SVALY V LETŇANECH: DOJMY

Svaly dorazily do Česka! V Letňanech se představili kulturisti, fitnessáci, fitnessačky, bikiny a taky pár Mr. Olympia. 

A já tam byla taky.

Dopředu říkám, že v tomhle článku se bude mluvit o svalech. Jo, i o svalech na holkách. Jo, i na bikinách. Ty totiž mají ty svaly taky! Takže pokud někdo považuje zvednutí činky těžší než dvě kila za něco, co je na ženských fuuuuj!, nechť laskavě zalistuje na moje další čtení :-)

EVLS Prague 2018 se označuje za největší power a fitness přehlídku v Evropě. K vidění tam toho je hodně.

1. klasická výstavní expozice - stánky, produkty,  a tam samozřejmě slevy
2. prostory pro soutěže a cvičení návštěvníků
3. celá jedna hala věnovaná MMA
4. a hlavně soutěže v nejrůznějších fitness kategoriích.

Já mám za sebou pátek, dneska v sobotu ještě vše pokračuje.

Co se dělo v pátek?

Krom výstavy a soutěží pro lidi a neplánovaných autogramiád a rozhovorů to byl hlavně den amatérských soutěží v různých kategoriích.

Bikiny různého věku a výšky. Fitness různých kategorií. Figure různých kategorií. A pro pány Bodybuilding (jo, to je ta tradiční kulturistika), měkčí Classic Physique a Physique - prostě urostlí chlapi, na které je radost se podívat :-)

Komu se zdá ženská figure už moc svalnatá, měl tady bikiny. Ano, vysekané na pódiu jsou ty holky taky svalnaté, ale v průběhu roku by kdejaká ženská, která se činek málem štítí, asi byla za jejich postavu hodně ráda.

Soutěžilo se kromě jiného taky o Pro karty, dneska, v sobotu jsou profi soutěže, kam se dostali vítězové jednotlivých kategorií.  A ano, vítězové samozřejmě dostávají kromě medaile a věcných cen od sponzorů taky nějaké prachy. Hele, ona ta příprava přece jen něco stojí.

Co to znamenalo pro mě?

Ne, nesoutěžím. To ani náhodou! Ne, ještě nejsem zpátky ve formě. Po těch posledních dvou letech a návratech #zpatkynastartu jsem došla k relativně slušné kondici a víceméně plnému fungování (hurá, hurá!), ale vzhledově spokojená zdaleka nejsem.

Ale přínosné to pro mě rozhodně bylo.

• V Letňanech jsem se sešla s lidmi, které znám jen virtuálně. A bylo to moc fajn.
• Potkala jsem se s lidmi z fitness oboru, se kterými jsem si moc příjemně popovídala.
• Viděla fajn soutěže a kolísavou úroveň v jednotlivých kategoriích.
• Viděla docela zábavné exhibiční vystoupení i prezentace, na kterých by se dalo (a teď mluvím z pohledu vysloužilé tanečnice) dost zapracovat.
• Koupila si chladicí tašku na krabičky :-)
• Jo a setkala se osobně s legendou, s jedním z nejlepších československých kulturistů, který byl můj idol tak dávno, že to ani nechci počítat. Byl inspirací k tomu, že jsem kdysi vůbec vzala činky do ruky (teda, on, a Cory Everson, což byla poslední Miss Olympia, než holky nabraly těch svalů fakt extrémně). 

Je fajn, že takové akce se konají i u nás. Je fajn, že tam může přijít jak profík nebo člověk, který se věnuje bodybuilderskému sportu zcela vážně, tak třeba holky, co si poskakují u DVD doma, ale chtějí nějak vypadat. A chtějí třeba nové hadříky na to poskakování - a přitom uvidí ty, kdo postavu budují cíleně.

Vstupné nebylo nijak nesmyslně vysoké a nedostupné. A v hale mezi stánky jste mohli narazit na spoustu hvězd a legend. Takže další inspirace.

Ceny výrobků na stánku měly veletržní slevu (chladicí taška o 30 % dolů, to beru!).

Užila jsem si to? Užila!

Inspirace? Ano!

Inspirace do dalších dnů?

Se změnami v životě, které právě nastávají, si dělám víc času. To znamená i víc času na cvičení.

