BĚHAT? JÁ?? JÁ ZÁSADNĚ NEBĚHÁM! A JAK NA TO, POKUD TO CHCETE ZKUSIT

Došlo i na mě! Byla jsem B.Ě.H.A.T.! Jak běhá absolutní neběžkyně, která je mladá už delší dobu? Čtěte dál!

Nikdy jsem neběhala. Jsem neběžec. Jsem chodec. Jsem tanečnice. Zvedám váhy. Cvičím jógu. Cvičím pilates. Ale zásadně nikdy ani trošku a ani kousek neběhám ani za autobusem. No, možná, když bude v noci poslední...

Při běhu jsem trpěla už na základní škole. A to jsem se cíleně hýbala a trénovala a musela běhat při trénincích! Ale nesnášela jsem to. Přetrpěla jsem to. Nebavilo mě to. Byla to jedna velká NUDAAAA!

V průběhu let jsem sledovala, jak kolegové trenéři běhají, jak běhají jejich svěřenci. Někteří si to zamilovali. Někdo začal dokonce běhat maratony (nepředstavitelné!). Ale já se vzpírala. A vzpírala. A občas to zkusila. A zase pochopila, že tohle fakt není nic pro mě. Asi. Nejspíš.

Pak jsem si stáhla proslulý C25K. A zkusila to. Jednou. Dvakrát. Jo, dobrý, ale že bych to musela opakovat... 

A tak jsem to neopakovala, ale aplikaci nesmazala. A tak jednou za rok to zase zkusila. A nepřesvědčila se.

Každý máme, podle mého přesvědčení, nějaký sport, který nás prostě bude bavit (i kdyby to mělo být "jenom" chození), a pak taky sporty, ke kterým jsme prostě cestu nenašli. Fajn. Našla jsem si tu cestu k jiným druhům pohybu. Nebudu to hrotit. Vždyť o nic nejde.

Jenomže...

Jo, teď přichází to velké ALE.

Mám totiž báječné kamarádky. Držíme se navzájem nad vodou, pomáháme si, bavíme se, máme se rády. A občas má některá z nás jakože fakt hodně blbej nápad :-) 

Letos jeden takový zazněl.

Půjdeme na závody!

Na závody, kde se teda i běží.

A do toho jsme v práci (té civilní) rozhodli věnovat se zase jednou víc charitě a zapojit se v září do jednoho projektu, kde se taky poběží. Jo, už tomu neuniknu!

C25K zase dostalo prostor zazářit. Vyběhla jsem. No dobře, VYŠLA jsem, s tím, že to chvilkama podle paní, co mi šeptá do ouška instrukce, proložím veeeeelmi pomalým popoběhnutím.

Co jsem zatím zjistila? Aneb jak na to, když zásadně neběháte:

• Nemá smysl snažit se hned napoprvé vyběhnout naplno a dát to v kuse. To je blbost. Většina lidí neumí dýchat. Pro většinu lidí je to přece jen divný, cizí, nezvyklý pohyb. Většina lidí, kteří to zkusí, mívá i nadváhu - a ono klouby nejsou zrovna rády, když je podrobíte něčemu takovému, protože při každém dopadu toho musejí zvládat opravdu hodně. ZAČNĚTE POMALU A STŘÍDEJTE BĚH S CHŮZÍ.
• Tahle aplikace (C25K) vás vede k tomu, že první minuty JDETE, abyste se zahřáli. Spousta lidí, pokud nesportují pravidelně, zapomíná, že je třeba se napřed zahřát na provozní teplotu! POŘÁDNĚ SE ROZCVIČTE A ZAHŘEJTE.
• Je fajn v prvních trénincích překonávat rekordy! :-) Jelikož neběhám a nejsem běžec, moje sportovní hodinky mají žně, jak mi hlásí jeden překonaný rekord za druhým. Nejdelší úsek! Nejrychlejší míle! Nejrychlejší kilometr! No, tuším, že těch rekordů vytáhnu z kapsy ještě víc! VEĎTE SI STATISTIKU: KDY, KOLIK, JAK DLOUHO. JE TO SKVĚLÁ MOTIVACE!
• Potřebujete dobrou podprsenku, dámy! Při tom poskakování to tam prostě musí všechno držet. Takže pokud to chcete vážně zkusit (nebo máte taky takhle super kamarádky jako já), do PEVNÉ sportovní podprsenky holt investovat musíte. BEZ PODPRSENKY ANI KROK!
• Potřebujete dobré boty. Ne, nejsem běžec, nemám běžecké boty. Ale mám dost dobré sportovní boty na nordic walking a o těch běžeckých holt musím uvažovat. Neříkám, že budu běhat odteď až navěky! Ale jsem mladá už delší dobu a jsem bývalá tanečnice, takže mám nohy poněkud "odvařené" a musím se o ně dobře starat. Dobré boty jsou holt u mě investice nutná pro zdraví. A u vás by to tak mělo být taky. POŘIĎTE SI DOBRÉ BOTY.
• Ty upnuté oblečky nejsou módní výmysl. Ale to já vím i z jiných typů pohybu. Jednak odvádějí pot. Jednak nedřou - což je důležité už i u půlhodinového pohybu. Šli jste třeba někdy na procházku nebo s holemi a měli triko, které vás dřelo v průramku nebo vám pořád lezlo nahoru? Už chápete? FUNKČNÍ MATERIÁLY A FUNKČNÍ STŘIHY MAJÍ SMYSL.
• Můžu "běhat" nalačno (stejně jako nalačno ráno cvičím do té půlhodinky a ne silovku - když jdu ráno do fitka, musím si dát něco malého a snadno stravitelného - já to řeším proteinem nebo jogurtovým smoothie), ale musím se pořádně napít před a samozřejmě taky po. NAPIJTE SE.
• Je fajn nechat si poradit od zkušenějších! To platí ve všech sportech, samozřejmě. Já poradím jinde, ale tady musím poslouchat. A tak čtu, bádám, zkoumám, radím se. NECHTE SI PORADIT.
• A to nejdůležitější zjištění: ZATÍM JSEM TO PŘEŽILA! JE ŠANCE, ŽE TO PŘEŽIJETE.

