I MISTR TESAŘ S KOVÁŘOVOU KOBYLOU...,. ANEB VŮLE VS. POHODLNOST

Plánovač jsem výborný. Tabulky, rozpisy, rozvrh v kalendáři, načasování, rozfázování..., jo, to by mi šlo!
Ale taky jsem jenom člověk. Takže tabulky, rozpisy, rozvrh v kalendáři, načasování a rozfázování můžou hrát všemi barvami, ale se mnou nehnou.

Když jsem chystala v rámci rekonvalescence plán #zpětnastartu a #doformysafrais (na FB i Instagramu), počítala jsem s tím, že to nebude žádná dokonalost a od začátku do konce vymazlené jídelníčky plné zeleniny. Tak jednak, zeleninu můžu navyšovat v jídelníčku jenom pozvolna. A jednak - hele, pořád jsem ještě rekonvalescent a skály lámat nemůžu! Natožpak abych lámala svou lenost :-)

Počítala jsem s tím, že vám tím nabídnu přehlídku toho, jak všechno vypadá už kteréhokoli běžného člověka, který by chtěl poladit jídelníček, cvičení i relaxaci, jenom je zkrátka na něco zvyklý a musí dělat změny pozvolna. Nikdo se nepřetočí ze dne na den o 180 stupňů - nebo to nevydrží a do dvou týdnů všechno zase vzdá. Když má změna vydržet, musí být pozvolná.
A když se vám do ladění připlete zatracený lidský faktor a docela obyčejné výmluvy, pak to nikdy dokonalé nebude.

Ale my nechceme, aby bylo všechno dokonalé, to by byla nuda! Moje tělo dostalo hodně zabrat a ještě není ani zdaleka fit. Rekonvalescence ještě neskončila a pěknou chvíli ještě ani neskončí. Tělo se soustředí na to, aby se zhojilo. A nemá "vůli" na další.

Vůle. To je vůbec zvláštní slovo. Psychologové ho nemají zrovna v lásce. A kouči taky ne. Už před časem se začal objevovat názor, že "vůle" máme určité množství na den/týden/život. A můžeme ji vydat vždycky jen na něco. Můžeme ji vydat na to, že budeme mít dokonalý jídelníček - a nebudeme spát, dostatečně odpočívat, chodit (potažmo cvičit), věnovat se partnerovi, dodělávat práci... Anebo ji rozložíme do všech oblastí. Ano, žádná nebude dokonalá, ale ve všech se budeme posouvat dopředu.

Jak jsem říkala, jsem taky jenom obyčejný člověk - ač si mnozí kolegové, přátelé, ba dokonce i účet na Twitteru občas myslí, že jsem robot :-) A tak procházím tím, čím prochází běžný klient. Připravila jsem si jídelníček, a hned druhý týden z něj sklouzla, protože jsem svou "vůli" vyčerpala na to, abych zvládla práci, a byla příliš "unavená" a bez "energie" (a ty uvozovky používám zcela záměrně, protože ta slova jen označují to, co se nám chce a nechce dělat), abych se o sebe řádně postarala správným jídlem. Občas jsem ani neměla "energii" jít na rehabilitační vycházku.

Vím, proč to tak je. A učím druhé, jak takové věci vyřešit a jak jim předcházet. Anebo jak naskočit zpátky, když to nepředejdou a začne je to válcovat. Program #doformysafrais má ukázat, čím prochází běžný klient, když začne měnit svůj život a chce se dostat do formy. Kdyby tam tyhle výkyvy nebyly, nepůsobilo by to ani reálně. Proto je vítám a proto je s klidem ukazuju a zveřejňuju a můžete je sami vidět třeba tady: https://www.facebook.com/alexandraafraisfraisova/.

Takže ne, není to dokonalé, ale to REÁLNÉ! Vítejte v realitě.
Hezký týden přeje bosá tesařská kobyla :-)

CO JÍST PŘED CVIČENÍM

Pořád tápeme, co jíst před cvičením a kdy. Ona je to docela nezodpověditelná otázka. Jasně, existují určitá pravidla a zásady. A jasně, kdo se hýbe pravidelně a zná svoje tělo, ví, co si může dovolit a co ne. Ale co pořád vymýšlet? Pojďme se dnes na to zase jednou podívat.

