DEN PO DNI 10

Pondělní hlášení s rychloreceptem!

Výjimečně nebyla žádná pracovní akce, tak jsem si večer mohla dát pořádně do těla ve fitku. Trénink s velkou činkou. Jo, ještě jsem v nízkých vahách, ale stejně se mi ruce i nohy slušně klepaly. Zvlášť když jsem pak táhla ještě nákup domů :-)

Po ranním metabolickém půlhodinovém tréninku (jo jo, už jedu naplno, rok pauzírování a šolíchání fakt stačil!, takže ráno půlhodinka s vlastní vahou nebo miniváhami a hlavně aerobně, odpoledne pak posilovací/taneční/jógové tréninky) jsem nachystala tradiční nezbytnou kaši.
K obědu došlo na suvlaki a tzatziky s pitou. Dávka zeleniny pohodově splněna a to měla večer ještě přijít další.
Odpolední latté, aby byl kofein před tréninkem a navíc to poslouží jako malá lehká svačinka, protože já nemůžu být moc najedená, než jdu cvičit. Někomu to vyhovuje, mně to nedělá dobře.



A pak už přišlo dobrovolné mučení. A já si ho užívala! Dokonce došlo na nejhorší...
Víte, jak jsem psala, že běh není fakt nic pro mě?
Tak já to zase zkusila. Na pásu. S programem C25K. Jo, bylo to nepřirozené, divné, náročné. Nevím, jestli budu pokračovat. To uvidíme. Každopádně půlhodinka na pásu proběhla. Co by člověk neudělal pro návrat do kondice, že jo!











A večer došlo na ten slíbený recept, když jsem teda do sebe kopla aspoň rychlý jogurťák.

Recept: Kuřecí salát s granátovým jablkem

Docela primitivka rychlovka. Pokud máte připravená upečená kuřecí prsa, která jste jen posolili a opepřili.
Nakrájíte pár listů římského salátu, 1 zelenou hrušku, 1/2 avokáda a smícháte. Zakapete olivovým olejem a balsamikem z červeného vína. Přidáte trochu semínek z granátového jablka (tak z 1  nebo 2 "měsíčků) a nakrájené kuře. Hotovo.
Nesolím, sůl byla už u toho kuřete a nechci natáhnout ještě víc vody.
Nechte si chutnat a zase zítra!

DEN PO DNI 9

Včera neděle byla...
Víkend měl sice 3 dny, ale klidně bych ještě jeden snesla! Jak si člověk navykne, že má vůbec někdy volno...

Po dopolední pravidelné vycházce s holemi (jak vidíte, dopoledne u nás ještě svítilo jak na lesy, přestože po obědě to zas vypadalo jako konec světa) jsem vesele vyvářela (thajské kuřecí se zeleninou, hodně zázvoru, chilli, špetka kari, koriandr, k tomu bulgur) a strávila odpoledne u scrabblu. Ano, vždycky se u toho tak trochu pohádáme, ale to už je taky asi tradice :-)

Aby pohybu nebylo málo, dala jsem si ještě rande s Bobem Harperem.

A večer došlo na rychlovku: lilek zapečený s rajčaty, vejcem a sýrem.

Recept je primitivně jednoduchý a rychlý. Lilek nakrájíme na kostičky, nasolíme a necháme trochu vypotit. Opláchneme. Naskládáme do zapékací misky, proložíme nakrájeným rajčetem. Solit nemusíme, ono to i po opláchnutí drží, nebojte. Zasypeme italským kořením (nebo co máme zrovna po ruce, hodí se vždycky bazalka, oregano, ani rozmarýn není špatný), zalijeme rozšlehaným vejcem (1 na misku = porci) a zasypeme štědrou vrstvou čerstvě nastrouhaného sýru (parmazán je ideální, může být i grana). Necháme zapékat v troubě na 180 stupňů, jdeme se vysprchovat, a jak vylezeme, je hotovo. Dobrou chuť!

