň tenhle článek o bazálním metabolismu, pak tu je další o tom, kolik toho máme spálit, a ještě tady o tom, co máme jíst.)

Jak vydržet?
Jednou za pár týdnů si vždycky připomeňte, jak jste se cítila před několika měsíci. Porovnejte to! Měla jste víc energie předtím nebo teď? Spala jste líp tehdy nebo teď? (Dobře, s tím spaním je to s hormonálními změnami občas taky docela zajímavé, článek o spánku bude!) Co pletˇ? Nehty? Vlasy? Jasně, na tohle všechno hormony vliv mají, ale proč je nechat, ať si řádí po libosti, a nesnažit se některé věci napravit, udržet nebo prostě a jednoduše zlepšit?
Cílem není vždycky jenom zhubnout a dostat se do top formy. V některých životních situacích a obdobích může být naprosto dostatečným cílem už to, že nepodlehneme a nenecháme se "rozpadat". Jsme možná mladé už déle, ale ve 40, 50, 60 toho máme ještě spoustu před sebou :-)

A týdenní úkoly?
Víte co? Tento týden si dejte úkoly pro jídlo, pro hlavu i pro pohyb sama! Vy přece víte nejlíp, v čem se vám daří, co je pro vás automatické, a co naopak potřebujete trochu zlepšit. A napište, na co se zaměříte! Bude to inspirace pro druhé.

Krásný týden!

CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT 6: STAREJTE SE O SEBE DOBŘE

Šestý týden a já pořád neříkám, že máte omezit to a to? Proč? I o tom je dnešní článek. A ano, navazuje na ten z minulého týdne. Ono totiž téma stresu a hubnutí spolu fakt souvisí. 

A když si to konečně přiznáme, možná se ten začarovaný kruh podaří konečně prolomit.

Kdo mě sledujete na Facebooku a Instagramu,  marně jste hledali tento týden jídelníčky a ranní posty z tělocvičny nebo karimatky. Jak to? Tělo zradilo!

Když se o své tělo nestaráte dostatečně dobře, bude fungovat, bude třeba fungovat i dlouho, ale pak si jednoho dne postaví hlavu a zastávkuje. Víc nebo míň, později nebo dřív, ale zastávkuje.

Já po svém tělu chci pravidelný trénink (už zase), kterému si (už) tak trochu odvyklo, když se loni flakálo.
Chci po něm taky dost dlouhou pracovní dobu s dost velkou zátěží - a k tomu mu nedávám dost odpočinku. A všechna ta "dost" jsou tady schválně! Ono totiž můžete od svého těla DOST chtít, ale musíte mu taky za to DOST dávat.

Vy třeba chcete, aby tělo ztrácelo tuk, vy se cítily (a dneska se budu obracet fakt hlavně na déle mladá děvčata) dobře a fit a plné energie, a do toho se honíte jak o závod na několika frontách a nedopřejete si DOST jídla a DOST odpočinku a DOST spánku a DOST živin - a pak se divíte, že DOST nehubnete, když přece housku jste neviděly už dost let!

Několikrát jste ode mě slyšely a četly, že tělo, když je vystaveno většímu nebo déle trvajícímu stresu, přejde do obrany. Začne se tomu náporu bránit. A dělá to různými způsoby.
Já když ho přetáhnu, onemocním. Nejraději samozřejmě na začátku dovolené. Moje tělo totiž ví, že musí makat a jet na plný plyn a ještě 30 procent k tomu. A dojede, dokud musí. Ale pak padne a padne poslední roky dost velkolepě.

Stejně to funguje i při tom hubnutí/nehubnutí. Jedete, jedete takhle dlouho, odpíráte si to či ono. Třeba jste ani neprošly drastickými dietami, jenom jíte nějak opatrně už dlouhé roky. Občas se nacpete dortíčky nebo máte období, kdy odmítáte řešit bůček. A pak zas nastavíte drsnější režim a jíte jenom "zdravě" - a ty uvozovky jsou tam schválně.
Přiznejte si: Jak dlouho si - byť s přestávkami - hlídáte jídlo? Jak dlouho se třeba nutíte cvičit, i když vás to vlastně až tak nebaví? Jak dlouho jste se pořádně nevyspaly, protože toho přece musíte tolik stíhat? Jak dlouho se usilovně SNAŽÍTE hubnout?

Právě to "snažení" a odpírání a nucení jsou něco, co bohužel zas tak moc se zdravým životem dohromady nejde. Ano, když zhubnete, budete mít třeba nižší tlak, nižší hladinu cholesterolu, sníženou hladinu cukru v krvi, menší objem pasu, který je rizikový. Jenomže když na to půjdete s musem a nucením, vzrostl vám mezitím kortizol, který zapříčinil, že tělo si řeklo, že takhle to teda nebude a že vám nedovolí ho vystavovat hladomoru - a začalo se držet zuby nehty veškeré energie, kterou dostává. A když jo neposlechnete a chcete po něm ještě víc, uteče se do nemoci.

Dá se z tohohle kruhu vystoupit?
Dá, ale chce to čas a trpělivost.
Neříkám, že máte jíst, co chcete, strávit život na gauči a nachodit denně tak tisícovku kroků k ledničce a zpátky!

Ale co tedy můžeme dělat?
1. úkol jídelní
Jezte tento týden jenom přirozené potraviny. Žádné polotovary, žádné chemické výrobky, žádné jídlo, které vyšlo čistě z továrny. Bohužel tentokrát to platí i na všechny náhražky: sójová "masa", bílkovinné náhrady a podobně. Souhlas? Jak je tam chemická složka nebo složité továrenské zpracování - nebrat. Jak je to něco, co se dá vyrobit jednoduše a vyrábělo se už dávno (myslím tím třeba jogurt bez ochucení nebo sýr nebo máslo), jíst to můžete.
Přirozené potraviny nemusejí být energeticky nižší, ale dají vašemu tělu víc. A ve výsledku lepší výživa (=kvalitnější, nutričně bohatší) znamená lepší využití látek v ní obsažených, znamená víc energie, která se lépe využije.

2. úkol pro hlavu
Zamyslete se tentokrát, kde všude "jdete přes závit". Kde něčeho není dost nebo je toho naopak moc. Kde není váš život vyvážený: a bavíme se o pracovním životě, rodině, péči o domácnost, vašem cvičení, aktivitě obecně, vztazích, péči o druhé... Prostě o všem, čemu se věnujete, ať chcete nebo musíte.

