ZUMBA MAFIE

Léto, letní školy, a tak po letech zase jednou i zumba. Byla jsem zvědavá, jak se změnila. A co zůstalo stejné. První postřehy?

Když před léty vlétla do tělocvičen zumba, přitáhla mraky holek všeho věku a postav. Najednou mohly tančit, aniž by musely absolvovat taneční školu. Kroky byly relativně jednoduché. Často vycházely ze starého dobrého aerobiku - a ten si spousta z nich dobře pamatovala. Prostě značka ideál.
Na lekcích hrála La Bamba, hitovky devadesátých let, Dr. Alban, jedna rytmická perla za druhou. Ženské (buďme upřímné, na tyhle hodiny chodily vždycky víc holky) odcházely z hodin propocené, zarudlé, zadýchané a naprosto spokojené a s dobrou náladou.

Pak se začalo ozývat, že ono to na hubnutí není zas tak ideální. A složitě se rozebíralo, při jaké tepovce se spalují cukry a kdy tuky. A když se pálí víc tuků, tak se přece hubne, ne? (No, ne tak úplně, ono jde o to, že se primárně, ve větším procentu, pálí energie z tuku, ale celkový výdej může být menší. Při velkém výdeji při vyšší tepovce jde víc energie z cukrů, ale protože té energie spálíme hodně, odejde s ní i větší množství energie z tuku, než při tom menším pálení při nižší tepovce. Ale do toho se dneska zamotávat nebudeme.)

Roky ubíhaly a do českých tělocvičen (a diskoték) se prodíraly víc a víc karibské rytmy. Hodiny salsy a přidružených tanců dneska nabízí kdekdo. V různé úrovni, to si řekněme upřímně. Ty písničky znějí ve velkém i z všelijakých rádií, a tak je každý zná. (A každý, kdo opravdu tančí salsu vážněji, nemůže Despacito ani slyšet, ale to odbíhám.)

Jak tedy vypadá zumba roku 2019?
* Ty prvky starého dobrého aerobiku jsou tam pořád. 
Takže holky déle mladé, nebojte se, neztratíte se, ani když přijdete poprvé. Jo, budete trošku povlávat za ostatními, protože na zumbě se kroky prostě nevysvětlují, ale sleduje se lektor (a sousedka). Ale pár kroků umět budete hned. A hlavně nezapomeňte, že ty holky, o kterých máte pocit, že jsou to hvězdy, které chytají pohyby jako zázrakem během zlomku vteřiny, tančí tuhle samou skladbu v téhle samé podobě třeba celý rok na pravidelné lekci, jo? Zatímco vy to chytáte během jediné hodiny. A chytnete!
* Hraje se tam hodně salsa a další karibské rytmy. Ale kromě nejzákladnějších salsových kroků se tam pořád dělají ty prvky starého dobrého aerobiku, takže viz bod výše a klídek. A to Despacito už zas tak často naštěstí nezaznívá.
To hlavní naposled:
* Pořád tam funguje zumba mafie!
Pamatujete ty holky, co zabraly první řadu rovnou ručníkem, sotva přišly? Ty tam jsou pořád! Jo, i ty jejich ručníky. Nemáte šanci se přes ně protlačit, ale ono je to občas lepší. Ony se totiž mezi nimi pořád ještě najdou i takové, které při jednom každém tónu kroutí celým tělem jak při tanci svatého Víta v domnění, že je to sexy - protože o nějaké gradaci v životě neslyšely. Jo, někdy je to hodně zábavné sledovat. Ale snažte se nesmát moc, ať neztratíte kroky :-)

