ZVLÁŠTNÍ JARO 2020

Jaro roku 2020 vstoupí do dějin jako to DIVNÉ.

Jako doba, kdy jsme seděli doma, brouzdali po internetu, jedli, jedli "divně" a postupně taky objevovali, že se dá chodit ven do přírody a na procházky. Jaro, kdy jsme se možná zastavili, možná něco přehodnotili, možná propadli víc stresu  a určitě žili jinak.

Pro mě to bude jaro, kdy se mi zpomalila a zklikatila cesta za jedním cílem a kdy jsem začala vyhlížet jiné možnosti ve více oblastech. A dost možná nejsem v tomhle sama.

Blíží se mi padesátka. Slíbila jsem sama sobě, že zkusím do toho "velkého dne" vylézt na pódium fitness soutěže. Začala jsem na tom pracovat. A přitom jsem pořád žila dál jako dosud. Řešila pořád dokola stejné věci. Nechávala se pořád dokola semlít věcmi a lidmi, nad kterými nemám žádnou kontrolu - nebo si to namlouvám. Tu kontrolu totiž máme vždycky. Náš život je doopravdy v našich rukou, ne v rukou našeho šéfa, životních partnerů, ani dětí nebo rodičů. Je na nás, co těm druhým dovolíme a kam až je necháme zajít. Je na nás, jaké chování od nich budeme snášet. Je na nás, kde všude budeme držet pusu a krok a kde už si dupneme nebo se zvedneme a půjdeme o dům dál.

Původně jsem dneska plánovala psát o tom, jak jsem v koronténě jedla a cvičila a co jsem dělala, aby mi nehráblo. Ale nechám to dneska takhle. Ono totiž k tomu "zdravému životnímu stylu" patří také to, že musíme být psychicky v pohodě a dělat věci, které nám neškodí. A když víme, že si škodíme, měli bychom s tím něco udělat. Stejně jako ve chvíli, kdy nám škodí dortíky a sedění na gauči, s tím něco uděláme. A jako něco uděláme se způsobem, jakým jíme a cvičíme, když chceme do padesáti vylézt před lidi na pódium.

Ujasněme si, co v životě chceme. Ve VŠECH oblastech. Ujasněme si, co nám v životě škodí a brání dosáhnout toho, co chceme. Ujasněme si, že třeba na to svoje vlastní pomyslné pódium nedojdeme, pokud budeme vytrvale odbíhat k řešení všech dalších problémů, které se nám v životě objevují, protože jsme v pasti pracovní, osobní, své pohodlnosti nebo své mlsnosti. Teprve když si přiznáme, co nám neprospívá a nepřispívá k dosažení našeho snu a cíle, můžeme s tím něco dělat.

Jaro roku 2020 bylo divné. Ale nedovolme sami sobě prožít "divně" celý život.

PŘEDSEVZETÍ, PLÁNY, CÍLE - A JAK NA NĚ

Přelom roku. Magické datum, kouzelná číslice roku příštího. A tenhle rok už to fakt ale dám! Prostě je tu zase doba předsevzetí, plánů a cílů... a taky snů.

Jak si tedy rok 2020 naplánovat tak, abychom si příští rok nepřepsali svoje předsevzetí jenom s novou číslicí?

Vezmu to na příkladu hubnutí a zlepšení zdraví, protože o tom celý tenhle blog je, ale hlavní zásady použijete i ve všech dalších oblastech života. Ony jsou totiž vždycky stejné.
Tak pojďme snít a plánovat!

Určete si jeden hlavní cíl.
Jednu věc, která je pro vás opravdu důležitá.

A řekněte (a napište) si, PROČ je pro vás důležitá.
Co vám přinese? 
Co vám vezme?
Proč to chcete? Naprosto konkrétně.

A jdeme do toho příkladu - klasicky budeme hubnout:
Zhubnu X kilo.
Co mi to přinese? Lepší, hezčí a zdravější tělo. Hezčí oblečení. Menší zátěž na klouby. Nebudu se zadýchávat. Můžu si koupit dvojdílné plavky. Budu se líbit. Doběhnu autobus nebo svoje dítě na koloběžce...
Co mi to vezme? Mlsání večer u televize. Posedávání o víkendu. Čas, který věnuju cvičení. Čas, který věnuju přípravě jídla. 
Proč to chci? Bolí mě v zádech/v kyčlích/v kolenou a kila dolů mě odlehčí, takže se bolest zmírní. Mám štíhlého muže a chci vedle něj vypadat dobře. Chci ty a ty šaty, které se dají koupit jen do velikosti XY. Chci nafotit sexy fotky. Chci ukázat Máně/svojí matce/svému muži/kolegyni z druhého patra, že to jde, aby už neměl/a poznámky na můj zadek.


Cíl máme. ale JAK konkrétně zjistíme, že jsme ho splnili?

