Květen znamená už tradičně největší evropskou obezitologickou konferenci. Letos se konala ve Vídni a byla ve znamení jídla a doktora House.
Od roku 2012 jsem členkou mezinárodní evropské Pacientské rady při sdružení EASO. Postupem času se tato rada vykrystalizovala v partu lidí, která se zabývá - každý podle svého zájmu a zaměření - různými oblastmi souvisejícími s obezitou. Někteří kolegové mají za svůj cíl bojovat proti diskriminaci, další jsou spíš politici a pracují na prosazování nejrůznějších zásad, ba i zákonů ve svých zemích. My jsme na tom se zákony v tomto směru dost dobře. Diskriminace taky u nás není nejhorší - což neznamená, že neexistuje! A já jsem výživář a trenér, a pacientka s obezitou. Takže moje cesta se ujasnila poměrně záhy: já jsem ta, kdo buzeruje, že máme žít zdravěji :-)
Loni jsme se s pár kolegy formálně sjednotili ve výboru pro zdravé tělo, zdravou mysl. Naším cílem a úkolem je propagovat zdravý životní styl, zdravé jídlo, zdravý pohyb - zkrátka to, co celé ty roky dělám tady a na svém Facebooku i Instagramu a taky dřív přímo s individuálními klienty a dnes víc ve skupinách na dálku (dokud nebude mít den zase víc než 24 hodin a já nedoladím napřed zpátky sebe - protože uznejte, když se jdete poradit s odborníkem, čekáte, že bude vypadat tak, jak chcete nakonec vypadat vy, že jo!).Letošní konference tak byla takovým malým zadostiučiněním. Kromě tradičních odborných debat bariatrických odborníků jsme se totiž poměrně dost bavili taky o jídle, reklamě, pohybu, prevenci, zkrátka o tom, jak žít zdravěji - což může pomáhat i při řešení otázky obezity.
Jistě, prevence a zdravější životní styl je běh na dlouhou trať, zejména když to srovnáme s rychlodietami do plavek. Ale přece jen budu radši zdravější a fyzicky v pořádku s pár kily navíc, než vyhublá, ale nemocná jako před lety.
Hodně přednášek a diskusí se točilo kolem toho, že cílená digitální reklama nás pudí jíst věci, které úplně nejvhodnější nejsou. Že přidaný jednoduchý cukr není pro tělo zrovna tou největší výhrou. Že existují typy rakoviny, které mají přímou souvislost s obezitou a životním stylem a že existuje i určitá prevence. A tak dál a dál a podobně. Moje "pracovní dvojče", islandská kolegyně, ukázala na vlastním příkladu, že ozdravení jídelníčku a fyzické aktivity vede nejen k úbytku hmotnosti, ale především k ozdravení sebe sama - a její přednáška měla moc hezký ohlas.
Jsem ráda, že se čím dál víc začíná mluvit i o tom, že můžeme některým věcem předcházet a JAK jim můžeme předcházet. Řešení problému obezity nespočívá jenom v tom, že zajistíme dostupnost péče - neříkám léčení, protože ona to není nemoc vyléčitelná - když jste obézní, budete s obezitou žít do konce života, i když se různými metodami dostanete do úrovně takzvaně normálního hmotnostního rozmezí - prostě zhubnete. Jenže když zhubnete a začnete žít jako předtím, asi to moc dlouho nevydrží, že? Takže až do konce života musíte žít trošku jinak. Víc jsem o tom psala i v článku Jak se udržet.
V následujících týdnech se k mnoha z těch témat vrátím a budu o nich psát tady na blogu. Tak sem občas mrkněte, co je nového :-)
Krásnou neděli a krásný příští týden! A nezapomeňte, že na sobotu tu bude další díl našeho nového seriálu (Chci konečně zhubnout).
P.S.: A ten doktor House? No co, dal se na obezitologii. Takže hotovo, problém vyřešen. A my mohli aspoň na chvilku vypadnout i na procházku do města! Dvě hodinky na Vídeň holt musejí stačit :-)