Takže vrátit se na zumbu i v roce 2019?
Jasně že jo!
Zatančíte si relativně nenáročné kroky, jen se nesmíte nechat odradit tím, že to třeba ta první řada tak zázračně chytá na první dobrou. Zapotíte se, zadýcháte - a procvičíte si srdce (jestli jste se ovšem hodně dlouho nehýbaly nebo to srdce nemáte úplně v top stavu, stavte se předtím u doktora změřit tlak přinejmenším, a na hodině to nepřehánějte a nesnažte se uhnat úplně všechno co ostatní, když se vám dělají mžitky před očima). Spálíte nepatrně tuku (hele, ono to zas takové obří množství na jediné hodině není, takže ten koláček po zumbě jste si tak docela nezasloužily). O něco víc spálíte energie celkově. Ale hlavně se pobavíte, uvolníte a budete se chvíli věnovat jenom samy sobě.
A tip: v té druhé nebo třetí řadě za mafií směrem ke středu uvidíte na lektora trochu líp ;-)

ŠOURÁNÍ NEBO ŠNEČING?

Už jste si možná stačili všimnout, že jsem běhna. Teda, já jsem coura. Indiánská. No prostě, založila jsem a propaguju novou sportovní disciplínu: šouring. Co že to je?

Nejsem běžec. Nikdy jsem nebyla. A nebudu?
Neběhala jsem nikdy. Pamatujete, jak se ve škole běhávalo těch 1200 metrů? Nebo dokonce dvanáctiminutovky? Já jsem ta, co do DOŠLA mezi absolutně posledními.

Pak měly moje báječné kamarádky Vorvaňky jeden skvělý nápad, o něm jsem psala víc tady. No tak jsem teda začala.

Za ten rok jsem zvládla s přestávkami absolvovat C25K. Překonala jsem vrozený odpor k běhání. Vybíhám dobrovolně. Ne moc často, nebo spíš je to ve vlnách. Ale běhám. Šourám. Šinu se.

Letos jsem, jak se zdá, zlomila i svého muže. Ještě rekonvalescent, po opravě kolene a přilehlého okolí. Souhlasil, že bude běhat se mnou. Já na oplátku souhlasila, že po - ehm, ehm - hoooodně letech sednu na kolo.

Dnes ráno jsme vyběhli. Já ho varovala. Jsem ikona šouringu. Běhám, ale běhám opravdu velmi pomalu. Řídím se heslem "když nemůžeš, tak zpomal". A ono to funguje. Jinak to neudejchám. Jsem kardiak, mám hraniční astma, prostě mi to nedýchá. Zadýchám se, když jdu po schodech. Navzdory tomu, že v jednom kuse cvičím, tančím a tak podobně. Nikdo mi to nevěří, dokud toho není svědkem.

Stejně tak můj muž.

Byl varován, že poběžíme hodně pomalu, přesto ho překvapilo, že pomalost může mít i takový stupeň! Občas tedy popoběhl, aby se pro mě zase vrátil (čímž si hezky prodloužil trasu). Občas se v klidu vydýchal. A celkově to vypadalo, že tím rekonvalescentem jsem tam holt já.

Budu někdy rychlejší?
Možná. Ale nelámu to přes koleno. Dneska jsem se nechala málem zmámit k rychlejšímu běhu, a nešlo to. Musela jsem jít na indiána, protože bych se utavila. Tak to prostě je.
Jsem šnek. Jsem šoura. Ale běhám. A chodím běhat. A drahý si holt dá občas hodně pomalý výběh, kde mu budu kecat do nášlapů :-)

Šnekům a šourám zdar!

JÁ NEBĚHÁM! - A JAK JSEM NA TO KUPOVALA BOTY

Nemusíte běhat maratony, abyste potřebovali dobré boty. 

Kde je vzít?

Neběhám, neběhám. Jen občas chodím po závodech. A ráno "šourat". A tak jsem potřebovala boty. Kvalitní boty.
Jsem vysloužilá tanečnice a nohy mám poněkud opotřebované. Sem  tam něco zlomeného, sem tam potrhaného, pohmožděného, tu zlobí kotník, tu klouby, tady zase pata...
A proto dobře vím, že některé investice nejsou vyhazování peněz. A že bez dobrých bot to nejde.