Určete si hodnotu, podle které poznáte, že jste cíl splnili.
Ke dni X. Y. budu mít na váze Z kilo a v pase A centimetrů.
Jednoduché, že?


Máme cíl, máme datum splnění, máme měřitelnou hodnotu, podle které poznáme, že jsme cíle dosáhli. Ale JAK se k němu dostaneme?

Teď by to chtělo kalendář, tužku a papír. Případně kalkulačku, u cílů, kde musíme počítat - což při tom našem hubnutí musíme.
Velký cíl, našich Z kilo ke dni X. Y., si rozdělíme na menší cíle. Po měsíci. Po týdnu. Je to teorie, protože třeba zrovna to naše hubnutí úplně rovnoměrně nefunguje a nebudeme ztrácet přesně vypočítané množství tuku, i když budeme dodržovat všechno co máme. Ale je to výchozí hodnota, podle které můžeme zjistit, jestli jdeme správným směrem.
Zkrátka a dobře si to rozpočítáme na jednotlivá krátká období. 
K 31. 12. budu mít, řekněme, 60 kilo.
K letním prázdninám, tedy 30. 6., chci být na půlce, tak na 70 kilech.
To znamená, že mám 6 měsíců na 10 kilo. Zvládnutelné? Při snaze a zodpovědnosti ano. Dělá to něco přes 1,5 kila na měsíc. A můžu to rozpočítat i na týdny, řekněme tedy 26 týdnů, na každý necelých 0,4 kg. To už tak strašidelně nezní, že?

A teď přijde to nejlepší.
JAK tohle rozplánování splníme?
U hubnutí si potřebujeme zjistit, kolik jíme teď, kolik jíst máme a kolik máme jíst, abychom hubli. Takže vzhůru na nějakou stránku, která tohle umí spočítat. A do kuchyně, kde si vysledujeme, kolik toho jíme teď a kolik toho jíst budeme nově. (Tohle by vydalo na román, tak vás odkážu na starší blogy ze série CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT, tam to všechno najdete.)
Nastavím si hodnoty v nějakých kalorických sledovačích podle svého výběru.

Máme rozpočítáno, změřeno, nastaveno, a co teď?
Maličkost.
Dělat, co nás k cíli dovede.
Konkrétně.
CO UDĚLÁME, abychom splnili, co máme tak hezky naplánované?
Doporučuju tak 3 kroky na den - a klidně je berte jako jeden z úkolů dne. Tím krokem je nákup, příprava jídla dopředu, naplánovaný trénink (třeba i svižná procházka s kamarádkou, anebo hodina na nějaké lekci, kterou máte v kalendáři jasně danou).
Ve středu a v neděli nakoupím. V úterý a čtvrtek a neděli uvařím do krabiček. V pondělí a ve středu chodíme tančit. V sobotu půjdeme na výlet. Tohle budu dělat každý týden ve stejnou dobu.

A dál je to na vás. Splňte si svoje 3 denní úkony, kroky, a k cíli dojdete. Musíte vědět, kam chcete jít a proč tam chcete jít. A musíte vědět, kudy tam vedete cesta. Ale ujít ji už musíte sami.
A P.S.: Až v tom cíli budete, mějte tam připravenou nějakou hezkou odměnu!

KRÁSNÝ ROK 2020!

OBEZITA JAKO RIZIKO

Je obezita jenom kosmetický problém? Nebo ohrožuje zdraví?

Už pěkných pár let pracuju s lidmi, kteří chtějí žít zdravěji a vypadat určitým způsobem. Působila jsem šest let v mezinárodní organizaci, která zastupuje pacienty s obezitou. Byla jsem i v jejím nejužším mezinárodním vedení. Ale celé ty roky jsem si uvědomovala, že cílem nemá být jenom to, aby lidé nebyli obézní (jazykem evropských organizací "aby nežili s obezitou"), ale aby byli především zdraví. 

Zdraví bylo to původní, co mě vůbec k této práci přivedlo. Výživu jsem studovala kvůli tomu, abych věděla, jak funguje lidské trávení a jaký vliv mají potraviny na celkové fungování lidského těla. Ne proto, abych dokázala klientovi sepsat jídelníček do plavek a nic víc. Přestože o to je samozřejmě zájem větší :-)

Sama mám určité zdravotní problémy, se kterými musím pracovat. No dobře, nemusím. Ale pak dopadnu jako takoví ti lidé, co sedí doma, fňukají a hledají důvody, proč nemůžou tohle a ono a proč je všecko na draka. Kdo z nás někoho takového nepotkal?
A sama také celé roky tvrdím, že prevence je základ a že je vždycky lepší určitým stavům předcházet, pokud to jen jde, než je následně napravovat. Prostě dělejme věci tak, abychom svůj život nezhoršovali sami sobě - a neztěžovali ho svému okolí. 