3. úkol pro tělo
Pokud se zrovna nechystáte někam na závody, zkuste se týden opravdu VŮBEC NEVÁŽIT, NEMĚŘIT A NEPOČÍTAT VYDANÉ KALORIE, NABĚHANÉ KILOMETRY, NACHOZENÉ KROKY... Prostě si nepřidělávejte stres tím, že budete usilovně plnit nějaké tabulky, jo? :-)
No dobře, já to nesplním, protože já se na ty závody chystám, ale o tom někdy příště ;-)

Mějte se! A jo, tohle je taky odpověď na to, proč tu není článek o tom, jak probíhal můj týden - byl trošku nudný: práce, postel, práce, postel, jídlo, když jsem zvládla a kolem antibiotik.

A už teď můžu slíbit téma na příště: pitný režim! Jedu totiž zase na konferenci - tentokrát o hydrataci. Těšte se, bavte se a žijte!

CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT: 3. TÝDEN: DĚLÁME MÍSTO NOVÝM ZVYKŮM

Třetí týden seriálu nás donutí si uklidit. Jen tak trošku. V hlavě. 

A taky kolem nás.

Když chceme v životě dělat něco jinak, musíme na to mít prostor. Dost často nemáme kapacitu - fyzickou ani psychikou - přidat něco nového, pokud se předtím nezbavíme toho starého, co nevyhovuje. Jistě, můžeme chvíli žonglovat se starými návyky a tím novým, ale dokud se starého a nevyhovujícího (a to je to klíčové slovo - bavíme se o něčem, co je špatné, pro nás nevhodné, nevyhovuje nám, zatěžuje nás, obtěžuje nás, škodí nám to) nezbavíme, nemůžeme se naplno soustředit na to lepší a novější. Berte to třeba tak, že se vám ty nové hezké hadříky v menší velikosti do skříně nevejdou, dokud zůstane přecpaná odrbanými starými věcmi, které se vám nelíbí a plandají na vás! Takže tento týden nebo tento víkend budeme trochu uklízet!

Už dva týdny si tak trochu uklízíme v myšlenkách, snech, přáních a cílech. (Podívejte se do předchozích dvou dílů seriálu.) Určili jsme si, co chceme. Určili jsme si první kroky, které jsme ochotní pro to udělat.

MÁME PROSTOR A ČAS NA TO, CO CHCEME DĚLAT?
Můžeme si tedy pomalu probrat, jestli ty kroky zvládáme a jestli se zvládat vůbec dají. Chcete chodit třikrát týdně ven, ale "nestíháte". Tak si teď opravdu zodpovědně proberte, co celý týden kdy děláte. Proč nestíháte? Co děláte a dělat musíte? Co děláte a dělat nechcete? Co dělat chcete a neděláte? Co dělat musíte a neděláte? Sepište si vše, co během týdne MUSÍTE. A teď vše, co dělat během týdne CHCETE. Tyhle body si zapište jako první. (Pomůže vám v tom i článeček Určování priorit.) Klidně si udělejte rozvrh jako kdysi ve škole. Nebo vytáhněte kalendář a zapište si to k hodinám, kdy to dělat musíte - a pak ty věci, které dělat chcete. Nebo třeba to sepište jako seznam úkolů - a ty si rozdělte na jednotlivé dny. Dejte přitom pozor, aby to nepřipomínalo délkou nákupní seznam po měsíční dovolené, kdy doma není ani suchá kůrka!



MÁME PROSTOR A ČAS NA TO, JÍST TAK, JAK CHCEME?
A protože jsme už ve třetím týdnu, přitvrdíme!
Ono tohle "dělání místa" neplatí jenom pro kalendář a myšlenky, ale taky konkrétně pro naše okolí. Když chceme jít zdravěji a vyváženěji, musíme mít doma vhodné potraviny a nástroje. A musíme je mít při ruce, ne v té spodní zásuvce tam vzadu za vypeckovávačem třešní a tvořítkem na sněhuláky z odpalovaného těsta!
Tento víkend nebo následující týden si tedy uděláme docela obyčejně přerovnáme spíž a ledničku. Proberte je!

Co tam nepatří?
* věci s nadbytkem přidaného cukru
* věci se seznamem složení delším než Vojna a mír
* věci, které mají v seznamu ingrediencí soupis chemických sloučenin srozumitelných jen nositelům Nobelovy ceny
* věci, které přirozenou potravinu neviděly ani z rychlíku (vaječná směs bez vajec, ovocný jogurt bez ovoce...)
* věci, které si hrají na něco úplně jiného, než jsou (takže i sem patří potraviny z předchozího bodu - ovocná přesnídávka bez ovoce, máslo bez másla..., občas jen čekám na hlávkový salát bez salátu!)

Pozor, my se nezbavujeme něčeho, co považujeme za nevhodné, protože to obsahuje tuk, lepek nebo tu či onu složku. My se zbavujeme umělin, které si hrají na potraviny.

A dopředu do polic si vyložte skutečné pravé potraviny. Ano, i s lepkem. Nebo tukem. Nebo ovoce (které smíte jíst i odpoledne). Co vám tam zbude? Nahlédněte třeba ke mně, do mých polic.
Nemusíte se okamžitě zásobit naprosto vším. To by bylo poněkud nákladné. Ale pokud nemáte doma základní potraviny, asi je něco špatně, že? :-) Nakupte zatím to nejzákladnější, co budete jíst v příštích dnech. A postupně se dovybavujte při dalších nákupech. Pro začátek stačí na týden jeden typ obiloviny, nějaká ryba, nějaké maso (pokud jíte), vejce, nějaký sýr, pár jogurtů a dalších mléčných výrobků, sezonní ovoce v pár kusech a sezonní zelenina - a rozhlížejte se po akcích! Nekupujte něco, co dozrává na druhém konci zeměkoule a v druhé části roku, to teď nepotřebujete.

Tento týden nás čeká:

1. úkol pro hlavu:

Co během týdne stíháme a můžeme udělat? A co můžeme nedělat? Najděte způsob, jak zakomponovat napevno to, co jste se rozhodli dělat.

2. úkol pro jídlo:

Srovnejte špajz a ledničku. Zbavte se umělin a nahraďte je přirozenými potravinami. Vyřazené darujte třeba do potravinové banky nebo do útulku.

3. úkol pro pohyb:

Ty vyklízené police rovnou můžeme vydrbat a vyčistit - to je taky dost dobrý pohyb! :-) Klidně si k tomu pusťte muziku a postupujte hezky v tempu. Jo a zapomeňte na všechny možné pomocníky a snažte se co nejvíc dělat vlastníma rukama! Teď chceme být fyzicky co nejaktivnější.

Tak zase za týden, kdy začneme skládat jídelníček!

JARNÍ ÚKLID DOMU I DUŠE

Úklid jako terapie? Ale jistě že ano! Když máte srovnané okolí, máte trošku víc srovnáno i v hlavě a na duši. Tohle říkají i odborníci - nejen ti na organizaci a plánování, ale taky ti na duši. Srovnejte si kolem sebe, a srovnáte si i v sobě!