I na tancování potřebuju mít boty kvalitní a k tomu uzpůsobené (styly bez bot už vlastně netančím pár let, na ty jsem mladá už taky dlouho). Na flamenco jsem si nechávala šít. Když jsem si sem tam zalaškovala s latinou nebo salsou, mám na to aspoň profi boty, i když tam nemám svého ševce.
Když jsem tedy začala pravidelně vybíhat, věděla jsem, že to ve starých botách na nordic walking, které už stály na hraně své životnosti, moc dlouho nepůjde.

PROČ POTŘEBUJETE DOBRÉ BOTY
Nejsem odborník na nohy, jenom ty svoje trápím docela dost. A vím, že potřebují opečovávat a chránit. Nebavme se teď o pravidelné péči (a moje pedikérka by vám řekla, že bych teda měla pořád co zlepšovat!). Bavme  se o botách.
V lodičkách jsem strávila, když to sečtu dohromady, asi pěkných pár let života. Další podstatnou část v botách na tancování. A zbytek ve sportovních botách.
Když v té botě potřebuju vydržet celý den / zvládnout dlouhé hodiny tanečního semináře / odzvedat kila a kila železa / odchodit kilometry na výletech / odchodit kilometry s holemi, potřebuju, aby mi nerasovaly nohu během první čtvrthodiny.

Noha potřebuje na každou aktivitu tu správnou oporu. Nesmí samozřejmě nikde tlačit, odírat. Nesmí být prošlapaná - protože pak části nohy bolí nebo se už zase odírají.
Zkrátka a dobře, jakmile mám vydržet a hýbat se, musí mi bota sedět a být kvalitní. A taky dýchat - jak poznáte, jakmile se zujete :-)

Proběhla jsem se lehce bosa po pásu, postavila se do přístroje na diagnostiku, a pak se vše zhodnotilo. Jak našlapuju, jak vytáčím nohy, jak vypadá klenba, kam přenáším váhu... 

V jedněch botách se opravdu nedá zvládat všechno. Ano, na dvoutýdenní dovolené si to klidně dovolte. Ale jakmile myslíte trénink čehokoli jen trochu vážněji, pořiďte si na něj i to správné obutí. Ne, není to vyhazování peněz. Je to investice do vašeho zdraví - a taky kondice. Když je bota blbá, neodtrénujete, co máte, takže nebudete fit nebo štíhlí nebo cokoli, co zrovna chcete.

VÝBĚR BOTY
Když už se něčemu věnujete dlouho a pořizujete si několikátý pár bot, asi víte, kam sáhnout.
Když hledáte boty první...

Ano, je čas na odborníky.

Pro začátečníka, pokud nemá moc kil navíc, možná bude fakt stačit i lepší sportovní obchod s kvalifikovaným personálem. Hlavně prosím nechoďte někam do tržnice :-)

Když to myslíte vážně nebo když už máte s nohama trochu problémy a víte, že na ně musíte být hodnější, smiřte se s tím, že budete trochu investovat. Takže mně bylo jasné, že to chce holt prodejnu pro běžce - i když se na maraton opravdu nechystám!

Na internetu jsem našla jednu poblíž své práce. Chodí se tam bez objednání, přesto vám nejen dají vyzkoušet boty, ale nejprve zjistí, jaký typ boty vám vůbec na to zkoušení mají přinést.

Proběhla jsem se lehce bosa po pásu, postavila se do přístroje na diagnostiku, a pak se vše zhodnotilo. Jak našlapuju, jak vytáčím nohy, jak vypadá klenba, kam přenáším váhu...

Na základě toho všeho se vybral vhodný základní typ boty.
A ty jsem potom začala zkoušet.

Trvalo to přece jen chvíli, vyhraďte si minimálně pauzu na oběd, nebo tam radši zajděte až po práci. Ale výsledkem byly boty, o kterých jsem na noze ani nevěděla.
A ve slevě :-) Takže vyšly v podstatě na to, co slušná použitelná bota z toho sportovního obchodu.