Ideální samozřejmě je sníst něco, co vám dodá energii, ale nezatíží vám trávení. Většině lidí opravdu neudělá dobře salát s čerstvou zeleninou nebo větší kus masa - ty chtějí na strávení delší dobu, minimálně 2 hodiny, ale často spíš 3.
Pokud se chystáme vydávat energii, měli bychom se jí napřed zásobit. Trénink bez energie v domnění, že budeme líp pálit ze zásob, když jsme nic nedoplnili, nestojí za nic - chybí mu šťáva, ano, právě ta energie :-)

Takže co si dát?
1. Vločky s ovocem. 
Obsahují sacharidy, které uvolňují energii postupně, a ovoce je zase takovým tím rychlým nakopávačem.
2. Banány.
Když chceme cvičit dřív po svačině, jsou banány výborným a snadno stravitelným zdrojem energie. Navíc nemusíte nic chystat. A draslík, který je v nich obsažený, pomáhá zabránit křečím při námaze.
3. Jablko s arašídovým nebo ořechovým máslem.
Snadno přenosná rychlovka, která dodá energii. Ale třeba před jógou, kdy není radno jíst moc, vás ani "nezaplácne".
4. Pistácie s borůvkami.
Dokonalé spojení superpotravin plných látek, které působí proti zánětu, a tudíž pomáhají rekonvalescenci po silovém tréninku (ale vlastně i náročném aerobním cvičení). Navíc z nich zase nebudete mít v břiše těžko.
5. Smoothie s obsahem proteinu.
Dodá i tekutiny, které jsou před cvičením potřeba.
6. Káva s mlékem.
Ne takový ten nápoj plný cukru, ale poctivé kafe s poctivým mlékem. Kafe pomůže lépe spalovat a nabije energií, mléko dodá trochu potřebných cukrů. Když jste se nestihli najíst, je to záchrana.

BEZ CVIČENÍ ANI RÁNU!

Cítit se mladší? Žít déle? To nejsou reklamní výkřiky, to jsou jen prosté výhody pravidelného cvičení. Lidé, kteří jsou fyzicky velmi aktivní, mají nižší riziko úmrtí z nejrůznějších příčin, jak dokládá studie nedávno publikovaná v Journal of the American Medical Association.

V čem jsou tedy ty výhody?

Lidé, kteří cvičí, 

* lépe spí, 

* chrání se před nárůstem váhy a 

* snižují si riziko vzniku vysokého krevního tlaku, 

* mrtvice, 

* cukrovky 2. typu, 

* dokonce i deprese.

Cvičení prokazatelně chrání před rozvojem několika typů rakoviny (a vlastně před rakovinou obecně). Také pacientům po infarktu se dnes už nenařizuje dlouhodobý klid na lůžku, nýbrž pozvolná rehabilitace začínající procházkami. Cvičení pak obecně pomáhá při rekonvalescenci – samozřejmě jakmile to tělo dovolí. I já mám po operaci předepsané procházky, abych se lépe hojila.

A pozor, nemusíte se bát, že strávíte denně dlouhé hodiny namáhavým cvičením, abyste dosáhli na všechny výhody. Stačí mírné cvičení 5 - 6 x týdně.

Na co byste měli myslet, když chcete cvičení zařadit do života?

1. Rozložte si nejméně 2 hodiny 30 minut fyzické aktivity v průběhu týdne.

2. Vyhýbejte se dlouhým obdobím neaktivnosti. Je lepší hýbat se trochu a často, než všechno dohánět za jediný den v týdnu.

3. Nejméně 2 x do týdne zařaďte vedle aerobního cvičení (od procházek po náročné kardio) také něco, čím zatížíte svaly a kostru: posilujte s vlastním tělem, nebo časem i s činkami.

Jak to zvládnout prakticky?

Spousta lidí se vymlouvá, že nemá na pravidelné cvičení čas. Ale opravdu nenajdete 3 x za den 10 minut, pokud je půlhodina pro vás nereálná? Už takto krátké časové úseky věnované pohybu můžou snížit riziko vzniku srdečních onemocnění.

Začínejte postupně a snažte se vyhledávat možnosti být aktivní během dne. Ano, to je to známé nabádání, abyste chodili po schodech a na výtahy zapomněli, abyste chodili krátké úseky pěšky a nejezdili je autem. Postupně a pomalu, to je klíč k úspěchu.

A pokud chcete vydržet, zkoušejte něco nového. Potřebujete pestrost, aby vás pohyb bavil. Nebojte se tedy zkoušet i věci, které vám připadají bláznivé. Třeba vás to chytne.

Jsme nezničitelní?

