PŘEDSEVZETÍ, PLÁNY, CÍLE - A JAK NA NĚ

Přelom roku. Magické datum, kouzelná číslice roku příštího. A tenhle rok už to fakt ale dám! Prostě je tu zase doba předsevzetí, plánů a cílů... a taky snů.

Jak si tedy rok 2020 naplánovat tak, abychom si příští rok nepřepsali svoje předsevzetí jenom s novou číslicí?

Vezmu to na příkladu hubnutí a zlepšení zdraví, protože o tom celý tenhle blog je, ale hlavní zásady použijete i ve všech dalších oblastech života. Ony jsou totiž vždycky stejné.
Tak pojďme snít a plánovat!

Určete si jeden hlavní cíl.
Jednu věc, která je pro vás opravdu důležitá.

A řekněte (a napište) si, PROČ je pro vás důležitá.
Co vám přinese? 
Co vám vezme?
Proč to chcete? Naprosto konkrétně.

A jdeme do toho příkladu - klasicky budeme hubnout:
Zhubnu X kilo.
Co mi to přinese? Lepší, hezčí a zdravější tělo. Hezčí oblečení. Menší zátěž na klouby. Nebudu se zadýchávat. Můžu si koupit dvojdílné plavky. Budu se líbit. Doběhnu autobus nebo svoje dítě na koloběžce...
Co mi to vezme? Mlsání večer u televize. Posedávání o víkendu. Čas, který věnuju cvičení. Čas, který věnuju přípravě jídla. 
Proč to chci? Bolí mě v zádech/v kyčlích/v kolenou a kila dolů mě odlehčí, takže se bolest zmírní. Mám štíhlého muže a chci vedle něj vypadat dobře. Chci ty a ty šaty, které se dají koupit jen do velikosti XY. Chci nafotit sexy fotky. Chci ukázat Máně/svojí matce/svému muži/kolegyni z druhého patra, že to jde, aby už neměl/a poznámky na můj zadek.


Cíl máme. ale JAK konkrétně zjistíme, že jsme ho splnili?

Určete si hodnotu, podle které poznáte, že jste cíl splnili.
Ke dni X. Y. budu mít na váze Z kilo a v pase A centimetrů.
Jednoduché, že?


Máme cíl, máme datum splnění, máme měřitelnou hodnotu, podle které poznáme, že jsme cíle dosáhli. Ale JAK se k němu dostaneme?

Teď by to chtělo kalendář, tužku a papír. Případně kalkulačku, u cílů, kde musíme počítat - což při tom našem hubnutí musíme.
Velký cíl, našich Z kilo ke dni X. Y., si rozdělíme na menší cíle. Po měsíci. Po týdnu. Je to teorie, protože třeba zrovna to naše hubnutí úplně rovnoměrně nefunguje a nebudeme ztrácet přesně vypočítané množství tuku, i když budeme dodržovat všechno co máme. Ale je to výchozí hodnota, podle které můžeme zjistit, jestli jdeme správným směrem.
Zkrátka a dobře si to rozpočítáme na jednotlivá krátká období. 
K 31. 12. budu mít, řekněme, 60 kilo.
K letním prázdninám, tedy 30. 6., chci být na půlce, tak na 70 kilech.
To znamená, že mám 6 měsíců na 10 kilo. Zvládnutelné? Při snaze a zodpovědnosti ano. Dělá to něco přes 1,5 kila na měsíc. A můžu to rozpočítat i na týdny, řekněme tedy 26 týdnů, na každý necelých 0,4 kg. To už tak strašidelně nezní, že?

A teď přijde to nejlepší.
JAK tohle rozplánování splníme?
U hubnutí si potřebujeme zjistit, kolik jíme teď, kolik jíst máme a kolik máme jíst, abychom hubli. Takže vzhůru na nějakou stránku, která tohle umí spočítat. A do kuchyně, kde si vysledujeme, kolik toho jíme teď a kolik toho jíst budeme nově. (Tohle by vydalo na román, tak vás odkážu na starší blogy ze série CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT, tam to všechno najdete.)
Nastavím si hodnoty v nějakých kalorických sledovačích podle svého výběru.