Proto vítám, když o prevenci mluví i druzí. A když upozorňují na věci, které se považují přinejmenším za hodné pozornosti. A proto mě taky zaskočila reakce zástupců jisté pacientské organizace na sociálních sítích, kteří se ohradili proti kampani britské společnosti Cancer Research UK. Ta byla oceněna za to, že řekla určité věci nahlas. Řekla například, že obezita je rizikovým faktorem vzniku rakoviny.

V případě rakoviny řada studií tvrdí, že obezita je jedním z hlavních rizikových faktorů vypuknutí této nemoci. U několika typů rakoviny se už o této rizikovosti obezity vlastně ani nepochybuje a nezpochybňuje se. Poslední výzkumy, zveřejněné na evropském obezitologickém kongresu ve Vídni v roce 2018, uvádějí, že obezita má souvztažnost s 12 druhy tohoto onemocnění.

A přece některým lidem vadí, že se to říká nahlas. Podle jejich názoru to dehonestuje osoby žijící s obezitou. Jako by je to degradovalo. Ale to přece není pravda. Obezita zvyšuje riziko zdravotních problémů. Od těch zdánlivě nedůležitých po hodně závažné. Není to tak, že lidé žijící s obezitou těmi problémy určitě trpěli, i kdyby byla jejich hmotnost v rámci toho, co se považuje za normu. Jistě, mohli by. Ale takto je riziko propuknutí nebo vývoje určitých obtíží větší. A většina studií to potvrzuje.

Každý třetí člověk u nás je v přímém ohrožení rakovinou, jak říkají statistiky. Nechceme vědět, co můžeme udělat pro sebe my sami, A nechceme to dělat, abychom riziko aspoň umenšili? Já ano.

Odcházím na sobotní trénink a vám přeju hezký víkend.

ROHLÍKOVKA - CO MÁM S TĚMI ROHLÍKY?

Slibovala jsem změny a pomaličku už nazrál jejich čas. Měním to a ono, a najednou z éteru mizí jméno, které tu kolovalo několik let. A objevují se rohlíky! Jak to? Co to je? A proč?

Před týdnem jsem začala ladit i navenek to, co vám nabízím. A první na řadu přišlo jméno.
Proč?
Vždyť tu léta byla Afrais!

Ale odkud se vlastně vzala?
Afrais byla původně nick na jednom fóru. Pak jsem začala být nejen na tom fóru aktivní, ale začala jsem ho veřejně zastupovat. Zvykli jste si na to jméno. Po otevření účtů na sociálních sítích šlo to jméno samozřejmě se mnou, abyste mě našli.

Jenomže pak jsem působení v Čechách utlumila a fungovala jsem v podstatě jen na mezinárodní scéně. A tady psala článečky, posty a sem tam přidala jídelníčky - ty svoje, na klienty už v tu chvíli čas nebyl.
A lidé, kteří mě sledovali, se proměňovali. Přicházeli noví, kteří ten starý nick neznali.

No a pak jsem se vdala. Jo, po dlouhých letech jsme letos v létě podepsali oficiální papíry a já oficiálně přijala nebo přesněji přidala i nové jméno.

A teď to začíná být zábavné.

Já jsem totiž Rohlíková!

Jo, člověk, který se zabývá výživou a trenérstvím, člověk, který působil na mezinárodní obezitologické scéně, člověk, který psal o prevenci obezity články v několika jazycích, má jméno, které pro většinu lidí symbolizuje něco naprosto nedietního! Tak proč toho nevyužít?

Kdo mě sledujete už delší dobu, víte, že nejsem zrovna zastánce extrémů. Nehlásám, že je třeba ze stravy vyloučit celé složky a že se už nikdy nesmíte na čokoládu ani podívat, když chcete být fit a zdraví.
Kdo sleduje moje jídelníčky, najde tam něco sladkého, sem tam skleničku alkoholu i normální pečivo. To dokonce mnohem častěji než "papundekl".
Ano, zrovna před chvílí jsem ke snídani dojedla proteinové lívance, k nim jogurt, mandarinku a lžíci javorového sirupu. A ano, až to dopíšu, půjdu na silový trénink do fitka a po něm si dám protein. Ale to neznamená, že si večer nedopřeju skleničku bílého nebo kousek hořké mátové čokolády, kterou tady mám. Nebo že k večeři v týdnu nebude nějaká pomazánka (s bílkovinou typu sardinky, vejce, tvaroh, sýr...) na normálním chlebu (ne, všechny ty "večerní" chleby fakt nejím - dlouhý seznam složek, sója a další důvody mě od toho odrazují).


Proč tedy Rohlíkovka?