Jaro k takovému rovnání vybízí odněpaměti. Od dětství máme všichni nějak zafixované, že se na jaře uklízí a že se zbavujeme nepotřebného. Nepotřebných věcí, ale taky třeba nepotřebných kil - jo, ti, kdo nezačali hubnout 1. ledna, začínají na Velikonoce! :-)

U mě tohle platí dost spolehlivě. A radím to i klientům.

Když chcete najít na něco čas nebo když se chcete zbavit kil a taky shonu, ukliďte si.

Využila jsem dlouhého víkendu a pustila se do toho. Už jsem si prošla Konmari a šatník probírám pravidelně jednou do roka. Přesto je pořád čeho se zbavovat. Já teda fakt nechápu, jak můžeme mít tolik věcí??? Do minimalisty mám zatraceně daleko! A nejsem nijak militantní a nikdy nebudu. Ale pořád mě dokáže překvapovat, když se pustím zase jednou po roce do tohohle velkého úklidu, kolik zbytečností tu mám a kolik jich pustím zase do světa!

Nějak mi z prvních vln s Marií Kondo zůstaly nedořešené různé papíry a fotky a vzpomínky. Pořád jsem to odkládala. Tentokrát už na ně došlo a nekompromisně!
Kolikrát si listujete fotkami z dovolené? Kolik receptů z těch vytržených stránek z časopisů jste doopravdy odvařili - když máte knihovnu plnou kuchařek? A kolikrát jsem si pustila nějakou starou videokazetu s naprosto šílenou kvalitou záznamu???

Takže o několik výletů do tříděného odpadu, charity a sběrného dvora později mám za sebou další kousek "debordelizace".
Pořád mám pocit, že máme spoustu věcí. A pořád mě to asi bude chytat. Ale jo, mám klidněji na duši i větší pořádek i v pracovním kalendáři.

Je třeba si sebe vážit natolik, že chceme žít v pěkném a úpravném prostředí. Je třeba si sebe vážit natolik, že umíme říct "NE", když nám něco nevyhovuje. Je třeba si sebe vážit natolik, že si nenecháme všechno líbit. A je třeba si sebe vážit natolik, že se o sebe dobře staráme, dobře jíme a dobře se hýbeme. 

Jak to máte vy? Třídíte? Vyhazujete? Minimalizujete? Snažíte se zbavovat zbytečností? Dáváte přednost volnému prostoru?
Anebo jste zastánci všech možných maličkostí, suvenýrů, drobností? Máte rádi útulno v obklopení všeho možného?

#APRILPLAN ANEB CO V DUBNU?

Duben, jaro, veletrhy. Plavky v dohledu :-) 

Docvičila jsem 21 Day Fix a začala se rozhlížet, co dál. Sice jsem na začátku roku rozcvičila Total Body Revolution od Jillian Michaels, ale nějak to teď potřebuju víc střídat a mít pestřejší, protože se u jednoho programu začnu brzy nudit. Takže měsíc bude momentálně asi hranice.

Už bude počasí příznivější k výletům (a taky se nám uzavřou jisté možnosti tréninkové chodecké trasy kvůli určitým opravám). Navíc mě čeká pracovní cesta na několik dní, kde bude cvičení nemožné (zato toho asi dost nachodím) a kde to s jídlem bude - velmi mírně řečeno - neslavné.

Takže kudy dál?

Co cvičit?
Zalistovala jsem svou videotékou a v pondělí ráno nastavila do počítače na přehrání starou dobrou Jillian a její program Ripped In 30. Už to mám kdysi samozřejmě odcvičené celé a od těch dob se k ní občas vracím. Je to docela fajn program. Ať už si dáte jenom pár lekcí, nebo si ho sjedete celý.

Pokud ovšem cvičíte podle plánu - tedy opakování 5-6 dní za sebou toho samého cvičení -, použijte prosím lehké váhy. Vaše tělo bude fakt radši :-)

Co jíst?
Je k tomu i jídelní plán. Ale ještě jsem se nerozhodla, jestli podle něj pojedu. Určitě to neklapne na té služebce (to budou spíš brambůrky a sendviče!). To uvidíme za měsíc, jestli docvičím a přihodím zase další zhodnocení.
Do jisté míry určitě zachovám odměrky a krabičky, ve kterých už pár týdnů jedu (viz ten odkaz na druhý blog výše, na 21 Day Fix). Řídit se vždycky člověk může i tím nejzákladnějším rozplánováním jídla.

Jak to stíhat?
To bude ten hlavní oříšek. Jak říkám, práce nad hlavu. Ale všichni víme, že to je jenom výmluva! A příprava krabiček nemusí zabrat víc než 10-15 minut za den. To snad zvládnu i já, ne?
Spíš si potřebuju pořádně rozplánovat všechno, co musím stíhat. A řádně si naplánovat i to cvičení a přípravu jídla. Chce to myslet dopředu (a plánovat a navíc taky plánovat správně).

Plánovat musím i práci a víc přemýšlet nad tím, co je a co není důležité.

Teď mám vůbec takové nervóznější období. Zamýšlím se trošku nad tím, jakým způsobem to celé vedu :-) Pracuju moc (to je o mně všeobecně známo) a ne vždycky se za to dočkám náležitého ocenění - a nemyslím jenom peníze. Po loňském roce, který přinesl jednu zásadní změnu po 5 letech, ještě řeším dozvuky tohoto rozhodnutí. Někdy to prostě odchodem nekončí a bývalí spolupracovníci hledají cesty, jak si zahojit uraženou pýchu. No nic, to byl jen takový postesk, ale dost už o tom!

Co je priorita?
Prioritou pro duben je všechno zvládnout a zvládnout to včas a dobře.
A k tomu potřebuju mít energii a výdrž. Takže to chce dobře jíst a trochu cvičit, aby tělo drželo pohromadě. A chodit tančit, abych si tu energii dobila :-)
Ono se zdá, že by nějaký trénink a krabičkování měly jít stranou, když je přede mnou jedno ze dvou nejnáročnějších pracovních období v roce (v květnu mě mimochodem čeká hodně veliká akce v rámci hlavního zaměstnání a pak hned konference EASO, na kterou taky potřebuju připravit ještě docela dost věcí). Ale když se nad tím zamyslíme, tohle vypětí a nálož se dá zvládat jedině tehdy, když funguje tělo fyzicky tak, jak má. Takže tím nejzákladnějším je zase - pořád se to opakuje, co? - dobře jíst a hýbat se, abychom byli fit na všechno ostatní.

Krabičkám zdar!

21 DAY FIX, zhodnocení a výsledky - a RECENZE

Za mnou program 21 DAY FIX od Autumn Calabrese a krabičkování na odměrky. Jak to vypadalo?