Sledovali jste se mnou cestu v průběhu nemoci, návrat k aspoň nějakému fungování, budování kondice, díky kterému jsem mohla v srpnu dát konečně i větší akci (o té jsem psala tady).  Byly to - z pohledu tréninku - klidovější dva roky. Makala jsem, ale s jiným cílem: fungovat a držet pohromadě. To je splněno. Při své náročné dvanáctihodinové (a více) pracovní době a množství stresu jsem vrátila tělo do zdravého stavu, jak jen to šlo. Do stavu funkčního. Do stavu oplácaného - ale to jsme zase u toho stresu, chronického nevyspání a tréninku spíš udržovacího. 

Ale i ve svých 47 letech, po těch dlouhých stresech a nespavosti a s jednou chronickou nemocí, jsem na tom kondičně tak, že může začít trénink zcela navážno. 

Ale o tom víc zase v pondělí tady na blogu.

OBEZITA, DĚTI A MY

Tento týden se objevil článek o tom, že obézní je u nás už každé desáté dítě. Je čas bít na poplach?

Stručně a jasně: Je.
Obezita je nemoc, i když není mezi chorobami u nás zařazená. Mimochodem, jako nemoc je obezita uznaná v Evropě zatím jenom v jediné zemi, a to v Portugalsku.
Ale ona to nemoc je.
A hlavně s řadou nemocí souvisí.

Můžou to být nemoci životního stylu, jak se občas označují. Můžou být přidružené. Můžou vznikat tím vším, co vede i k obezitě. Nejsou příčinou, následkem, ale říkejme jim třeba souputníci. Ovšem obezita jejich průběh i závažnost zhoršuje. A může být i tím spouštěčem.

Proč je obezita u dětí nebezpečná?
Protože z obézních dětí bohužel dost často vyrůstají obézní dospělí, kteří už ve velmi mladém věku trpí nemocemi jako dříve obézní lidé kolem čtyřiceti, padesáti, šedesáti let. Například o cukrovce druhého typu se ví, že se začíná objevovat U MLADÝCH LIDÍ, DOKONCE LIDÍ KOLEM DVACÍTKY! A to je opravdu strašlivé.

Nebudu rozebírat, co je příčinou obezity u dětí. Ono totiž na ty základní důvody můžeme velmi snadno přijít sami. Neaktivita, nesportování, způsob stravování.

Ale je důležité říct si jedno: TY DĚTI ZA TO NEMŮŽOU!

1. Děti si samy jídlo na talíř nenakládají - přinejmenším v raném věku. A později si na ten talíř nakladou to, co doma najdou!
2. Děti necháváme diktovat, co budou jíst.
3. Děti nevidí, že bychom sportovali my.
4. Děti nejsou v aktivním pohybu půlku dne a o víkendu celý, jak to bývalo dřív.
5. Děti chodí na kroužky, ale i tam se většinou vezou autem a mimo kroužek, pokud je aspoň sportovní, moc nedovádějí.
6. Děti nechodí sportovat s námi. 
7. Děti odměňujeme sladkostmi.

Dneska budu znít trošku jako stará domovnice, ale tohle za mých mladých let nebývalo :-)

Zkusme si vzpomenout, jak to bývalo dřív. Zkusme to - aspoň do určité míry - zase zavádět i doma. U holek déle mladých se třeba budeme bavit i o vnoučatech.

Nejsem matka, abych radila z vlastní zkušenosti. Ale jsem poradce, jsem trenér, jsem taneční trenér. Obezitou se zabývám už pěknou řádku let, u nás i na mezinárodní úrovni. Patřím mezi ty, kdo hlásají, že důležité je především pracovat na životním stylu. Co mi z toho tedy vyplývá?

UPRAVME VLASTNÍ ŽIVOTNÍ STYL, ABY DĚTI VIDĚLY, ŽE NORMÁLNÍ JE:

• chodit pěšky
• chodit do schodů
• jíst ovoce
• jíst zeleninu
• sportovat
• neprosedět celý den na gauči
• nepřecpávat se sladkým ke každému jídlu 
• nepít slazené nápoje
• jít na výlet
• jít se jenom tak projít po nedělním obědě
• jít pěšky do obchodu za dvěma rohy

Možná to bude chtít dohodu celé rodiny, možná se budete muset obrnit. Možná byste se měla zamyslet i nad tím, co u vás děti nebo vnoučata vidí. 