• protože vařím a jídelníčky, které u mě vidíte, sestavuju z naprosto běžných, dostupných, základních surovin
• protože pečivo má podle mého názoru mít pár nejzákladnějších surovin, nikoli soupis látek dlouhý jako Lovosice
• protože si nemíním zbytečně zakazovat něco, o čem se zrovna teď říká, že je to děsně nezdravé, a příští rok to bude jinak - a nechci takové extrémy nutit ani vám
• protože ve stravě je třeba dodržovat umírněnost, abychom takto vydrželi jíst do konce života - a extrémy udržitelné nejsou
• a konečně protože jsem přece Rohlíková :-) 

Se mnou se vaří ze základních surovin, rychle, jednoduše. Se mnou se cvičí, co vás baví. Když chcete natrénovat na maraton - klidně, a dobře u toho jezte a odpočívejte. Když si chcete jen dvakrát v týdnu zacvičit krátce pilates - klidně, ale každý den choďte. Když chcete nebo zrovna potřebujete pracovat 12 hodin denně - klidně, taky mívám nebo jsem mívala taková období, ale pak si dopřejte relax a dopřejte si u toho pohyb, ať jenom nesedíte, a dobré jídlo, ať máte energii. Prostě vyváženost. A k té občas křupavý čerstvý rohlík klidně patřit může ;-) 

MĚSÍC S PILATES - RECENZE, SHRNUTÍ

Listopad byl lidovým hlasováním vyhlášen za MĚSÍC S PILATES. Takže dojmy, výsledky, důsledky a následky? Tady to máte!

Když jsem přemýšlela, jestli zase nedat nějaký "měsíc s", byla jsem v trochu obtížnější situaci. Jako vždycky mě zrazovalo zdraví, to už je u mě klasika. Měla jsem zrovna stopku na náročnější aktivity, než se posbírají všechny výsledky všemožných testů. Tak jsem navrhla do hlasovačky na Facebooku jako jednu z variant i měsíc s pilatesem. A ten taky vyhrál!

Fajn, cvičit se tedy mělo relativně mírně, bez skákání, pobíhání a šíleností. 

Jsem trenér a s pilatesem jsem pár let taky strávila. Nebylo to tedy pro mě něco úplně neznámého, co bych musela složitě nastudovávat a hledat si kurzy. Pokud začínáte, tak je - jako ostatně u téměř každého cvičení - určitě vhodné si ten kurz najít a naučit se to pořádně! Já aspoň tušila, co dělám, tak jsem mohla zalovit ve své sbírce a najít různé knížky, které se mi tu nashromáždily. A v nich si povybírat programy.

CO JSEM CVIČILA
Vybírala jsem si různé programy, aby to bylo pestré. S výjimkou jediné sestavy zaměřené na rehabilitaci kyčle jsem žádný program neopakovala.
Sestavy to byly obvykle krátké, na ranní protažení. Zabraly většinou 15 minut, plus minus autobus. Však byly přímo k té čtvrthodince často určeny!

Našly se tam sestavy základních cviků na celé tělo. Pak jsem si odcvičila sestavy zaměřené přímo na určité části těla. Různě poskládané. Na boky, stehna, bříško, střed těla, záda, paže a ramena, prostě co vás napadne. Sestavy na procvičení horní poloviny těla, spodní poloviny. Sestavy čistě na zemi, ale taky sestavy vestoje. A k tomu sestavy rehabilitační na zlepšení držení zad, na problémy se zády. A ona sestava na procvičení kyčlí.

Celkem jsem za měsíc absolvovala 14 tréninků. Nebylo to tedy cvičení denní, i když se podařil i týden, kdy od pondělí do pátku každé ráno karimatka vládla. Poslední týden a kousek mi pokazila rýmička a kašlíček. (O tom, jak cvičit při nemoci a kdy to jde a kdy už je to nemoudré, jsem psala v článku Mor a oubytě, a protože jsem kardiak, dám tu pauzu i tam, kde by třeba nutně být u jinak zdravého člověka nemusela.)



VÝSLEDKY A DOJMY
Udělalo mi to dobře?
To rozhodně!
Když začnou podzimní plískanice a vstáváte do tmy a nechce se vám, občas může být problém donutit se k náročnějšímu rannímu tréninku. Ale protažení na čtvrt hodiny? Pohoda, to se zvládne! A ten pocit do celého dne se rozhodně vyplatí! Něco jste pro sebe udělali, rozhýbali si záda (a v době, kdy máte další trénink omezený, se to zatraceně hodí), protáhli se.

A co hubnutí?
Hele, jen z pilatesu nezhubneme, to je snad jasný :-)
Jo, dlouhodobějším cvičením se tělo určitě zpevní a narovná. Už jen když se postavíte rovně a vtáhnete břicho, budete působit štíhleji. No zkuste to! Vytáhnout nahoru, ramena dozadu a dolů, břicho vtáhnout, zadek nevystrkovat... Lepší, že jo?
Ale není to cvičební program na to, abyste zázrakem za měsíc zhubli a byli šlank. O tom jsem psala už tady v článku o hubnutí s pilatesem.

