HUBNUTÍ S PILATESEM

V anketě jste mě vyslali do měsíce s pilatesem, tak je tady po týdnu první článek na toto téma. Dá se pilatesem hubnout?

Vyhlásila jsem anketu, co cvičit tento měsíc, a s převahou vyhrál pilates. Což je jako na zavolanou. Už mám zase trochu omezené působení, takže to teď chtělo něco méně náročného. No dobře, méně náročného na dýchání a tepovku. No dobře, méně náročného na udýchání a tepovku.

Za svůj déle mladý život jsem se s pilatesem setkala a setkávali jsme se docela dost a pravidelně pár let. Mám odcvičeno svoje. Uvažovala jsem o trenérské licenci, jen na ni ještě nedošlo. Takže trošku vím, co dělám. Proč to říkám? Protože tento měsíc cvičím doma, podle knih. Pokud pilates zas až tak zažitý nemáte, je fajn jít spíš někam na kurz a nechat se vést a opravovat. Jakmile do toho trochu proniknete, dá se cvičit i doma třeba podle videí.

Tento měsíc tedy cvičím pilates. A protože cvičím podle knížek a videí, co mám doma (nebo na internetu), došlo i na tu s názvem PILATES FOR WEIGHTLOSS, tedy Pilates na hubnutí. Česky nevyšla, mimochodem.
A to vyvolalo otázku: DÁ SE PILATESEM ZHUBNOUT?

Dá?

Jen cvičením ne. To bohužel. Když budeme jíst a chovat se jako doposud, nezhubneme tím, že si občas (a klidně i pravidelně) zacvičíme pilates.
Proč? Je to cvičení málo vydatné (přestože pilates umí být i pěkně náročný!). Ale pořád platí základní fyzikální zákony. Hubnout budeme, až bude výdej menší než příjem. A na to cvičením pilatesu většinou spálíme málo kalorií.
(A než se začneme dohadovat, jenom o té fyzice to není, jak už se ví - nebo přesněji, není to jenom o jednoduchých rovnicích, protože občas je třeba započítat ještě další věci a tabulky a rovnice nezachytí třeba to, že někdo jí málo dlouhodobě, nebo že při extrémně nízkém příjmu se tělo začne chovat trošku jinak. Ale tohle je všecko už navíc a už jsme o tom párkrát mluvili a ještě mluvit určitě budeme.)

K čemu tedy pomůže?
Pravidelné cvičení pilatesu určitě pomůže k tomu, že tělo bude nejen lépe fungovat, ale taky LÍP VYPADAT. Zpevní se. Jako by se opticky protáhlo (i když ve skutečnosti se svaly fakt jenom tak natáhnout neumí a už vůbec u toho neumí protáhnout kosti). Břicho se vtáhne - jednak proto, že se naučíme ho držet pevné a nevyvalovat. A jednak proto, že se zpevní svaly v něm, včetně těch hlubších. Narovnáme se v zádech - a to taky přispěje k dojmu, že jsme vyšší a štíhlejší.

Co tedy tahle knížka slibuje?
Kombinaci cvičení pilatesu, krátké programy zaměřené speciálně na určité partie (ty procvičuju tento týden, protože to v rámci měsíce střídám). A doporučení, jak vše kombinovat s aerobním cvičením. Přinejmenším tedy se svižnou chůzí.
Když se k tomu přidá i úprava jídelníčku, je tu šance hubnout.

Zhubneme jenom pilatesem?
Ne.
Ale narovnáme se. Zpevníme.
A když začneme cvičit pravidelně, u většiny lidí to vyvolá chuť i líp jíst. A jít se občas aspoň rychleji projít.
A pak hubnout můžeme.

Takže pilatesu zdar! A další hlášení budou následovat.

KUDY DÁL?

Několik let vás zahrnuju jídelníčky, tipy na cvičení, střípky z obezitologie, články a povídáním. A najednou to nějak nejde. Když jsem odcházela z vedení evropské asociace, plánovala jsem, že zase oživím svoje působení v naší zemi. A že se začnu sama připravovat na svůj velký cíl. Ale najednou není co psát a postovat. Hledám novou cestu, pro sebe i pro vás.

Většina z nás se umí velmi dobře pohybovat v naučených mantinelech. Víme, co se od nás čeká, co máme dělat, jaké to má nést výsledky. Všechno se dá krásně změřit, zhodnotit.
Ale pak do toho najednou vstoupí "zatracenej lidskej faktor".

Víte, že jsem mladá už dlouho. A že si vymýšlím jednu exotickou potíž za druhou. A když se to sejde, plácám se v tom. Stejně jako se plácá kdokoli jiný.
Teorie je zmáklá, jen se občas nechce hlavě. A když se chce i hlavě, řekne tělo, že si vymyslí zas něco nového.




A tak jsem se jednoho dne probudila a zjistila, že stárnu, že mi dočasné omezení zátěže na tepovku 130 bouchnutí za minutu poněkud ztěžuje některé typy tréninku a že se k tomu tréninku nějak ani nemůžu dokopat, protože jsem v jednom kuse šíleně unavená.

Co teď?

Je třeba ty mantinely nějak rozevřít a stočit je jiným směrem. Přemýšlím, jaký to bude. Ne, toho svého snu se vzdávat nechci. Jen k němu musím jít klikatější cestou.
A mezitím na ní objevit, čím může být zajímavá pro vás.

O čem byste chtěli číst?
Co by vás zajímalo? 

• Menopauza a životní styl?
• Jídlo a cvičení při zdravotním omezení?
• Klasické obecné hubnutí a zdravý životní styl jako dosud?
• Měsíc vždycky s nějakým cvičebním/jídelním programem podle nějaké osobnosti (a její knihy)?
• Moje osobní cesta (takže zpátky ty moje jídelníčky a cvičebníčky)?

Dejte vědět, co by zajímalo právě vás!

ZUMBA MAFIE

Léto, letní školy, a tak po letech zase jednou i zumba. Byla jsem zvědavá, jak se změnila. A co zůstalo stejné. První postřehy?

Když před léty vlétla do tělocvičen zumba, přitáhla mraky holek všeho věku a postav. Najednou mohly tančit, aniž by musely absolvovat taneční školu. Kroky byly relativně jednoduché. Často vycházely ze starého dobrého aerobiku - a ten si spousta z nich dobře pamatovala. Prostě značka ideál.
Na lekcích hrála La Bamba, hitovky devadesátých let, Dr. Alban, jedna rytmická perla za druhou. Ženské (buďme upřímné, na tyhle hodiny chodily vždycky víc holky) odcházely z hodin propocené, zarudlé, zadýchané a naprosto spokojené a s dobrou náladou.

Pak se začalo ozývat, že ono to na hubnutí není zas tak ideální. A složitě se rozebíralo, při jaké tepovce se spalují cukry a kdy tuky. A když se pálí víc tuků, tak se přece hubne, ne? (No, ne tak úplně, ono jde o to, že se primárně, ve větším procentu, pálí energie z tuku, ale celkový výdej může být menší. Při velkém výdeji při vyšší tepovce jde víc energie z cukrů, ale protože té energie spálíme hodně, odejde s ní i větší množství energie z tuku, než při tom menším pálení při nižší tepovce. Ale do toho se dneska zamotávat nebudeme.)

Roky ubíhaly a do českých tělocvičen (a diskoték) se prodíraly víc a víc karibské rytmy. Hodiny salsy a přidružených tanců dneska nabízí kdekdo. V různé úrovni, to si řekněme upřímně. Ty písničky znějí ve velkém i z všelijakých rádií, a tak je každý zná. (A každý, kdo opravdu tančí salsu vážněji, nemůže Despacito ani slyšet, ale to odbíhám.)

