TO NENÍ NIC PRO ŽENY!

Tohle je na ženu moc! To není sport pro ženy! Tohle by ženská dělat neměla! Ve tvém věku už bys tohle cvičit neměla!

Co je moc? Co by teda žena měla dělat? A jak by měla vypadat?

Během tohoto víkendu jsem narazila - už poněkolikáté - na článek, jak by žena měla šetřit svou energii a nevysilovat se sportem. A pokud ano, jak by měla tak nanejvýš tančit jako víla ve svitu měsíce a nenosit nic těžšího než šáteček. Což se jaksi neslučuje s dnešním životem, že?
A pak přišel post jedné holky na Facebooku. Chtěla zhubnout. Pak se rozhodla postavit se na pódium v kategorii bikin. Za rok ušla hodně velkou cestu. Ale reakce facebookového "okolí" se nese v duchu, jak už je to moc, jak to bylo lepší, když byla jenom hubená. (Ne, bikiny pořád ještě nejsou svalnaté nějak výrazně.)
Znamená to, že žena = tvor měkký, netvarovaný, ale zásadně se nevyskytující v blízkosti činky? Nebo běžeckých bot?

Každému se líbí něco jiného. Ostatně, dodnes existuje několik kategorií ženské kulturistiky, kde s těmi hraničními nesouhlasím ani já. A ostatně, proto taky před lety začaly vznikat všechny ty fitness kategorie, když se i ženská kulturistika začala ubírat extrémním směrem a Cory Everson nahradila Lenda Murray a pak ženy ještě výrazně svalnatější (za pomoci přídavků jistých chemických látek).

Ale víte, co mě baví?
Ženy, které vykřikují, jak už je něco moc a jak by žena neměla mít ani náznak něčeho jako sval, protože je to odporné a je to babochlap. Ono totiž potom vidí tu samou holku v šatech a vzdychají, jak by chtěly mít taky tak klenuté pozadí nebo útlý pas (který vypadá užší právě díky tomu, že holka má lehce zakulacená ramena).
Ještě víc se musím usmívat, když jakékoli silové cvičení u žen odsoudí dáma, která naposledy cvičila na základní škole z donucení.

Ne, neobhajuju ženskou extrémní kulturistiku. Jak říkám, ta se mi taky nelíbí. Není přirozená, není ani zdravá.
Ale dámy, z činek vám fakt nenarostou svaly jako Arnoldovi. To byste musely k tomu zobat :-)
A mimochodem, ten kulatý zadek, co vypadá tak super v džínách, můžete získat buď jako Kardashianka (což docela dost stojí a prý i dost bolí), nebo tím, že budete cvičit silově. Aerobička ho bude mít hubený, ale nikdy kulatý, kapišto?

Jo a že se to pro ženu obecně, natožpak ženu jistého věku nehodí, cvičit silově? Že se mám už do hrobu spokojit jen s procházkami, tai-či a pilates?
Pilates si zacvičím ráda, je skvělý, na procházce jsem dneska taky byla. Ale na rozdíl od doporučení autorů takových článků budu pořád radši, když budu mít pevné nohy, abych zvládla odtancovat pár hodin, pevné paže, abych dotáhla nákup a šoupla pohovku na stranu, a ty tvary k tomu bych teda s dovolením brala taky!

A ještě jedna poznámka na závěr k těm tančícím vílám.
Já tančím více let, než jste možná některé z vás na světě.  Ale pokud chci tancovat aspoň to, co mi ještě tělo dovolí, potřebuju to tělo mít v určité kondici. Zpevněné. Dokud jsem se víc věnovala flamenku, potřebovala jsem silné nejen nohy, ale taky ruce (kdo se mnou zažil jediný "klidnější" trénink zaměřený víc na paže, tak chápe). Dokud jsem tančila moderní styly, muselo fungovat komplet celé tělo. A dneska u těch "mírných" karibských stylů musím držet pohromadě, jinak nebudu stíhat ani pohyb nohou, natožpak zbytku těla. A potřebuju, aby mi držela pohromadě záda (svaly středu těla, zádové svaly, břišní svaly, gluteály). Aby mi držely nohy (nebudu to vyjmenovávat všechno), aby mi držela ramena, pokud mám mít ruce v určité pozici dvě hodiny... Holt ona i ta víla, natožpak holka déle mladá a statná, potřebuje mít ty svaly pevné, i když má jenom plout po paloučku. Takže za mě díky, ale já si u železa zůstanu, protože to funkční a taky pěkné pevné tělo bych si ráda uchovala i po padesátce :-)

