PROJEKT 2018: 6 TÝDNŮ DO FOCENÍ

Za 6 týdnů finiš první části projektu 2018. Co mě tedy ještě čeká?

Dneska jsem si dvě a půl hodiny hrála s nastavením jídelníčku a cvičebního plánu. Mám 6 týdnů, tělo zatím nereaguje nijak zázračně, takže je čas přitvrdit. Jo, já vím, určité "masochistické sklony" by tam asi byly ;-)

Pochopitelně bych to nebyla já, kdybych si to rovnou od začátku nekomplikovala. Tak teď například nemáme v práci kuchyňku. Ale snad mě pustí do jiných pater. Zatím nám ještě funguje aspoň jedna lednička, za okny je taky zima dost a dost, takže výmluvu, proč nekrabičkovat, prostě NEMÁM.

Skončila mi pravidelná latina v týdnu. Uvažovala jsem, jak to udělám s hodinami. Zatím neučím sama, ale chodila jsem k pár známým občas na nějakou lekci. Ale šest týdnů je šest týdnů. Ledňáčkové ve fitku opadli. Já to železo pořád ještě na svůj vkus dost flákám. Rozhodnutí bylo tedy jasné. Jdou se zvedat kila!

Bude to brutál? Bude! Budete to moct sledovat? Jistě, jako vždy. Na mé facebookové stránce a na Instagramu.

A jedeme dál!

ZBYTEČNÁ ZELENINA?

O víkendu se v jedné FB skupině zase jednou rozhořela debata o tom, jestli je vůbec zapotřebí jíst zeleninu. Vlastně jenom zaplní žaludek. Nic nám nedává, žádné vitaminy už v ní nejsou tak co.

CHUDÁ ZELENINA?
Mno. Ano, jistě, že dnes mají snad VŠECHNY plodiny méně výživných látek, než mívávaly. O tom se nikdo nepře. Využívání půdy na maximum přináší svou daň. Půda je chudší, neobsahuje tolik minerálů co dřív, a tak ani plodiny, které vydává, si toho z ní nemůžou vzít tolik, kolik si brávaly v minulosti. To ostatně krásně dokázala i studie, která se v této souvislosti cituje asi nejvíc: dr. Donalda Davise z Texaské univerzity, která byla zveřejněna už v roce 2004 v žurnálu Journal of American College of Nutrition, ale ke stejným zjištěním došla například i studie Kushi Institutu a mnohé další. Pěstujeme hodně, pěstujeme rychle, často urychlujeme, geneticky upravujeme, a tím pádem dneska plodiny nestačí ani často nemůžou získat to, co v sobě mívaly z "nevyždímané" půdy při pomalém pěstování před padesáti lety.

Ale znamená to snad, že je přestaneme jíst vůbec, protože "to vlastně stejně už ani nemá cenu"? E?

Asi by si občas měl někdo zopakovat nejzákladnější poučky o fyziologii, trávení a ještě pár dalších maličkostech. Nebudu tady dělat přednášku, to dělávám jinde :-) Ale neodpustím si vybídnout ke zdravému rozumu.

NEMOCNOST
Anebo taky jinak. Česká republika je na nejpřednějších místech v mnoha civilizačních onemocněních, kromě jiného taky v rakovině tlustého střeva a konečníku. Ne, když budeme chroupat listí a mrkev, neznamená to, že se najednou všichni zázračně uzdraví a nebude hrozit žádná rakovina, žádná srdeční onemocnění, žádná cukrovka... Ale když budeme chroupat dostatek různého listí, mrkve, ovoce a všelijakých dalších plodin (s těmi tak "katastroficky nízkými" hladinami výživných látek, že jo), přece jen uděláme krok směrem k lepší šanci na přežití. Jak ukázal už dávný výzkum Armstronga a Dolla, existuje určitá souvislost mezi výskytem kolorektálního karcinomu (tedy rakoviny tlustého střeva a konečníku) a nadměrným příjmem masa a tuku a zároveň nízkým příjmem rostlinné stravy.