Jak tedy vypadá zumba roku 2019?
* Ty prvky starého dobrého aerobiku jsou tam pořád. 
Takže holky déle mladé, nebojte se, neztratíte se, ani když přijdete poprvé. Jo, budete trošku povlávat za ostatními, protože na zumbě se kroky prostě nevysvětlují, ale sleduje se lektor (a sousedka). Ale pár kroků umět budete hned. A hlavně nezapomeňte, že ty holky, o kterých máte pocit, že jsou to hvězdy, které chytají pohyby jako zázrakem během zlomku vteřiny, tančí tuhle samou skladbu v téhle samé podobě třeba celý rok na pravidelné lekci, jo? Zatímco vy to chytáte během jediné hodiny. A chytnete!
* Hraje se tam hodně salsa a další karibské rytmy. Ale kromě nejzákladnějších salsových kroků se tam pořád dělají ty prvky starého dobrého aerobiku, takže viz bod výše a klídek. A to Despacito už zas tak často naštěstí nezaznívá.
To hlavní naposled:
* Pořád tam funguje zumba mafie!
Pamatujete ty holky, co zabraly první řadu rovnou ručníkem, sotva přišly? Ty tam jsou pořád! Jo, i ty jejich ručníky. Nemáte šanci se přes ně protlačit, ale ono je to občas lepší. Ony se totiž mezi nimi pořád ještě najdou i takové, které při jednom každém tónu kroutí celým tělem jak při tanci svatého Víta v domnění, že je to sexy - protože o nějaké gradaci v životě neslyšely. Jo, někdy je to hodně zábavné sledovat. Ale snažte se nesmát moc, ať neztratíte kroky :-)

Takže vrátit se na zumbu i v roce 2019?
Jasně že jo!
Zatančíte si relativně nenáročné kroky, jen se nesmíte nechat odradit tím, že to třeba ta první řada tak zázračně chytá na první dobrou. Zapotíte se, zadýcháte - a procvičíte si srdce (jestli jste se ovšem hodně dlouho nehýbaly nebo to srdce nemáte úplně v top stavu, stavte se předtím u doktora změřit tlak přinejmenším, a na hodině to nepřehánějte a nesnažte se uhnat úplně všechno co ostatní, když se vám dělají mžitky před očima). Spálíte nepatrně tuku (hele, ono to zas takové obří množství na jediné hodině není, takže ten koláček po zumbě jste si tak docela nezasloužily). O něco víc spálíte energie celkově. Ale hlavně se pobavíte, uvolníte a budete se chvíli věnovat jenom samy sobě.
A tip: v té druhé nebo třetí řadě za mafií směrem ke středu uvidíte na lektora trochu líp ;-)

TO NENÍ NIC PRO ŽENY!

Tohle je na ženu moc! To není sport pro ženy! Tohle by ženská dělat neměla! Ve tvém věku už bys tohle cvičit neměla!

Co je moc? Co by teda žena měla dělat? A jak by měla vypadat?

Během tohoto víkendu jsem narazila - už poněkolikáté - na článek, jak by žena měla šetřit svou energii a nevysilovat se sportem. A pokud ano, jak by měla tak nanejvýš tančit jako víla ve svitu měsíce a nenosit nic těžšího než šáteček. Což se jaksi neslučuje s dnešním životem, že?
A pak přišel post jedné holky na Facebooku. Chtěla zhubnout. Pak se rozhodla postavit se na pódium v kategorii bikin. Za rok ušla hodně velkou cestu. Ale reakce facebookového "okolí" se nese v duchu, jak už je to moc, jak to bylo lepší, když byla jenom hubená. (Ne, bikiny pořád ještě nejsou svalnaté nějak výrazně.)
Znamená to, že žena = tvor měkký, netvarovaný, ale zásadně se nevyskytující v blízkosti činky? Nebo běžeckých bot?

Každému se líbí něco jiného. Ostatně, dodnes existuje několik kategorií ženské kulturistiky, kde s těmi hraničními nesouhlasím ani já. A ostatně, proto taky před lety začaly vznikat všechny ty fitness kategorie, když se i ženská kulturistika začala ubírat extrémním směrem a Cory Everson nahradila Lenda Murray a pak ženy ještě výrazně svalnatější (za pomoci přídavků jistých chemických látek).

Ale víte, co mě baví?
Ženy, které vykřikují, jak už je něco moc a jak by žena neměla mít ani náznak něčeho jako sval, protože je to odporné a je to babochlap. Ono totiž potom vidí tu samou holku v šatech a vzdychají, jak by chtěly mít taky tak klenuté pozadí nebo útlý pas (který vypadá užší právě díky tomu, že holka má lehce zakulacená ramena).
Ještě víc se musím usmívat, když jakékoli silové cvičení u žen odsoudí dáma, která naposledy cvičila na základní škole z donucení.

Ne, neobhajuju ženskou extrémní kulturistiku. Jak říkám, ta se mi taky nelíbí. Není přirozená, není ani zdravá.
Ale dámy, z činek vám fakt nenarostou svaly jako Arnoldovi. To byste musely k tomu zobat :-)
A mimochodem, ten kulatý zadek, co vypadá tak super v džínách, můžete získat buď jako Kardashianka (což docela dost stojí a prý i dost bolí), nebo tím, že budete cvičit silově. Aerobička ho bude mít hubený, ale nikdy kulatý, kapišto?

Jo a že se to pro ženu obecně, natožpak ženu jistého věku nehodí, cvičit silově? Že se mám už do hrobu spokojit jen s procházkami, tai-či a pilates?
Pilates si zacvičím ráda, je skvělý, na procházce jsem dneska taky byla. Ale na rozdíl od doporučení autorů takových článků budu pořád radši, když budu mít pevné nohy, abych zvládla odtancovat pár hodin, pevné paže, abych dotáhla nákup a šoupla pohovku na stranu, a ty tvary k tomu bych teda s dovolením brala taky!

A ještě jedna poznámka na závěr k těm tančícím vílám.
Já tančím více let, než jste možná některé z vás na světě.  Ale pokud chci tancovat aspoň to, co mi ještě tělo dovolí, potřebuju to tělo mít v určité kondici. Zpevněné. Dokud jsem se víc věnovala flamenku, potřebovala jsem silné nejen nohy, ale taky ruce (kdo se mnou zažil jediný "klidnější" trénink zaměřený víc na paže, tak chápe). Dokud jsem tančila moderní styly, muselo fungovat komplet celé tělo. A dneska u těch "mírných" karibských stylů musím držet pohromadě, jinak nebudu stíhat ani pohyb nohou, natožpak zbytku těla. A potřebuju, aby mi držela pohromadě záda (svaly středu těla, zádové svaly, břišní svaly, gluteály). Aby mi držely nohy (nebudu to vyjmenovávat všechno), aby mi držela ramena, pokud mám mít ruce v určité pozici dvě hodiny... Holt ona i ta víla, natožpak holka déle mladá a statná, potřebuje mít ty svaly pevné, i když má jenom plout po paloučku. Takže za mě díky, ale já si u železa zůstanu, protože to funkční a taky pěkné pevné tělo bych si ráda uchovala i po padesátce :-)

JAK ČASTO CVIČIT?

Jak často máme cvičit? Jak často se hýbat? Co je už fyzická aktivita? Pojďme se na to dneska podívat.

"Pro mě je zbytečnost cvičit každý den, to bych byla rozlámaná." 

Jako by ve světě hubnoucích, a to často i holek déle mladých, existovaly jenom dva extrémy.
1. První skupina se pustila po hlavě do náročného tréninku, který se blíží vrcholovému sportu.
2. Druhá skupina nevezme do ruky činku těžší než půl kila, protože jim strašně rychle rostou svaly, a radši vlastně necvičí vůbec, protože se má přece odpočívat, nemají na to čas, všechno je bolí, mají tu a tu obtíž, kvůli které se nedá hýbat vůbec...

Samozřejmě dneska budu trošku přehánět na obě strany, ale ony se občas najdou opravdu i extrémy.

Jak často se máme hýbat?
Nejzákladnější doporučení Světové zdravotnické organizace říká, že pro zdraví je třeba být v aktivním cíleném pohybu

150 minut týdně.

To znamená třeba 5 x 30 minut cvičení. Nebo 3 x 50 minut cvičení ve fitku / hodiny s lektorem / vyjížďky na kole.
Pokud používáte chytré hodinky, počítají do toho chvíle, kdy se cíleně hýbete tak, že se vám zvýší tepová frekvence nad určitou u vás nastavenou úroveň.

A ještě bacha, jak se zdá, u lidí, kteří zhubli více kil a snaží se udržet novou hmotnost, že tahle lhůta ZDVOJNÁSOBUJE. Jo, nerada to říkám, ale vypadá to bohužel tak. To jen na okraj.

Co do cvičení patří?
Neznamená to, že musíme naklusat 3 x týdně do posilovny nebo někam na lekci, nebo běhat, až vypustíme duši. Ani nemusíme 5 x týdně nasadit do přehrávače nějaký cvičební program a děj se co děj si to odcvičit. I když i to je pochopitelně řešení.
Ale u netrénovaných lidí se do aktivního pohybu může snadno započítat i rychlejší procházka, pokud se při ní dostanou na danou tepovou úroveň (netrapme se čísly, prostě stačí, když se zadýcháte a trošku se vám rozbuší rychleji srdce, na to nepotřebujete složité přístroje ani žádné jiné vybavení - a když takto zadýchaní a trošku roztepaní jdete aspoň 20 minut v kuse, ideálně těch 30).

Takže procházka, párkrát to domácí cvičení s DVD, třeba jedna sportovní lekce v týdnu na hodinu a vyjížďka o víkendu na kole. A máte splněno. 

Když cvičíte hodně
Pokud máte velkou zátěž, obvykle snad víte, co děláte, a máte s větším objemem tréninku zkušenosti. Pokud to ovšem chcete zase "napálit", nezapomínejte na pár základních záležitostí.