Ale zkusme to zvrátit. Zkusme zastavit trend dvacetiletých diabetiků 2. typu a morbidně obézních pětadvacátníků. Zkusme zastavit růst lavic, školních židlí. Zkusme zastavit trend omlouvání z tělocviku. Zkusme zastavit počet dětí s nemocemi, jaké patří k pokročilému věku - pokud jsou snad vůbec nutné.

Čeká nás prodloužený víkend.

Vyrazte na výlet, na procházku každý den. Dejte si 2 porce zeleniny každý den. Nejméně. A k tomu aspoň 1 porci ovoce. Dejte si klidně i něco sladkého, ale třeba jenom v neděli. A hlavně se hýbejte!

Napíšete mi sem v neděli, kde jste třeba byli na výletě? 

PROČ JE LEPŠÍ HUBNOUT NA PODZIM

Je lepší hubnout na jaře, v létě, na podzim, nebo v zimě?

V zimě to nejde - je moc zima a "tělo se obaluje", aby přežilo. 

V létě je moc horko, a tak to nejde, protože přece grilování, ne? 

Na jaře hubnou všichni. 

Tak co na podzim?

Ochladilo se. A hodně. Barevné listí by nás letos asi tolik nerozhodilo,  ono bylo zažloutlé už někdy v červenci, jak se všechno spálilo a vysychalo. Ale dneska ráno jsem už i já musela uznat, že mi není úplně teplo. Po mně následují už jen obyvatelé Sibiře a Eskymáci!

Ale jak to souvisí s hubnutím?

V létě se takřka všichni vymlouváme na to, že je moc horko - takže se nedá pořádně sportovat a cvičit. Jasně, dá se plavat, když máte tu možnost, ale obvykle se koupeme jenom ve vlastním potu. Dá se jezdit na kole, ale kdo se má proplétat mezi těmi kolaři, co se rojí jak houby po dešti? A pak taky ten režim, že jo. To je pořád nějaké grilování, posezení u vínka, dovolená, s dětmi venku, nebo naopak jsou děti pryč a my si můžeme vyrazit. Ale od září, až bude po létě a děcka půjdou zase do školy...

Září přišlo, vedro neodešlo a nějak se letos nechtělo nikomu moc začínat. Už i některé pravidelné kurzy a hodiny začínají spíš až v říjnu! A když nám letos začíná říjen tak hezky v pondělí...

Proč je tedy lepší hubnout až teď?

1. Začínáme prvního v pondělí. Dokonalejší den už je jenom prvního v pondělí v lednu!
2. Ochladilo se, takže se dá sportovat, a přitom ještě není taková zima, aby se zase už nedalo nic dělat.
3. Děti už jsou ve škole, takže doma zavládl pevný stálý režim.
4. Děti už jsou ve škole, takže matky nemají čas na večerní dýchánky - nebo tak často.
5. Otvírají se ty různé sportovní a taneční kurzy, které nenastartovaly už v září.
6. Všude je dostatek podzimního ovoce a zeleniny.
7. Ale večer už je chladno, a tak se schoulíme pod deku a budeme odpočívat - a bez odpočinku se opravdu hubnout nedá, protože tělo zůstává ve stresu, a ve stresu tělo drží, co udržet může, takže nějaké spalování a odhazování tuku ho absolutně nezajímá.
8. Uděláme si tím "strýčka" na Vánoce, kdy si můžeme dopřát pár kousků cukroví nebo bramborový salát ještě 25. 12. k obědu. (Je divné, že jsem na něj při psaní téhle věty dostala hroznou chuť?)
9. Babí léto a podzimní krajina je jako stvořená k výletům - takže vydáme energii, nachodíme kilometry, přitom si vyčistíme hlavu (a o tom stresu je víc v bodě č. 7).
10. A hlavní důvod na konec: přece nebudeme čekat zase na jaro, až bude hubnout každý?

JEDNA ZA VŠECHNY...

Jedna za všechny a všechny za jednu. Tento víkend to byly všechny za jednu - všechny za jednou, abych byla přesnější. 

