HLÁŠENÍ Z BOJIŠTĚ

Rok už nám docela pokročil a já se odmlčela. Co se děje? A jedu dál, nebo se flákám a čekám v zimním brlohu na příchod jara jako svišť?

Zimní spánek nenastal, to hlásím rovnou. Krabičkuju, vařím, vážím, cvičím, běhám, tančím. Nehubnu. Ale sleduju jiné změny. Jsou k lepšímu?
Předem říkám, že na kila nešlo dolů vůbec nic. Což naštve, jasně že jo! Naštve to i mě a i když vím, proč to tak je! A jasně že propadám okamžikům, kdy mám sto chutí se na všechno vykašlat, zbodnout kyblík zmrzliny (a ano, dokonce jsem to i udělala) a zůstat na gauči. To je úplně normální. Zvednout se z gauče poprvé a odhodit brambůrky a jánevímco a začít jíst rozumně - to se to hubne! Ale když ten zadek zvedáte pravidelně, brambůrky si dáte dvakrát do roka a jídlo vám cestou do krabičky projde odměrkou nebo váhou, tak to holt takový zázrak nebude. S tím se musíme smířit. A vytrvat. A sledovat ty jiné změny.

Takže co se mění k lepšímu? Že vás nic nenapadá? Protože na plavky a pódium to pořád nevypadá?

Váhy.
Ne ta moje. Ani váha jídla, které mi do těch krabiček míří (i když na tu se budu muset asi podívat a přehodnotit ji).
Váhy závaží ve fitku. Já chápu, že pro dietářku to nebude zrovna lákadlo, a respektuju to. Pro mě to plus ovšem je. Zvedá se zátěž, kterou jsem schopná zvládat s čistou technikou. Při dřepu, legpressu, tlaku nad hlavou, ale i při cvičení s těmi menšími činkami v rukou - a ty činky už taky rostou.
Že ze mě bude Rambo?
Kdepak! Ono to takhle opravdu nefunguje. Zvlášť u žen! Na to nám jaksi chybí hormony. Když vidíte soutěžní kulturistky, dnes i v kategoriích bodyfitness, nejsou to bohužel "čisté" svaly a nejsou dosažené přirozeně. Ať se bude ta holka zaklínat, čím chce. (Dneska to "čisté" občas není ani v jemnějších kategoriích, ale to už je holt na svědomí té dané závodnice - a taky její zodpovědnosti k vlastnímu tělu do budoucna.)

Jak to tedy vypadá po dvou měsících tohoto roku?
Vyšší váhy ve fitku. O něco lepší tvary těla (i když na kila se nic nemění - proto vždycky říkám, že se máte fotit, fotit, fotit). A ano, i víc síly. A ta se hodí. Můj muž je momentálně po operaci kolene, což znamená, že potřebuje nejen podavače a přinašeče, ale třeba taky pomoct do vany - a hodí se, když jsem ho ty první dny mohla přidržet a podpořit bez problémů.A krom toho to taky znamená, že nákupní tašky teď tahám sama a vzhledem k práci to každý den po menších kouscích fakt nestíhám - silné ruce = donesený nákup.
Díky vyváženému jídelníčku jsem neměla letošní chřipku ani rýmičku. Jasně, teď jsem to zakřikla. A jasně, něco málo proběhlo na podzim. Ale doma chřipka (ta pravá chřipka) zavládla a na mě si netroufla.
A nakonec, ty krabičky šetří peníze. Chodíte denně na obědy? Na kolik vás to měsíčně vyjde? I když máte stravenky? No právě! A k tomu si vezměte, že vím, co v těch krabičkách je. Ano, musím to uvařit - nakoupit, přichystat, naporcovat. Ale nevyvařuju dlouhé hodiny. Dělám rychlovky. Krabičkuju do mrazáku - což se teď rozhodně hodilo, když si muž nikam na oběd nedošel. Poskládám ráno primitivní salát. To celé navíc v odměřené porci.

Nehubnu na kila. A štve mě to, protože jsem ženská :-)
Ale držím pohromadě, zvládám čím dál víc, jsem zdravá (v rámci svých možností) a věřím, že se jednou jednou přece zlomit musí, protože fyzikální zákony fungují! I když jim to občas teda trvá nějak dlouho...

P.S. Už jsem vám řekla, že pořád běhám? I v zimě? Já???