• Trénink musí být pestrý a typ zátěže se musí střídat.
• Jednotlivé svaly si musejí odpočinout - netrénujeme dva dny za sebou stejnou svalovou partii (to ovšem neznamená, jak si občas myslí ti, kdo tolik zkušeností ještě nemají, že nemůžeme trénovat dva dny za sebou vůbec - můžeme, jen jinou část těla, a platí to především pro silový trénink, jak víme).
• Dobře jezte - na větší zátěž potřebujete dobře vyladěné živiny. Jinak tělo hladoví a přechází do úsporného režimu, protože je z té přemíry pohybu ve stresu (přemíra pohybu způsobuje stres obecně, proto je třeba na všechny ty věci fakt dbát).
• Dostatečně jezte - důvody viz výše.
• Dobře a dost spěte - pokud to jenom trochu jde (což u holek déle mladých může být občas v určitých obdobích problém).
• Nezanedbávejte regenerační techniky obecně - jo, i kosmetika, kadeřník, masáž a podobně k tomu patří.
• Když je ta zátěž fakt větší nebo jste bývalé sportovkyně s různými bolístkami nebo vás obecně trápí píchání a bolení tu a tamhle, investujte i do fyzioterapeuta. Vyplatí se to.

TAKŽE JE PRO VÁS ZBYTEČNÉ CVIČIT VÍC NEŽ TŘIKRÁT TÝDNĚ?
NE!
To není zbytečné pro nikoho. Cvičení, to znamená používání našeho vlastního těla. A to potřebuje zůstat aktivní a zapojené.
Nemusíte ho strhat náročným každodenním tréninkem ve fitku, po kterém následuje ve druhé fázi hodinový běh. Ale hýbejte se. Hýbejte se ideálně každý den. Prostřídejte to. Ale buďte aktivní.

V angličtině se říká use it or lose it, používejte to, nebo o to přijdete. Používejte svoje tělo, jiné totiž nedostanete.

DO PLAVEK

Tak jo, léto definitivně začíná, jak se zdá. Já vím, že je kalendářně sotva jaro, ale když mně by tyhle teploty stačily i v létě, nepotřebuju dvojnásobek! Každopádně jsme odložili vrstvy a ti, kdo nehubli od ledna, se teď zhrozili, že plavky jsou už v dohledu.

Já jsem ten první čtvrtrok věnovala tradiční soutěži Do formy s Muscle and Fitness. Zlehka. Zvládnutelně. Bez drastických kroků. Víc o tom, co jsem dělala, se můžeme dočíst v článku Hlášení z bojiště a taky v článku o tom, jestli hubneme do plavek, nebo pro život.

Vyhrála jsem?
V soutěži ne. Nad sebou, tak napůl. Z pohledu člověka, který chce žít určitým způsobem, ano, rozhodně.

První část roku jsem se soustředila na základy. Cvičení středu těla a velkých svalových skupin, pak v druhé fázi tréninku s důrazem na dělený trénink. S jídlem rozumným, udržitelným, krátkodobě jsem vyzkoušela i snížení sacharidů, ale znovu jsem si potvrdila, že pro mě není vhodné. (U zpomaleného metabolismu a poruch vylučování některých hormonů může nastat i to, že se metabolismus začne zpomalovat ještě víc - tělo začne ještě víc šetřit.) Pozor, neříkám, že není dobré snížit přidaný CUKR! To ano, vždycky a u každého. Ale přidaný cukr a sacharidy jsou dvě rozdílné věci. Každý přidaný cukr je sacharid, ale každý sacharid není jednoduchý přidaný cukr. Takže koláčky pryč, přílohy sem.
Ne, ani u toho jsem nestrádala. Dobře vím, že jídlo musí být chutné a pestré, abyste si nastolený způsob stravování udrželi dlouhodobě. Jasně, DÁ se chvíli krmit jenom suchými kuřecími prsy a rýžovými chlebíčky, ale to je předsoutěžní dieta, ne životní způsob stravování. A ne, nejela jsem keto (které mně nesedí už vůbec, jakkoli DOČASNÉ výsledky nepopiratelně nese), proto je tady na těch talířích i dost ovoce a spousta zeleniny nejen listové.

Jste zvědaví na čísla, co? :-)
A víte co? Nebudou!
Proč?
Protože většina dietářů a především holek déle mladých chce vidět ta čísla klesat, padat, snižovat se. A ono to tak nemusí vždycky být nebo to nemusí být hned a nemusí to být rychle. A přesto se něco mění.
Většina z nás se na ta čísla na váze upíná jako na něco, co nás spasí. Ale na téhle porovnávací fotce je rozdíl asi tak jeden a půl kila, například.

Spokojenost a plavky?

No ještě ani zdaleka ne!

Spokojenost s výkony? 

Určitě ano.

Což taky znamená, že další tréninkový cyklus přinese změnu. Vyšplhala jsem se na pár svých momentálních silových maxim. A je čas zapracovat na kondici jako takové. Čeká mé cyklus kondičních tréninků. Ale o tom, jak vypadají, zase příště.

A OD LEDNA HUBNU!

Konec roku je tady. Ve vzduchu lítají předsevzetí. A mezi nimi v první trojce zaznívá obligátní "příští rok zhubnu", "příští rok budu fit", "příští rok se dostanu do kondice". Jak na to, aby to nedopadlo jako každý rok? Víte co? Pojďte se na tu cestu zase jednou vydat se mnou.

Snít od nějakého 27. prosince, že příští rok už opravdu konečně zase zhubnu, je naprosto normální. Tím začněme. Zejména když jste holka už déle mladá a třeba si dobře pamatujete, že jste byla jako proutek. Ale pak jste se jednoho dne probudila, a tuhle něco překáželo, tady něco narostlo, jo a taky někdo nějak přifoukl to břicho, které přece bylo menší!
Proto se s každým novým rokem vyrojí všechny ty soutěže o zhubnutí za 12 týdnů (v lepším případě) a proto každý a hlavně každá touží té štíhlosti dosáhnout ideálně už tak do měsíce. A proto taky ve fitku není v lednu k hnutí.

Kdo mě znáte delší dobu, víte, že se snažím vrátit do bývalé formy už delší dobu. Zdravotní problémy a komplikace znamenaly, že poslední dva roky byly ve znamení návratu a budování základů zpátky. Taková delší relaxace a pak delší objemovka - ve sportovní terminologii. Během letošního roku už jsem měla i pár "blbejch nápadů", natrénovala a zaběhla jsem překážkový závod (i když to nebyl ten pravověrný spartan) a vymyslela si ještě větší šílenost na příští podzim. Udržovací a pak postupně budovací trénink mám za sebou, a tak se můžu směle zařadit do zástupů těch, se kterými "od ledna začínám hubnout" :-)

Teda, já už začala. Jen se to nejmenuje hubnutí. Jmenuje se to postupné rýsování. Se dvěma hlavními cíli. První přijde v dubnu. Focení. A druhý snad na podzim. (K němu se vrátíme v průběhu roku, jo?)

Protože já  nic nedělám tak úplně tradičně, začala jsem to svoje "lednové hubnutí" už pěkně 26. prosince. Mám za sebou první tréninky. Zrušila jsem cukr do kaše - ale ještě nejsem za drsňáka a kápnu si tam agávový sirup nebo med. Hele, ono vás to přece jen musí trochu bavit a nesmí to být trápení, pokud u toho máte vydržet! Mám svalovku, přestože cvičím a trénuju průběžně - holt jsem v tréninku přitvrdila. A hned včera jsem měla šílenou chuť na polomáčené křehké rohlíčky! (Ta přijde ještě mockrát!) Jo a taky jsem se vyfotila. Když mě vzkřísili, nahrála jsem fotky do počítače, kde zůstanou pěkně uložené do toho dubna. Jen k nim po měsíci přidám vždycky průběžné srovnávací. (Ano, pokud se do toho vážně chcete pustit, vyfoťte se. Jednak vám to dodá počáteční motivaci a jednak pak můžete hezky srovnávat rozdíly.)

Bude to zábavný rok! A vy ho jako vše můžete sledovat na Facebooku a na Instagramu. A ne, ty startovní fotky neuvidíte. Možná pak ve srovnávačce :-)

A co vy?
Jestli se chcete svézt se mnou, pro první týden tu mám tohle:

1. vyfotit a fotky uložit (v plavkách a ze všech stran)
2. vyloučit cukr
3. začít s tréninkem dle své úrovně (pro začátečníky je tu článek o cvičení, a tady je cvičení pro pokročilé a taky třeba pár tipů na cvičení na doma).

DEN PO MÉM BOKU

Znáte ty "dny v mé kuchyni" a "dny se mnou", které se objevují na různých fórech, sociálních sítích a stránkách? Občas se ho dožadujete i u mě, tak dneska tady jeden máte! Pojďte se mnou zrekapitulovat včerejšek!

7:30 Budíček.

Nespala jsem už, ale byla sobota, tak jsem se nehrnula ani do vstávání.

8:00 Ranní trénink

Jillian Michaels, metabolický lehký trénink s lehounkými váhami - je to víc aerobní cvičení na rozhýbání, takové ty sranda činky, pochopitelně růžové! :-) Půlhodinka na probuzení a rozproudění krve. Cvičím to nalačno, jen na půllitr vody s citronem, který postupně upíjím.