Jasně, že to tak trochu svádím i na kamarádky a taky na známé běžce, se kterými jsem měla pracovně co do činění. Mají mě na svědomí!

A já svědomitě studuju jejich rady, abych se ve středu ráno vydala na další kolo. Ty závody se blíží... 

BEZ ODPADU, MÍŇ ODPADU, TAK JAK TEDA?

Trend #zerowaste hýbe světem. Ale buďme realisti, nakolik je udržitelný v běžných podmínkách?

Před pár dny jsme se začaly s kolegyní z Hladové knihy bavit o odpadu, udržitelnosti, neplýtvání a tak dál a dál. Ano, na vině byly knihy a taky fakt, že se trend udržitelnosti a minimalizace odpadu šíří světem jak přílivová vlna. Ale kdysi jsem psala článek o tom, že máme v životě víc říkat ANO (najdete ho tady) a dělat věci, které často odmítáme z čiré pohodlnosti nebo automaticky. A tak by bylo fajn, abych to taky dělala. Bylo tedy na čase postavit se svému smetí čelem.

Jsem mírný hromadič křížený s vyhazovačem. Přičemž vyhazovač začíná dost výrazně vyhrávat. Od doby, co jsem taky najela na vlnu KonMari, se zbavuju a zbavuju a zbavuju. Čili odpad naopak VYTVÁŘÍM.

Ale pozor, odpad.
Oblečení: charita.
Ručníky a prostěradla: odrbané jde na hadry.
Boty: nositelné - charita.
Takže do koše jde holt to, co už fakt jinak neupotřebím.

Knihy: charita a antikvariát za odvoz.

Nádobí: to jsem už probrala a dobré šlo na charitu nebo odjelo na chalupu.

Staré papíry, záručáky a podobně: tříděný odpad.

Různé blbosti: doma v podstatě nemáme. Jediní lapači prachu jsou moji sloni na parapetu. A těch se teda zatím zbavovat nehodlám.


Mimochodem, když padlo to slovo "tříděný", u nás se vůbec docela třídí. Nemyslím jen v Česku, ale taky u nás doma. Standardem, o kterém se vůbec nedebatovalo od samého začátku, je papír a plasty a sklo. Pak jsme v baráku pořídili malou popelnici na plechovky - takže já plechovky vyplachuju a dávám tam, muž je zdárně vyhazuje do koše :-) Jo, plechovky, ano, i ty se u nás objeví: od tuňáka, sardinek, lososa nebo luštěnin.
No, potom jsme v baráku pořídili biopopelnici...

Hele, já nejsem žádná divobioženka. Nevyrábím si vlastní jogurt a nebudu, nezavařuju, nestloukám si máslo. Pracuju 12 hodin denně, tohle fakt přenechám jiným. Ale jak jsme se tak bavily o tom odpadu, nenápadně jsem doma založila mističku na bioodpad a postavila ji vedle koše. Jelikož vařím hodně z prvotních surovin (zakládám si na tom a všude to říkám, tak bych to měla taky dělat, že jo), tak se mistička za den naplní.

