Uplynulo první čtvrtletí a hubnoucí se dočkali prvních výsledků.
Končí třeba soutěže o hubnutí, nebo první "cyklus" nadšení přicházející s novým rokem.
Vyfotíte se, odvážíte, změříte, zaradujete... a co dál?
A co jsem teda dělala já, když jsem se odmlčela?
Ne, já nehubnu před očima, nerýsuju do plavek, nejsem zpátky svalnatá štíhlice :-)
Jo, zvedám víc, běhám víc, tančím víc.
Za toto první čtvrtletí jsem odchodila přes 700 km (jasně, jsou tu mnohem lepší chodci a běžci, ale na mě dobrý) a odcvičila celkem 84 tréninků. Běhala jsem sice po troškách a pomalu, ale každý měsíc. V rámci tréninku jsem střídala 8 různých aktivit, silový trénink ve fitku, běh, pilates, jógu, rotoped, tanec, nordic walking, kardio (nepočítám různé typy tanců a různé typy kardio cvičení - od čistého kardia, přes stínový kickbox po klasický metabolický trénink). Došla jsem si k silovým rekordům v téhle věkové dekádě a plánuju je rozhodně ještě vylepšovat.
Jídlo nebylo přísné, to netajím. Neomezuju se. Před lety jsem v důsledku nemoci nemohla pár let pořádně jíst. Moje tělo bylo jednak vyhublé a jednak oslabené. Následky nesu dodnes. Jako anorektička. Mám měřitelně zpomalený metabolismus v klidu i při zátěži a oslabené některé orgány, mám poruchu regulace určitých hormonů. Takže se dobrovolně nepouštím do hladovek a výrazně deficitních stravovacích plánů. Vím, že u mě povedou jen k dalšímu zhoršení inzulinové rezistence, regulace hladin adrenalinu a noradrenalinu, ghrelinu, a také k dalšímu zpomalování metabolismu. A já nechci a nemíním za dalších 10 let tloustnout i z okurky.
Jde o to, abychom si všichni našli způsob, jak určité věci dělat už do konce života.
Co tím vím chci říct?
Nejde jenom teď o jednu soutěž a o tyhle tři nebo čtyři měsíce. Nejde o to, že dočasně stáhnete příjem jídla (a někteří často i živin), abyste zhubli. Nejde o to, že teď čtvrt roku trávíte každou volnou chvíli pohybem a všechno ostatní jde stranou.
Jde o to, abychom si všichni našli způsob, jak určité věci dělat už do konce života. Abychom našli rovnováhu. Abychom vylepšovali nejen to, jak vypadáme na oko, ale především to, jak fungujeme uvnitř. Málokoho asi napadlo nechat si udělat na začátku téhle cesty zdravotní testy (a vůbec nechci vidět, koho nenapadlo nechat si aspoň změřit tlak a zkontrolovat hladinu cukru, pokud vstal rovnou z gauče a překopal svůj život totálně na hlavu). Ale ti, kdo se stravovali s rozumem a hýbali udržitelným způsobem, by viděli hodně velké rozdíly. A přesně TOHLE je důležité.
Někdo se musí potýkat "jen" s kily navíc. Někdo s určitými omezeními svého těla. Někdo třeba se stresem, který postupně ovlivňuje i fyzický stav a taky hmotnost. Tohle je pro mnohé start, budíček, první nakopnutí.Ale teď nastává život PO. Jezme a hýbejme a odpočívejme v něm tak, abychom to vydrželi do konce života, i když se bude práce hrnout, děti zlobit, partneři si stěžovat, že s nimi netrávíme dost času, krabičkování nám poleze krkem a každý měsíc nás bude čekat nějaká pracovní cesta.
Hodně štěstí! A já jdu na trénink.
Žádné komentáře:
Okomentovat