Vracíme se, končíme pokusy o hubnutí, začínáme je nanovo, začínáme s 1. lednem, 4. lednem, 1. únorem v pondělí, každé pondělí... A cíle se nějak nedobíráme. A pak jsme unavení z toho, že pořád jenom začínáme, ale nevidíme výsledek. Jeden bonmot říká, že nechcete-li pořád začínat nanovo, tak prostě nepřestávejte. A ono na tom něco bude, že?
Vím, že je těžké udržet si chuť a motivaci, když se nedaří. Ale občas to vzdáváme moc rychle. Všechno. Nejen hubnutí. Vzdáváme vztahy, vzdáváme učení se jazyku, vzdáváme, cvičení, vzdáváme kamarádství, vzdáváme snahu cokoli měnit. Žijeme ve zrychleném světě, kde chceme všechno hned teď. A když nevidíme okamžitý výsledek, máme pocit, že je všechno špatně a že to nefunguje.
Jenomže u hubnutí a nastolení zdravého životního stylu je to trochu jinak. Tam opravdu zkratky nefungují. Každá zkratka, která snad krátkodobě zafunguje (vynechání toho či onoho, prudké snížení příjmu, cvičení do padnutí), se velmi rychle vrátí do výchozího bodu a donutí nás couvat ještě dál. Jo, jo, myslím známé jojo.
Naším cílem přece není zhubnout za týden do šatů na ples. No dobře, někdo by zrovna tohle rád, tak si dá lehčí týden, ale musí počítat s tím, že v následném týdnu se všechno zase vrátí. Naším cílem je žít jinak. Stravovat se jinak, hýbat se jinak, chovat se jinak.
U blogu jedné z vás jsem před chvílí do komentáře psala, že můj cíl je jiný než před lety: nechci dosáhnout konkrétní kila, chci se dostat mezi nejvíc fit baby ve své věkové kategorii :-) Ale tam se nedostanu tím, že budu hubená a nebude ve mně nic fungovat. Tam se můžu dostat a hlavně tam vydržet, když budu jíst DLOUHODOBĚ určitým způsobem, hýbat se, odpočívat (no dobrá, na tom musím hoooodně zapracovat) a chovat se tak, abych to udržet dokázala. Když mi den nebo dva nevyjdou, nic se neděje! Pokračujeme dál! Jistě, taky jsem zrušila pár cyklů, byla otrávená a vzdávala to. Ale když se vzdáte, nikdy nikam nedojdete. Budete pořád přešlapovat na začátku, nebo spíš ještě couvat.
I kdybyste postupovali jen malými kroky, pořád budete o těch několik malých kroků před těmi, kdo ještě nevstali z gauče.
A tak je tu otázka:
Vzdáváte to, když nedaří? Rušíte cyklus a začínáte od pondělí, od prvního, od prázdnin, po narozeninách nanovo? Máte problém vrátit se do "správných kolejí", když uklouznete a sejdete z cesty? Co uděláte, abyste v tu chvíli všechno nevzdali a jeli dál zase druhý den? Čím se můžete motivovat? Co vás udrží na cestě? Co si můžete říct, co můžete udělat, abyste to v takové chvíli nevzdávali?
Žádné komentáře:
Okomentovat