Program 21 Day Fix je - jak napovídá název - na 21 dní, 3 krátké týdny. Pak teda můžete pokračovat ještě dalšími 3 týdny 21 Day Fix Extreme. 

Původně jsem to tak plánovala, ale nějak teď u ničeho dlouho nevydržím a potřebovala jsem zase změnu, tak cvičení proběhlo jen na to jedno kolo. Ale jídlo pokračuje déle.

Co se cvičí?

Program, který se získá přes Beachbody.com, odkud jsem ho zakoupila, než bylo Beachbody on Demand omezené jenom na 3 státy, takže se zase všechno trochu komplikuje (Grrrr!), patří k těm promyšlenějším. Střídají se v něm aerobní dny s dny posilovacími - a ty jsou zaměřené tu na vršek těla, tu na spodní část. Prostřídá se to v rámci týdne ještě dnem pilates (zaměřeným logicky hlavně na střed těla) a dnem jógy.
Celkem tedy za týden procvičíte velmi hezky celé tělo po všech stránkách. To rozhodně chválím! Nestačíte se nudit. Necvičíte každý den to samé. Zlepšujete si formu těla i jeho vytrvalostní fungování a taky ohybnost a pružnost. Prostě všechno. 

Co se jí?

Jí se podle krabiček, které jsou v rámci programu (když zakoupíte celý balík i s barevnými krabičkami). Množství jídla v daných odměrkách je dané podle vaší hmotnosti.

Kolik jsem tam toho měla a jak jsou odměrky velké, to najdete už v minulém blogu o nastavení jídelníčku 21 Day Fix. Mrkněte na to.

Jak můžete vidět na fotkách, jídlo je to pestré a barevné. V předjaří ještě není nabídka v obchodech až tak pestrá jako třeba před létem, ale ani tak to není nuda!

Nebojím se využívat zeleninu a ovoce zmražené. Je to kvalitní a není to předražené - zvlášť když natrefíte na akci. A je to lepší a chutnější a taky výživnější než exotické druhy, které sem putovaly přes půl zeměkoule. (Což neznamená, že bych vynechala avokádo, které se holt projede!)
Jí se dost ovoce - čerstvého i mraženého. Ráno do kaše, ke svačinám.
Jí se hodně zeleniny - tepelně upravené u hlavního jídla nebo jako salát.
Pestrá nabídka bílkovin, ale nemáte jich zase jako kulturista.
Nevynecháváte sacharidy. Jsou tam. Pokud možno ty lepší, samozřejmě :-)

Jak dlouho mi trvala příprava jídla?
Pár minut. Doslova.
Buď jsem měla uvařeno tak, že z toho vznikl oběd do práce nebo základ obědového salátu. Nebo jsem něco naskládala do krabiček klidně i ráno před prací. Když je nejhůř, dá se to denní krabičkování zvládnout do 10 minut - a takové dny taky byly.

Systém odměrek je blbuvzdorný a jednoduchoučký. Prostě a jednoduše nabíráte jídlo do udaných odměrek a pak ho vsypete na talíř, na pánev, do hrnce, do misky... Nic nevážíte. Jasně, můžete si napoprvé všechno kontrolně odvážit, pokud chcete vědět, kolik čeho ve výsledku je a jídlo zapisujete do tabulek. Pak už jsou to rozdíly fakt v rámci gramů - a z toho se až tak nestřílí, pokud se zrovna nechystáte na soutěž.

Doplňky?
Nebrala jsem nic navíc. Jen ze začátku echinaceu na imunitu, jak všude kolem mě řádily chřipky.
Jídlo je pestré, takže máte všeho dost (a ne, do debaty obsahu výživných látek v dnešních plodinách a navíc v předjaří se teď pouštět nebudu, to je na jiné téma, ke kterému se někdy vrátím).

Co jsem přidala?

Tanec. Tanec. Tanec!
Klasická latina (to je to, co se tančí ve Stardance). A k tomu Karibik a salsa a merengue a bachata a karibská ča-ča a tak podobně.
Trošku jsem od flamenka zběhla letos k těmhle "měkčím" formám. Baví mě to hodně. U karibiku si vyčistím hlavu. U latiny se učím pořádnou techniku, kterou po nějakých 10 letech, kdy tančím na měkkých kolenou a s mírným pokrčením, prostě nemám. Propínejte kolena, když to 10 letech děláte přesně naopak, abyste si neublížili!


Výsledky?
Jasně, jste zvědaví na výsledky, že jo?

Kila beze změn - mám průběžně 1 - 2 nahoru dolů.
V pase -2 cm.
Přes boky -1 cm.
Energie - určitě lepší! Pracuju od nevidím do nevidím, takže unavená jsem prakticky neustále. Ale kdoví, jak by to vypadalo, kdybych jedla ještě hůř.
A ano, byly dny, kdy šly krabičky stranou a došlo na dortíček a na chlebíček a podobně. Jsem jenom člověk. A někdy stres, únava a lenost holt vyhrají. To se stane a je to naprosto normální! Důležité jenom je se zase u dalšího jídla, další den, nebo nejpozději další týden vrátit zase zpátky do latě.
Jo a mimochodem, nějakou dobu jsme neměli v práci kuchyni, takže se improvizovalo, chystala jsem všechno na saláty a jedla rovnou z krabiček. Ale šlo to!


Co dál?
Na duben mě čeká ještě víc práce (jde to vůbec???) a služební cesta, kdy to s jídlem bude hodně vachrlaté.
Začala jsem cvičit zase se starou dobrou Jillian. Teď Ripped In 30. Tak jestli mě nepřestane bavit (odcvičené už to mám a pak během let jsem si semtam něco zopakovala), časem tu najdete další souhrn.

Užívejte si jaro, vařte, cvičte, choďte a čtěte mě ;-)

MENOPAUZA A HUBNUTÍ

Je nutné v přechodu přibrat? A je to normální? Co můžeme dělat, abychom tomu zabránily nebo to aspoň udržely v nějakých snesitelných mezích?

V neplánovaném miniseriálu pro ženy mladé už delší dobu dojde samozřejmě i na praktický návodníček a poradníček.

Co je vůbec menopauza? 
Označujeme tak celé to - někdy dost dlouhé - období, kdy se objevují první výkyvy menstruace, pak menstruace ustane a ještě několik dalších let třeba přicházejí návaly a další průvodní jevy.
Ale menopauza je čistě jen ta poslední menstruace, po které už další nepřijde. Ovšem pro náš účel nebudeme slovíčkařit a použijme výraz "menopauza" tak, jak se užívá obvykle, tedy pro celé toto období.