VITAMINY, MINERÁLY, VLÁKNINA
Nejde jen o ty výživné látky (a jejich množství). Upřímně, je jich tam méně, než bývalo dříve. Ale to neznamená, že do sebe máme cpát odteď už jenom umělé vitaminy a minerály a zapomenout na to, co je ve stravě. Při vyváženém jídelníčku, který obsahuje "živých" plodin dostatek, se to pořád ještě docela slušně nasbírá. A tělo si s tím, mimochodem, umí poradit trošku líp než s látkami, které dostane z pilulek.

Další důležitou složkou je taky vláknina. Jasně, ve stravě jsou i bohatší zdroje vlákniny než ten list salátu (například celozrnné výrobky vám jí dodají fakt mnohem víc - proto se taky dietářky tak často diví, že mají málo vlákniny, když přece jedí ty saláty a vynechaly pečivo!). Ale pořád je tam té vlákniny dost a dost. A právě ta pomáhá v boji proti výše zmíněným nemocem. Snižuje hladinu cholesterolu. Pomáhá kontrolovat hladinu cukru v krvi. Jo, zrychluje průchod potravy trávicím traktem (takže netrpíme zácpou), čímž pomáhá částečně chránit před tou zmíněnou rakovinou tlustého střeva.


PSYCHOLOGICKÝ ÚČINEK
U dietářek má zelenina ještě další prospěšný účinek. Snad každý má v hlavě zafixováno, že zelenina = hubnutí. A ono to do značné míry tak i funguje, protože zelenina má nízkou energetickou hodnotu i ve velkém množství - sníte velký salát, zaplníte si žaludek, ale přijali jste jen poměrně málo energie. A víme, že nižší příjem + vyšší výdej = hubnutí (pokud to není dovedeno to nadměrného deficitu, ale to je zase na jiný článek).
U mnoha žen, ale i mužů proto dávka zeleniny splní i tento účel. Když se snaží hubnout a jedí dostatek zeleniny, žaludek se zaplní, takže na energetičtější potraviny v něm zůstane docela obyčejně míň místa.

Ale navíc, ta zelenina (a také ovoce, protože o něm tohle všechno platí taky) dodala tělu ještě něco! Nejenže zaplnila, přinesla i minerály a vitaminy (i když třeba míň než před sto lety), vodu, vlákninu. A tím prospěla zdraví těla, které ji snědlo! Jo a ještě na tom talíři vypadá určitě líp než jen kus masa s bramborem, nemyslíte? :-)

A teď mě omluvte, loučím se s vámi a jdu si oloupat mrkev a dýni na polívku.

PROJEKT 2018:4. HLÁŠENÍ

A je to tady! Kašlíček a rýmička dorazily do města! 

Když podvědomě nechcete vlastně zase tak moc dřít a něco měnit, vždycky se najde cesta, jak se tomu tělo postaví. Jo jo, ŘÍKÁM, a to už dlouho, jak chci být zase fit a ve formě, ale asi je to pohodlnější takhle, že? Moct se vymlouvat, proč jsem unavená (no protože hormony, že jo), proč ještě neutáhnu na benči tolik, co dřív (no protože jsem stárnoucí baba, že jo), proč si dám ten dortíček (no protože jsem furt ve stresu, že jo), proč když už krabičky, tak do nich jen rychlosaláty (no protože moc pracuju, že jo). Prostě proč se nic nemění? No protože mám spoustu jiné práce a stresu, že jo! A když už se dokopu k těm poctivým krabičkám, tak aspoň nemůžu ještě naplno zvládat trénink - protože mám nemocného muže s chřipkou a musím rychle domů, že jo, a protože jsem pak unavená z toho, jak jsem byla dlouho v práci a opečovávala, že jo, a protože pak si pořídím tu rýmičku a kašlíček aspoň já, že jo.

Teda, ne že bych se nesnažila. Jak píšu. Krabičky byly dost poctivě. Nevyvářela jsem jak Dobromila, ale dokopala jsem se k tomu, že jsem do nich aspoň přichystala rychlovky. Jídelníček - teď jsem si ho zapsala ze svého cvičebního deníku do Kalorických tabulek - nevypadá vůbec zle. Pohybuju se plus minus tam, kde bych měla podle nastavení. Jen přešvihávám tuky na úkor sacharidů - což je u mě dobře, protože na sachry já mám slabost.