Víte, že jsem v rekonvalescenci po poměrně velké operaci. Tělo na mě řvalo dlouho, že si potřebuje odpočinout a že nemám jet v takovém zápřahu, ale já pořád říkala, že "potom, až...". No a tak mě zdraví donutilo si tu pauzu udělat. Ano, jsem netrpělivá a šílím z toho, jak pomalu se všechno zlepšuje a co všechno nemůžu a nezvládnu. A bojuju sama se sebou, abych tu trpělivost našla. Ale je to potřeba.

Tady je ostatně důkaz v podobě člověka, který jel taky na plný plyn a k tomu deset procent navrch.

http://www.shape.com/celebrities/news/bob-harper-survived-his-heart-attack-only-because-doctors-happened-be-his-gym?utm_source=facebook&utm_medium=social&utm_campaign=fit_2017040417b_editorialcontent

Nezastavoval, nepřibrzďoval. Byl považovaný za jednoho z nejvíc fit lidí v oboru. Staral se o sebe - kromě té pracovní stránky - dost pečlivě. A utrpěl masivní infarkt, který vedl k zástavě srdce. Zotavuje se. Místo těžkých činek a crossfitu chodí na procházky. Chce to trpělivost. Stejně jako ji potřebuju já.

Zkusme poslouchat, když nám chce tělo říct, že už toho má dost. Dopřejme mu odpočinek, když ho potřebuje. Nesnažme se trhat rekordy den za dnem. Dvanáctihodinová pracovní doba je ospravedlnitelná výjimečně, ale neměl by to být standard několikrát do týdne. Někdy si musíme i lehnout, nic nedělat nebo jít jenom tak na procházku. Nebo nás k tomu tělo donutí. A věřte, příjemné to nucení pak není.

Umíte poslechnout, když vás tělo nabádá, abyste něco udělali, nebo naopak nedělali?

MRTVÉ JÍDLO, NEBO DOBRÁ PŘÍPRAVA?

Občas se můžeme setkat s názory, že jídlo, které chvíli čekalo v lednici v krabičkách, nebo nedejbože v mrazáku, a které se ohřívalo, nedejbože rovnou v mikrovlnce!, vlastně nestojí za nic, protože je zbavené úplně všeho. Někdo rovnou prohlašuje, že je to jídlo i mrtvé.

Na druhou stranu, pokud nejste v domácnosti, máte čas si každý den navařit čerstvě oběd i večeři? Těžko, že?

Tak jak to teda je? Opravdu "zabije" mikrovlnka všechno dobré a opravdu z jídla, které jsme zmrazili, nic nemáme?

No, nepřeháněla bych to! Jasně, není to čerstvé v tom pravém slova smyslu. Jasně, pár výživných látek to může odnést, takže ve srovnání s čerstvě připraveným jídlem možná něco tratíme. Ale (teď přichází to velké ALE)  je to pořád kvalitní vyrovnané vyvážené jídlo, pokud jsme si ho takto připravili.

Teď budu ještě chvíli doma, tak můžu vařit čerstvě, ovšem běžně pracuju 10 až 12 hodin denně a denní vaření skutečně nepřichází v úvahu. Zato však přichází v úvahu příprava ve velkém. Zkrátka a dobře navařím vždycky ve větším, rozporcuju, udělám z toho několik různých jídel a ta rozstrkám do ledničky a do mrazáku. Jsou to jídla vyrovnaná, vyvážená a zůstávají chutná, i když se rozmrazí - ba i když projdou mikrovlnkou :-) Za hodinu mám několik různých obědů a pak jen vytahuju podle potřeby a různě kombinuju.

Jsem realista, žiju ve světě, kde lidé pracují, kde není každý doma, aby si každodenně vyvářel. To oblíbené "nemám čas" bych měla právo používat častěji než dobrá polovina lidí kolem mě. Ale udělám si čas na to, abych se připravila. A považuju přípravu za důležitou součást svého života. Kdybych totiž nenavařila do krabiček, dopadlo by to přesně tak, jak to dopadá u spousty lidí: v hospodě (v lepším případě), u bagety, u chlebíčku, u kebabu a tak podobně. A skutečně si myslíte,  že ty bagety zabalené v celofánu jsou prospěšnější a "živější" a čerstvější než jídlo, které jsem uvařila v neděli a ve středu vytáhla z mrazáku?

Co vy? Chystáte dopředu? Nebo v průběhu týdne najednou zjistíte, že držíte tu bagetu, protože zkrátka a dobře "nestíháte"?