Běžné průvodní jevy, kvůli kterým nemusíte plašit:
Je jich spousta a u každé ženy je to trošku jinak.
Tradičně se uvádějí návaly (ty můžou přicházet i pár let předtím, v období takzvané perimenopauzy).
Ale taky výkyvy nálad.
Nespavost.
Buzení.
Pokles energie (a to i dost výrazný).
Zhoršení stavu pleti a vlasů - kdo třeba užíval hormonální antikoncepci, která svými vedlejšími účinky pomáhala vylepšovat stav pleti, zaznamená zhoršení. Ale může k tomu dojít i u žen, které neužívaly nic. Prostě se nám už zase mění hormony, mrchy jedny!
Zrychlené řídnutí kostí - proto vás doktor často pošle na vyšetření jejich hustoty, zvlášť pokud máte v rodině osteoporózu, nesportujete, špatně jíte...
A pak je tu ještě jeden průvodní jev, který se nám nelíbí a který bývá poměrně častý: přibírání na váze. A právě to nás dneska zajímá nejvíc.

Je nutné v přechodu přibrat?
Není. Ale je to časté.
Jsou ženy, kterým se daří i hubnout, protože už je netrápí každoměsíční návaly chutí a jiné "radosti". Ale upřímně, je jich menšina. Ony totiž ty hormony fakt sehrají svoji roli. Nebudeme se pouštět do rozborů, proč to tak je (to je na jiný, delší a odbornější článek - třeba v budoucnu přibude, ale dnes e tím nezatěžujme). Ukážeme si místo toho, co můžeme dělat, abychom to minimalizovaly.

Základem - a teď vás rozhodně nijak nepřekvapím - je dobře a dostatečně jíst, hýbat se a odpočívat. Jo, zase jsme u toho. Typická rada, která nic neřekne :-)

Takže prakticky:

1) Vyspat se 7-8 hodin denně. Spoustu žen ale opravdu trápí nespavost. Co pak? Zůstaňte v posteli a aspoň odpočívejte. Pokud špatně usínáte, zkuste "digitální klid" před spaním - žádné telefony, počítače, nic, co vydává modré světlo. Čtěte si, povídejte s partnerem, milujte se ;-) Když žijete sama, uvařte si meduňkový nebo heřmánkový čaj, pusťte si příjemnou hudbu, povolená je třeba i televize, když to nebude zrovna drasťák nebo zprávy (což je poslední dobou ještě větší thriller). A pokud je to hodně vážné a neusnete a neusnete, na krátkou dobu si pomozte nějakým bylinkovým přípravkem nebo se poraďte s doktorem. Někdy je to fakt lepší řešení.
2) Jezte pravé potraviny. Ne polotovary, uměliny, chemii. Prostě základní potraviny. Vařte z nich. Na svačinu si dejte jablko a třeba jogurt, a ne ochucený ovocný jogurt. Na snídani ovesnou kaši vařenou z vloček a mléka (s ovocem, oříšky, medem...), a ne hotovou instantní - no dobře, na výletě pomůže, ale neměla by být základ. Když budete pracovat s pravými potravinami, budete i jíst zdravěji a lépe: maso, přílohy, které uvaříte, zelenina a ovoce, které nějak zpracujete sami, základní mléčné výrobky (ano, ty už jsou samozřejmě zpracované - ale vybírejte ty základní, neochucené, neodtučňované, prostě připravené co nejmenším počtem úkonů).
3) Jídelníček si hlídejte. Pohlídejte si, abyste měly u každého jídla bílkovinu (ideálně). Abyste měly dost zeleniny a ovoce. Klidně si jídlo foťte. Nemusíte ho nikde ukazovat, stačí, že ho uvidíte sama. Talíře se začnou vybarvovat tak nějak automaticky, to mi věřte.
4) Hýbejte se. Snažte se každý den trochu hýbat. Zase jsme u toho základního: chodit, chodit, chodit. Jak jen to jde. Ideálně venku. Chodit po schodech. Tančete, jestli vás to baví. Choďte na nějaké hodiny. Cvičte doma. Cvičte ve fitku (ke cvičení toho dost a dost najdete v dalších článcích, jen zadejte do vyhledávače nahoře na stránce slovíčko "cvičit" nebo výraz "začínáme cvičit".
5) Dělejte si radost. Zkuste si každý večer uvědomit, co se vám ten den povedlo nebo co vám udělalo radost. (viz také článek Zaleťte si na měsíc) A nezapomínejte taky na to, že jste dobrá!

A prakticky?
Zkuste celý následující měsíc:
* připravit si jídelníček předem a nakoupit podle něj
* uvařit si do práce oběd a připravit svačiny
* každý den se jít na 30 minut projít (klidně i 2 x 15 minut) - o polední pauze, po práci
* každý den se trochu protáhnout, pokud nejste zvyklá cvičit - jednoduchý strečinkový program na YouTube třeba?
* jít do postele každý den tak, abyste v ní do budíku strávila 8 hodin
* každý večer si někam zapsat, co vás ten den potěšilo
* každý večer si někam zapsat, co se vám ten den povedlo a v čem jste dobrá
* sníst 2 kusy ovoce a 3 hrsti zeleniny za den
* vypít 2 litry neslazených tekutin za den
* vypnout počítače (všechny!) a chytré telefony nejméně hodinu předtím, než půjdete do postele

Jak to zvládáte vy? Máte nějaký tip či trik, který pomáhá?

UMÍTE SE PRODAT?

Posledních pár dní řeším jednu otázku, která možná tak trochu souvisí i s tím, jestli jsme mladší už delší dobu (tady máte vysvětlení). Jsem z generace, která se neumí pořádně prodat. Anebo je to možná jenom můj problém? Umíme se prodávat?

Prodat se.
Prakticky celý pracovní život dělám v oborech, kde prodávám. Sama sebe (no dobře, to zní divně, ale hned porozumíte), někoho jiného, něco někomu.

Kdysi jsem začínala jako reklamní copywriter. Pracovala jsem s dost velkými klienty, ale v nakonec jsem v mládí usoudila, že jenom u tohohle zůstat nechci.
Přešla jsem k časopisům. Několika málo z nich prošla, vyzkoušela si práci pro rozhlas, dělala nějaké PR, až jsem odešla na volnou nohu a léta se živila tímhle vším dohromady a knížkami k tomu.

Do toho jsem tančila, učila, cvičila. A taky se postupně učila vařit a jíst jinak, protože mě tělo a jeho nemoci nutily.

Celou tu dobu jsem prodávala něčí výrobky, něčí služby nebo SVOJE SLUŽBY.

Dnes dělám - kromě osobního poradenství, které je momentálně trošku utlumené kvůli hlavní práci - nákupčího nových titulů a PR manažerku. Takže zase prodávám. Prodávám autory, prodávám knihy.