Aneb ženské přátelství v praxi.

O víkendu jsme vdávaly kamarádku. Partička ženských z různých koutů země, které se kdysi potkaly díky sociálním sítím a které k sobě našly cestu, jako by se znaly 40 let. A to některé ani nejsou na světě tak dlouho!

Nebudu sem dávat naši společnou fotku, protože nemám od děvčat svolení. Ale bylo nás pět.

Jak jsme se potkaly?
Před lety jedna z nás založila na FB skupinu. Další se postupně přidávaly. Až před nějakými třemi lety jsme se tam sešly už všechny - a s námi ještě pár dalších.

Probíraly jsme tradiční holčičí témata. Jak chceme zhubnout, co jsme dneska jedly, kdy začneme cvičit (nebo kdy se naopak zklidníme). Takových skupinek najdete mraky!

Postupně jsme si začaly psát i víc. Proč jsme snědly ten koláček - protože nás v práci namíchli, protože jsme se blbě vyspaly, protože nás muž vytočil doběla. Proč jsme zase nespaly - protože z práce odcházíme a s mužem se rozvádíme. Proč jsme začaly běhat - protože jsme dostaly jeden blbej nápad :-)

Ano, řeč je tady o mých Vorvaňkách. O malé, pětičlenné skupince bab, se kterými se můžeme občas vidět i jen jednou za rok, a přesto o sobě víme všechno. O skupince, která mě donutila v 47 letech absolvovat dlouhého spartana. (Vorvaňky v běhu) O skupince, která se ponouká chodit na běžecké závody, kam přitáhne i mě, ač já zásadně neběhám! (Já zásadně neběhám a Jak jsem kupovala boty). O skupince, která nejde pro dobrý skutek daleko (Avon pochod).

Každá z nás jsme si v životě prožila svoje. Občas se může zdát, že těch pádů bylo i víc než vzletů, ale postupně se učíme každý další pád brát tak, jako že se odrážíme k něčemu ještě lepšímu. A ono to tak je.

Každá z nás jsme si prožily nějakou větší či menší krizi. Pracovní, osobní, často i zdravotní. Ale zvedneme se z toho, protože máme jedna druhou.

Jedna z nás je právě na vrcholu. Vzala si muže, kterého miluje a který miluje ji. My tam byly s ní. Jsme její "vypůjčená rodina", její Vorvaňky. A jsme tady na všechno to dobré, co se nám děje. A taky na to, aby v okamžiku krize ty ostatní podaly pomyslný nebo i skutečný kapesník, flašku vína a přihlášku na další běžecký závod. Anebo docela jiný ;-) Ale o tom zase někdy příště.

Poučení? Ano, jedno z toho plyne. Nepodceňujte virtuální svět, můžete tam najít lidi, o které se můžete opřít i v tom světě skutečném. Milé Vorvaňky, mám vás ráda!

KDYŽ SE SVĚT POSTAVÍ NA HLAVU

Změna je život. Co se nemění, to stagnuje.

Jo, to je všechno hezké. Ale občas změna přijde, i když jste ji tak docela neplánovali. Co pak?

Změny k životu patří. Bez nich by to byla nuda. Ale každý, kdo změnou - především tou ne tak docela plánovanou - prochází, si říká, že by si tenhle vývoj teda rád odpustil! Ale změny vždycky neovlivníme. Někdy si prostě přijdou. Je to zásah druhé osoby, vyšší moci, osudu, přírody...

Přirozenou reakcí je se takové nechtěné změně vzpírat. Jakmile překonáme první šok. Ženská si možná pobrečí, pak se začne vztekat. Chlap se bude vztekat a pak si možná v koutku pobrečí. Jakmile přejde tahle fáze, je na čase začít přemýšlet, jak s tou změnou naložit.

V životě mě potkala spousta změn. Některé jsem chtěla udělat sama, k některým jsem byla donucena nebo navedena. Tentokrát jsem ke změně tak trochu nucená jinými lidmi. Ke změně, o které už delší dobu sama uvažuju. A ano, taky jsem si prošla prvotní fází, kdy jsem se vzpírala tomu, že mě k té změně někdo nutí. Ale teď je čas se jí postavit.