A co ta kyčel?
Ještě bolí, to chce víc času. Ale celý měsíc jsem zakončila dnes opakováním této rehabilitační sestavy. A budu se k ní vracet jednou týdně.

Co dál s pilatesem?
Vracet se budu i k pilatesu jako takovému. Nejen kvůli kyčli.
Proč?
Je to jedno z nejlepších cvičení na zpevnění středu těla. A bez toho se neobejdu, když tančím, zvedám činky, běhám, celý den sedím v práci a tak dál a dál a dál.
Poslední dny jsem si ladila plán na další měsíc (až měsíce), a pilates se v něm ocitl taky. Dvakrát třikrát týdně na ranní krátkou rozcvičku. Nebo to cílené rehabilitační cvičení. Jo jo, to ta moje kyčel :-)

Jestli váháte a přemýšlíte: zkusit, nezkusit - jděte do toho. Najděte si kurz. Najděte si cvičení na YouTube. Vyzkoušejte to na otevřených hodinách - často se třeba přes vánoční svátky nabízejí právě takové hodiny na vyzkoušení. Když vás bolí záda, tuhle loupe, tady píchá, může být pilates nápomocný. A když nic jiného, může vás naučit stát hezky rovně a nevystrkovat břicho a zadek, což je fajn vždycky.
Pokud hledáte něco na rychlé hubnutí a máte pocit, že se musíte každým cvičením zničit..., no takhle, i lekce pilatesu se dá velmi snadno udělat tak, aby vás zničila. Ale jestli se neobejdete bez něčeho hodně rychlého a potřebujete litry potu, abyste měli pocit, že jste něco dělali, nechte si ten pilates jen jako doplněk. Ovšem může vám fakt pomoct.

Zkrátka měsíc s pilates se osvědčil. Doporučuju.

Podle čeho jsem cvičila?
Pilates pro rehabilitaci, Eva Blahušová
Malá škola pilates, ze série DK, vydala Esence
15 minut pilates denně, vydal Ikar
Pilates for Weightloss, Lynne Robinson

Každá je fajn svým určitým způsobem, špatná není ani jedna. Každá nabízí sestavy různých délek a různých zaměření. Tu zelenou seženete snadno (snad, je novější), ta žlutá už bude jen někde. Jedna je jenom anglicky a starší, tu asi nenajdete, bohužel. A knihy paní Blahušové se občas někde objeví nebo se dají sehnat přes její aktivity.

HUBNUTÍ S PILATESEM

V anketě jste mě vyslali do měsíce s pilatesem, tak je tady po týdnu první článek na toto téma. Dá se pilatesem hubnout?

Vyhlásila jsem anketu, co cvičit tento měsíc, a s převahou vyhrál pilates. Což je jako na zavolanou. Už mám zase trochu omezené působení, takže to teď chtělo něco méně náročného. No dobře, méně náročného na dýchání a tepovku. No dobře, méně náročného na udýchání a tepovku.

Za svůj déle mladý život jsem se s pilatesem setkala a setkávali jsme se docela dost a pravidelně pár let. Mám odcvičeno svoje. Uvažovala jsem o trenérské licenci, jen na ni ještě nedošlo. Takže trošku vím, co dělám. Proč to říkám? Protože tento měsíc cvičím doma, podle knih. Pokud pilates zas až tak zažitý nemáte, je fajn jít spíš někam na kurz a nechat se vést a opravovat. Jakmile do toho trochu proniknete, dá se cvičit i doma třeba podle videí.

Tento měsíc tedy cvičím pilates. A protože cvičím podle knížek a videí, co mám doma (nebo na internetu), došlo i na tu s názvem PILATES FOR WEIGHTLOSS, tedy Pilates na hubnutí. Česky nevyšla, mimochodem.
A to vyvolalo otázku: DÁ SE PILATESEM ZHUBNOUT?

Dá?

Jen cvičením ne. To bohužel. Když budeme jíst a chovat se jako doposud, nezhubneme tím, že si občas (a klidně i pravidelně) zacvičíme pilates.
Proč? Je to cvičení málo vydatné (přestože pilates umí být i pěkně náročný!). Ale pořád platí základní fyzikální zákony. Hubnout budeme, až bude výdej menší než příjem. A na to cvičením pilatesu většinou spálíme málo kalorií.
(A než se začneme dohadovat, jenom o té fyzice to není, jak už se ví - nebo přesněji, není to jenom o jednoduchých rovnicích, protože občas je třeba započítat ještě další věci a tabulky a rovnice nezachytí třeba to, že někdo jí málo dlouhodobě, nebo že při extrémně nízkém příjmu se tělo začne chovat trošku jinak. Ale tohle je všecko už navíc a už jsme o tom párkrát mluvili a ještě mluvit určitě budeme.)