Mám za sebou prvních pár tréninků. Nemám zdaleka naběháno tolik, abych už mohla říct, jak velký je to rozdíl. Ale mám odtancováno a odchozeno tolik, abych mohla říct, že jsem ráda, že jsem to udělala. Noha je jako v papuči. No a já holt musím s tím svým "šouráním" ještě chvíli vydržet, když jsem zainvestovala!

Jo, a kde že jsem to byla?
Takhle se o mě postarali v Triexpertu, a ne, ta sleva byla na celou botu, ne za to, že je takhle pochválím. Prostě byli dobrý, tak si pochvalu zaslouží! https://www.triexpert.cz/bezecka-diagnostika/

NEBOJTE SE ZAČÍT

Člověk nemá rád změnu. Rádi se držíme toho, co známe. 

Potíž je v tom, že ono to pokaždé nefunguje. 

A ta změna je nutná. 

Ale jak na ni?

Dost možná vstáváte s pocitem, že chcete žít jinak. Chcete být štíhlejší. Mít víc energie. Vypadat líp. 

Ale nevíte, anebo možná nechcete pro to udělat nic, co se vymyká všemu, co znáte a máte vyzkoušené.

Neslyšeli jste náhodou někoho říkat: Já chci zhubnout. Já chci vypadat jinak. Ale nemůžu přece X, Y, Z, nebudu jíst A, B, C, nepůjdu dělat BFLM... Chceme změnu, ale nechceme přitom moc vystupovat ze svých zajetých kolejí. Bojíme se zkoušet něco, co se naprosto vymyká našemu naučenému pohodlí.

Já chci zhubnout. Já chci vypadat jinak. Ale nemůžu přece X, Y, Z, nebudu jíst A, B, C, nepůjdu dělat BFLM...

Proč?

Jednak za tím stojí naše pohodlnost. Ona totiž změna "bolí". Žádá si od nás oddanost, poctivost, práci, námahu, překonání sebe sama.

A jednak se bojíme, že to nevyjde. A my se ještě ztrapníme.

Letos jsem na středně mladá kolena začala běhat. (Jo, já vím, že o tom teď mluvím nějak moc, ale sneste to - ona je to totiž dobrá ilustrace toho, kam mířím.) Ne, nemám to nijak zvlášť v lásce. Nenašla jsem se v tom. Nechystám se na příští pražský maraton. Ani ten newyorský :-) Ale zůstávám u toho.

Zůstávám, protože je to jiný, nový pohyb. Moje tělo je zvyklé na to, co dělá a dělalo roky. Ano, intenzita se mění, druh tance nebo způsob tréninku se odlišuje a vyvíjí. Ale jinak jdu celé ty dlouhé roky po jedné kontinuální trase.

Blbnutí, metání kozelců, tancování, k tomu přidejte v dětství míčové hry. Pak začala trošku zlobit záda, tak postup k józe a časem pilates, jak tělo přestávalo sloužit. Aerobik toho klasického střihu - však se tam trošku poskakovalo do rytmu, byly tam nějaké ty gymnastické prvky, tak proč ne? Ale protože jsem od přírody hypermobilní (mám prostě volné klouby) a tancování a jóga tomu nepřispívají, docela brzy jsem musela sáhnout taky po činkách. Zkrátka a dobře, aby ty klouby držely pohromadě - svaly je udrží :-) 

Přecházím od jednoho plynule ke druhému, ale pořád vlastně to má určitou návaznost a prolíná se to a doplňuje. Což je fajn. A je to taky docela pestré.

Jenomže tancování ubývá. Zlobily nohy, flamenco šlo na chvíli stranou. Loni zlobilo (a hodně!) všechno, a všechno tancování šlo stranou. Vrátila jsem se k salse a latině, abych se konečně naučila pořádně techniku, a práce se převalila takovým způsobem, že jsem hodiny ani nestíhala.