A zítra zase nashle! Mě dneska ještě čeká večer fitko.

DEN PO DNI 8

Další víkend, další volný den! No, skoro volný, ale nebuďme malicherní :-)

Venku začíná být šedivo a temno, došlo tedy na zářivé talíře, a samozřejmě taky jídlo se vybarvuje. Včera to docela svítilo, nemyslíte?

Ty barvy na talíři nejen dobře vypadají, ony mají i svůj smysl. Čím barevnější talíř, tím víc různých látek (říká se jim fytochemické látky) do sebe dostanete.
* Oranžové, žluté = betakaroten, obvykle je tam tedy hodně vitaminu A (nebo provitaminu).
* Červené = lykopen (proti rakovině, mimochodem, líp se uvolňuje při tepelné úpravě, takže ta rajčata pečte, vařte atd.),  a taky vitamin C.
* Nazelenalé, nažloutlé = lutein, a oči mají radost.
* Zelené = isiothiokyanát, tahle látka s příšerným názvem pomáhá játrům zbavovat se škodlivin z těla.
* Modrá/fialová = antokyanin, což je antioxidant a taky ještě umí snižovat krevní tlak.
* Černá = antioxidanty, ty prospívají prostě všemu (A co že je černé? Třeba fazole, tmavá čočka, houby a tak podobně.)


Takže ráno hezky z mrazáku borůvky na ovesný mugcake.


V poledne pečená rajčata k tilapii s italským kořením a vařeným bramborem.

K odpolední svačině ke krajíčku s žervé a krůtí šunkou trochu zelené okurky a červených cherry rajčat.
Před večeří červený grep.

A večeři jsem na žlutém talíři rozzářila žlutými míchanými vajíčky s krůtí šunkou a šaltokou a dobarvila troškou salátu little gem.

A jelikož se ta nízká oblačnost ráno ještě protrhla, dala jsem si hodinku s holemi. Chůze je prostě nej, a s holemi ještě líp! Je to nejzdravější pohyb (nebojte, jen na to klikněte).

Večer dávali krasobruslení, tak jsem si k němu nalila svou decku bílého a odpočívala a odpočívala a odpočívala.
Ale teď už zase svítí slunce, takže já jdu pro hole a vyrážím!

DEN PO DNI 3-7

A další bláznivý týden za mnou! Já říkala, že je to teď slušný hardcore :-)

Jak to tedy vypadalo?
Několik pracovních akcí a schůzek - vedle standardní práce v kanceláři.
Ohromná spavost. Já vám nevím, ale mě snad vzali po hlavě paličkou. Už zase - konečně! - spím, a hned si to dopřávám i za ta období, co jsem se spaním válčila. Dneska jsem se probudila v osm, včera taky tak. Tohle se mi fakt už nestává. Jen si tak říkám, jak asi stihnu příště letadlo, když startuju v sedm ráno!








Jídlo bylo ze začátku poctivě nakrabičkované. Pečená krůtí prsa s odlehčenou koprovkou a jo, klidně i knedlíkem. Hovězí kousky v cuketě s bramborem. Mimochodem, obojí je fakt dobré a fakt nefotogenické, holt některá jídla líp chutnají, než vypadají, ale co se dá dělat.
Měla jsem i dva pracovní obědy. Cibulačka a pak lososové kari s rýží a podruhé minestrone a kousek pizzy s prosciuttem a rukolou.
Snídaně klasicky kaše, kaše, kaše, nebo chlebík s žervé a medem. Svačiny latté, krajíček chleba se sýrem a zelenina, jednohubky, jogurt, přednostně řecký. Já už vlastně ani jiný nekupuju. Buď čistě řecký, nebo aspoň řeckého typu. Ne, není to ten poctivý, ale pořád je dobrý a hustší.
Večer, když jsem doběhla z akce (měli jsme zas pár křtů) nebo z tréninku, došlo obvykle jen na rychlovku na chlebu. Ke slovu se dostaly pomazánky různých podob, nebo rovnou jsem tuňáka rozložila na sýru a hotovo.
Až nebude takový šrumec, musím na těch večeřích zapracovat.