Postavte se změně čelem
Když jste nucení nebo chcete něco měnit, zvažte si, kde stojíte právě teď. Klidně zase vytáhněte notesy, bloky, zapisování v počítači. A sepište si:

• co vám současná situace přináší kladného
• jaké zápory přináší
• kdo nebo co ji mění
• jak tuto změnu vnímáte vy sami

Jakmile to máte, je čas na další přemýšlení. Jdeme psát dál:

• co všechno změna obnáší
• co udělat musíte - a rozdělte si to na jednotlivé body jako úkoly
• co udělat můžete - a opět si to rozdělte na jednotlivé body jako úkoly, které začnete plnit jeden po druhém

A nakonec to nejlepší. Trošku si zasníme. 

• Vypište si, jak žijete, když je ta změna už úspěšně za vámi a vy jste v ještě lepší situaci, pozici nebo za lepších okolností než nyní. Nebojte se v tom snění odvázat! Je to změna, tak ať je k lepšímu!
  

Změny nás posouvají vpřed. Snad žádná změna, která mě v životě potkala, se nakonec neukázala jako krok zpátky. Ano, někdy z nich nejsme nadšení. Někdy nás zaskočí. Ale když je umíme využít, posouvají nás dál.

Tak té změně dovolte, ať vás přenese k něčemu lepšímu. A já se budu těšit co nevidět zase tady na blogu!

A TAK ZASE DO VÁNOC!

Konec prázdnin a začátek školního roku dietáři často berou jako další startovní bod. Pojďme se tedy podívat, co je čeká?

1. Do Vánoc konečně zhubnu!
Ano, zhubnete, když budete jíst vyváženě, ve správném složení a množství.
Zhubnete, i když vynecháte jednu živinu. Ale pokud nemíníte jíst bez té živiny navěky, zase to přiberete zpátky a k tomu ještě pár dalších kil.

2. Napřed si očistím organismus!
Jistě, očistíte si ho vyváženým pestrým jídlem složeným ze základních skutečných surovin.
Ne, detoxikace jsou nesmysl. Ne, takzvaná detoxikace, kdy se cpete červenou řepou, a tu přitom zalíváte sójovkou, opravdu žádná sláva není.

3. Musím si ovšem taky nastartovat metabolismus!
Jistě, ten nastartujete pravidelnou stravou v dostatečném množství a správném složení. A dostatkem pohybu.
Ne, hladovka - při úplňku, novu, v pondělí nebo kdykoli jindy metabolismus nestartuje. Naopak ho vlastně zpomaluje.

4. Budu pít ty zázračné zelené byliny, a půjde to samo!
Jistě, pít v dostatečném množství je - podle mého, jako jedné z ambasadorek iniciativy Hydration 4 Health - dobře. Neslazené tekutiny. A pokud vás trápí zažívací potíže, tak i tekutiny bez bublinek.
Ne, pití zeleného toho a onoho vám nezaručí, že budete hubnout jako po másle. Jen se prolijete a něco možná vyvolá poněkud rychlejší pročišťování střev, kterému se dřív říkávalo docela obyčejně průjem.

5. Když budu jíst nejpozději v pět, zhubnu!
Jistě, když vynecháte celé jedno denní jídlo (a nebudeme se bavit o systému přerušovaného půstu, ve kterém byste ovšem měli mít živiny rozplánované tak, aby jich byl dostatek!, a já se o něm bavit ani nebudu, protože většina laiků to prostě správně nenastaví a není to zrovna ideální technika hubnutí pro chronické dietářky), tak vám obvykle bude chybět ta dávka energie. A dočasně hubnout budete.
A pak "sežerete" i tu ledničku! Krom toho, že budete špatně usínat, protože vás bude rušit hlasité kručení :-) Ale pokud chodíte spát mezi 7-8 hodinou večer, tak je to naprosto v pořádku!

6. Budu cvičit 10 hodin týdně!
Klidně, pokud už teď odcvičíte nějakých 7 hodin, máte fyzičku a máte čas. A pokud nezapomínáte na relax a máte ten svůj tréninkový plán dostatečně pestrý. A pokud jste polovrcholový sportovec a chystáte se na závody, soutěže, přehlídky.
Jen u toho nezapomínejte dostatečně odpočívat, spát, regenerovat a jíst.
A vy, kdo si nanejvýš dáte dvakrát do týdne půlhodinku u PC, buďte realisti. Navyšte to třeba na 5 x 30 minut. I to bude dost, než si na to zvyknete - tělesně i než si zvykne rodina a váš harmonogram.