A než jsem se nadála, nedělala jsem vlastně nic aerobního. Chůze v tomto případě už nestačí. No a proto jsem se musela překonat a začít s něčím novým.

• Běhám dobře? Ne. Šourám se. 
• Dýchám u toho dobře? Pořád ne až tak, jak bych asi měla. Díky tancování a dalším sportům mám základ a umím se svým tělem pracovat, ale přece jen je to zase jiná technika pohybu. 
• Došlapuju správně? Zase - ne tak docela. (A tady bych mohla opakovat tu předchozí větu: Díky tancování a dalším sportům...) 
• Když doběhnu, vypadám asi tak hodinu jako rajče. Dobře, ta vedra tomu taky nepomáhala. 
• A jsem ráda za své plus minus 3 kilometry. S indiánem.

Ale! Nebála jsem se začít. Jo, dlouho jsem se odhodlávala :-) Ale začala. Začala jsem dělat něco nového, něco úplně jiného, než jsem byla zvyklá. Nejsem v tom dobrá (a to já nesnáším!), bojuju s tím, ale začala jsem. Něco jsem zkusila. Něco jsem změnila. Bolí to a není to pohodlné. Ale změna je život! Anebo taky takhle: Když děláte pořád všechno stejně, budete mít pořád stejné výsledky. A já jsem přece na cestě #doformysafrais, ne? 

VORVAŇKY V BĚHU - ZÁVOD NA STŘEDNĚ STARÁ KOLENA

Jak i obstarožní tanečnice s tréninkovým skluzem přežije závody, kde se nejen běží, ale ještě na vás číhají i překážky?

Na jaře jsem psala o tom, že mám báječné kamarádky. A že zásadně neběhám. Bohužel tyto dvě skutečnosti na sebe narazily, když si moje báječné kamarádky vymyslely, že půjdeme letos v srpnu závod. Kde se poběží, poleze přes překážky, bude cachtat vodou a vůbec provádět různé vylomeniny.

Řekla jsem tedy ano. Jako správná "yes-woman". Člověk může litovat jen toho, co neudělal. A nesmí zahnívat. Musí překonávat svoje hranice, jinak neporoste. A všechny ty další motivační řeči...

BĚH A JÁ
Je o mně všeobecně známo, že běh NENÍ můj koníček. Ale překonala jsem se. Stáhla jsem si C25K a začala. Teda, staženo jsem měla už dlouho a občas to zkoušela, ale teď už nebylo zbytí, musela jsem pravidelně a zodpovědně trénovat.
Samozřejmě jsme si k téhle šílenosti vybraly léto, kdy teplota jen vzácně klesala pod 30 stupňů. A ne, to já v lásce teda rozhodně nemám. A tělo mi v tom nefunguje.
Ale aspoň něco jsem odběhala. Přesněji odšourala. V rychlosti pohybu u mě zatím není moc velký rozdíl mezi tím, jestli jdu, nebo jestli se ocitám oběma nohama nad povrchem zemským najednou.
Chodila jsem ráno, nejpozději v 7 (o cvičení ráno, nebo večer jsem psala tady: Kdy je lepší cvičit), protože pak už to vážně nešlo. Na 30 minut - tolik mi vyměřila aplikace.
(O mém vztahu k běhání jste si mohli ostatně přečíst i tady: Já zásadně neběhám)

DALŠÍ TRÉNINK
S přestávkami sportuju celý život, takže nějaký základ mám, ale na takovou šílenost bez průpravy jít vážně nemůžete.
Fitko probíhalo, jak se dalo. Ale s poslední vlnou veder už jsem to fakt nedávala. Takže vznikal tréninkový skluz.
Jelikož v těchhle teplotách se i prostá jóga měnila na bikram jógu, která mi srdeční tep zvýší naprosto spolehlivě, snažila jsem se aspoň odcvičit něco v tomto stylu, nebo pilates. Udržovat zkrátka svaly aspoň trošičku v pohotovosti, aby mě nemusely holky nést na zádech (protože to by se pronesly).

