DOMÁCÍ ŘECKÁ KUCHYNĚ - RECENZE

Je tu další měsíc s knihou a další recenze. Tentokrát jsem vařila.

No dobře, to dělám pořád :-) 

Ale vařila jsem s jednou konkrétní knihou: 

DOMÁCÍ ŘECKÁ KUCHYNĚ, 

kterou mají na svědomí Veronika Hájková a George Agathonikiadis a kterou vydalo nakladatelství Esence.

Řeckou kuchyni mám ráda. Sama jsem kdysi nějakou dobu s jistým Řekem strávila, v Řecku občas byla a vždycky se tam dobře najedla. A přivezla si i recepty. No, vlastně i celou kuchařku. Teda v angličtině. Řečtina do mé výbavy ještě přece jen nepatří.
Když tedy Esence začala připravovat řeckou kuchařku pro české podmínky, zbystřila jsem. Ono totiž vařit řecky je super, ale třeba takovou baklavu prostě jako v Řecku neudělám (jo, jsem na sladké, a ještě to drze přiznávám).

Ale hurá! Tahle kniha slibuje, že jsou její recepty v pohodě zvládnutelné i na okraji Prahy, když zrovna cestu do specializovaného obchůdku s řeckými potravinami cestu nemáte. No přiznávám, že na to jsem teda byla zvědavá.
Česká část autorské dvojice, Veronika, se ovšem provařila poctivě a upravovala tak dlouho, až vznikly opravdu zvládnutelné řecké české, nebo české řecké?, recepty. Vím to, protože jsem se s ní o tom párkrát bavila.

Když byla kniha oficiálně na světě a já ji pomohla představit světu v rámci své civilní práce, nastal čas se jí taky začít provařovat. Léto začínalo, rajčata se rodila, cukety dorůstaly, tak na co čekat, že jo.

Co jsem zatím stačila vyzkoušet, tak nám bez výjimky chutnalo. A bez výjimky se to dělalo poměrně snadno a vlastně i rychle.
Po pár receptech jsem si dokonce troufla vzít další kousek a udělat ho rovnou bez zkoušení i pro návštěvu. Hele, ty talíře byly vymetené! Krůtí na lilku je prostě super. Jen není úplně fotogenické :-)

Ze začátku mě překvapilo, jak málo koření se u jednotlivých receptů používá. Jsem zvyklá využívat docela dost bylinek naškubaných na balkoně a parapetu, tak jsem si říkala: "Je to dobrý, jsem připravená na všechno." A ono nakonec žádné škubání ani neprobíhalo. Jen jsem dokupovala petrželku.
Ale jak dozrávala čím dál lepší rajčata pěstovaná venku, a ne ve skleníku, koření rozhodně nechybělo. Chuť přirozených kvalitních potravin se zkrátka projevila.

Celé mi to vyhovovalo už od základního nastavení: vaří se z prvotních kvalitních surovin. Několika základních. To je styl, kterému rozhodně rozumím. Žádné polotovary a uměliny. Jasně, použila jsem protlak nebo rajčatovou passatu - ale vždy vyrobené jen ze základních surovin. Klidně to projde pod označením clean eating. V tomhle směru za mě jasná 1*.
Další plus: ty recepty jsou fakt rychlé. Nestrávíte u nich půl dne.
A do třetice: jídlo je to lehké (navzdory množství oleje) a zdravé. A nenásilně propašujete na talíř spoustu zeleniny. To je za další 1*.

Co chutnalo úplně nejvíc? Pořád váhám mezi pitou se špenátem (a fetou) a tady těmi cuketami se sýrem. Ale jak říkám, ono nám vlastně chutnalo doma zatím všechno. Jen na tu baklavu nedošlo. Prozatím...

ZPÁTKY NA STARTU - KONEC?

Dala jsem si měsíc pauzu od blogování a dávala se dál do kupy. Přece jen jsem si slíbila, že toto léto je věnováno především tomu, abych se zase vrátila aspoň  do nějakého použitelného fyzického stavu. Jak to tedy se mnou vypadá?

Kila: ta dolů nejdou. Ale to jsem věděla už na začátku, že to bude běh na delší trať. A ačkoli by úbytek na váze byl příjemný a vítaný bonus, bylo mi jasné, že sem moc nadějí vkládat nemůžu. Tělo se musí srovnat. A srovnává se zatím po jiných stránkách. I těch vizuálních.








* Potřebovala jsem najet zase na rozumnější jídelníček, vyváženější, s dostatkem bílkovin a s přibývající zeleninou a ovocem. Zákrok zanechal jisté stopy i na schopnosti trávit, proto je holt všechno postupné a musím postupovat krok za krokem. Jistě, zmrzlina tam byla (a ne, ta se jako porce ovoce nepočítá), občas i koláček padl. Ale v zásadě to bylo mnohem lepší než na jaře.
Co jsem jedla?