Tak se vraťme zpátky k tomu, co je realistické.
Kompost si na balkoně zakládat fakt nebudu. A nedala jsem si za životní cíl dosáhnout litru odpadu za rok. Nešiju si plátěné pytlíky na ovoce.
Ale:
* třídím papír, plasty, sklo
* snažím se ty plechovky vyhazovat do "plechovkové" popelnice
* mistička na bioodpad funguje
* v kabelce nosím plátěnou tašku a s taškou chodím i na větší nákupy
* vytříděné oblečení dávám na charitu
* knihy jsem rozdala

Nedosahuju #zerowaste, nulového odpadu, ale snažím se o #lesswaste, míň odpadu na skládky, víc na další využití. Nedosáhnu minimalismu, ale nemusejí mě věci v našem malém bytě zavalovat. Nedosáhnu capsule wardrobe o nějakých 35 kusech, ale mám v šatníku věci, které ladí navzájem prakticky všechny se všemi a dají se kombinovat navzájem. (Ano, uznávám, dost tomu pomáhá skutečnost, že v něm jsou celkem 2 barvy - a pár červených a růžových prvků na věcech na tancování a cvičení. Takže tu černou s černou kombinuju docela snadno.)

A přijde to nejtěžší: padl totiž návrh nekupovat nic, co nepotřebujeme. Blbosti, oblečení, nic pro radost, botičky, kabelčičky... Hele, tak ještě jednou, buďme realisti: vždyť jsem tu skříň proházela! :-)

ZVLČÍTE NA DOVOLENÉ?

Myslíte, že dovolená je pohroma jakékoli snahy hubnout a žít zdravě? Že pobyt u moře nebo jiný odpočinkový druh dovolené znamená zkázu všeho snažení? Tak to zkuste příště jinak!

Odmlčela jsem se, protože jsem si tu dovolenou dopřála taky. A jelikož jsem letos byla opravdu hodně unavená, padla volba při hledání last minute na něco odpočinkovějšího. Moře, klid, veškeré služby, relax, žádné starosti. Jo, i jídlo bylo zajištěné. A pití taky :-)
Ale kromě lehátka na pláži jsem chodila i do vody a plavala nebo se aspoň mordovala s většími vlnami, když dorazily - a takové půlhodinové poskakování proti vlnám taky nějakou energii spálí. V podvečer jsme vyrazili na minigolf, který možná není energeticky náročný, ale rozhodně u něj nesedíte na lavičce (když se nezastavíte uprostřed hřiště). Čekaly na nás pingpongové stoly, a ač má hra připomíná spíš snahu odrovnat soupeře vlastní neschopností a náhodnými trefami, naběháme se ve výsledku oba. Ráno zas bylo na pořadu dne velmi spoře vybavené fitko. Ale i v parodii na posilovnu máte aspoň jednoručky (tady jenom jedny) nebo velkou činku - a s velkou činkou plnohodnotný trénink rozhodně uděláte. Sem tam nějaký výlet, sem tam cesta na vzdálenou pláž, a výsledkem bývalo 12-14 kilometrů za den.

Co těmi osobními poznámkami chci říct? Že to jde. Jde to i na flákací dovolené. Nepřibrala jsem. Hýbala jsem se každý den. Vybírala si zeleninu, bílkoviny a brambory nebo rýži jako přílohu. A klidně jsem si dopřála kousíček dezertu o velikosti 2 x 1 cm. A večer "dezinfekční" skleničku. Dovolená totiž není žádná pohroma. Je to příjemná součást roku. A to, že zrovna nejsem doma, neznamená, že sním všechno, co uvidím, a že celý den strávím na lehátku, kde se budu otáčet v pravidelných čtvrthodinových intervalech, abych se opekla ze všech stran. Tak se jí nebojte.
Neřešte, že pár dnů nebudete cvičit podle plánu.
Nehroťte, že nebudete mít svůj příjem proteiňáku (který ve většině případů ani nepotřebujete).
Neděste se, že vás čeká sklenka vína nebo něčeho ostřejšího, když je to pár dní v roce.
Nezapomínejte, že se můžete hýbat celý den.
Nevyčítejte si, když si dáte dortíček na dvě sousta.
Buďte aktivní.
A vybírejte si v jídle s rozumem.
A hlavně si to užijte!

20 TÝDNŮ

Do konce roku máme 20 týdnů. Nejvyšší čas splnit si lednová předsevzetí! :-)

Co bylo vaše předsevzetí pro letošní rok? No tak, přiznejte si to. Můžete nakrásně tvrdit všem kolem, že si předsevzetí zásadně nedáváte, ale přinejmenším v koutku duše si stejně slíbíte, že letos už konečně... (dosaďte podle svého uvážení).