HLÁŠENÍ Z BOJIŠTĚ

Rok už nám docela pokročil a já se odmlčela. Co se děje? A jedu dál, nebo se flákám a čekám v zimním brlohu na příchod jara jako svišť?

Zimní spánek nenastal, to hlásím rovnou. Krabičkuju, vařím, vážím, cvičím, běhám, tančím. Nehubnu. Ale sleduju jiné změny. Jsou k lepšímu?
Předem říkám, že na kila nešlo dolů vůbec nic. Což naštve, jasně že jo! Naštve to i mě a i když vím, proč to tak je! A jasně že propadám okamžikům, kdy mám sto chutí se na všechno vykašlat, zbodnout kyblík zmrzliny (a ano, dokonce jsem to i udělala) a zůstat na gauči. To je úplně normální. Zvednout se z gauče poprvé a odhodit brambůrky a jánevímco a začít jíst rozumně - to se to hubne! Ale když ten zadek zvedáte pravidelně, brambůrky si dáte dvakrát do roka a jídlo vám cestou do krabičky projde odměrkou nebo váhou, tak to holt takový zázrak nebude. S tím se musíme smířit. A vytrvat. A sledovat ty jiné změny.

Takže co se mění k lepšímu? Že vás nic nenapadá? Protože na plavky a pódium to pořád nevypadá?

Váhy.
Ne ta moje. Ani váha jídla, které mi do těch krabiček míří (i když na tu se budu muset asi podívat a přehodnotit ji).
Váhy závaží ve fitku. Já chápu, že pro dietářku to nebude zrovna lákadlo, a respektuju to. Pro mě to plus ovšem je. Zvedá se zátěž, kterou jsem schopná zvládat s čistou technikou. Při dřepu, legpressu, tlaku nad hlavou, ale i při cvičení s těmi menšími činkami v rukou - a ty činky už taky rostou.
Že ze mě bude Rambo?
Kdepak! Ono to takhle opravdu nefunguje. Zvlášť u žen! Na to nám jaksi chybí hormony. Když vidíte soutěžní kulturistky, dnes i v kategoriích bodyfitness, nejsou to bohužel "čisté" svaly a nejsou dosažené přirozeně. Ať se bude ta holka zaklínat, čím chce. (Dneska to "čisté" občas není ani v jemnějších kategoriích, ale to už je holt na svědomí té dané závodnice - a taky její zodpovědnosti k vlastnímu tělu do budoucna.)

Jak to tedy vypadá po dvou měsících tohoto roku?
Vyšší váhy ve fitku. O něco lepší tvary těla (i když na kila se nic nemění - proto vždycky říkám, že se máte fotit, fotit, fotit). A ano, i víc síly. A ta se hodí. Můj muž je momentálně po operaci kolene, což znamená, že potřebuje nejen podavače a přinašeče, ale třeba taky pomoct do vany - a hodí se, když jsem ho ty první dny mohla přidržet a podpořit bez problémů.A krom toho to taky znamená, že nákupní tašky teď tahám sama a vzhledem k práci to každý den po menších kouscích fakt nestíhám - silné ruce = donesený nákup.
Díky vyváženému jídelníčku jsem neměla letošní chřipku ani rýmičku. Jasně, teď jsem to zakřikla. A jasně, něco málo proběhlo na podzim. Ale doma chřipka (ta pravá chřipka) zavládla a na mě si netroufla.
A nakonec, ty krabičky šetří peníze. Chodíte denně na obědy? Na kolik vás to měsíčně vyjde? I když máte stravenky? No právě! A k tomu si vezměte, že vím, co v těch krabičkách je. Ano, musím to uvařit - nakoupit, přichystat, naporcovat. Ale nevyvařuju dlouhé hodiny. Dělám rychlovky. Krabičkuju do mrazáku - což se teď rozhodně hodilo, když si muž nikam na oběd nedošel. Poskládám ráno primitivní salát. To celé navíc v odměřené porci.