K čemu tedy pomůže?
Pravidelné cvičení pilatesu určitě pomůže k tomu, že tělo bude nejen lépe fungovat, ale taky LÍP VYPADAT. Zpevní se. Jako by se opticky protáhlo (i když ve skutečnosti se svaly fakt jenom tak natáhnout neumí a už vůbec u toho neumí protáhnout kosti). Břicho se vtáhne - jednak proto, že se naučíme ho držet pevné a nevyvalovat. A jednak proto, že se zpevní svaly v něm, včetně těch hlubších. Narovnáme se v zádech - a to taky přispěje k dojmu, že jsme vyšší a štíhlejší.

Co tedy tahle knížka slibuje?
Kombinaci cvičení pilatesu, krátké programy zaměřené speciálně na určité partie (ty procvičuju tento týden, protože to v rámci měsíce střídám). A doporučení, jak vše kombinovat s aerobním cvičením. Přinejmenším tedy se svižnou chůzí.
Když se k tomu přidá i úprava jídelníčku, je tu šance hubnout.

Zhubneme jenom pilatesem?
Ne.
Ale narovnáme se. Zpevníme.
A když začneme cvičit pravidelně, u většiny lidí to vyvolá chuť i líp jíst. A jít se občas aspoň rychleji projít.
A pak hubnout můžeme.

Takže pilatesu zdar! A další hlášení budou následovat.

KUDY DÁL?

Několik let vás zahrnuju jídelníčky, tipy na cvičení, střípky z obezitologie, články a povídáním. A najednou to nějak nejde. Když jsem odcházela z vedení evropské asociace, plánovala jsem, že zase oživím svoje působení v naší zemi. A že se začnu sama připravovat na svůj velký cíl. Ale najednou není co psát a postovat. Hledám novou cestu, pro sebe i pro vás.

Většina z nás se umí velmi dobře pohybovat v naučených mantinelech. Víme, co se od nás čeká, co máme dělat, jaké to má nést výsledky. Všechno se dá krásně změřit, zhodnotit.
Ale pak do toho najednou vstoupí "zatracenej lidskej faktor".

Víte, že jsem mladá už dlouho. A že si vymýšlím jednu exotickou potíž za druhou. A když se to sejde, plácám se v tom. Stejně jako se plácá kdokoli jiný.
Teorie je zmáklá, jen se občas nechce hlavě. A když se chce i hlavě, řekne tělo, že si vymyslí zas něco nového.




A tak jsem se jednoho dne probudila a zjistila, že stárnu, že mi dočasné omezení zátěže na tepovku 130 bouchnutí za minutu poněkud ztěžuje některé typy tréninku a že se k tomu tréninku nějak ani nemůžu dokopat, protože jsem v jednom kuse šíleně unavená.

Co teď?

Je třeba ty mantinely nějak rozevřít a stočit je jiným směrem. Přemýšlím, jaký to bude. Ne, toho svého snu se vzdávat nechci. Jen k němu musím jít klikatější cestou.
A mezitím na ní objevit, čím může být zajímavá pro vás.

O čem byste chtěli číst?
Co by vás zajímalo? 

• Menopauza a životní styl?
• Jídlo a cvičení při zdravotním omezení?
• Klasické obecné hubnutí a zdravý životní styl jako dosud?
• Měsíc vždycky s nějakým cvičebním/jídelním programem podle nějaké osobnosti (a její knihy)?
• Moje osobní cesta (takže zpátky ty moje jídelníčky a cvičebníčky)?

Dejte vědět, co by zajímalo právě vás!

KOLIK VLÁKNINY POTŘEBUJE DÍTĚ?

kOLIK VLÁKNINY POTŘEBUJE DÍTĚ? A JE DOBŘE DÁVAT MU CELOZRNNÉ PEČIVO? VÁŽNĚ JE BÍLÝ ROHLÍK TAKOVÉ ZLO?

Dnešní debata plná pohoršování nad BÍLÝM pečivem pro děti ukázala, že občas světu vládnou tak trochu dezinformace.

To, co je vhodné pro většinu (ne pro každého) dospělých, neznamená, že je vhodné pro všechny. Dietářka jí jinak než sportovec, a dospělý člověk jí jinak než dítě. Musí jíst jinak.

Jednak dítě ve vývinu nemůže omezovat příliš kalorickou hodnotu stravy, pokud se bavíme o stravě vyvážené a racionální. A jo, do té kvalitní šunka s vysokým obsahem masa, nízkým obsahem soli a všech možných přídatných látek klidně patří.

Ale hlavní chybička mnoha zastánců echt zdravého stravování nastane u vlákniny. V domnění, že víc vlákniny je vždycky dobře a že bílé pečivo je hrozba, chtějí svým dětem dopřát to "zdravé". Jenomže dětský zažívací systém si s tím neumí poradit. Dítě má zažívací problémy a především si může zadělávat na potíže za pár let (poškozená sliznice není na první pohled hned vidět).

