NEJDE, NEBO NECHCE SE MI?

Internetem proběhla zprávička o jisté mladé dívce, která se za dva roky naučila v podstatě sama hrát na housle tak, že obstojně zvládla i Chopina. Jistě, na koncertní kariéru to není a nebude, ale taky to nebylo žádné skřípání deroucí uši. Kdo někdy přišel do styku s hudbou aktivně, umí si asi představit, že naučit se zrovna na housle nepatří k nejjednodušším úkonům, na které můžete natrefit. Takový triangl se zvládá určitě snáz.

Poučení? Když se chce, tak to jde. Krásné klišé, já vím. Ale ono to pořád platí. Když něco opravdu chceme, věnujeme se tomu. Soustředíme se na to. Máme určitou vidinu. A uděláme, co udělat musíme, abychom tu vidinu naplnili. A je úplně jedno, jestli se bavíme o hubnutí, udržení a zlepšení svého zdravotního stavu, zformování těla, pokoření osobních sportovních rekordů nebo absolvování maratonu, naučení se na kytaru, ba dokonce i učení se tančit - dobrá, někomu to jde lépe a někomu hůř, ale s dostatkem odhodlání, práce! a času to fakt aspoň na nějakou obstojnější úroveň jde (jen někomu to bude určitě trvat déle než čtyři měsíce).
Život nám bude vždycky házet klacky pod nohy, když ho necháme. Vždycky budou důvody, proč něco nejde. Vždycky nám bude bránit to a ono, vždycky bude něco důležitějšího než my a náš plán. Tak to prostě je. Učíme se dávat na první místo taky sebe, dělat si na sebe čas, uvědomit si, co chceme MY, a věnovat pozornost, sílu, čas a energii tomu, za čím jdeme. Tak na to nezapomínejme. Na housle se asi za rok hrát nenaučíme, ale kus práce odvést určitě můžeme. A nemusí to být jenom v hubnutí. Tak co? Chcete?