NEPOČÍTEJTE ROKY, ŽIJTE TAK, ABY SE VAŠE ROKY POČÍTALY

Dnes dovolte trošku osobnější notu.
Jedna fitness stránka mi letos poslala přání k narozeninám s mottem, které vidíte v nadpisu. Výstižnější to asi být ani nemůže.

Mám kolem sebe dost vrstevníků, kteří si připadají staří, mají pocit, že už nemá smysl na sobě pracovat, že nedokážou být fit, nemůžou už v životě udělat stojku, natožpak provaz, že už zhubnout nejde, protože hormony řádí, že už nemají sílu trávit pár hodin týdně sportem, protože tělo už to nezvládne, že a že a že... No, však si to dokážete představit sami.

Tito lidé se odevzdali. V podstatě jen přežívají. Čekají a nevědí na co. Není to smutné? Nevím, nakolik je to dané znamením horoskopu, nakolik založením a nakolik docela prostě a jednoduše nastaveným životním stylem - nebo možná i setrvačností. Hodně pracuju (dobře, pracuju moc!), a tak občas zapomínám v tom shonu a náporu se zastavit. To přání ale nemluvilo jen o tom, že se mají roky, které prožijeme počítat, ono taky připomnělo, CO se v těch letech počítá.
Nejsou to hodiny strávené v kanceláři, není to počet klientů, kterým jsem pomohla, nejsou to ani nazvedaná kila v posilovně (ač ta mi třeba k těm letům něco přihodí).

Sama pravidelně připomínám, že priorita není to, co prohlašujeme, že jí je.

Priorita, tedy to, co je pro nás v životě nejdůležitější, je to, čemu věnujeme svůj čas a energii.

Ano, u mě je to pomoc druhým a je to práce, ale na prvním místě musí být především život sám. Čas strávený s blízkými. Ano, čas strávený péčí i o sebe sama, abych tady s blízkými (a i v té práci) mohla být ještě dlouho. Čas věnovaný životu, ne shonu.
Ne, nezastavím se, nezačnu pracovat jen od-do a nezačnu trávit čas poleháváním na gauči (dobrá, jednou za měsíc gaučák bodne, ale víc nevydržím). Ale asi je na čase být tu taky víc pro sebe a svoje nejbližší.
Užívat si slunce, vzduch, vítr, užívat si přátele, víc se bavit. I když je to třeba v rámci práce v příštích dnech.

Někdo si možná i vzpomene na blog o "yes-manovi" (http://alexandraafraisfraisova.blogspot.cz/2016/07/yes-woman.html), naučte se říkat ano. Je nejvyšší čas ho oprášit a začít víc říkat ano. Aby se ty roky počítaly.

A tak jsem prozatím začala krátkou dovolenou se svou sestrou, dámská jízda v Londýně, jak typické! Jen se nenakupovalo, ale chodilo a chodilo a chodilo po městě, představovaly památky, užívala se atmosféra, zkrátka jsme si jely odpočinout. A žít!