Po snídani (vícezrnná kaše 45 g v mléce 180 g, s kouskem másla 5 g, troškou cukru 5 g a kakaa 5 g) jdu trochu srovnat byt. Naložit pračku, sundat suché prádlo na půdě (žehlení mě čeká až při neděli), převléknout postel. Prostě takové ty běžné radosti o víkendu. Muž odjel s kamarády na akci, tak mám den pro sebe a nemíním ho strávit uklízením!

10:30 Takže cesta vede do tělocvičny na pořádný trénink!

Hodinka ve fitku je ve znamení tlakových cviků. Kliky, peck-deck, cviky na triceps, na ramena a taky na přední stranu stehen. Ještě nejedu ve velkých náložích, ale je to příjemná hodinka na strojích, s kettlebellem, činkami anebo váhou vlastního těla. Venku je tak hnusně, že i fotka vychází úplně temná a šedivá! :-)

12:00 S obědem se nevařím, protože přijdu domů až v poledne. Slupnu mandarinku a jdu si podle rozpisu odvážit variantu "co dům dal": mix salátů, krůtí šunku, 2 vařená vejce. Nahoru trochu parmazánu na chuť. A protože se mi vlastně spojila svačina a oběd, vejde se i poměrně dost žitného chleba. Je z toho plnohodnotné jídlo, které máte za chvilku hotové. I s vařením vajíček to zabere tak 15 minut.

Jedu podle rozpisu, který jsem si připravila podle výpočtu svých maker. Občas zkouším i přesněji naplánovaný jídelníček, ale většinou skončím (jako naprostá většina lidí) u toho, že dostanu chuť na něco jiného, nebo danou věc zrovna nemáme doma, nebo něco nestíhám. Používám proto rozvržení stejné, jako jsem dělávala svým klientům (a zase budu, až se k praxi vrátím): rozpis na množství daných surovin u daného jídla - hodně pracuju se šálky, aby člověk nemusel pořád vážit nesmyslná množství - na to je čas v přísné přípravě nebo přísném ladění formy. 

13:00 Odpoledne vytáhnu čtečku a odpočívám s knížkou. Na procházku to fakt není. Odpočívat se musím učit, tak jsem si dala takovou menší odpolední lekci :-)

16:00 A abych se jenom nepovalovala, sepsala jsem si nákupní seznam na dnešek. V neděli obvykle připravuju jídlo předem a hlavně nakupujeme na týden dopředu. Takže srovnat, kde je co ve slevě (proč toho nevyužít? U nás není tak rozvinutý systém kuponů jako v Americe, ale dá se vychytat, kdy je kde nějaká akce - a pokud se zrovna tohle hodí a je to něco, co kupujete normálně, a pokud pro to nemusíte jet kdovíjak daleko, není nesmyslné využít slevu, když je zboží v pořádku, samozřejmě! Často slýchám, jak je to zdravé jídlo drahé. Není. Nekupujete všechny ty nekvalitní věci, které mimochodem bývají mnohem dražší, a seženete kvalitní základní potraviny za dobrou cenu. A upřímně: základní zelí, i to sterilované, je vždycky levnější než hotový zelný salát, bílý jogurt bývá levnější než chemicky ochucený "ovocný" a na nějaké maso bývá akce snad každý týden. I když nemusíte finance hlídat ostřížím zrakem, můžete při nakupování přemýšlet.)

18:30 Když přijel muž, přichystala jsem večeři: krůtí kari se zeleninou.

250 g krůtí prso

200 g míchané zamražené zeleninové směsi

1 střední cibule

2 stroužky česneku

špetka kari

špetka zázvoru

špetka chilli

špetka kmínu

1 dl mléka (klidně smetanu, v tomto množství to nehraje takovou roli)

10 g ostré rajčatové omáčky

sůl

2 PL oleje

Na oleji zpěníme cibulku, zaprášíme kořením a necháme rozvonět. Přidáme maso nakrájené na kostičky a opražíme. Přidáme zeleninu a nadrobno nasekaný česnek a neustále mícháme. Zalijeme deckou mléka (nebo smetany) a necháme chviličku podusit, až všechno změkne. Dosolíme, dochutíme ostrou rajčatovou omáčkou (klidně i kvalitní kečup) a podáváme s obilovinami typu bulgur, jáhly, kuskus, nebo s quinoou, anebo když nic z toho nemáte nebo na to nemáte zrovna chuť, klidně přikusujte KOUSEK bílého pečiva (to celozrnné by fakt nebylo ono).

20:00 A pak už byl čas na Stardance. Jako tanečnice prostě "musím" :-) 

Ještě malou druhou večeři, a dokončit relaxační den. Ty pracovní bývají přece jen o dost rušnější, tak to byla příjemná změna. Asi bych to měla zkoušet častěji! Navíc díky tréninku ani nemám pocit, že by to byl den úplně "flákací". Tak daleko ve svém umění odpočívat holt ještě nejsem ;-) 

A dneska mě čeká to, co jsem včera nedělala: ten nákup, žehlení a podobné radovánky!

Krásný týden!

SNY, PLÁNY A BLÁZNIVÉ NÁPADY

Je mi 47 let. Jsem vysloužilá tanečnice. Bývalá sportovkyně. Bývalá štíhlice. Po několika letech stresů a nevyspání. 

A dostala jsem blbej nápad. Vylézt do plavek.

Znáte takové ty soutěže "do formy/do plavek"? Pokukuju po nich už pár let, občas do některé naskočím. A pak mě převálcuje život. Zázračné proměny těla za 4, 6, 12 týdnů přece jen nejsou zas takový zázrak. Ono to chce trošku větší přípravu nebo dobrý základ. Anebo dost krutě přísný režim na těch 12 týdnů. Jasně, je to možné. Osobně znám pár lidí, kteří za 3 měsíce fakt udělali v podstatě zázrak. Ale upřímně, většinou takhle dobře reagují ti, kdo nějaký základ mají. Cvičili dřív, nejsou oplácaní moc dlouho, neválcují je hormony - prostě ty klasické výmluvy :-)

Kdo mě sledujete, víte, že jsem poslední 2 roky válčila. A hodně. Přišly vážnější zdravotní problémy, pak velká operace, dlouhá rekonvalescence (delší, než jsem čekala). A poslední rok jsem pracovala na tom, aby tělo fungovalo, jak má. Což se povedlo.
Mohli jste to sledovat i tady, ve článcích #zpatkynastartu (když zalistujete obsahem blogu, najdete v loňském roce celý seriál).

Jak jsem na tom teď
Jsem v docela slušné kondici. Troufám si říct, že lepší než většina žen mého věku. V srpnu jsem dala spartana (i když "měkčího"). Pravidelně cvičím (i když ne už svých 10 hodin týdně), chodím se šourat (to je moje verze běhání), chodím do fitka a něco tam i zvednu (ne, nejedu ve dvoukilovkách, i na dotažení posledních cviků na malé skupiny mám spíš čtyřky).
Nerozcvičená už neudělám čistý provaz ani placku. Nedám už most ze stoje a asi už nikdy neudělám salto, ba možná ani přemet. Čistý přítah bez dopomoci nedám.
A jsem v kategorii nadváha. Pěkně někde uprostřed.
Na první pohled žádná sláva, uvnitř lepší, než bývá u spousty jiných. A rozhodně lepší než před rokem!
Fungující, silná, relativně pružná.

Blbej nápad?
Pro blbej nápad nejdu daleko. Zejména díky kamarádkám. Ale na tenhle je nemůžu zlomit. Jsem v tom sama za sebe. S jejich podporou... Doufám...
Nebudu nikdy objíždět běhací závody. Jasně, občas s holkama na nějaký půjdu, ale běh nikdy nebyl, není a těžko bude mým sportem č. 1.

Co je tou mojí jedničkou?
Dřív tancování. Dneska už přece jen odtančím míň a jinak. Ale salsa, latina, snad časem zase zpátky flamenco... Flamenco je srdcovka, jen mám už pár let zdravotní pauzu. Chybí mi, občas ho zkusím, ale ani při posledním pokusu to ještě naplno nešlo.
A vedle tance bylo vždycky mojí srdcovkou posilování a kalistenika. I s prvky gymnastiky - ty už teda taky lehce odvál čas :-)

Takže ten nápad?
Bikini fitness!
Jasně, je to šílenost. Bavíme se nejdřív o kondičkách příští podzim. A uvidíme, jak na to tělo vůbec bude reagovat.
Neříkám, že na to pódium vylezu, i když tělo zareaguje, ale dávám si čas to zkusit!

Plán?
První cíl je vůbec zjistit, jestli už tělo pod vlivem rozbouřených hormonů bude reagovat na hubnutí. To je první fáze. Tři měsíce do konce roku.

Pokud reagovat bude, další tři měsíce budou ve znamení zkoušení, jak reaguje na tréninkový režim - tedy jestli se tělo začíná pozvolna měnit a vracet do staré dobré podoby před lety.

A pokud by i tohle klaplo, následoval by půlrok přísné přípravy.