Ech, až. Vidíte to? Ažismus v praxi! Takové to typické "udělám něco, až...", "začnu, až...". (Tady o tom máte i článek.)


Co jsem zvládla odcvičit?
Ranní mikroprotažení. Lekci latiny! Hurá!
A jinak jsem hlavně chodila, chodila, chodila. S autorkou na procházce Prahou. Z jedné akce na druhou. Při vyřizování pracovních záležitostí.
Prostě jsem to flákala.







Jasně, vymlouvám se na stres - a je ho fakt hodně! Vymlouvám se na množství práce - a je jí fakt hodně. Vymlouvám se na únavu - a unavená fakt jsem.
Ale na druhou stranu, mít to jídlo ještě líp připravené a donutit se cvičit víc, tak bude víc i energie. Tak to prostě je.

Venku se ta nízká šedá obloha začíná trhat, takže já jdu pro hůlky a vyrážím. Mějte se a zase zítra!

DEN PO DNI 2

Neděle 12. 11.
Druhý volný den za sebou? Abych nezvlčila!

Po společné snídani a pak napsání minulého blogu jsem koukla z okna, jestli ještě pořád neprší, jak strašili, a bafla hůlky. Další krátká trasa podél řeky.

Mám ráda nordic walking. Zapojí se celé tělo, ujdete si pár kilometrů, provětráte se, vypadnete ven a ještě se hýbete. Prostě výhra ve všech směrech. Nechodím moc často, přece jen po tmě se podél vody plížit odmítám - a pracuju tolik, že tma prostě je, když přijdu domů. Ale občas o víkendu je to fajn.

O oběd bylo postaráno, pozvali nás tcháni na kachničku. A pak ještě k mým příbuzným, a bylo odpoledne. A ta hora prádla na žehlení už řvala jak pominutá.

Žehlení patří k mým "nejoblíbenějším" ativitám. Odkládám to vždycky tak dlouho, až už vážně není úniku. Tak jsem si to aspoň ještě zpříjemnila záznamem koncertu Richarda Müllera v Lucerně. No a protože víkendy teď trávím pořád ve škole, kde tančím, v jednu chvíli jsem se za tím prknem roztančila. Jo, jsem unavená... ;-)

A pak už nakrabičkovat na pár dní dopředu, prolítnout knížku, jejíž křest dneska moderuju, zabalit tašku s věcmi na tancování dneska večer, a na kutě! Miluju volné dny! Proč že je nemám častěji?

DEN PO DNI 1

Deníček je tady. Den po dni. Uvidíme, jak dlouho vydrží.

Sobota 11. 11.
První volný víkend po delší době. Víkendy trávím jinak ve škole. Jj, já, která se nikdy neučila, maximálně možná sem tam na zkoušku na vysoké, posledních pár let pořád něco studuju! Asi mi dvanáct hodin práce denně nestačí :-)
Ale ten krásný pocit, že nemusím vstávat na budík! Což znamená, že jsem se probudila v šest... A statečně odolávala a nevstávala.

Ráno jsem pak skočila na váhu. Měří mi všechno možné, tak jsem to tam nastavila. A protočily se mi panenky. Stres posledních týdnů holt vede k tomu, že se tuk zase už vesele usazuje. Navíc stíhám tak každý třetí trénink, protože máme různé pracovní akce. No, aspoň se hýbu o těch víkendech. Ale i tak. Výsledky nic moc.

O to líp se mi ukecalo, že si mám najít starého dobrého Boba Harpera a jeho krátké procvičení celého těla. Pohodička, tepovka ani nevyskočí, ale protáhnete se.

Muž si dal sobotní koblihy, já stále ještě pod vlivem čísla z váhy odolala :-) Došlo na vícezrnnou kaši s jahodami. Dělám kaše v mléce, aby tam bylo aspoň trošku bílkoviny. Zkoušela jsem přidávat protein i do těchhle (Nomina), ale nebylo to ono. V kaši z ovesných vloček to jde, ale tady to má divnou pachuť.