A cvičila jsem taky. Pořád ještě ne tak, jak slibuju sama sobě a jak jsem bývala zvyklá, ale poctivě dost a dost.
Ráno jsem najela na Shauna a T25. Nadávám mu každé ráno! A nějaké fitko by se v týdnu taky našlo.

Výsledky? Další -0,5 cm v pase.
Na kila stojím a stojím.

Ale hlavně mám pocit, že se FLÁKÁÁÁÁÁÁM. Jo, já vím. Když mi klient zahlásí, že od začátku ledna do půlky února sundal v pase (nebo spíš teda sundala, když to bude baba, která je mladá už delší dobu a které vládnou hormony) 3,5 cm, budu ji chválit a chválit a chválit. Ale u sebe mám pořád pocit, že to nestačí. Že se nic neděje. Že se změny nekonají.

A pak se zase rozkašlu a vím, že dneska ten trénink fakt nedám...

JAK TO VŠECHNO ZVLÁDÁŠ? ANEB NĚCO MÁLO O MNĚ

Máte pocit, že má den nějak málo hodin? Nic nestíháte? Nejste sami!

Perpetuum mobile. Blázen. Workoholka. Užitečná mašinka. Nebo taky: Jak to všechno zvládáš? Obvyklá otázka, kterou slýchám docela často. Takže jak?

Mám časově (a psychicky a energeticky) hodně náročné zaměstnání, ve kterém spojuju dvě činnosti, které k sobě patří - ale obvykle bývají oddělené. Baví mě to, baví mě to hodně (jinak bych to nedělala), ale chce to ode mě energii, soustředění, odhodlání, výdrž, občas pevné nervy :-) a taky si to žádá, abych se o sebe nějak starala, jinak by ten nápor nebyl moc zvládnutelný.
A vedle toho mám svůj "vedlejšáček". Pracuju v Pacientské radě EASO, starám se o svoji stránku, svůj Instagram a taky o FB a Instagram našeho projektu URHealth4Life. To proto, že se věnuju jídelníčkům a koučování životního stylu - což by samo o sobě vydalo spoustě lidí na celodenní práci.

Takže jak to zvládám, propána?

Upřímně, klientů beru hodně málo. S hlavní prací skutečně nemůžu pracovat s individuálními klienty ve větším množství. Momentálně nemám ani klienty na individuální cvičení, protože potřebuju napřed vrátit do formy po tom loňském roce sebe. Přijde mi blbé někomu říkat, co má dělat, když evidentně napřed potřebuju udělat totéž já sama :-)

Ale jídelníčky chystám. Vařím. Jím. Stejně si musím uvařit. A měla bych si vařit líp. No a pak to holt vyfotím a poskládám a postuju. Jednou týdne si na chvíli sednu a navymýšlím, co by mělo být k jídlu (teď to teda ještě dodržet!). (Mimochodem, o tom skládání jídelníčku tu máte hodně úspěšný - děkuju! - blog Jak si poskládat jídlo.)  Dělávám to obvykle v neděli, kdy se odpoledne donutím navařit (ano, opakuju, ještě být důslednější!). Doplním zásoby a jdeme na to.


To cvičení? No, tento půlrok jedeme #Projekt2018. Takže svaly zpět, tuk pryč. Trénink individuálně sama se sebou. A taneční trénink. Zatím ještě zpátky neučím, i když nevylučuju, že se někde zase brzy domluvím. A individuální klienty do fitka si nechám podle zájmu až v druhé půlce roku.



Ale to ještě pořád neodpovídá na otázku, jak to do jednoho dne narvat, když i já mám jenom 24 hodin???


