Jaro roku 2020 vstoupí do dějin jako to DIVNÉ.
Jako doba, kdy jsme seděli doma, brouzdali po internetu, jedli, jedli "divně" a postupně taky objevovali, že se dá chodit ven do přírody a na procházky. Jaro, kdy jsme se možná zastavili, možná něco přehodnotili, možná propadli víc stresu a určitě žili jinak.
Blíží se mi padesátka. Slíbila jsem sama sobě, že zkusím do toho "velkého dne" vylézt na pódium fitness soutěže. Začala jsem na tom pracovat. A přitom jsem pořád žila dál jako dosud. Řešila pořád dokola stejné věci. Nechávala se pořád dokola semlít věcmi a lidmi, nad kterými nemám žádnou kontrolu - nebo si to namlouvám. Tu kontrolu totiž máme vždycky. Náš život je doopravdy v našich rukou, ne v rukou našeho šéfa, životních partnerů, ani dětí nebo rodičů. Je na nás, co těm druhým dovolíme a kam až je necháme zajít. Je na nás, jaké chování od nich budeme snášet. Je na nás, kde všude budeme držet pusu a krok a kde už si dupneme nebo se zvedneme a půjdeme o dům dál.
Původně jsem dneska plánovala psát o tom, jak jsem v koronténě jedla a cvičila a co jsem dělala, aby mi nehráblo. Ale nechám to dneska takhle. Ono totiž k tomu "zdravému životnímu stylu" patří také to, že musíme být psychicky v pohodě a dělat věci, které nám neškodí. A když víme, že si škodíme, měli bychom s tím něco udělat. Stejně jako ve chvíli, kdy nám škodí dortíky a sedění na gauči, s tím něco uděláme. A jako něco uděláme se způsobem, jakým jíme a cvičíme, když chceme do padesáti vylézt před lidi na pódium.
Ujasněme si, co v životě chceme. Ve VŠECH oblastech. Ujasněme si, co nám v životě škodí a brání dosáhnout toho, co chceme. Ujasněme si, že třeba na to svoje vlastní pomyslné pódium nedojdeme, pokud budeme vytrvale odbíhat k řešení všech dalších problémů, které se nám v životě objevují, protože jsme v pasti pracovní, osobní, své pohodlnosti nebo své mlsnosti. Teprve když si přiznáme, co nám neprospívá a nepřispívá k dosažení našeho snu a cíle, můžeme s tím něco dělat.
Jaro roku 2020 bylo divné. Ale nedovolme sami sobě prožít "divně" celý život.