A NEUMÍM PRODAT SAMA SEBE.

Neumím dobře prodat, co všechno dělám a že to hlavně dělám dobře. Neumím prodat, co všechno umím, a že toho (a skromnost teď stranou) není zase tak málo.

Jako by moje generace nebo možná ženy nebo možná já sama měly zakódované, že se to nesluší a že někdo jiný musí ocenit, co děláme a umíme.

TAK BUDÍČEK!

Neocení.

Možná jste to zažili sami, možná se tím trápíte, možná na to doplácíte, možná vám to vlastně ani nedošlo. Ale je to běžné. Neumíme se prodávat. Neumíme říct, co umíme. Neumíme říct, co děláme. Jistě, najdou se výjimky, které naopak nahlas vykřikují o každé samozřejmé maličkosti, jak ji s překážkami zvládly. Ale většina z nás to prostě neumí.

Tak se vraťme zase k ženám, co jsou mladší už delší dobu - ale nejen k nim.
Bavily jsme se včera o tom, jak je třeba bojovat, i když jsme mladé už dlouho (to je ten odkaz na začátku blogu). Ale my bychom měli a hlavně měly bojovat i za to, aby nás někdo docenil - a abychom uměli a hlavně uměly říct, že je si cenit co. Protože pak si ceníme i víc sami/y sebe. A když si sebe ceníme, chováme se k sobě prostě líp - tak to prostě je a basta (taky argument, ne?).

Když si sebe ceníme, líp se o sebe staráme.

• Líp a kvalitněji jíme.
• Víc si dovolíme odpočívat.
• Víc si děláme radost.
• Víc myslíme na to, co chceme my, nejen všichni okolo.
• Spíš si na sebe uděláme čas.
• Uděláme si čas na cvičení.
• Nedojídáme zbytky, protože nejsme popelnice, ale zasloužíme si to, co dáváme druhým.
• Zajdeme si na masáž/kosmetiku/ke kadeřnici/na pedikúru, protože to není rozmar, ale péče o nás samé.
• A koupíme si ty nové sportovní boty, abychom chodily cvičit v něčem pořádném!

Takže tady jsem.
Jsem PR manažer, který pořádá akce, moderuje, píše články, dělá rozhovory, dává rozhovory v rádiu i televizi, dává dohromady tipy na nové knihy, píše tiskové zprávy, vybírá novinářům ty správné knihy pro jejich cílovou skupinu.
Jsem manažer nákupu zahraničních titulů a vybírám ty největší knižní pecky pro český trh - a podařilo se mi jich najít už dost a dost! A pak ty pecky kupuju a vedu jednání o peníze a smlouvám o dobré podmínky.
Jsem překladatelka, která má na kontě přes 100 titulů!
Jsem redaktorka, která upravila text desítek a desítek knih.
Jsem spisovatelka a časopisecká autorka.
Jsem lektor tanečních sportů. Umím tančit flamenco, salsu. Tančila jsem modernu, zvládám port de bras, učím se techniku latinsko-amerických tanců.
Jsem osobní a fitness trenér se zaměřením na ženy s nadváhou a obezitou.
Jsem výživový poradce.
Mám výcvik v kognitivně-behaviorálních technikách zvládání obezity.
Jsem členkou mezinárodní Patient Council EASO, Evropské asociace pro studium obezity.
Jo a taky umím šít, plést, vyšívat, háčkovat a vařit! 😃

Tak už bych to taky mohla začít říkat nahlas, ne?

PROJEKT 2018: 6 TÝDNŮ DO FOCENÍ

Za 6 týdnů finiš první části projektu 2018. Co mě tedy ještě čeká?

Dneska jsem si dvě a půl hodiny hrála s nastavením jídelníčku a cvičebního plánu. Mám 6 týdnů, tělo zatím nereaguje nijak zázračně, takže je čas přitvrdit. Jo, já vím, určité "masochistické sklony" by tam asi byly ;-)

Pochopitelně bych to nebyla já, kdybych si to rovnou od začátku nekomplikovala. Tak teď například nemáme v práci kuchyňku. Ale snad mě pustí do jiných pater. Zatím nám ještě funguje aspoň jedna lednička, za okny je taky zima dost a dost, takže výmluvu, proč nekrabičkovat, prostě NEMÁM.

Skončila mi pravidelná latina v týdnu. Uvažovala jsem, jak to udělám s hodinami. Zatím neučím sama, ale chodila jsem k pár známým občas na nějakou lekci. Ale šest týdnů je šest týdnů. Ledňáčkové ve fitku opadli. Já to železo pořád ještě na svůj vkus dost flákám. Rozhodnutí bylo tedy jasné. Jdou se zvedat kila!

Bude to brutál? Bude! Budete to moct sledovat? Jistě, jako vždy. Na mé facebookové stránce a na Instagramu.

A jedeme dál!

PROJEKT 2018 2. HLÁŠENÍ

Projekt 2018 běží, běží, jen já jsem tento týden moc neběžela, protože se na mně zase lehounce vyřádili skalpelem, když jsem šla na kontrolu. Nějak se to nechce poddat. Ale upřímně, už mě to fakt nebaví!

Moc se tedy necvičilo, protože byl vydán zákaz. Jeden krátký stínový kickbox to fakt nevytrhl - a navíc byl brzy. Hojím se prostě pomalu.
Ani jídelníčky fotit mě nějak nebavilo! A co oči nevidí... No, byly tam chlebíčky a byl tam i dortík a jeden zmrzlinový pohár. Takhle bychom se ovšem moc daleko nedostali, že?

Takže jaký je stav?
Minus 1,1 kg na hmotnost.
Minus 2 cm v pase.
Minus 0,5 % tuku (to je to málo cvičení).

K dispozici:
Nový krokoměr, protože trávím nějak moc času vsedě.
Už snad volnější tělocvična.
Nová nedělní hodina salsy.


Motivace:
Drobné přikrmení motivace přihlášením do jedné soutěže :-)
Pohled na počáteční fotky.
Vymazlený tréninkový deník.


Prostředky:
Krabičky s nachystaným jídlem!
Cvičební plán na příští týden.
Budík, abych na to ranní cvičení vstala! :-D


Tak já jdu na ty krabičky, protože pak si jdu zatančit. Hezký týden!

ŠPEKY, TŘESTE SE! ... NEBO VLASTNĚ NEEEE!

Taky by se to mohlo dneska jmenovat "jak nepropadat panice, když se vidíte v okně". Chcete vědět proč? Tak čtěte dál!

Jak jsem psala už tady, na začátku ledna zůstávám věrná své domácí tělocvičně. Aspoň si vždycky sjedu nějaký program od Jillian Michaels, který tu mám k dispozici.

