Dnes se v Praze konal už 20. Den zdraví se STOBem. Co s ním mám společného já? Docela dost.

Jako celoživotní sportovkyně, tanečnice a hubeňourka jsem po dlouholeté nemoci a "opravě" organismu a taky po velkém úrazu začala před pár lety najednou přibírat. A na to jsem teda rozhodně zvyklá nebyla. Ale tělo se nějak nechtělo vrátit do původní podoby. Až jsem po čase znejistěla a začala bloumat internetem. A tak jsem narazila na STOB. Zaregistrovala se, stala se uživatelem, něco zhubla a našla nové přátele. Díky svým zkušenostem a vzdělání jsem mohla být i docela aktivní, zapojovat se do diskusí, psát blogy...
... až jsem po čase dostala nabídku absolvovat lektorský kurz zaměřený na kognitivině behaviorální psychologii, kterou ve STOBu používáme. To znamená, že nenabízíme jenom klasický program na hubnutí, ale k němu i něco navíc - učíme lidi to, jak se mají naučit sami jíst, chovat a hýbat trošičku jinak. Nejde přece o to, aby jednou zhubli a za chvíli zase měli všechna kila zpátky - protože se jednoduše nenaučili jíst jinak, spát, odpočívat, pravidelně chodit, cvičit v rámci svých možností, vybírat si správné potraviny, správně si je poskládat na talíř, určit si jejich správné množství a tak dál a dál.
Po nějaké době, kdy jsem působila jako lektor, který komunikuje s uživateli především přes stránku STOBklubu (a se svými individuálními klienty), jsem dostala nabídku stát se i reprezentatem Česka u Evropské asociace obezitologických společností v Radě pacientů. Začala jsem tedy spolupracovat se zástupci jiných zemí v Evropě, představovala, co děláme u nás, jinde ve světě, začala psát články a dávat rozhovory do různých evropských materiálů a přinášet poslední novinky z konferencí zase sem.
Letos se nám povedlo dokonce založit nevýdělečný spolek Stobklub, který má za cíl stát se takovou českou platformou Rady pacientů. Jsme zatím v plenkách, ale plánů a cílů máme hodně. A určitě vám o nich popovídám někdy i tady na blogu!

Ale teď už jdu po náročných posledních týdneh aspoň chvíli odpočívat. Krásný týden všem!