A jelikož předpověď strašící deštěm nevyšla a venku bylo azuro, bafla jsem hole a vyrazila aspoň na krátký okruh. Hodně fičelo, tak jsem volila nejkratší variantu na 40 minut. Ač bylo krásně, moc chodců jsem nepotkávala, s holemi ani bez. Jen asi dva pelotony cyklistů.

Pak nakoupit, uklidit, uvařit..., však to znáte. A odpoledne zaslouženě odpočívat u filmu. Pustila jsem si tam veeeeeeeelmi oddechovou záležitost, ale někdy si ten mozek vypnout fakt musíte. A když se k tomu tváříte, že ten koš s prádlem na žehlení neexistuje...

Tohle rozmazlování jsem dotáhla do zdárného konce naložením do vany, kde jsem dočetla časopis. Hele, každá máme něco, ne? Sklenka suchého bílého po večeři a brzy na kutě! Dokonale odpočinkový den!





Jídlo jsem nezapisovala, ale poctivě vyfotila. Takže co tam bylo?
- vícezrnná kaše v mléce, s kousíčkem másla, půl lžíce hnědého cukru a nakrájenými jahodami.
- mandarinka s banánem po chození
- rychlé boloňské špagety: z hovězího. Zpěnit šalotku na oleji, osmahnout nastrouhanou petržel a mrkev, pak přihodit mleté maso, opražit ho, zalít troškou vína a dusit do změknutí, přidat trochu kvalitního rajského protlaku, česnek, sůl, pepř, v závěru sušenou bazalku a úplně na konec nasekanou hladkolistou petrželku. Špagety ze semoliny uvařit na skus a pak už podáváme posypané čerstvě nastrouhaným parmazánem.
- pšenično-žitný chleba, krůtí šunka, plátek čedaru, okurka
- salát z kuřecích prsou upečených jen se solí a pepřem a troškou oleje, hlávkový little gem, cherry rajčata, okurka, čedar, trocha kvalitní majonézy a kopr
- a ta sklenka bílého

ZPÁTKY NA STARTU DEN PO DNI

S létem začal návrat s názvem ZPÁTKY NA STARTU (týden po týdnu můžete sledovat v blozích s tímto názvem) a já se pomaličku začala srovnávat. To slovo "pomaličku" bych dvakrát podtrhla, ztučnila a ještě vyvedla v barvách. 

pomaličku

Jde to pomalu. Hodně pomalu. Ale už zvládám věci, které jsem před rokem musela postupně opouštět - a ještě něco k tomu. Víkendy trávím v taneční škole a poskakuju, přešlapuju, válím se po zemi, protahuju, ba i parodii na balet předvádím. Ano, v pondělí se vždycky nemůžu hnout, ale to je na jiný blog ;-)

Občas ukážu nějaký jídelníček a občas klidně prásknu nějaké dortíčky nebo včera husičku! Však kdo mě sledujete na moji FB stránce, vidíte to na vlastní oči. A že ta husička včera teda byla! 


Ale taky poslouchám, jak bych teda měla ukázat podrobně, co a jak každý den dělám, jím, cvičím a jak takový den vypadá. 

Poslední týdny totiž jsou po pracovní stránce asi nejšílenější v roce. Je to hodně velký zápřah. A do toho ta škola! Takže stres útočí ve velkém stylu. Ale jak to teda vypadá v praxi? Co každý den zvládnu a co ne? Dá se u toho krabičkovat? A jak narvat do tak šílených dnů pohyb?

Ha! Praxe ukáže! 

Den po dni odhalím slovem i obrazem. 

A uvidíme, co půjde a co ne. Co se odcvičí, co uvaří, co nakrabičkuje, a kdy zvítězí lenivost a hospoda a dortíček a husička a hormony a stres a spousta práce..., a další výmluvy ;-)