Doma cvičívám i ráno. Muž na mě jen nechápavě kouká, dokud nemusí vstávat a jít do práce, a já tu supím, rudnu, nadávám, ale tu půlhodinku něčeho lehčího dávám. Většinou něco na celé tělo. A protože ráno moc nejsem schopná přemýšlet a vnímat, ke slovu se dostávají právě nejrůznější DVD a streamy.

O streamech jsem už psala. To je výborný vynález, když nechcete mít police plné DVD. Nechat si posílat klasické nosiče, to se prodraží. Když jsem pracovně v zámoří, snažím se něco nakoupit - nebo spíš jsem snažívala dřív, ale ono už v nabídce dneska nic moc pořádného není. Všechno se prodává stejně přes dodávkovou službu - a jsme zase u poštovného. Naštěstí existuje spousta fit stránek, které různá videa takzvaně streamují. Dokonce i ta dodávková služba od A už nabízí možnost nákupu streamu - a právě touhle cestou se vydávám. Máte všechno v počítači, stačí připojení nebo je to i uložené. Anebo je tu vždycky YouTube :-)

Teď zůstávám věrná svému domácímu 1,5 x 1,8 metru i vpodvečer. Což znamená, že už je venku tma. Což znamená, že svítím. Což znamená, že vidím svůj odraz v okně, proti kterému cvičím. Což znamená, že na mě mrkl špek! 

Jo, já taky. Netajím se tím. Proto ostatně je hlavním bodem programu pro letošní rok dostat se do fit formy (a najít svůj plán, který mě tam dovede). Můj fitness deník se plní už v prvním týdnu zdatně! Jídlo, tréninky, poznámky k odcvičeným programům... 
Takže milé špeky, milé mi vůbec nejste a připravte se na to, že mě zase brzy opustíte. Já vím, že se budete bránit zuby nehty (a špeky určitě zuby i nehty mají, jinak by se nedržely tak pevně!) Ale hostit vás už dlouho nehodlám!

(c) spreadshirt.com.au

A jelikož už jsem "odkapala", odcházím do sprchy po dlouhém kardiu, které je zvládnutelné i na nějakých 3,5 metrech čtverečních.
Mějte se!

KDYŽ JE V TĚLOCVIČNĚ PLNO

Začátek roku znamená neomylně dvě věci. Asi tak dva lidi ze tří se pouštějí do diety a tělocvičny jsou plné nováčků.

Dali jste si předsevzetí/slib/prostě máte vytrvale v plánu, že budete cvičit? Dorazili jste do tělocvičny, rozhlédli se po všech možných strojích, které vám připadají jako mučidla, a zjistili, že se na ně stojí fronta? A že vás nějaký svalovec odstrčil, když jste se chystali sednout na jednu z těch divných věcí? (Neodstrčil vás proto, že je hrubián, ale protože v tělocvičně platí určitá nepsaná pravidla, o kterých si povíme zase třeba příští týden.)

Co tedy dělat, když se nechcete nechat semlít ve vlně "ledňáčků" a chcete u cvičení vydržet? Anebo už cvičíte delší dobu, jen se vám teď nechce tlačit, než pravidelná lednová vlna třetí, čtvrtý týden zase zeslábne a bude tam k hnutí? Jak prosté, cvičte doma. (A nezapomínejte, že špatné jídlo nepřecvičíte.)

Jasně, já vím, že máte málo místa a že musíte odstěhovat stolek a že tam pořád někdo chodí a něco chce a že vám tam chybí vybavení a že...

Tak jo, pojďme se na ty důvody podívat trochu blíž.

1. Málo místa

Moje "tělocvična" má asi tak 1,5 x 1,8 metru. Je to koutek v pokoji, mezi pohovkou a pracovním stolkem. Pracovní židli musím odsunout. Přesto tady zvládnu plnohodnotný trénink. Když totiž nebudete skákat do dálky nebo válet sudy, vejdete se. 

2. Stěhování nábytku

Vždyť píšu, že musím odsunout pracovní židli. A při vykopávaní nohy na všech čtyřech ji holt musím zvednout tak vysoko, abych byla nad gaučem - takže to neošidím.

3. Pořád tam někdo chodí

Ano, malé děti jsou náročnější a asi jim to nevysvětlíte. Ale některé to berou jako hru. U jiných se dá cvičit, když odpoledne spí. A ty větší? Buď se přidají, nebo si pomyslí něco o vaší trapnosti, a půjdou si po svých. A drahá polovička? Platí předchozí věta.

4. Každý něco chce

Tak počká. Tohle je čas pro vás. Půlhodinu denně vám snad vaše okolí dopřát může. (Jasně, hodinka je ještě lepší, ale buďme realisti. Málokdo má pohyb jako součást své práce nebo aspoň života natolik, aby se ta hodinka pro vás plně respektovala.) Pokud to doma neberou na vědomí, možná by jim někdo měl vysvětlit, že jste samostatná jednotka, která se o sebe musí starat, pokud se má vydržet starat i o ně.

5. Chybí vám vybavení

No, upřímně, když máte internet, můžete tam mít YouTube. Existují cvičební DVD, pro starší a pokročilé i videokazety. A vybavení? Potřebujete boty na cvičení, tepláky a triko. Dámy sportovní podprsenku. Stačí obyčejné, nemusejí přece být značkové. To přijde časem, třeba si nechte vždycky nějaký kousek nadělit k narozeninám a zvláštním příležitostem. Nebo si lepší podprsenku dopřejte jako odměnu po prvních zhubnutých kilech (pokud je zrovna hubnutí váš cíl). A konečně výbava ve smyslu činek... Tak hele, pytlík s moukou nebo petku doma máte? Plnohodnotný trénink navíc může být jen s váhou vlastního těla. Navíc pokud jste začátečníci, ten trénink s vlastním tělem pro vás bude i vhodnější. Nesnažte se rýsovat triceps, když neuděláte klik. (Pro začátečníky tady i jeden začátečnický blog.) Jo a mimochodem, ten trénink s vlastní vahou těla, když je dobře sestavený, bude makačka i pro zkušeného sportovce.

Takže jak zněly ty důvody, proč v lednu nemůžete cvičit, protože je v tělocvičně plno?

CO MÁM VE CVIČEBNÍM DENÍČKU

Po zveřejnění odkazu  na můj cvičební deník, se kterým jsem pro letošní rok trošku víc zacvičila, se mi množí dotazy, co v něm všechno vlastně je a co tam patří. Tak pojďme dneska ještě jednou trošku plánovat.

Cvičební deníky si vedu léta letoucí a jejich obsah se vlastně zase tak moc nemění. Co v nich je pravidelně?