Nehubnu na kila. A štve mě to, protože jsem ženská :-)
Ale držím pohromadě, zvládám čím dál víc, jsem zdravá (v rámci svých možností) a věřím, že se jednou jednou přece zlomit musí, protože fyzikální zákony fungují! I když jim to občas teda trvá nějak dlouho...

P.S. Už jsem vám řekla, že pořád běhám? I v zimě? Já???

A OD LEDNA HUBNU!

Konec roku je tady. Ve vzduchu lítají předsevzetí. A mezi nimi v první trojce zaznívá obligátní "příští rok zhubnu", "příští rok budu fit", "příští rok se dostanu do kondice". Jak na to, aby to nedopadlo jako každý rok? Víte co? Pojďte se na tu cestu zase jednou vydat se mnou.

Snít od nějakého 27. prosince, že příští rok už opravdu konečně zase zhubnu, je naprosto normální. Tím začněme. Zejména když jste holka už déle mladá a třeba si dobře pamatujete, že jste byla jako proutek. Ale pak jste se jednoho dne probudila, a tuhle něco překáželo, tady něco narostlo, jo a taky někdo nějak přifoukl to břicho, které přece bylo menší!
Proto se s každým novým rokem vyrojí všechny ty soutěže o zhubnutí za 12 týdnů (v lepším případě) a proto každý a hlavně každá touží té štíhlosti dosáhnout ideálně už tak do měsíce. A proto taky ve fitku není v lednu k hnutí.

Kdo mě znáte delší dobu, víte, že se snažím vrátit do bývalé formy už delší dobu. Zdravotní problémy a komplikace znamenaly, že poslední dva roky byly ve znamení návratu a budování základů zpátky. Taková delší relaxace a pak delší objemovka - ve sportovní terminologii. Během letošního roku už jsem měla i pár "blbejch nápadů", natrénovala a zaběhla jsem překážkový závod (i když to nebyl ten pravověrný spartan) a vymyslela si ještě větší šílenost na příští podzim. Udržovací a pak postupně budovací trénink mám za sebou, a tak se můžu směle zařadit do zástupů těch, se kterými "od ledna začínám hubnout" :-)

Teda, já už začala. Jen se to nejmenuje hubnutí. Jmenuje se to postupné rýsování. Se dvěma hlavními cíli. První přijde v dubnu. Focení. A druhý snad na podzim. (K němu se vrátíme v průběhu roku, jo?)

Protože já  nic nedělám tak úplně tradičně, začala jsem to svoje "lednové hubnutí" už pěkně 26. prosince. Mám za sebou první tréninky. Zrušila jsem cukr do kaše - ale ještě nejsem za drsňáka a kápnu si tam agávový sirup nebo med. Hele, ono vás to přece jen musí trochu bavit a nesmí to být trápení, pokud u toho máte vydržet! Mám svalovku, přestože cvičím a trénuju průběžně - holt jsem v tréninku přitvrdila. A hned včera jsem měla šílenou chuť na polomáčené křehké rohlíčky! (Ta přijde ještě mockrát!) Jo a taky jsem se vyfotila. Když mě vzkřísili, nahrála jsem fotky do počítače, kde zůstanou pěkně uložené do toho dubna. Jen k nim po měsíci přidám vždycky průběžné srovnávací. (Ano, pokud se do toho vážně chcete pustit, vyfoťte se. Jednak vám to dodá počáteční motivaci a jednak pak můžete hezky srovnávat rozdíly.)