A pak bych se rozmyslela :-)

Nejbližší období
Do konce roku je jasno. Klasická hubnoucí přípravná fáze. Tedy takové to "do formy". Jen už nejen do formy s ohledem na to, aby se tělo uzdravovalo a fungovalo a dělalo, co dělat má. Teď už od něj chci i nastartovat a začít odkládat tuk.

Mám na to čas.
Měním podobu své práce. Už mě nečeká 12 a více hodin denně. Nečeká mě stres na n-tou. Dělám si kapacitu na to, abych se mohla víc soustředit na sebe. V podstatě to, co jsem vkládala do práce, můžu vkládat do svého trénování.

Začíná zkrátka jeden z mnoha pokusů hubnout. (I tak se to dá totiž brát.) Anebo začíná cesta zpátky k mému starému já, než se tělo začalo sypat.

• Mám čas si vařit.
• Mám čas chodit do fitka.
• Mám znalosti na to, abych si trénink sestavila.
• Mám čas tančit.
• Mám čas chodit.
• Mám čas běhat.
• Mám krabičky na přípravu jídla.
• Mám recepty na přípravu jídla.
• Mám muže, který mě podpoří.
• Mám pracovní dobu, která mi umožní věnovat se i jiným věcem než práci.
• Mám myšlenkovou kapacitu soustředit se na tuhle cestu.
• Mám vizi - dotáhnout to a do padesátky na to pódium být zralá.
• Mám dohled - vás všech, protože jídelníčky a cvičebníčky zveřejňuju už delší dobu a budu samozřejmě dál (na svém Facebooku i na Instagramu a taky tady). 
• Mám základ v průměrně slušné kondičce.
• Mám základ ve svalové hmotě (skryté pod tukovou izolací). 
• Mám základ a podporu v tom, že jsem celý život zvyklá makat a cvičit.

Bude to sranda. Je to bláznovství. 

Ale mám podporu. 

A půjdu krok za krokem. 

Prvním úkolem je začít do konce roku ztrácet tuk. Nepůjde to hned, nebude to z týdne na týden. Není mi 20 a tělo si prožilo hodně - včetně nemoci, kvůli které se dnes chová jako u léčených anorektiček, a tedy drží, co může, a je prokazatelně zpomalené (jo, i při měření nepřímou kalorimetrií). Ale jdu do toho. 

Hashtag #doformysafrais získává novou podobu!

JILLIAN MICHAELS, HARD BODY - RECENZE

Další recenze! Na cvičení program oblíbené Jillian. Tentokrát HARD BODY.

Začnu tím, že Jillian mě baví. Baví mě její způsob trénování, baví mě její nápady, baví mě její programy. Ta holka svému oboru rozumí a není ikonou jen tak pro nic za nic.

Při ranních půlhodinkách jsem odcvičila spoustu jejích programů (postupně se tu objevují recenze, jak je sepisuju nebo jak se třeba k programům vracím, tak zalistujte - heslo do vyhledávače "recenze", samozřejmě). A ano, procvičila jsem si i ty staré dlouhé.

Když se na Amazonu objevila možnost stáhnout si nebo streamovat nebo jak to nazvat tuhle delší dvoudílnou věc, měla jsem radost. Fajn, delší program, když si chcete zacvičit odpoledne a nestíháte někam dojít.

Co je to za program
Jak je pro Jillian typické, je to program komplexní. Procvičí se celé tělo. V tempu. A prokládáním aerobními okénky.

Cviky jsou komplexní, zapojují vždy víc svalových skupin. Je to taky v duchu metabolického tréninku - což znamená, že chvíli se soustředíte víc na vršek, chvíli zase na spodek těla - a krev vesele lítá sem a tam :-)

Program trvá cca 45 minut a má 2 úrovně, lehčí a náročnější. V první vás budou možná o maličko víc bolet ramena. Po té druhé asi hlavně nohy :-)

A doprovází ho hudba přímo v sále.
A to je jeden z problémů...

Co mi nesedlo
Hudba mi prostě nesedla. Je moc agresivní. A prostřihy na DJ jsou v tomto množství fakt zbytečné. Chápu, že to asi chtěla Jillian oživit, ale za mě to nedopadlo.

Tentokrát mi nesedlo bohužel ani cvičení! Ano, Jillian mě baví a cvičí se mi s ní dobře. Ale tady NE.

Proč?
Cviky jsou zbytečně moc překombinované. Kromě dřepu a kliku tam v podstatě nenajdete normální základní cvik.
Kombinace jsou fajn a oživují trénink. A Jillian je známá tím, že vymýšlí různé vychytávky. Ale tady jich je prostě moc na jednom místě.
Já nemám problém s koordinací jako takovou. Jsem tanečnice, že jo! Ale holky, které přejdou z něčeho jako 30 Days Shred, budou plavat a nebudou absolutně vědět, co se po nich chce.

Ty kombinace mi navíc občas přijdou trošku nedomyšlené - opět hlavně pro začátečníka. S vyššími váhami (nikdo necvičí její programy s opravdu těžkými činkami, ale tady by mohla škodu napáchat už obyčejná tříkilovka) můžou být i nebezpečné, protože se nestačí pořádně tím střídáním uhlídat technika, pokud člověk nemá fakt dost zkušeností. I já sama jsem se chvílemi přistihla, že nevedu pohyb úplně přesně tak, jak bych měla! A to znamená zvýšené riziko zranění.

No a konečně věc, která může vadit jenom mně, ale zmíním ji. Cvičí se na 2 okruhy. V 45 minutách. Tedy nějakých 20 minut jeden okruh. Kdy se postupuje od jednoho cviku závratnou rychlostí ke druhému. A než se rozkoukáte, jste už zase u jiného cviku. Jasně, po několika opakováních programu víte, co se od vás chce, ale pokud vás to otráví při prvním, druhém pokusu to odcvičit, asi se tak daleko nedostanete, že?

Doporučení
Pro koho bych tedy program doporučit mohla?
Asi jen pro zkušenější. Ne proto, že by byl tak těžký. Ale protože si žádá, aby člověk přesně ovládal svoje tělo, dokázal rychle pochopit, co se po něm v tom překombinovaném cviku chce, měl dost místa a ještě navíc si zatraceně dobře ohlídal techniku, protože by se jinak mohl zranit.

Vím, že někomu se tohle cvičení líbí i víc než jiná Jillianina. Ale u těch, kdo necvičí dlouho, bych s ním byla raději opatrnější.

A pardon, Jillian, ale tohle se za mě osobně bohužel nepovedlo :-(

Kde to vzít
Já mám video z Amazonu, ve střední kvalitě (na to cvičení HD v počítači opravdu nepotřebuju), takže za 10 dolarů (9,99 USD).
Existuje i klasické DVD. To u nás seženete v různé ceně a s různou dodací lhůtou. Zadejte jen požadavek do vyhledávače. Nebývá obvykle hned na skladě v Čechách, protože nepatří k nejžádanějším.

Za mě zkrátka: fajn to zkusit, ale díky, 10 dolarů jsem už utratila i smysluplněji. Tohle se u mě moc často holt cvičit nebude.



A dotaz pro vás: Na které cvičení byste chtěli číst recenzi? Napište!

JÁ NEBĚHÁM! - A JAK JSEM NA TO KUPOVALA BOTY

Nemusíte běhat maratony, abyste potřebovali dobré boty. 

Kde je vzít?

Neběhám, neběhám. Jen občas chodím po závodech. A ráno "šourat". A tak jsem potřebovala boty. Kvalitní boty.
Jsem vysloužilá tanečnice a nohy mám poněkud opotřebované. Sem  tam něco zlomeného, sem tam potrhaného, pohmožděného, tu zlobí kotník, tu klouby, tady zase pata...
A proto dobře vím, že některé investice nejsou vyhazování peněz. A že bez dobrých bot to nejde.

I na tancování potřebuju mít boty kvalitní a k tomu uzpůsobené (styly bez bot už vlastně netančím pár let, na ty jsem mladá už taky dlouho). Na flamenco jsem si nechávala šít. Když jsem si sem tam zalaškovala s latinou nebo salsou, mám na to aspoň profi boty, i když tam nemám svého ševce.
Když jsem tedy začala pravidelně vybíhat, věděla jsem, že to ve starých botách na nordic walking, které už stály na hraně své životnosti, moc dlouho nepůjde.

PROČ POTŘEBUJETE DOBRÉ BOTY
Nejsem odborník na nohy, jenom ty svoje trápím docela dost. A vím, že potřebují opečovávat a chránit. Nebavme se teď o pravidelné péči (a moje pedikérka by vám řekla, že bych teda měla pořád co zlepšovat!). Bavme  se o botách.
V lodičkách jsem strávila, když to sečtu dohromady, asi pěkných pár let života. Další podstatnou část v botách na tancování. A zbytek ve sportovních botách.
Když v té botě potřebuju vydržet celý den / zvládnout dlouhé hodiny tanečního semináře / odzvedat kila a kila železa / odchodit kilometry na výletech / odchodit kilometry s holemi, potřebuju, aby mi nerasovaly nohu během první čtvrthodiny.