Odpověď? Plánování. Jo, plánuju jak divá. Jsem plánovač chronický. Miluju plány, kalendáře, rozpisy. Co nemám rozplánované, to neudělám. No jo, já vím, trošku posedlost :-) Ale oni fakt existují různé typy lidí s různým přístupem k práci a plánovači jsou holt jedním z těch typů. A já jsem dokonalá ukázka takového plánovače.
Už jsem psala, že mám léta svůj cvičební deník, který poslední dobou slouží i jako jídelní záznamník. V blogu na odkazu si můžete přečíst, co tam všechno zapisuju. Za to nemůžu, to jsem se naučila už kdysi dávno, když jsem se hýbala ještě mnohem víc :-)
Vedle toho jsem propadla bullet journalu a už jedu ve druhém. Pro mě je to lepší než kalendářový zápisník. Vždycky jsem pak bojovala s tím, že jsem potřebovala dva až tři - na každou věc nějaký jiný. A pak vytrvale přepisovala (a zapomínala). Teď si plánuju do jednoho sešitu - no, ona je to spíš kniha. A jak to vypadá? To jsem víc popsala v tomhle článku Jak najít svůj plán.

V praxi?
✓ Nekompromisně rozepíšu pracovní schůzky.
✓ Stejně nekompromisně zadané tréninky taneční.
✓ Pak jsou na řadě tréninky moje osobní ve fitku.
✓ Potom ty ranní, aby mě donutily vykopat se z postele na tu půlhodinku, kdy se ráno rozhýbávám (jinak mě celý den bolí celý člověk a kviknu si, i když se zvedám od počítače).
✓ To krabičkování a vaření si tam asi musím taky psát důsledněji, protože jinak se najde něco "důležitějšího".
No a pak už musím plánovat, plánovat, plánovat pracovní aktivity do jednotlivých úkolů a bloků. Musím? Musím. Jinak zapomenu něco udělat, neudělám to včas, nebo mi nezbude čas na to, abych v neděli předepsala nějaký blog (jo, píšu to v neděli dopoledne, takže ještě nevím, jak to dneska dopadne s těmi krabičkami), zadala posty na sociální sítě, načetla článek z oboru dietologie, obezitologie nebo fitness, na který odkážu, napsala článek pro mezinárodní newsletter nebo zapracovala na jídelníčku pro klienta.

Takže užitečná mašinka, workoholka, nebo blázen? Asi všechno dohromady.
Kvůli vlastnímu zdraví jsem vystudovala něco o výživě. Kvůli celoživotnímu hýbání jsem si dodělala trenérské licence (jak fitness, tak taneční). A kvůli lidem se snažím šířit osvětu a "učit" zdravý, vyrovnaný životní styl, který je udržitelný pro celý život, ne jen pro měsíc nějaké "diety". Učím to, co jsem se sama musela naučit a co si občas musím pořád připomínat.

Ale jak říká baron Ptáček: "Mě to baví."

PROJEKT 2018 3: HLÁŠENÍ

Flákám to, flákám. Klasický průběh lednáčka. Rok jsem zahájila hezky zapisováním, vážením, krabičkováním..., a teď už to nějak nechávala plynout. S tím, že "nestíhám". Kdo to neznáte?



Když je krabička připravená, je to pohoda. Vyvážené jídlo, je v něm to, co tam má být. Mám víc energie. Nehoní mě mlsná.
Když krabička není, jdu v lepším případě na oběd do místní vývařovny. V horším pro chlebíčky. On teda chlebíček není zas taková totální jedovatost, když je jednou za čas. Ale se salátem a často... No nic, nebudeme to rozebírat ;-)



KRABIČKUJ! KRABIČKU! KRABIČKUJ!


Dobrá zpráva posledního týdne: proběhl už zcela klasický, plnotučný, masakrózní starý dobrý trénink. Ještě nejsem na svých vahách, ale už to bylo bez šetření a bez ohledů. Což znamenalo tak NESKUTEČNOU svalovku, jakou už snad ani nepamatuju! Já nemohla chodit! Nemohla jsem vstát ráno z postele. Nemohla jsem si sednout na záchod. Nemohla se zvednout v práci ze židle! No masakr! (Konec vykřičníků.)

Takže skóre týdne?
Tradiční leg day, po kterém se dva dny nechodí. Latina. Vycházka. Metabolický trénink po ránu dvakrát. Chůze, chůze, chůze. A dneska vzhůru na salsu. A asi na procházku.

Skóre od začátku roku:

pas -3 cm

boky -2 cm

tuk -1,7 %.

A až začnu krabičkovat poctivě...