Bude to zábavný rok! A vy ho jako vše můžete sledovat na Facebooku a na Instagramu. A ne, ty startovní fotky neuvidíte. Možná pak ve srovnávačce :-)

A co vy?
Jestli se chcete svézt se mnou, pro první týden tu mám tohle:

1. vyfotit a fotky uložit (v plavkách a ze všech stran)
2. vyloučit cukr
3. začít s tréninkem dle své úrovně (pro začátečníky je tu článek o cvičení, a tady je cvičení pro pokročilé a taky třeba pár tipů na cvičení na doma).

KDY TO BUDE VIDĚT?

Chcete vylézt na pódium? Nebo "jenom" vypadat dobře v plavkách příští léto? Začněte už teď!

Začali jste jíst jinak, už jste dvakrát cvičili, a pořád nic? Nehubnete? Tak kdy to přijde?

Před časem jsem psala o tom, kdy je šance vidět změnu, pokud začnete hubnout, ten článek najdete tady. Ale co změny u člověka, který nezačíná úplně od nuly, z gauče se zvedl už dávno, jídelníček jakžtakž pořešil, ale teď by chtěl, aby ta práce byla i vidět? A jak je možné, že fitnesačky se vysekají na soutěž za 12 týdnů a některé i dřív?

Obecně platí, že změna bude patrná tím rychleji, čím přísněji se držíte a čím větší máte základ. To znamená, že člověk, který celý život sportuje (a tím nemyslím, že si jde jednou za dva týdny zahrát s kamarády volejbal nebo se proběhnout, ale sportuje pravidelně na určité úrovni), bude reagovat při zpřísnění tréninku a jídelního režimu rychleji. A člověk, který dlouhé roky drží různé diety, zareaguje pomaleji - jeho tělo si docela obyčejně řekne, že je tu jenom další dietní pokus.

změna bude patrná tím rychleji, čím přísněji se držíte a čím větší máte základ

Některé bikiny fitness dokážou naladit formu opravdu v řádu týdnů, ale nezapomínejme, že k tomu mají dlouhý základ přípravy předtím. Tréninky. Určitý styl jedení. Stejně tak kluci. Ale pozor, svaly opravdu nikomu nerostou v řádu pár týdnů tak, aby to bylo pořádně vidět. Jen možná tuk a voda můžou odejít u někoho rychleji.

Pokud si třeba teď, jako holka, která se celý život nějak hýbe, řeknete, že to zkusíte na pódiu, nemá smysl se hlásit na soutěž za 3 měsíce. Pokud totiž jste nedělala gymnastiku nebo silový sport, nemáte dostatečný svalový základ, aby bylo pak na co "vysekat". Takže vás čeká pár dlouhých měsíců takzvaného budování hmoty.
Pokud tam ta hmota je, ale opatrně se ukrývá pod slušnou vrstvou tuku, taky to bude chvíli trvat. Tuk se "nerozpustí" před očima.

Kolik času tedy potřebujete, když jste, řekněme, déle mladá holka, bývalá sportovkyně se slušným základem, ale taky se slušnou zásobou ochranné tukové vrstvy?

Asi takhle: za každé půlkilo tuku, co nosíte nad míru ideálu, si přidejte nejmíň týden navíc. Pokud jste dietářka, tak přihoďte ještě další měsíc.
A k tomu základních 12 týdnů jako absolutní minimum těžkého cíleného tréninku, pokud tam ta hmota fakt je.

(Pokud jste kluk, jde to rychleji, i když už budete déle mladý. To je jedna z nespravedlností života.)

Nemusíte toužit po pódiu, třeba jenom chcete příští léto vypadat v plavkách konečně dobře. Co pak?
Začněte teď. Začněte dvěma až třemi měsíci silového tréninku. Jezte zatím dostatečně. Na jaře, po prvních 3 měsících, začněte ubírat a ladit v jídelníčku. A postupně přidávejte kardio.

