Ano, ta neodolatelná chuť na sladké může být známkou
závislosti. Co byste o ní měli vědět?
Možná pravidelně dostanete po večeři chuť na něco malého na
zub. Je to už závislost, nebo je to naprosto normální? A jak moc vůbec věčné
mlsání škodí?
Nadměrný příjem cukru není jenom problém kosmetický nebo
potenciální výdělek pro zubaře. Tuk ohrožuje pas, ale nejen proto, že roste břicho.
V tom břichu totiž také roste takzvaný viscerální tuk, tuk útrobní, který
obaluje vnitřní orgány a který člověka hodně ohrožuje. Ale čím dál víc výzkumů
spojuje nadměrný příjem tuku se závažnými zdravotními problémy, včetně diabetu
2. typu, zvyšováním krevního tlaku, mrtvicí a demencí.
Kolik cukru je ale už moc?
Každý organismus si
s přijatým cukrem poradí trošku jinak, ale kupříkladu Americká asociace
pro výzkum a léčbu srdečních chorob doporučuje pro ženy nanejvýš 6 lžiček
přidaného cukru denně a pro muže do 9 lžiček na den.
Výzkum z roku 2009
ukázal, že průměrný Američan přitom denně zkonzumuje 22 lžiček přidaného cukru,
pocházejícího především ze slazených nápojů. U nás není možná situace až tak
tragická, ale kdybychom začali vážit a odměřovat, co denně sníme a vypijeme,
asi bychom se nad výsledným číslem taky dost podivili.
Jakmile si zvykneme mít nadbytek cukru, tělo ho začne i
vyžadovat. Jak říká dr. Nicole Avena z Princetonské univerzity: „Závislost
na cukru opravdu existuje. Výzkum ukazuje, že změny v mozku, ke kterým
dojde po zkonzumování cukru, se podobají změnám po dávce drog. A neustálé nadbytečné
přijímání cukru ve stravě vede ke vzniku nejen obezity, ale také závislosti.“
Sladké potraviny a nápoje jednoduše „rozsvítí“ centrum odměn v mozku, což
vede k tomu, že máme na sladké ještě větší chuť a častěji.
Ale pozor. Toto centrum nerozsvěcí jenom typicky sladké věci
jako sušenky, koláče, bonbony nebo limonády. Ono to dokážou i průmyslově
zpracovávané potraviny, které jako sladké nevnímáme: například kečup nebo různé
dresinky (už jen proto, kolik skrytého přidaného cukru obsahují) a také některé
škrobovité potraviny jako těstoviny či pečivo (obsahující jednoduché cukry,
které se rychle uvolní).
Jak poznat, že už se bavíme o závislosti? Podle interního
lékaře Jacoba Teitelbauma, který studuje závislost na cukru, rozeznáváme 4 typy
závislosti:
* Lidé, kteří jsou neustále unavení a rychlými cukry
dohánějí energii.
* Lidé, kteří jsou extrémně podráždění, když mají vydržet
delší dobu bez jídla, a sahají po cukru jako rychlé svačině.
* Lidé, kteří mají neustále chuť na „něco sladkého na zub“.
* Lidé s hormonální nerovnováhou, kterým cukr pomáhá
vylepšovat náladu.
„Neustávající úzkost, únava a chuť na sladké jsou známkami
závislosti,“ říká dr. Teitelbaum. „Nemůžeme určit přesnou dávku cukru, která už
znamená závislost. Záleží spíš na tom, jak se člověk cítí a jaké známky
závislosti z oněch 4 vykazuje.“
Co dělat, když u sebe tyto známky pozorujete?
Zkuste pít víc
čisté vody. Vyladit jídelníček, vyhnout se slazeným nápojům a lépe se vyspat.
Některé závislosti se také spouštějí při zvýšeném stresu – jestli jste
v ohrožení stresem, zapracujte na jeho zvládání. A pokud vás trápí
nevyrovnané hladiny hormonů, dost možná vám pomůže váš lékař víc než další
koláček.
Žádné komentáře:
Okomentovat