Kolik vlákniny tedy má dítě mít?

Existuje jednoduchá formulka, která se snadno zapamatuje:

VĚK DÍTĚTE + 5

Takže dítě staré 2 roky má mít za den ve stravě 7 gramů vlákniny. V 5 letech je to 10 gramů. V 10 letech se dostane na 15 gramů vlákniny za den. V 15 letech je na 20 gramech (ano, ani v 15 ještě není dospělé a nemá úplně dospělý ani zažívací systém). A doopravdy až v plnoletosti, dospělosti, prostě někdy od 20 let může jíst vlákniny tolik, kolik se doporučuje pro dospělého člověka. (To celé, pokud samozřejmě nemá zdravotní omezení, která si vynucují příjem nižší.)

Takže to, že děti jedí bílý rohlík, vážně není špatně! Špatně by naopak bylo, kdyby dostávaly od malička ten celozrnný. (A taky ty rádobytmavé, nabarvené, s 20 složkami, ale to je zase jiná kapitola.)

Až na vás budou jiné matky "útočit", jak může mít vaše dítě v ruce BÍLÝ rohlík, asi jim to nevysvětlíte - ale budete vědět, že mu tím rohlíkem fakt nijak neubližujete. Právě naopak :-)

KOLIK PROJÍME?

Nechala jsem se vyprovokovat k týdennímu pokusu, kdy jsem na halíře počítala, kolik projím. Co z toho vyšlo? Čtěte dál!

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY POKUSU
Počítala se PLNÁ cena potravin a surovin z jednoho portálu, kde nakupuju jídlo. Beze slev, akcí a podobně.
Nezapočítávala se cena energie, vody z kohoutku, mého času a práce, dokonce ani opotřebení prkének a nožů a hrnců a talířů :-) (Věřte nebo ne, i takové dotazy v průběhu zveřejňování pokusu zazněly.)

JÍDELNÍČEK
Jídelníček jsem nijak speciálně neupravovala, aby byl extra drahý, nebo naopak extra levný. Dá se to. Dá se navařit superlevně. Dá se navařit superdraze. A proto propočítání jediného dne obvykle vůbec o ničem nevypovídá.
Náš pokus trval 6 dní v kuse, za sebou.

ENERGETICKÝ PŘÍJEM
Můj příjem je nastaven na aktivní, sportující osobu, která jde za určitým sportovním cílem. Většina populace mívá o něco nižší dávku bílkovin a určitě je nepotřebuje doplňovat ještě proteinem navíc (po 30,- Kč).
Já jela na cca 2000 kcal/den, s dávkou 145 g bílkoviny.
Příjem všech základních složek jsem udržela všechny dny v zadaném rozsahu.

PENÍZE
Celkově mě jídlo vyšlo na 1125,- Kč za 6 dní. Komplet se vším všudy, žádné pití navíc, žádné cigarety, žádný další mls. V průměru tedy na 187,50 Kč na den.

Dražší bylo sníst "studené hlavní jídlo" - salát se šunkou, mozzarellou, hotový tuňákovo-fazolový salát - než uvařit teplé jídlo. I tak mě ovšem pořád ten salát vyšel levněji než v restauraci (minimálně na polovinu, spíš ještě méně, pokud žijete ve větším městě - a o čerstvosti surovin nebudeme vůbec mluvit). Obecně, pokud si jídlo do práce nepřipravím do krabičky, vyjde mě oběd od 120,- korun výš. Když bych neměla ani svačinu, není problém se za den dostat na 200,-, a teprve k tomu přibude snídaně a večeře. Je jedno, že to zaplatím stravenkami, pořád je to částka, na kterou mě to jídlo přišlo! (a technicky, na její přibližnou polovinu ve skutečných penězích, které se mi za stravenku strhly).

A poznámka: rodina nesní násobně tolik. Malé dítě toho zkonzumuje méně, naopak puberťák potřebuje víc "plnidla", takže se to nedá jednoduše vynásobit.

KDE SE DÁ UŠETŘIT
Musí to být tak vysoká částka? Ne.
Ušetříte nákupy v různých obchodech. Snad v každém se dnes objevují různé akce a slevy. A většina z nás má možnost nakupovat na více místech, pokud chce.
Ušetříte nákupem levnějších surovin. Měla jsem tento týden například jemné vločky Emco, ty ovšem jsou o dost dražší než obyčejné vločky beze jména. Jsem zvyklá na dobré kafe, ale kdo není "kávový snob", koupí si obyčejnou značku, která vyjde levněji. Měla jsem drůbeží prsa, celé kuře (i bez akce) vyjde zase levněji než už porcované maso. Tuňák se dá koupit i levnější. Stejně tak sýry. Nebo se dají nahradit za levnější variantu. U vajec jsem počítala v podstatě nejvyšší současnou cenu za kus. Tvarohy také existují i těch "obchodních značek", které vyjdou levněji. Jogurt se dá koupit obyčejný, ve velkém balení. No, myslím, že je to jasné.
Já brala v potaz tento jeden portál a plnou cenu, právě aby to nebylo zkreslené.