* míry a váhy

* jednotlivé tréninky 

   - když je to cvičební program, tak označený, délka trvání, případně spálené kalorie podle jednoduchého měřidla (cokoli složitějšího se na mě z nevysvětlitelných důvodů zastavuje, takže jedu v základní Sigmě) a případně nějaká poznámka, pocit

   - když je to silový trénink, tak typy cviků, váha, opakování, série a zase poznámka

* občas, jako letos, prostor pro záznam jídla

Proč to všechno zapisuju?

Když cvičíte s nějakým cílem, častěji, důsledněji nebo usilovněji, měli byste vědět, co děláte a jaké výsledky to přináší. Nemá smysl dělat pořád jedno a to samé, když to nefunguje. Pokud máte svoje tréninky zaznamenané, víte, co jste odcvičili, jak jste se u toho cítili, jaké váhy zvládáte... Nebo taky vidíte, proč se něco nemění - zvedáte málo, hýbete se málo, jste naopak přetrénovaní, příliš unavení, něco vás bolí, protože to přetěžujete jednostranným tréninkem... Záznam tréninku podle plánu vedu klientovi a vedu ho samozřejmě i sobě. S tím rozdílem, že sobě přidávám ještě něco navíc: jak se v tom cítím sama. (Což by si měl zas u sebe poznamenat i klient.) 

A jídlo je jasné. Když to nezapíšete, tak se kalorie nepočítají! 😇

No dobře, vážně. Když chcete svoje tělo změnit, musíte si zkrátka příjem a složení jídla hlídat. Bez toho to fakt nejde. Postavu uděláte v tělocvičně nanejvýš ze 30 %, a to ještě spíš tehdy, když jste mladí. S každým dalším rokem je kuchyně holt důležitější. 

Navíc pokud trénujete hodně (jak jsem byla zvyklá a jak se k tomu zase pomalu blížím, po tom loňském roce s dlouhou pauzou a pak postupným návratem), potřebujete si taky ohlídat, že jíte dost a dostatečně kvalitně. Pak stačí kouknout, a vidíte, proč jste unavení, proč regenerujete pomaleji nebo proč vám to zrovna tenhle týden tak dobře zvedá. A pokud chcete u toho ještě hubnout tu přebytečnou tukovou "izolaci", už se bez hlídání neobejdete vůbec. Já teď například uvidím, že jím málo (protože potřebuju DOČASNĚ snížit příjem, což znamená, že unavenější být asi můžu), ale taky uvidím, jestli dostávám ty správné živiny a jestli mám dostatek těch správných potravin. A taky uvidím, kdy už je načase to omezení začít zmírňovat a příjem navyšovat (z těch správných potravin), protože jinak tréninky nezvládnu.

A dál bývá deník podle nálady a daného roku. Letos se vysloveně soustředím na rozvoj kondice, tak je deník podrobnější. Navíc už jsem, jak jsem psala v dalších článcích (tady a tady), propadala bullet journalu, tak se některé jeho prvky prosadily i do toho cvičebního deníku. Kromě obecných cílů se tu tedy najdou i cíle na jednotlivé měsíce (o tom, jak si cíle klást, si můžete přečíst tady, pokud už jste ten článek neotevřeli u minulé věty). A taky měsíční "sledovač" - tam kontroluju plnění jednotlivých kroků, které mám na dané období v plánu.

A protože jsem si během volna trošku hrála, jen tak pro radost jsem si vytvořila i cihličkovou zeď na zaznamenávání jednotlivých pohybových aktivit, a teď se už budu jenom kochat tím, jak se plní 😉

P. S. A proč se i můj chudák deník jmenuje anglicky? Ne, nejsem "světová" za každou cenu (i když trávím půl pracovní doby v angličtině). Ale pod tímhle #hashtagem najdete všechno i na Instagramu.  #doformysafrais #backtofit

PLÁNOVAČ CHRONICKÝ ANEB DO ROKU 2018 PŘIPRAVENO, POZOR, START!

Jsem plánovač chronický. Umím udělat plán a rozvrh na cokoli. (Občas tedy mám problém se ho potom přidržet, ale to už je jiná kapitola, ke které se určitě příští rok vrátíme.) A jelikož jsem už i já propadla Bullet Journalu - jedu ve svém druhém a přitvrzuju -, došlo zákonitě i na deníček na sportování.

Co je to vlastně Bullet Journal? Kdo ještě zůstal nepostižen touto vlnou, má tu krátké vysvětlení. Bullet Journal je v podstatě plánovací deník, který si formujete sami, jak chcete. Chroničtí plánovači znají ten klasický problém s denním plánovacím kalendářem: všechno se vejde hezky do kolonek, ale v tom kalendáři nikdy není dost stránek na to, abyste si tam udělali celkový plán na rok, půlrok, čtvrtrok nebo aspoň měsíc. A upřímně, jak každý chronický plánovač ví, když nemáte dáno, kam jdete, do cíle dojdete leda tak náhodou :-)


V tomhle plánovači si prostě tu stránku s plánem uděláte sami, kde chcete. Naplánujete si rok, různé aktivity, sledovače, rozvrhy..., prostě co je třeba. A protože každý potřebujeme něco trošku jiného, nevyhovují mi ani fitness diáře, které jsou už předpřipravené (asi si ho budu muset vymyslet sama! P. S.: Už se mi v hlavě skládá.). Holt si musím všechno nachlívečkovat, jak chci já.




Vánoční volno je pro to jako stvořené. Stejně si každý rok chystám cosi jako přehled roku - co se povedlo, co je cílem pro příští rok, kudy dál a jak (v sobotu si o tom povíme něco víc, slibuju!). A tak jsem to letos rozšířila a vytvořila si i speciální deníček na sportování a jídlo. Jak jsem psala už tady, pro příští rok se hodlám zaměřit na to, abych se po návratu do běžného stavu,  kterému se věnoval letošek (podívejte se na blogy ZPÁTKY NA STARTU a DEN PO DNI), dostala do pořádné formy se vším všudy. Jo, třeba i na fotky! Sakryš, to je závazek. No, jako bych nic neřekla... :-)


Včera jsem tedy popadla pravítko, papírové pásky (jo jo, správný "bulletjournalista" používá lepicí papírové pásky k čemukoli, kdykoli a kdekoli!) a začala se chystat. Rozvrh nejen lednových tréninků, ale tréninků obecně. Sledovač návyků a denních kroků. Chlívečky na naplánování jednotlivých jídelníčků a cvičebních jednotek. Vždyť to říkám, jsem postižená! :-) První stránky jsou připravené, leden může přijít. A já si ty poslední dny letošního roku dopíšu někam stranou...

P. S.: Správný bullet journal je tečkovaný (ten mám mimochodem na běžný provoz), ale tady mi dobře posloužil i obyčejný linkovaný tlustý sešit. I když čtverečkovaný by byl lepší, tam nemusíte tolik měřit.