7. Koupím si hned motivační šaty/sukni/kalhoty o 3 čísla menší!
Pokud vám to slouží jako motivace, proč ne. Ale asi nemá smysl vyhazovat moc peněz za něco, co vám nebude sedět ani tehdy, až budete o ta 3 čísla menší, že? Tělo se bude měnit, zejména pokud budete cvičit. A v té nové velikosti budete holt muset to oblečení stejně napřed vyzkoušet.

8. Nebudu jíst vůbec žádné ovoce, protože je v něm cukr!
Jistě, je v něm cukr. Jednoduchý. Fruktóza se jmenuje.
A je v něm taky vláknina, vitaminy, minerály... A ty vstřebávání toho cukru výrazně zpomalují a ztěžují. Takže ten cukr nemíří přímou cestou do jater tak, jako třeba cukr, kterým jste si ještě včera osladili kafe.
Ne, nezhubnete, když budete jíst ovoce na kila. Ale neztloustnete, když si za den 2-3 porce ovoce dáte. Ideálně s bílkovinou. Nebo po cvičení. Nebo když vás honí mlsná. Pardon, ale jablko je pořád ještě jaksi lepší varianta než sušenka. Nebo se něco změnilo?

9. Budu péct koláče jen ze špaldové mouky, nechci nic pšeničného!
Jistě, špaldovka má trošičku lepší výživové hodnoty než bílá pšeničná mouka. Ale špalda JE POŘÁD JEŠTĚ PŠENICE. To se fakt nezměnilo. A KOLÁČ JE POŘÁD KOLÁČ. Fakt si myslíte, že ty koláče jsou o tolik zdravější a "dietnější", když nahradíte jednu mouku druhou? Jo, když je ta mouka celozrnná, tak se cukr zase bude uvolňovat trošku pomaleji a koláče nejspíš bude stačit trošku míň. Ale když tam dáte cukr třeba hnědý, nebo med, vůbec nijak si fakt nepomůžete. Med je prospěšnější, když je to jedna lžička zastudena, v koláči to není rozdíl. A tuk je tuk se svou energetickou hodnotou taky pořád stejný. Takže rozdíl je jenom v té o maličko lepší výživové skladbě. Ale nedělejte si iluze, že jsou to až tak obrovské rozdíly.

10. A budu sladit jenom stévií!
Když už jsme u toho slazení...
Pokud chcete, používejte stévii. Ale než jí nakoupíte mraky, ochutnejte ji. Všem nesedí.
A když to budete chtít nahradit nějakým úplně umělým sladidlem... No, asi takhle. Jeden tábor říká ano, jeden ne. Za mě je to absolutně jednoznačné ne. Proč? Protože složení a působení. Když nic jiného, tak do mozku připutuje signál sladké chuti, takže mozek čeká i ten příval energie z cukru. A ten nepřichází. Takže vám za chvíli mozek našeptá, že asi teda potřebuje ještě kousek, ještě trochu, ještě lžíci, ještě talíř... A vy jste nespokojení z toho, že jednak nepřišel ten cukr, a jednak že nehubnete, protože jste toho čehokoli slazeného umělým sladidlem nakonec snědli ještě víc - a tím jaksi přijali i víc energie, že?



A kdo chcete, je tu z letošního léta celý seriál s názvem CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT, tak na něj zalistujte.

JILLIAN MICHAELS, HARD BODY - RECENZE

Další recenze! Na cvičení program oblíbené Jillian. Tentokrát HARD BODY.

Začnu tím, že Jillian mě baví. Baví mě její způsob trénování, baví mě její nápady, baví mě její programy. Ta holka svému oboru rozumí a není ikonou jen tak pro nic za nic.

Při ranních půlhodinkách jsem odcvičila spoustu jejích programů (postupně se tu objevují recenze, jak je sepisuju nebo jak se třeba k programům vracím, tak zalistujte - heslo do vyhledávače "recenze", samozřejmě). A ano, procvičila jsem si i ty staré dlouhé.