JÍDLO
Hele, asi takhle, za normálních okolností by v přípravě mělo vypadat úplně jinak. Ale i tady použiju svoji současnou nejoblíbenější výmluvu: vedro. Já třeba nebyla schopná několik týdnů vůbec jíst maso. Už jen ta představa mi jaksi nedělala dobře!
Takže holt sýry, vejce, jogurty. Různé obiloviny. Zelenina. Ovoce. Sem tam ryba, ale spíš jen rybičky.

ZÁVOD
Když to shrnu, zdaleka jsem nebyla připravená tak, jak jsem chtěla a jak bych být měla. V den závodu navíc bylo - pro změnu - nějakých 32 stupňů. A my startovaly po poledni.
Jelikož organizátorům nedorazili dobrovolníci, nebylo zdaleka všechno takové, jak být mělo. Problémy se zajištěním bezpečnosti, se zajištěním překážek, občerstvením na trati (a ve 30+ stupních ta voda opravdu hodně chyběla a nebylo to zdravé)...
Šly jsme to ve třech (teda, kromě dalších x desítek lidí) a držely se na trati hezky jako skupina. Pomohly si, kde bylo třeba. Když jedna nemohla, zpomalily jsme do chůze. Když bylo třeba rozdělit úkol, podělily jsme se.
Výsledkem bylo - podle mého měření - 8,92 km. O čase se bavit nebudeme - vedro, překážky, nedostatek tréninku. Ale poslední jsme zdaleka nebyly :-)

Půjdu to zas?
To si ještě hodně rozmyslím.
Nepůjdu s největší pravděpodobností tento konkrétní závod, protože ty výpadky v organizaci byly pro mě příliš závažné, abych to s touto výší startovného a tak daleko od domova opakovala.

CO DÁL?
No, vymýšlíme, vymýšlíme... Mám přece báječné kamarádky.
Potkáte nás nejspíš na nějakých vánočních bězích (já přece NEBĚHÁM!!!) a mně se v hlavě rodí jeden hodně šílený nápad na příští rok.

POUČENÍ Z TOHO PLYNE...
Hele, holky, i vy déle mladé... Některé nápady znějí šíleně a neuskutečnitelně. Ale zkoušejte překonávat svoje hranice a zkoušejte nové věci.
Zdaleka jsem nebyla spokojená se svým výkonem, s výkonem pořadatelů, časem a vůbec, ale... Ale mám sakra dobrý pocit z toho, že jsem se překonala, přemohla jsem svoje přesvědčení, že neběhám, a začala ráno chodit "šourat". A mám sakra dobrý pocit z toho, že jsem do toho vůbec šla. A konečně, mám sakra dobrý pocit z toho, že i jako holka déle mladá a s ne úplně dokonale vyladěnou formou JSEM TO DALA! (I když jsem druhý den strávila na gauči :-) )

ŠPEKY, TŘESTE SE! ... NEBO VLASTNĚ NEEEE!

Taky by se to mohlo dneska jmenovat "jak nepropadat panice, když se vidíte v okně". Chcete vědět proč? Tak čtěte dál!

Jak jsem psala už tady, na začátku ledna zůstávám věrná své domácí tělocvičně. Aspoň si vždycky sjedu nějaký program od Jillian Michaels, který tu mám k dispozici.

Doma cvičívám i ráno. Muž na mě jen nechápavě kouká, dokud nemusí vstávat a jít do práce, a já tu supím, rudnu, nadávám, ale tu půlhodinku něčeho lehčího dávám. Většinou něco na celé tělo. A protože ráno moc nejsem schopná přemýšlet a vnímat, ke slovu se dostávají právě nejrůznější DVD a streamy.