Máme rozpočítáno, změřeno, nastaveno, a co teď?
Maličkost.
Dělat, co nás k cíli dovede.
Konkrétně.
CO UDĚLÁME, abychom splnili, co máme tak hezky naplánované?
Doporučuju tak 3 kroky na den - a klidně je berte jako jeden z úkolů dne. Tím krokem je nákup, příprava jídla dopředu, naplánovaný trénink (třeba i svižná procházka s kamarádkou, anebo hodina na nějaké lekci, kterou máte v kalendáři jasně danou).
Ve středu a v neděli nakoupím. V úterý a čtvrtek a neděli uvařím do krabiček. V pondělí a ve středu chodíme tančit. V sobotu půjdeme na výlet. Tohle budu dělat každý týden ve stejnou dobu.

A dál je to na vás. Splňte si svoje 3 denní úkony, kroky, a k cíli dojdete. Musíte vědět, kam chcete jít a proč tam chcete jít. A musíte vědět, kudy tam vedete cesta. Ale ujít ji už musíte sami.
A P.S.: Až v tom cíli budete, mějte tam připravenou nějakou hezkou odměnu!

KRÁSNÝ ROK 2020!

OBEZITA JAKO RIZIKO

Je obezita jenom kosmetický problém? Nebo ohrožuje zdraví?

Už pěkných pár let pracuju s lidmi, kteří chtějí žít zdravěji a vypadat určitým způsobem. Působila jsem šest let v mezinárodní organizaci, která zastupuje pacienty s obezitou. Byla jsem i v jejím nejužším mezinárodním vedení. Ale celé ty roky jsem si uvědomovala, že cílem nemá být jenom to, aby lidé nebyli obézní (jazykem evropských organizací "aby nežili s obezitou"), ale aby byli především zdraví. 

Zdraví bylo to původní, co mě vůbec k této práci přivedlo. Výživu jsem studovala kvůli tomu, abych věděla, jak funguje lidské trávení a jaký vliv mají potraviny na celkové fungování lidského těla. Ne proto, abych dokázala klientovi sepsat jídelníček do plavek a nic víc. Přestože o to je samozřejmě zájem větší :-)

Sama mám určité zdravotní problémy, se kterými musím pracovat. No dobře, nemusím. Ale pak dopadnu jako takoví ti lidé, co sedí doma, fňukají a hledají důvody, proč nemůžou tohle a ono a proč je všecko na draka. Kdo z nás někoho takového nepotkal?
A sama také celé roky tvrdím, že prevence je základ a že je vždycky lepší určitým stavům předcházet, pokud to jen jde, než je následně napravovat. Prostě dělejme věci tak, abychom svůj život nezhoršovali sami sobě - a neztěžovali ho svému okolí. 

Proto vítám, když o prevenci mluví i druzí. A když upozorňují na věci, které se považují přinejmenším za hodné pozornosti. A proto mě taky zaskočila reakce zástupců jisté pacientské organizace na sociálních sítích, kteří se ohradili proti kampani britské společnosti Cancer Research UK. Ta byla oceněna za to, že řekla určité věci nahlas. Řekla například, že obezita je rizikovým faktorem vzniku rakoviny.

V případě rakoviny řada studií tvrdí, že obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů vypuknutí této nemoci. U několika typů rakoviny se už o této rizikovosti obezity vlastně ani nepochybuje a nezpochybňuje se. Poslední výzkumy, zveřejněné na evropském obezitologickém kongresu ve Vídni v roce 2018, uvádějí, že obezita má souvztažnost s 12 druhy tohoto onemocnění.

A přece některým lidem vadí, že se to říká nahlas. Podle jejich názoru to dehonestuje osoby žijící s obezitou. Jako by je to degradovalo. Ale to přece není pravda. Obezita zvyšuje riziko zdravotních problémů. Od těch zdánlivě nedůležitých po hodně závažné. Není to tak, že lidé žijící s obezitou těmi problémy určitě trpěli, i kdyby byla jejich hmotnost v rámci toho, co se považuje za normu. Jistě, mohli by. Ale takto je riziko propuknutí nebo vývoje určitých obtíží větší. A většina studií to potvrzuje.

Každý třetí člověk u nás je v přímém ohrožení rakovinou, jak říkají statistiky. Nechceme vědět, co můžeme udělat pro sebe my sami, A nechceme to dělat, abychom riziko aspoň umenšili? Já ano.