Léto je tu čím dál dřív, takže klasického 1. ledna přestává stačit :-) Nastartujte se teď. Na Vánoce si klidně ještě dopřejte, ale už buďte rozhýbaní.

Těším se na vás ve fitku!

SNY, PLÁNY A BLÁZNIVÉ NÁPADY

Je mi 47 let. Jsem vysloužilá tanečnice. Bývalá sportovkyně. Bývalá štíhlice. Po několika letech stresů a nevyspání. 

A dostala jsem blbej nápad. Vylézt do plavek.

Znáte takové ty soutěže "do formy/do plavek"? Pokukuju po nich už pár let, občas do některé naskočím. A pak mě převálcuje život. Zázračné proměny těla za 4, 6, 12 týdnů přece jen nejsou zas takový zázrak. Ono to chce trošku větší přípravu nebo dobrý základ. Anebo dost krutě přísný režim na těch 12 týdnů. Jasně, je to možné. Osobně znám pár lidí, kteří za 3 měsíce fakt udělali v podstatě zázrak. Ale upřímně, většinou takhle dobře reagují ti, kdo nějaký základ mají. Cvičili dřív, nejsou oplácaní moc dlouho, neválcují je hormony - prostě ty klasické výmluvy :-)

Kdo mě sledujete, víte, že jsem poslední 2 roky válčila. A hodně. Přišly vážnější zdravotní problémy, pak velká operace, dlouhá rekonvalescence (delší, než jsem čekala). A poslední rok jsem pracovala na tom, aby tělo fungovalo, jak má. Což se povedlo.
Mohli jste to sledovat i tady, ve článcích #zpatkynastartu (když zalistujete obsahem blogu, najdete v loňském roce celý seriál).

Jak jsem na tom teď
Jsem v docela slušné kondici. Troufám si říct, že lepší než většina žen mého věku. V srpnu jsem dala spartana (i když "měkčího"). Pravidelně cvičím (i když ne už svých 10 hodin týdně), chodím se šourat (to je moje verze běhání), chodím do fitka a něco tam i zvednu (ne, nejedu ve dvoukilovkách, i na dotažení posledních cviků na malé skupiny mám spíš čtyřky).
Nerozcvičená už neudělám čistý provaz ani placku. Nedám už most ze stoje a asi už nikdy neudělám salto, ba možná ani přemet. Čistý přítah bez dopomoci nedám.
A jsem v kategorii nadváha. Pěkně někde uprostřed.
Na první pohled žádná sláva, uvnitř lepší, než bývá u spousty jiných. A rozhodně lepší než před rokem!
Fungující, silná, relativně pružná.

Blbej nápad?
Pro blbej nápad nejdu daleko. Zejména díky kamarádkám. Ale na tenhle je nemůžu zlomit. Jsem v tom sama za sebe. S jejich podporou... Doufám...
Nebudu nikdy objíždět běhací závody. Jasně, občas s holkama na nějaký půjdu, ale běh nikdy nebyl, není a těžko bude mým sportem č. 1.

Co je tou mojí jedničkou?
Dřív tancování. Dneska už přece jen odtančím míň a jinak. Ale salsa, latina, snad časem zase zpátky flamenco... Flamenco je srdcovka, jen mám už pár let zdravotní pauzu. Chybí mi, občas ho zkusím, ale ani při posledním pokusu to ještě naplno nešlo.
A vedle tance bylo vždycky mojí srdcovkou posilování a kalistenika. I s prvky gymnastiky - ty už teda taky lehce odvál čas :-)

Takže ten nápad?
Bikini fitness!
Jasně, je to šílenost. Bavíme se nejdřív o kondičkách příští podzim. A uvidíme, jak na to tělo vůbec bude reagovat.
Neříkám, že na to pódium vylezu, i když tělo zareaguje, ale dávám si čas to zkusit!

Plán?
První cíl je vůbec zjistit, jestli už tělo pod vlivem rozbouřených hormonů bude reagovat na hubnutí. To je první fáze. Tři měsíce do konce roku.