O streamech jsem už psala. To je výborný vynález, když nechcete mít police plné DVD. Nechat si posílat klasické nosiče, to se prodraží. Když jsem pracovně v zámoří, snažím se něco nakoupit - nebo spíš jsem snažívala dřív, ale ono už v nabídce dneska nic moc pořádného není. Všechno se prodává stejně přes dodávkovou službu - a jsme zase u poštovného. Naštěstí existuje spousta fit stránek, které různá videa takzvaně streamují. Dokonce i ta dodávková služba od A už nabízí možnost nákupu streamu - a právě touhle cestou se vydávám. Máte všechno v počítači, stačí připojení nebo je to i uložené. Anebo je tu vždycky YouTube :-)

Teď zůstávám věrná svému domácímu 1,5 x 1,8 metru i vpodvečer. Což znamená, že už je venku tma. Což znamená, že svítím. Což znamená, že vidím svůj odraz v okně, proti kterému cvičím. Což znamená, že na mě mrkl špek! 

Jo, já taky. Netajím se tím. Proto ostatně je hlavním bodem programu pro letošní rok dostat se do fit formy (a najít svůj plán, který mě tam dovede). Můj fitness deník se plní už v prvním týdnu zdatně! Jídlo, tréninky, poznámky k odcvičeným programům... 
Takže milé špeky, milé mi vůbec nejste a připravte se na to, že mě zase brzy opustíte. Já vím, že se budete bránit zuby nehty (a špeky určitě zuby i nehty mají, jinak by se nedržely tak pevně!) Ale hostit vás už dlouho nehodlám!

(c) spreadshirt.com.au

A jelikož už jsem "odkapala", odcházím do sprchy po dlouhém kardiu, které je zvládnutelné i na nějakých 3,5 metrech čtverečních.
Mějte se!

JE KARDIO ZBYTEČNÉ?

Narazila jsem na zajímavou poznámku. No, zajímavou... Spíš je zajímavé, jaké mýty převažují. Kardio je zbytečné. Vždyť to všude píšou.

Ano, když chcete hubnout, jenom kardio nestačí. Chce to taky budovat svalovou hmotu, která urychluje metabolismus a dává tělu tvary. Při silovém tréninku navíc funguje takzvaný "afterburn", to znamená, že se kalorie pálí ještě dlouho poté, co jsme docvičili. Zatímco při aerobním cvičení dopálíme chvilku po cvičení, a hotovo. Potud tedy ano, hubnutí chce i silový trénink a jenom kardio ho nespasí.
ALE je tu jedno velké "ale". Pokud chce někdo být fit, zdravý, funkční, dobře tvarovaný a především v kondici po všech stránkách, musí trénovat všechny součásti, které k fit tělu patří. A jestli se nepletu, srdce a oběhový systém máme pořád všichni :-) My totiž necvičíme kardio jenom proto, abychom hubli - teda ti z nás, kdo cvičí proto, aby byli v kondici a fit a zdraví, nejen hubení. My cvičíme kardio proto, aby nám dobře fungovalo srdce. Ve 20 se vám to zdá jako maličkost. V 45 letech už víte, že potřeba je i tohle.
Když chcete být fit, musíte udýchat namáhavý výšlap, zvednout těžké břemeno a taky se ohnout až ke tkaničkám bot. Doběhnout autobus, odtáhnout nákup a natáhnout se na špičky, abyste sundali toastovač z vršku linky. Nefunět na plese, odsunout skříň a ustát sklouznutí na ledu.
Zkrátka k fit tělu patří kardiovaskulární kondice, svalová síla (a taky ty pěkné tvary) a rovněž pružnost svalů. Pokud to chceme mít, musíme pro to něco udělat. A cvičení prostřídávat. Příští týden si třeba ukážeme rozvržení tréninku pro začátečníky a mírně pokročilé a jak to v něm všechno namixovat.