CO SI ODNÉST?
Většinou nevíme, kolik přesně za den projíme. Odhadujeme - a někdy se na konci měsíce divíme, kde ty peníze jsou. Spousta lidí zapomíná započítávat i věci navíc: vodu v plastu, alkohol, kafe s kamarádkou, sušenku, zmrzlinu na ulici. Cigarety. Nezapočítáme oběd v práci, který se nám strhává třeba rovnou. Nebo stravenku. Za kterou se najíme. Nebo za ni nakoupíme.

Někdy máme pocit, že musíme nakupovat to nejlevnější bez ohledu na kvalitu (a teď se nebudu bavit o lidech, kteří opravdu musejí obracet každou korunu, protože jsou skutečně v nouzi). Ale potom si neuvědomíme, kolik toho nakoupíme a kde se dojíme tu sušenkou, tu umělým koláčem, tu dobereme energii slazeným pitím, které jsme taky koupili a nějak nezapočítali. A nepočítáme potom ani s cenou léků, sníženým příjmem při nemocenské atd. Nepočítáme dost často se zelenými "žabinci" a pilulkami na to či ono, které si pořizujeme s pocitem, kolik toho děláme pro svoje zdraví. (Já za celý týden mimochodem užívala jenom lék na předpis, za který nedoplácím, protože ho životně potřebuju.)
Dá se jíst zdravě a přitom ne draze. K tomu slouží ty tipy o odstavec výš. Dá se jíst draze a špatně. A dá se jíst levně a špatně. Je to o prioritách, o naší ochotě uvařit si, jídlo připravit předem, započítat do něj opravdu všechny náklady. (A zase, nemluvím teď o lidech, kteří opravdu nemají na vybranou - ale ruku na srdce, to většina fakt není.)

Projím hodně? Ano. Tenhle jídelníček není sestavený s cíleným šetřením. Nákupy nejsou sháněné na různých místech v akcích (zase, je to o prioritách - pro mě byl teď důležitější čas a jednoduchost doručení. Stejně jako je pro mě teď prioritou vyšší dávka kvalitních bílkovin a dodání ještě bílkovinných náhrad po tréninku, protože mám určitý cíl, který je prioritou.). Ale když pomineme extrémy a extrémně drahé potraviny, tak je to v podstatě na horní hranici toho, co je u běžného nastavení možné.

Pokud si troufnete podívat se do vlastní peněženky, zkuste si to pár dní za sebou, ten jeden opravdu nestačí. A zapište doopravdy všechno, včetně pití navíc, cigaret, čehokoli, co jste snědli, vypili nebo inhalovali. Včetně hodnoty té případné stravenky. Budu zvědavá, co vás překvapí!

NEJDE, NEBO NECHCE SE MI?

Internetem proběhla zprávička o jisté mladé dívce, která se za dva roky naučila v podstatě sama hrát na housle tak, že obstojně zvládla i Chopina. Jistě, na koncertní kariéru to není a nebude, ale taky to nebylo žádné skřípání deroucí uši. Kdo někdy přišel do styku s hudbou aktivně, umí si asi představit, že naučit se zrovna na housle nepatří k nejjednodušším úkonům, na které můžete natrefit. Takový triangl se zvládá určitě snáz.

Poučení? Když se chce, tak to jde. Krásné klišé, já vím. Ale ono to pořád platí. Když něco opravdu chceme, věnujeme se tomu. Soustředíme se na to. Máme určitou vidinu. A uděláme, co udělat musíme, abychom tu vidinu naplnili. A je úplně jedno, jestli se bavíme o hubnutí, udržení a zlepšení svého zdravotního stavu, zformování těla, pokoření osobních sportovních rekordů nebo absolvování maratonu, naučení se na kytaru, ba dokonce i učení se tančit - dobrá, někomu to jde lépe a někomu hůř, ale s dostatkem odhodlání, práce! a času to fakt aspoň na nějakou obstojnější úroveň jde (jen někomu to bude určitě trvat déle než čtyři měsíce).
Život nám bude vždycky házet klacky pod nohy, když ho necháme. Vždycky budou důvody, proč něco nejde. Vždycky nám bude bránit to a ono, vždycky bude něco důležitějšího než my a náš plán. Tak to prostě je. Učíme se dávat na první místo taky sebe, dělat si na sebe čas, uvědomit si, co chceme MY, a věnovat pozornost, sílu, čas a energii tomu, za čím jdeme. Tak na to nezapomínejme. Na housle se asi za rok hrát nenaučíme, ale kus práce odvést určitě můžeme. A nemusí to být jenom v hubnutí. Tak co? Chcete?