Pokud reagovat bude, další tři měsíce budou ve znamení zkoušení, jak reaguje na tréninkový režim - tedy jestli se tělo začíná pozvolna měnit a vracet do staré dobré podoby před lety.

A pokud by i tohle klaplo, následoval by půlrok přísné přípravy.

A pak bych se rozmyslela :-)

Nejbližší období
Do konce roku je jasno. Klasická hubnoucí přípravná fáze. Tedy takové to "do formy". Jen už nejen do formy s ohledem na to, aby se tělo uzdravovalo a fungovalo a dělalo, co dělat má. Teď už od něj chci i nastartovat a začít odkládat tuk.

Mám na to čas.
Měním podobu své práce. Už mě nečeká 12 a více hodin denně. Nečeká mě stres na n-tou. Dělám si kapacitu na to, abych se mohla víc soustředit na sebe. V podstatě to, co jsem vkládala do práce, můžu vkládat do svého trénování.

Začíná zkrátka jeden z mnoha pokusů hubnout. (I tak se to dá totiž brát.) Anebo začíná cesta zpátky k mému starému já, než se tělo začalo sypat.

• Mám čas si vařit.
• Mám čas chodit do fitka.
• Mám znalosti na to, abych si trénink sestavila.
• Mám čas tančit.
• Mám čas chodit.
• Mám čas běhat.
• Mám krabičky na přípravu jídla.
• Mám recepty na přípravu jídla.
• Mám muže, který mě podpoří.
• Mám pracovní dobu, která mi umožní věnovat se i jiným věcem než práci.
• Mám myšlenkovou kapacitu soustředit se na tuhle cestu.
• Mám vizi - dotáhnout to a do padesátky na to pódium být zralá.
• Mám dohled - vás všech, protože jídelníčky a cvičebníčky zveřejňuju už delší dobu a budu samozřejmě dál (na svém Facebooku i na Instagramu a taky tady). 
• Mám základ v průměrně slušné kondičce.
• Mám základ ve svalové hmotě (skryté pod tukovou izolací). 
• Mám základ a podporu v tom, že jsem celý život zvyklá makat a cvičit.

Bude to sranda. Je to bláznovství. 

Ale mám podporu. 

A půjdu krok za krokem. 

Prvním úkolem je začít do konce roku ztrácet tuk. Nepůjde to hned, nebude to z týdne na týden. Není mi 20 a tělo si prožilo hodně - včetně nemoci, kvůli které se dnes chová jako u léčených anorektiček, a tedy drží, co může, a je prokazatelně zpomalené (jo, i při měření nepřímou kalorimetrií). Ale jdu do toho. 

Hashtag #doformysafrais získává novou podobu!

SVALY V LETŇANECH: DOJMY

Svaly dorazily do Česka! V Letňanech se představili kulturisti, fitnessáci, fitnessačky, bikiny a taky pár Mr. Olympia. 

A já tam byla taky.

Dopředu říkám, že v tomhle článku se bude mluvit o svalech. Jo, i o svalech na holkách. Jo, i na bikinách. Ty totiž mají ty svaly taky! Takže pokud někdo považuje zvednutí činky těžší než dvě kila za něco, co je na ženských fuuuuj!, nechť laskavě zalistuje na moje další čtení :-)

EVLS Prague 2018 se označuje za největší power a fitness přehlídku v Evropě. K vidění tam toho je hodně.

1. klasická výstavní expozice - stánky, produkty,  a tam samozřejmě slevy
2. prostory pro soutěže a cvičení návštěvníků
3. celá jedna hala věnovaná MMA
4. a hlavně soutěže v nejrůznějších fitness kategoriích.

Já mám za sebou pátek, dneska v sobotu ještě vše pokračuje.

Co se dělo v pátek?

Krom výstavy a soutěží pro lidi a neplánovaných autogramiád a rozhovorů to byl hlavně den amatérských soutěží v různých kategoriích.