Když se na Amazonu objevila možnost stáhnout si nebo streamovat nebo jak to nazvat tuhle delší dvoudílnou věc, měla jsem radost. Fajn, delší program, když si chcete zacvičit odpoledne a nestíháte někam dojít.

Co je to za program
Jak je pro Jillian typické, je to program komplexní. Procvičí se celé tělo. V tempu. A prokládáním aerobními okénky.

Cviky jsou komplexní, zapojují vždy víc svalových skupin. Je to taky v duchu metabolického tréninku - což znamená, že chvíli se soustředíte víc na vršek, chvíli zase na spodek těla - a krev vesele lítá sem a tam :-)

Program trvá cca 45 minut a má 2 úrovně, lehčí a náročnější. V první vás budou možná o maličko víc bolet ramena. Po té druhé asi hlavně nohy :-)

A doprovází ho hudba přímo v sále.
A to je jeden z problémů...

Co mi nesedlo
Hudba mi prostě nesedla. Je moc agresivní. A prostřihy na DJ jsou v tomto množství fakt zbytečné. Chápu, že to asi chtěla Jillian oživit, ale za mě to nedopadlo.

Tentokrát mi nesedlo bohužel ani cvičení! Ano, Jillian mě baví a cvičí se mi s ní dobře. Ale tady NE.

Proč?
Cviky jsou zbytečně moc překombinované. Kromě dřepu a kliku tam v podstatě nenajdete normální základní cvik.
Kombinace jsou fajn a oživují trénink. A Jillian je známá tím, že vymýšlí různé vychytávky. Ale tady jich je prostě moc na jednom místě.
Já nemám problém s koordinací jako takovou. Jsem tanečnice, že jo! Ale holky, které přejdou z něčeho jako 30 Days Shred, budou plavat a nebudou absolutně vědět, co se po nich chce.

Ty kombinace mi navíc občas přijdou trošku nedomyšlené - opět hlavně pro začátečníka. S vyššími váhami (nikdo necvičí její programy s opravdu těžkými činkami, ale tady by mohla škodu napáchat už obyčejná tříkilovka) můžou být i nebezpečné, protože se nestačí pořádně tím střídáním uhlídat technika, pokud člověk nemá fakt dost zkušeností. I já sama jsem se chvílemi přistihla, že nevedu pohyb úplně přesně tak, jak bych měla! A to znamená zvýšené riziko zranění.

No a konečně věc, která může vadit jenom mně, ale zmíním ji. Cvičí se na 2 okruhy. V 45 minutách. Tedy nějakých 20 minut jeden okruh. Kdy se postupuje od jednoho cviku závratnou rychlostí ke druhému. A než se rozkoukáte, jste už zase u jiného cviku. Jasně, po několika opakováních programu víte, co se od vás chce, ale pokud vás to otráví při prvním, druhém pokusu to odcvičit, asi se tak daleko nedostanete, že?

Doporučení
Pro koho bych tedy program doporučit mohla?
Asi jen pro zkušenější. Ne proto, že by byl tak těžký. Ale protože si žádá, aby člověk přesně ovládal svoje tělo, dokázal rychle pochopit, co se po něm v tom překombinovaném cviku chce, měl dost místa a ještě navíc si zatraceně dobře ohlídal techniku, protože by se jinak mohl zranit.

Vím, že někomu se tohle cvičení líbí i víc než jiná Jillianina. Ale u těch, kdo necvičí dlouho, bych s ním byla raději opatrnější.

A pardon, Jillian, ale tohle se za mě osobně bohužel nepovedlo :-(

Kde to vzít
Já mám video z Amazonu, ve střední kvalitě (na to cvičení HD v počítači opravdu nepotřebuju), takže za 10 dolarů (9,99 USD).
Existuje i klasické DVD. To u nás seženete v různé ceně a s různou dodací lhůtou. Zadejte jen požadavek do vyhledávače. Nebývá obvykle hned na skladě v Čechách, protože nepatří k nejžádanějším.

Za mě zkrátka: fajn to zkusit, ale díky, 10 dolarů jsem už utratila i smysluplněji. Tohle se u mě moc často holt cvičit nebude.



A dotaz pro vás: Na které cvičení byste chtěli číst recenzi? Napište!