Odcházím na sobotní trénink a vám přeju hezký víkend.

ROHLÍKOVKA - CO MÁM S TĚMI ROHLÍKY?

Slibovala jsem změny a pomaličku už nazrál jejich čas. Měním to a ono, a najednou z éteru mizí jméno, které tu kolovalo několik let. A objevují se rohlíky! Jak to? Co to je? A proč?

Před týdnem jsem začala ladit i navenek to, co vám nabízím. A první na řadu přišlo jméno.
Proč?
Vždyť tu léta byla Afrais!

Ale odkud se vlastně vzala?
Afrais byla původně nick na jednom fóru. Pak jsem začala být nejen na tom fóru aktivní, ale začala jsem ho veřejně zastupovat. Zvykli jste si na to jméno. Po otevření účtů na sociálních sítích šlo to jméno samozřejmě se mnou, abyste mě našli.

Jenomže pak jsem působení v Čechách utlumila a fungovala jsem v podstatě jen na mezinárodní scéně. A tady psala článečky, posty a sem tam přidala jídelníčky - ty svoje, na klienty už v tu chvíli čas nebyl.
A lidé, kteří mě sledovali, se proměňovali. Přicházeli noví, kteří ten starý nick neznali.

No a pak jsem se vdala. Jo, po dlouhých letech jsme letos v létě podepsali oficiální papíry a já oficiálně přijala nebo přesněji přidala i nové jméno.

A teď to začíná být zábavné.

Já jsem totiž Rohlíková!

Jo, člověk, který se zabývá výživou a trenérstvím, člověk, který působil na mezinárodní obezitologické scéně, člověk, který psal o prevenci obezity články v několika jazycích, má jméno, které pro většinu lidí symbolizuje něco naprosto nedietního! Tak proč toho nevyužít?

Kdo mě sledujete už delší dobu, víte, že nejsem zrovna zastánce extrémů. Nehlásám, že je třeba ze stravy vyloučit celé složky a že se už nikdy nesmíte na čokoládu ani podívat, když chcete být fit a zdraví.
Kdo sleduje moje jídelníčky, najde tam něco sladkého, sem tam skleničku alkoholu i normální pečivo. To dokonce mnohem častěji než "papundekl".
Ano, zrovna před chvílí jsem ke snídani dojedla proteinové lívance, k nim jogurt, mandarinku a lžíci javorového sirupu. A ano, až to dopíšu, půjdu na silový trénink do fitka a po něm si dám protein. Ale to neznamená, že si večer nedopřeju skleničku bílého nebo kousek hořké mátové čokolády, kterou tady mám. Nebo že k večeři v týdnu nebude nějaká pomazánka (s bílkovinou typu sardinky, vejce, tvaroh, sýr...) na normálním chlebu (ne, všechny ty "večerní" chleby fakt nejím - dlouhý seznam složek, sója a další důvody mě od toho odrazují).


Proč tedy Rohlíkovka?

• protože vařím a jídelníčky, které u mě vidíte, sestavuju z naprosto běžných, dostupných, základních surovin
• protože pečivo má podle mého názoru mít pár nejzákladnějších surovin, nikoli soupis látek dlouhý jako Lovosice
• protože si nemíním zbytečně zakazovat něco, o čem se zrovna teď říká, že je to děsně nezdravé, a příští rok to bude jinak - a nechci takové extrémy nutit ani vám
• protože ve stravě je třeba dodržovat umírněnost, abychom takto vydrželi jíst do konce života - a extrémy udržitelné nejsou
• a konečně protože jsem přece Rohlíková :-) 

Se mnou se vaří ze základních surovin, rychle, jednoduše. Se mnou se cvičí, co vás baví. Když chcete natrénovat na maraton - klidně, a dobře u toho jezte a odpočívejte. Když si chcete jen dvakrát v týdnu zacvičit krátce pilates - klidně, ale každý den choďte. Když chcete nebo zrovna potřebujete pracovat 12 hodin denně - klidně, taky mívám nebo jsem mívala taková období, ale pak si dopřejte relax a dopřejte si u toho pohyb, ať jenom nesedíte, a dobré jídlo, ať máte energii. Prostě vyváženost. A k té občas křupavý čerstvý rohlík klidně patřit může ;-)