Bikiny různého věku a výšky. Fitness různých kategorií. Figure různých kategorií. A pro pány Bodybuilding (jo, to je ta tradiční kulturistika), měkčí Classic Physique a Physique - prostě urostlí chlapi, na které je radost se podívat :-)

Komu se zdá ženská figure už moc svalnatá, měl tady bikiny. Ano, vysekané na pódiu jsou ty holky taky svalnaté, ale v průběhu roku by kdejaká ženská, která se činek málem štítí, asi byla za jejich postavu hodně ráda.

Soutěžilo se kromě jiného taky o Pro karty, dneska, v sobotu jsou profi soutěže, kam se dostali vítězové jednotlivých kategorií.  A ano, vítězové samozřejmě dostávají kromě medaile a věcných cen od sponzorů taky nějaké prachy. Hele, ona ta příprava přece jen něco stojí.

Co to znamenalo pro mě?

Ne, nesoutěžím. To ani náhodou! Ne, ještě nejsem zpátky ve formě. Po těch posledních dvou letech a návratech #zpatkynastartu jsem došla k relativně slušné kondici a víceméně plnému fungování (hurá, hurá!), ale vzhledově spokojená zdaleka nejsem.

Ale přínosné to pro mě rozhodně bylo.

• V Letňanech jsem se sešla s lidmi, které znám jen virtuálně. A bylo to moc fajn.
• Potkala jsem se s lidmi z fitness oboru, se kterými jsem si moc příjemně popovídala.
• Viděla fajn soutěže a kolísavou úroveň v jednotlivých kategoriích.
• Viděla docela zábavné exhibiční vystoupení i prezentace, na kterých by se dalo (a teď mluvím z pohledu vysloužilé tanečnice) dost zapracovat.
• Koupila si chladicí tašku na krabičky :-)
• Jo a setkala se osobně s legendou, s jedním z nejlepších československých kulturistů, který byl můj idol tak dávno, že to ani nechci počítat. Byl inspirací k tomu, že jsem kdysi vůbec vzala činky do ruky (teda, on, a Cory Everson, což byla poslední Miss Olympia, než holky nabraly těch svalů fakt extrémně). 

Je fajn, že takové akce se konají i u nás. Je fajn, že tam může přijít jak profík nebo člověk, který se věnuje bodybuilderskému sportu zcela vážně, tak třeba holky, co si poskakují u DVD doma, ale chtějí nějak vypadat. A chtějí třeba nové hadříky na to poskakování - a přitom uvidí ty, kdo postavu budují cíleně.

Vstupné nebylo nijak nesmyslně vysoké a nedostupné. A v hale mezi stánky jste mohli narazit na spoustu hvězd a legend. Takže další inspirace.

Ceny výrobků na stánku měly veletržní slevu (chladicí taška o 30 % dolů, to beru!).

Užila jsem si to? Užila!

Inspirace? Ano!

Inspirace do dalších dnů?

Se změnami v životě, které právě nastávají, si dělám víc času. To znamená i víc času na cvičení.

Sledovali jste se mnou cestu v průběhu nemoci, návrat k aspoň nějakému fungování, budování kondice, díky kterému jsem mohla v srpnu dát konečně i větší akci (o té jsem psala tady).  Byly to - z pohledu tréninku - klidovější dva roky. Makala jsem, ale s jiným cílem: fungovat a držet pohromadě. To je splněno. Při své náročné dvanáctihodinové (a více) pracovní době a množství stresu jsem vrátila tělo do zdravého stavu, jak jen to šlo. Do stavu funkčního. Do stavu oplácaného - ale to jsme zase u toho stresu, chronického nevyspání a tréninku spíš udržovacího. 

Ale i ve svých 47 letech, po těch dlouhých stresech a nespavosti a s jednou chronickou nemocí, jsem na tom kondičně tak, že může začít trénink zcela navážno. 

Ale o tom víc zase v pondělí tady na blogu.