Noha potřebuje na každou aktivitu tu správnou oporu. Nesmí samozřejmě nikde tlačit, odírat. Nesmí být prošlapaná - protože pak části nohy bolí nebo se už zase odírají.
Zkrátka a dobře, jakmile mám vydržet a hýbat se, musí mi bota sedět a být kvalitní. A taky dýchat - jak poznáte, jakmile se zujete :-)

Proběhla jsem se lehce bosa po pásu, postavila se do přístroje na diagnostiku, a pak se vše zhodnotilo. Jak našlapuju, jak vytáčím nohy, jak vypadá klenba, kam přenáším váhu... 

V jedněch botách se opravdu nedá zvládat všechno. Ano, na dvoutýdenní dovolené si to klidně dovolte. Ale jakmile myslíte trénink čehokoli jen trochu vážněji, pořiďte si na něj i to správné obutí. Ne, není to vyhazování peněz. Je to investice do vašeho zdraví - a taky kondice. Když je bota blbá, neodtrénujete, co máte, takže nebudete fit nebo štíhlí nebo cokoli, co zrovna chcete.

VÝBĚR BOTY
Když už se něčemu věnujete dlouho a pořizujete si několikátý pár bot, asi víte, kam sáhnout.
Když hledáte boty první...

Ano, je čas na odborníky.

Pro začátečníka, pokud nemá moc kil navíc, možná bude fakt stačit i lepší sportovní obchod s kvalifikovaným personálem. Hlavně prosím nechoďte někam do tržnice :-)

Když to myslíte vážně nebo když už máte s nohama trochu problémy a víte, že na ně musíte být hodnější, smiřte se s tím, že budete trochu investovat. Takže mně bylo jasné, že to chce holt prodejnu pro běžce - i když se na maraton opravdu nechystám!

Na internetu jsem našla jednu poblíž své práce. Chodí se tam bez objednání, přesto vám nejen dají vyzkoušet boty, ale nejprve zjistí, jaký typ boty vám vůbec na to zkoušení mají přinést.

Proběhla jsem se lehce bosa po pásu, postavila se do přístroje na diagnostiku, a pak se vše zhodnotilo. Jak našlapuju, jak vytáčím nohy, jak vypadá klenba, kam přenáším váhu...

Na základě toho všeho se vybral vhodný základní typ boty.
A ty jsem potom začala zkoušet.

Trvalo to přece jen chvíli, vyhraďte si minimálně pauzu na oběd, nebo tam radši zajděte až po práci. Ale výsledkem byly boty, o kterých jsem na noze ani nevěděla.
A ve slevě :-) Takže vyšly v podstatě na to, co slušná použitelná bota z toho sportovního obchodu.

Mám za sebou prvních pár tréninků. Nemám zdaleka naběháno tolik, abych už mohla říct, jak velký je to rozdíl. Ale mám odtancováno a odchozeno tolik, abych mohla říct, že jsem ráda, že jsem to udělala. Noha je jako v papuči. No a já holt musím s tím svým "šouráním" ještě chvíli vydržet, když jsem zainvestovala!

Jo, a kde že jsem to byla?
Takhle se o mě postarali v Triexpertu, a ne, ta sleva byla na celou botu, ne za to, že je takhle pochválím. Prostě byli dobrý, tak si pochvalu zaslouží! https://www.triexpert.cz/bezecka-diagnostika/

NEBOJTE SE ZAČÍT

Člověk nemá rád změnu. Rádi se držíme toho, co známe. 

Potíž je v tom, že ono to pokaždé nefunguje. 

A ta změna je nutná. 

Ale jak na ni?

Dost možná vstáváte s pocitem, že chcete žít jinak. Chcete být štíhlejší. Mít víc energie. Vypadat líp. 

Ale nevíte, anebo možná nechcete pro to udělat nic, co se vymyká všemu, co znáte a máte vyzkoušené.

Neslyšeli jste náhodou někoho říkat: Já chci zhubnout. Já chci vypadat jinak. Ale nemůžu přece X, Y, Z, nebudu jíst A, B, C, nepůjdu dělat BFLM... Chceme změnu, ale nechceme přitom moc vystupovat ze svých zajetých kolejí. Bojíme se zkoušet něco, co se naprosto vymyká našemu naučenému pohodlí.

Já chci zhubnout. Já chci vypadat jinak. Ale nemůžu přece X, Y, Z, nebudu jíst A, B, C, nepůjdu dělat BFLM...

Proč?

Jednak za tím stojí naše pohodlnost. Ona totiž změna "bolí". Žádá si od nás oddanost, poctivost, práci, námahu, překonání sebe sama.

A jednak se bojíme, že to nevyjde. A my se ještě ztrapníme.

Letos jsem na středně mladá kolena začala běhat. (Jo, já vím, že o tom teď mluvím nějak moc, ale sneste to - ona je to totiž dobrá ilustrace toho, kam mířím.) Ne, nemám to nijak zvlášť v lásce. Nenašla jsem se v tom. Nechystám se na příští pražský maraton. Ani ten newyorský :-) Ale zůstávám u toho.

Zůstávám, protože je to jiný, nový pohyb. Moje tělo je zvyklé na to, co dělá a dělalo roky. Ano, intenzita se mění, druh tance nebo způsob tréninku se odlišuje a vyvíjí. Ale jinak jdu celé ty dlouhé roky po jedné kontinuální trase.

Blbnutí, metání kozelců, tancování, k tomu přidejte v dětství míčové hry. Pak začala trošku zlobit záda, tak postup k józe a časem pilates, jak tělo přestávalo sloužit. Aerobik toho klasického střihu - však se tam trošku poskakovalo do rytmu, byly tam nějaké ty gymnastické prvky, tak proč ne? Ale protože jsem od přírody hypermobilní (mám prostě volné klouby) a tancování a jóga tomu nepřispívají, docela brzy jsem musela sáhnout taky po činkách. Zkrátka a dobře, aby ty klouby držely pohromadě - svaly je udrží :-) 

Přecházím od jednoho plynule ke druhému, ale pořád vlastně to má určitou návaznost a prolíná se to a doplňuje. Což je fajn. A je to taky docela pestré.

Jenomže tancování ubývá. Zlobily nohy, flamenco šlo na chvíli stranou. Loni zlobilo (a hodně!) všechno, a všechno tancování šlo stranou. Vrátila jsem se k salse a latině, abych se konečně naučila pořádně techniku, a práce se převalila takovým způsobem, že jsem hodiny ani nestíhala.

A než jsem se nadála, nedělala jsem vlastně nic aerobního. Chůze v tomto případě už nestačí. No a proto jsem se musela překonat a začít s něčím novým.

• Běhám dobře? Ne. Šourám se. 
• Dýchám u toho dobře? Pořád ne až tak, jak bych asi měla. Díky tancování a dalším sportům mám základ a umím se svým tělem pracovat, ale přece jen je to zase jiná technika pohybu. 
• Došlapuju správně? Zase - ne tak docela. (A tady bych mohla opakovat tu předchozí větu: Díky tancování a dalším sportům...) 
• Když doběhnu, vypadám asi tak hodinu jako rajče. Dobře, ta vedra tomu taky nepomáhala. 
• A jsem ráda za své plus minus 3 kilometry. S indiánem.

Ale! Nebála jsem se začít. Jo, dlouho jsem se odhodlávala :-) Ale začala. Začala jsem dělat něco nového, něco úplně jiného, než jsem byla zvyklá. Nejsem v tom dobrá (a to já nesnáším!), bojuju s tím, ale začala jsem. Něco jsem zkusila. Něco jsem změnila. Bolí to a není to pohodlné. Ale změna je život! Anebo taky takhle: Když děláte pořád všechno stejně, budete mít pořád stejné výsledky. A já jsem přece na cestě #doformysafrais, ne? 

VORVAŇKY V BĚHU - ZÁVOD NA STŘEDNĚ STARÁ KOLENA

Jak i obstarožní tanečnice s tréninkovým skluzem přežije závody, kde se nejen běží, ale ještě na vás číhají i překážky?

Na jaře jsem psala o tom, že mám báječné kamarádky. A že zásadně neběhám. Bohužel tyto dvě skutečnosti na sebe narazily, když si moje báječné kamarádky vymyslely, že půjdeme letos v srpnu závod. Kde se poběží, poleze přes překážky, bude cachtat vodou a vůbec provádět různé vylomeniny.

Řekla jsem tedy ano. Jako správná "yes-woman". Člověk může litovat jen toho, co neudělal. A nesmí zahnívat. Musí překonávat svoje hranice, jinak neporoste. A všechny ty další motivační řeči...