Ráno: kaše, kaše, kaše. Jáhlovou, špaldovou, pšeničnou, ovesnou. V mléce. Často s kouskem másla, maximálně zarovnanou lžící hnědého cukru, hodně s kakaem (mám nějaké čoko-kakao období - to pak cukr samozřejmě nutný není), střídavě s letními druhy ovoce anebo i bez.
Dopolední svačina: často ovoce, ale brzy jsem najela na systém bez svačiny, protože jsem obědvala po 4 hodinách od snídaně a obvykle jsem neměla hlad.
Oběd: maso/ryba, příloha, zelenina. V různých podobách. Párkrát salát ve vedrech, ale upřímně, já mám po něm hlad. Takže spíš býval oběd teplý. Padlo hodně kuřat, ale nechybělo ani hovězí, ryby (ty hlavně doma - ono ohřívejte si rybu v práci ve společné kuchyňce!), výjimečně vepřové - přes léto na ně nějak nebyla chuť, pochopitelně často i krůta. Buď na rychlovku bez dlouhého vymýšlení, nebo jako různá rizota, směsi, stir-fry a podobně.
Odpolední svačina: obvykle jogurt nebo tvaroh s ovocem. Už zase víc tančím a začínám se vracet i do fitka k železu, takže před večerním tréninkem potřebuju nahnat energii a musím sníst něco, co dobře strávím a nebude mě zatěžovat jako syrová zelenina nebo kus masa. Když jsem byla unavenější, přidávala jsem i třeba müsli. No, anebo se zrovna tady objevil ten koláček :-)
Večeře: Často cestou z tréninku něco malého a doma pozdě něco malého - a nechyběly u toho sacharidy. To znamená, že jsem si po návratu dala i malý kousek chleba se sýrem nebo tuňákem. Když po tréninku sacharidy vynechám, jsem druhý den mnohem unavenější. Když jsem byla doma, obvykle jsme večeřeli nastudeno, ale sem tam jsem byla "hodná žena" a navařila - a to jsem občas zůstala u verze bez přílohy. No a když nevíš coby, pořád jsou tu ještě vajíčka! Hlavně když máme bio.

* Potřebovala jsem se taky rozhýbat. Začala jsem u před koncem školního roku prvním tancováním. Lehká salsa a karibik. Pak se po začátku prázdnin přidalo port de bras a latina. Letos přes prázdniny jsem se rozhodla zapracovat na technice, protože jsem se vlastně tohle nikdy pořádně neučila. Snažila jsem se taky chodit, ale upřímně, při teplotě přes 30 mi opravdu není tak dobře, abych zvládala nějaké výlety. Tak jsme vyrazili, když zrovna přišla krááááááásná studená vlna.

Postupně jsem přidávala i ranní cvičení. To je nejčastěji metabolický trénink ve stylu Jillian Michaels. A začala jsem pěkně od nejzákladnějšího: pro začátečníky. Pak jsem vylovila další kousky, když už mě to nudilo. Cvičím to ráno, když vstanu. Ano, nalačno. Není to žádný super výkon a je to krátké, plus minus půlhodina. Tak mi stačí hodně tekutin a pak se pořádně najíst.

Od srpna se vracím konečně i do fitka. První tréninky bolí, co si budeme povídat. Zvedám málo a soustředím se hlavně na celé tělo a vícekloubové cviky. Ale už jsem si dala i jeden trénink jen s velkou činkou. A zlikvidovala se tím, že jsem měla jenom osu bez zátěže! Ach jo, na to zvyklá teda nejsem :-) Ale bude líp, ono to bude naskakovat zase nahoru. No, aspoň se pořádně soustředím na techniku a provedení cviku. 

* Doplňky stravy: na ty došlo taky. Napřed jsem jela ve Wobenzynu, když jsem byla po operaci. Pak jsem si dala měsíc s multivitaminem, abych dohnala deficit z mizerného jídelníčku. S blížícím se koncem léta jsem na měsíc nasadila laktobacily a teď přibude ještě na tři týdny echinacea na imunitu před podzimním pracovním náporem.

Co dál?
To je jednoduché. POKRAČOVÁNÍ.
Tělo se srovnalo v rámci možností. Prvotní šok z návratu k pohybu už má za sebou. Vedra polevují (dobře, až zase na blížící se víkend). Začne ještě větší pracovní nápor než dřív, což znamená, že se o sebe musím zatraceně dobře starat. Začnou mi zase pracovní cesty, kde budu i hodně chodit. A koncem září mi začne zase "škola" - rozšiřování další kvalifikace. Na to všechno musím být fit. A k tomu musím jíst vyrovnaně a taky se pravidelně hýbat, aby se kondice dál zlepšovala a vracela do původního stavu. Totiž, oprava! Nejen se vracela do původního stavu. Ještě se vylepšovala!
Takže jedeme dál. Tady, na otevřené FB stránce a taky na instagramu sasa-afrais.

POKRAČUJEME!