Do konce roku zbývá 20 týdnů. Ještě pořád je čas na tom, co jsme opustili hned 5. ledna, zapracovat. V lidské povaze je zakódováno, že máme rádi všelijaké nové začátky, milníky, přerody, symboly a symbolická data. A 20 týdnů je pěkně kulatý symbol.

Co se dá zvládnout za 20 týdnů?

- začít konečně cvičit
- ujít 1000 kilometrů
- zhubnout těch protivných 5 kilo
- naučit se cizí jazyk tak, abyste se domluvili v tom nejzákladnějším
- uplést několik svetrů
- zvládnout 20 týdnů ladění jídelníčku
- užít si báječnou dovolenou
- ušetřit si na víkend plný rozmazlování
- přečíst 20 knih (nebo i 100)
- jít na 20 týdenních rande s partnerem
- vidět 20 filmů
- uvařit 20 speciálních sobotních obědů z kuchařky, co vám leží na polici
- vidět se 20 x s přáteli na týdenní schůzce
- vyzkoušet 20 potravin, které běžně nejíte
- poslechnout si 20 cédéček, která se vám povalují doma a nikdy si je nepustíte
- dopřát si 20 týdenních večerů sami pro sebe
- vyjít si na 20 týdenních výletů
- udělat 20 x někomu radost jen tak
- zhodnotit si 20 x týden a co se v něm povedlo
- přečíst si 20 blogů :-)

Plňte si svá přání!

YES-WOMAN

Za dnešní blog může Jim Carrey. Ano, TEN Jim Carrey. Jak to? Natočil totiž film Yes-man.

Ano, a přesně ten mě inspiroval k dnešnímu blogu.

Sama jsem si totiž uvědomila, jak snadno člověk sklouzne do stejného stavu jako v Yes-manovi (anglisti odpustí spoluanglistce tento patvar) Jim Carrey. Kdo z nás se občas nevymlouvá, když se mu někam nechce? Kdo z nás netvrdí, že má moc práce, když ho kamarádi pozvou někam ven? Kdo se netváří, že nemá čas si pohrát s dětmi? Jít se bezcílně projít? Udělat cokoli, co nemá zrovna na programu? Kdo se nezavírá do své bezpečné ulity toho, co zná, a nevyzkouší i věci, co by ho lákaly, jenom proto, že je to takhle "bezpečnější"? A v duchu přitom dobře víme, že odmítáme jenom proto, že je to tak pohodlnější, že nechceme vystavovat sami sebe očím druhých, že se docela obyčejně stydíme nebo bojíme?

Nechci psát moralizující blog ani nás všechny pobízet, ať sedneme do prvního letadla v Lincolnu v Nebrasce:-) Ale co se obyčejnou komedií tak trochu inspirovat? Spousta z klientů už svoji ulitu rozbila a vylezla z ní jenom tím, že přišla do nějaké skupiny, byť třeba jen na internetu, anebo požádali o pomoc. Pak třeba překročili svoje hranice tím, že vyrazili poprvé cvičit. Poprvé vlezli do veřejné sprchy. Poprvé vylezli v plavkách. Dobře, neměla jsem nikdy tolik kilo navíc, abych se takhle schovávala (ale věřte, že šátek kolem boků mám přes plavky už drahně let!), a na veřejné sprchy jsem díky sportu a tanci zvyklá odjakživa, proto třeba zrovna tohle můj problém nebyl. Ale dobře vím, že mi občas podobně posloužila práce - odmítla jsem něco dělat a někam jít s výmluvou na to všechno, co ještě musím zvládnout. Takové stavy z toho či onoho důvodu asi známe opravdu všichni. A nikdo asi v sobě neodhadne tu hranici, kdy už se "měníme v Carreyho".

Co si tedy na příští týden dát slib, že se proměníme v takové "yes-men" a "yes-women"? Že uděláme něco, do čeho se nám třeba nechce? Přijmeme pozvání, které se automaticky chystáme odmítnout? Využijeme příležitosti? Zkrátka a dobře zkusíme taky říkat ANO? Platí cokoli: od toho, že zvednete telefon vlastní matce, přes půlhodinku hraní si, vyzkoušení ovoce nebo zeleniny, co jsme ještě nejedli, uvaření nového receptu, kterého se bojíme, až po ty nejdivočejší kousky - pochopitelně neohrožující zdraví:-)

Vaše pracující, cvičící, odpočívající a vařící

Yes-woman