BĚH A JÁ
Je o mně všeobecně známo, že běh NENÍ můj koníček. Ale překonala jsem se. Stáhla jsem si C25K a začala. Teda, staženo jsem měla už dlouho a občas to zkoušela, ale teď už nebylo zbytí, musela jsem pravidelně a zodpovědně trénovat.
Samozřejmě jsme si k téhle šílenosti vybraly léto, kdy teplota jen vzácně klesala pod 30 stupňů. A ne, to já v lásce teda rozhodně nemám. A tělo mi v tom nefunguje.
Ale aspoň něco jsem odběhala. Přesněji odšourala. V rychlosti pohybu u mě zatím není moc velký rozdíl mezi tím, jestli jdu, nebo jestli se ocitám oběma nohama nad povrchem zemským najednou.
Chodila jsem ráno, nejpozději v 7 (o cvičení ráno, nebo večer jsem psala tady: Kdy je lepší cvičit), protože pak už to vážně nešlo. Na 30 minut - tolik mi vyměřila aplikace.
(O mém vztahu k běhání jste si mohli ostatně přečíst i tady: Já zásadně neběhám)

DALŠÍ TRÉNINK
S přestávkami sportuju celý život, takže nějaký základ mám, ale na takovou šílenost bez průpravy jít vážně nemůžete.
Fitko probíhalo, jak se dalo. Ale s poslední vlnou veder už jsem to fakt nedávala. Takže vznikal tréninkový skluz.
Jelikož v těchhle teplotách se i prostá jóga měnila na bikram jógu, která mi srdeční tep zvýší naprosto spolehlivě, snažila jsem se aspoň odcvičit něco v tomto stylu, nebo pilates. Udržovat zkrátka svaly aspoň trošičku v pohotovosti, aby mě nemusely holky nést na zádech (protože to by se pronesly).

JÍDLO
Hele, asi takhle, za normálních okolností by v přípravě mělo vypadat úplně jinak. Ale i tady použiju svoji současnou nejoblíbenější výmluvu: vedro. Já třeba nebyla schopná několik týdnů vůbec jíst maso. Už jen ta představa mi jaksi nedělala dobře!
Takže holt sýry, vejce, jogurty. Různé obiloviny. Zelenina. Ovoce. Sem tam ryba, ale spíš jen rybičky.

ZÁVOD
Když to shrnu, zdaleka jsem nebyla připravená tak, jak jsem chtěla a jak bych být měla. V den závodu navíc bylo - pro změnu - nějakých 32 stupňů. A my startovaly po poledni.
Jelikož organizátorům nedorazili dobrovolníci, nebylo zdaleka všechno takové, jak být mělo. Problémy se zajištěním bezpečnosti, se zajištěním překážek, občerstvením na trati (a ve 30+ stupních ta voda opravdu hodně chyběla a nebylo to zdravé)...
Šly jsme to ve třech (teda, kromě dalších x desítek lidí) a držely se na trati hezky jako skupina. Pomohly si, kde bylo třeba. Když jedna nemohla, zpomalily jsme do chůze. Když bylo třeba rozdělit úkol, podělily jsme se.
Výsledkem bylo - podle mého měření - 8,92 km. O čase se bavit nebudeme - vedro, překážky, nedostatek tréninku. Ale poslední jsme zdaleka nebyly :-)

Půjdu to zas?
To si ještě hodně rozmyslím.
Nepůjdu s největší pravděpodobností tento konkrétní závod, protože ty výpadky v organizaci byly pro mě příliš závažné, abych to s touto výší startovného a tak daleko od domova opakovala.

CO DÁL?
No, vymýšlíme, vymýšlíme... Mám přece báječné kamarádky.
Potkáte nás nejspíš na nějakých vánočních bězích (já přece NEBĚHÁM!!!) a mně se v hlavě rodí jeden hodně šílený nápad na příští rok.

POUČENÍ Z TOHO PLYNE...
Hele, holky, i vy déle mladé... Některé nápady znějí šíleně a neuskutečnitelně. Ale zkoušejte překonávat svoje hranice a zkoušejte nové věci.
Zdaleka jsem nebyla spokojená se svým výkonem, s výkonem pořadatelů, časem a vůbec, ale... Ale mám sakra dobrý pocit z toho, že jsem se překonala, přemohla jsem svoje přesvědčení, že neběhám, a začala ráno chodit "šourat". A mám sakra dobrý pocit z toho, že jsem do toho vůbec šla. A konečně, mám sakra dobrý pocit z toho, že i jako holka déle mladá a s ne úplně dokonale vyladěnou formou JSEM TO DALA! (I když jsem druhý den strávila na gauči :-) )

DOMÁCÍ CVIČEBNÍ PROGRAMY NA DVD

Cvičíte doma s DVD programy? Zamilovaly jste se do Jillian? Nebo Shauna? Nebo třeba Autumn? 

Jaké jsou výhody a nevýhody těchto programů?

Cvičení doma je pohodlné. Není se na co vymlouvat - vstupné do fitka, cesta někam pryč, počasí... Může vám být jedno, jestli venku prší, mrzne, praží slunce, nebo jestli byste musela strávit hodinu na cestě. Odcvičeno bývá často za půl hodiny. To se dá zvládnout skoro vždycky. Jo, i před prací ráno, když už máte děti větší a nemusíte je složitě vypravovat nebo vás samy nebudí někdy kolem páté.

Na trhu jsou spousty cvičebních programů. Jednak přímo na internetu, na YouTube, v češtině i jiných jazycích. Jednak také na klasických DVD, opět v češtině i jiných jazycích.
Spousta ženských před lety propadla Jillian Michaels a jejím měsíčním programům. Pak objevovaly další - je jich spousta a každý si vybere to svoje. Bob Harper, Shaun T, Autumn Calabrese (najdete tu třeba i recenzi na 21 Day Fix a budou přibývat další, jak se dostanu k jejich sepsání nebo procvičení programů, které jsem snad ještě necvičila), Blogilates, celá série P90X a mraky dalších. A to včetně českých (déle mladé holky si určitě vzpomenou na první videokazety s aerobikem Olgy Šípkové, že jo?).

Výhody

• cvičíte doma
• je to krátké
• neztrácíte čas dojížděním
• je to při ruce
• nemusíte na nic myslet, předcvičující vás vede
• někdo si procvičí i angličtinu :-)

Nevýhody

• starší programy OPAKUJÍ KAŽDÝ DEN TO SAMÉ CVIČENÍ
• potřebujete cvičební podložku
• potřebujete prostor
• potřebujete posilovací gumy nebo činky (u většiny programů)

Tato nevýhoda opakování každý den toho samého je poměrně podstatná.

Starší Jillianiny programy (ale i jiné) byly postavené na tom, že se cvičilo 3 x 10 dní (nebo 4 x 5-6 dní) to samé každý den. 

Novější programy jak její, tak jiných tvůrců, už začaly více dbát na pestrost a jsou poskládané trochu jinak (k tomu se hned dostaneme).

Co dělat, když máte cvičit každý den to samé?

Jde to. Ale nepoužívejte žádné vyšší váhy. Berte to jako kondiční cvičení, v podstatě víc aerobní. Klidně cvičte bez zátěže. A po každém tomhle cvičení si dopřejte delší protažení, které tam dost často chybí.

Nebo cvičte obden.

Nebo to prostřídejte - jeden den podobný cvičební program, druhý den nějaký jiný, zaměřený víc na kardio (jo, to je třeba ten Shaun T a jeho různé programy).

Jaký typ programu si vybrat

Pokud nechcete z principu odcvičit 30 Days Shred nebo něco podobného, abyste si to mohla "odškrtnout", pátrejte po programech, které nabízejí mix. To znamená, že každý den cvičíte něco trošku jiného a pak se k tomu zase za pár dnů vrátíte. Příkladem, když zůstaneme u Jillian, je Body Revolution (dočkáte se i podrobnější recenze): posilování jedněch svalových skupin, druhý den druhé svalové skupiny, třetí den kardio a pak ještě jednou dokola. 

Co se dá cvičit každý den?

Jsou samozřejmě i programy, které se takto cvičit dají bez větších obtíží. To platí pro programy zaměřené na kardio, na aerobní stránku. Tanečnější. Nebo směřované spíš k tae-bo, stínovému kickboxu a podobně (Billy Blanks - tak jsme tu déle mladé, že :-) , Shaun T, u ještě déle mladých třeba různé Walk At Home nebo i Zumba - pamatujete?). 

Když to shrnu, co si z toho vzít?

• Pokud cvičíte program, kde je každý den to samé, cvičte s nízkými váhami nebo bez nich.
• Pokud chcete cvičit jeden program, který se v podstatě opakujte, volte aerobní formu.
• Pokud chcete odcvičit delší program, vybírejte ten, kde se střídá typ zatížení.
• Pokud cvičíte už delší dobu a programy znáte, nakombinujte si je (tip najdete třeba tady v programu pro pokročilejší).

Moje tipy na pestřejší programy:

Jillian: 

• Body Revolution (začátečníci)
• Body Shred (pokročilejší)
• Shred With Weights (ačkoli tam mám výhrady, o kterých si povíme zase někdy příště)
• The Biggest Winner (klidně od začátečníků)

Shaun T:

• cokoli :-)
• Insanity je fakt pro trošku pokročilejší

Autumn Calabrese:

• 21 Day Fix
• 21 Day Fix Extreme

P90X

moje srdcovka, každý program v každé verzi

• P90X (nejklasičtější, nejdelší)
• P90X2
• P90M (45-50 minut)
• P90X 3 (půlhodinovky)
• existují vždy složení na silovější verzi a na takzvanou "lean", kde je víc kardia, ale odcvičí se vždycky všechno, a jsou to vždycky programy na 90 dní, samozřejmě 

Chalene Johnson

tady taky klidně všechno, snad jen staré Turbo mě zas tak moc nebralo

tajný tip: PiYO - kombinace pilates, jógy a Chalenina podání - různé délky cvičení, na léto, když je vedro a nechce se vám ráno moc poskakovat, je to skvělý program, je to pomalejší, máte pocit, že se "nevybijete", ale jen si to zkuste :-)

Blogilates:

podobně - pro milovníky pilatesu a kombinovaných podobných druhů cvičení

Kayla Itsines

hele, tu jsem ještě neprocvičila, ale podle appky to vypadá dobře

Chris a Heidi Powell

najdou se cvičební DVD, ale já jela podle jejich appky - víc tady v recenzi.

CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT 9: CVIČÍM UŽ DÉLE

I tento týden se budeme bavit o cvičení. Tentokrát si ukážeme, jak se dají různě nakombinovat cvičební programy, pokud se hýbeme už delší dobu.

Cvičíte doma s Jillian? Nebo Shaunem? Nebo kýmkoli dalším? (Mimochodem, postupně se tu začala objevovat i představení různých cvičebních programů nebo knih, zatím toho moc není, ale budou přibývat - stačí do vyhledávače tady nahoře zadat slovíčko "recenze".) Nebo dokonce chodíte i do tělocvičny? Na nějaké vedené hodiny?
Nebudeme se asi bavit o těch z vás, které mají vlastního trenéra, připravují se na nějaké závody, věnují se cíleně nějakému sportu - ty už svůj tréninkový plán mají nebo je někdo vede. Ale ostatní déle mladé holky, kterým není pohyb cizí, jen nějak nejsou zvyklé přemýšlet nad tím, co kdy cvičit, ty třeba dneska nějaký nápad najdou :-)
A ty, kdo začínají, můžou zalistovat na článek z minulého týdne, který je dovede i k dalšímu povídání: Chci konečně zhubnout: začínáme cvičit.

Co cvičit
Bez ohledu na to, jak dlouho jsme mladé a jestli chceme hubnout, nebo zůstat hlavně pohyblivé, bychom měly v tréninku dodržet pár základních zásad.
Potřebujeme cvičit pro sílu,

1. protože zpevněné svaly líp vypadají a dávají hezčí tvary tělu
2. protože svalová hmota znamená vyšší bazální metabolismus (a to se hodí snad vždycky!)
3. protože silové cvičení posiluje i kosti, a u déle mladých holek se můžeme bavit o hrozbě řídnutí těch kostí a zbytečných zlomeninách 

Potřebujeme cvičit pro ohebnost,

1. protože pružnost se s lety ztrácí a my nedosáhneme, kam potřebujeme, nepředkloníme se, kam je třeba, nebo si můžeme i něco natáhnout, nebo dokonce natrhnout
2. protože pružnost zajistí, že lépe fungují ty svaly, které zpevňujeme
3. protože pružné okolní tkáně nám umožňují dobře cvičit ty ostatní věci

Potřebujeme cvičit pro vytrvalost,

1. protože potřebujeme zdravé srdce (i ženám, zejména těm déle mladým, hrozí kardiovaskulární nemoci - ano, i infarkt)
2. protože potřebujeme pořád třeba doběhnout autobus nebo zvládnout celodenní výlet
3. protože prostě chceme udýchat to cvičení s mladšími holkami kolem nás :-)

Kolikrát týdně cvičit
To záleží na spoustě věcí - na času, který máme k dispozici (s odrostlými dětmi třeba už zase přibyl), na naší kondici a zdravotním stavu, na trénovanosti, na naší cvičební historii.
Jasně, kondička se buduje postupně a zlepšuje. Ale přece jen je na tom - přinejmenším ze začátku - jinak holka, která cvičila celý život, než ta, která začíná a cvičí třeba půl roku. Já nechci říkat, že je tělo "zvyklé" na tu větší zátěž - ale tak trochu opravdu zvyklé je. A u déle mladých holek musíme počítat s tím, že neregenerujeme už tak rychle jako ve 20 letech - to je realita, kterou neokecáme. (Před čtyřicítkou jsem běžně dávala víkendová soustředění, kdy jsem protančila 10 i víc hodin za 2 dny a jeden večer k tomu - dneska už to opravdu nejde.)

Řekněme, že takový ten velmi dobrý výkon bude 5 x týdně.
Doporučená doba pro běžnou populaci je 150 minut týdně - což není fakt moc. To je 5 x 30 minut cvičení. Když to myslíte vážně a pohyb vás opravdu baví, můžeme se bavit o dvojnásobku. U hodně trénovaných holek i něčem víc - ale potom myslete na regeneraci a střídání aktivit.


Možnosti cvičebního plánu
Záleží na tom, co vás baví a k čemu máte možnosti. Pokud v širokém dalekém okolí není fitko nebo vás to ze srdce nebaví, najděte si domácí cvičební program. Pokud jste rozená běžkyně a máte v okolí dobré trasy, budete se víc soustředit asi tímhle směrem. Ale pokud bych měla nabídnout něco obecnějšího jako vodítko, od kterého se můžete odpíchnout, tady je pár nápadů:

Pro milovnice fitka: 

DEN	SÍLA	PRUŽNOST	VYTRVALOST	NĚCO NAVÍC
pondělí	posilovna celé tělo
úterý			rychlá chůze
středa		jóga		procházka
čtvrtek	posilovna celé tělo
pátek			rychlá chůze
sobota	posilovna celé tělo
neděle				procházka

 Pro milovnice běhu:

DEN	SÍLA	PRUŽNOST	VYTRVALOST	NĚCO NAVÍC
pondělí			běh
úterý	pilates
středa			běh
čtvrtek		strečink		procházka
pátek			běh
sobota	pilates
neděle				procházka

 Pro ty, co cvičí doma s klasikou:

DEN	SÍLA	PRUŽNOST	VYTRVALOST	NĚCO NAVÍC
pondělí	Jillian
úterý		jóga
středa			Shaun T
čtvrtek	Bob Harper
pátek			Shaun T
sobota		blogilates
neděle				procházka

Co ty měsíční cvičební plány, které se na DVD nabízejí? Víte co? Těmi to už teď komplikovat nebudu, ale najdete je hned v dalším samostatném článku: Domácí cvičební programy.

1. úkol pro jídlo

Tento týden se víc bavíme o cvičení. Když to myslíte vážně se cvičením, měly byste to brát vážně i s jídlem - ne kvůli hubnutí, ale protože je to palivo, bez kterého se odcvičit pořádně nedá. Takže úkol tohoto týdne bude možná pro někoho otravnější, pro někoho obtížnější, ale vyzkoušejte to:

odvažujte a odměřujte si, co jíte - zkuste nějakou aplikaci, z českých třeba Kalorické tabulky. Nenastavujte si tam, co sníst MÁTE, ale týden si zaznamenávejte, co doopravdy sníte.

2. úkol pro hlavu

Dejte si dohromady UDRŽITELNÝ tréninkový plán pro svoje podmínky na příští měsíc. Inspirujte se tady. Vymyslete si, co je možné dodržet, a pak to dodržte, když tělo dovolí.

3. úkol pro tělo

Odcvičte si podle toho plánu :-)

Ahoj za týden! Napište do komentářů, tady nebo na Facebooku, o čem byste si chtěly povídat a co vás zajímá. Mějte se krásně a užívejte si léto.

P.S.: A pro zvědavce, jak to vede tenhle šílenec:

Pro šílence sportujícího celý život, který se chystá na závody, pokud si to nerozmyslí :-)

DEN	SÍLA	PRUŽNOST	VYTRVALOST	NĚCO NAVÍC
pondělí	posilovna
úterý	posilovna
středa			poloběh	jóga
čtvrtek	posilovna
pátek			poloběh	jóga
sobota	posilovna		poloběh	procházka
neděle			poloběh	procházka

Ale tohle je přece jen ta extrémní verze a dočasná. Normálně by tam ty víkendové parodie na běh nebyly. U mě ten "běh" připomíná spíš chůzi střídanou popoběhnutím, tak to není náročný trénink, který by potřeboval větší regeneraci. Až bude po závodě (pokud na něj fakt půjdu), vrátím se zase víc ke klasickému kardiu a tanci, takže to bude vypadat třeba nějak takhle:

DEN	SÍLA	PRUŽNOST	VYTRVALOST	NĚCO NAVÍC
pondělí		pilates ráno	tanec večer
úterý	posilovna ráno
středa		jóga ráno	tanec večer
čtvrtek	posilovna ráno		tanec večer
pátek		jóga ráno
sobota				procházka
neděle			posilovna večer	procházka